|
Začátek roku Maxův den Stručně Jak jsme nejeli Pavilónek Past Začátek března Céčko U Lva Před Majáles Majáles Hrozná zpráva Pavilónek 500 přístup Pochvala Žízeň Písek Zrušené C Písek Nečekané Céčko Očekávané Céčko Banjova zkáza Znouze Paviánek S Démou v Pasti Prosincové Céčko Konec roku Plán Dárek |
Začátek roku 1998 Maxův den otevřených Doors a Windows Stručně Jak jsme nejeli do Prahy(13.02.1998)] Vše začalo v lednu, když doctor H navštívil Avik, neboť tam právě natáčela Znouze nové album. Při diskusi s Démou doctor nenápadně nadhodil, jestli neví, jak se dostat do Prahy. Déma bez záváhání sdělil kontakt na Aleše z Jaksi taksi, který by prý mohl pomoci. A opravdu to fungovalo. Doctor Alešovi zavolal a tem mu sdělil, že až se bude něco hodit, tak mu zavolá. Uplynul nějaký čas a Aleš se ozval, že bychom si mohli s Jaksi taksi a s Totáčema zahrát na Opatově. To se nám líbilo, a tak jsme přislíbili účast. Banjo pak ještě pro jistotu 7.2.98 navštívil Céčko, kde Jaksi taksi vystupovali. Vše poctivě domluvil a stvrdil vlastní krví. Všichni jsme se těšili, jak v pověstný pátek třináctého pražákům ukážeme, jak se nemá hrát. Ovšem osud mínil zcela jinak. Max totiž při brouzdání po Internetu narazil na podivnou stránku. Na této stránce nebylo vůbec nic, jen tlačítko s nápisem "Nemačkat". Max samozřejmě tlačítko stiskl. O dvě nanosekundy později byl napaden smrt/dícím virem. Než byl virem úplně zdolán, stačil ještě odeslat zprávu, že se koncertu nemůže zúčastnit. Zasaženi touto tragedií jsme museli náš útok na Prahu odvolat, a tak pražané pátek třináctého ve zdaru přežili. Ovšem je dlužno dodat, že bez koncertu Disharmoniků se o řádném pátku třináctého nedá hovořit. Lochotínský pavilónek(16.02.1998) Po zrušení koncertů v divadle Dialog mohou hrát Disharmonici pod záštitou kulturní agentury Esprit jen v Lochotínském pavilónku. Věrni tradici, pozvali Disharmonici k společné produkci Dému a jeho Démofóbii. A jako vždy, potěšil Déma posluchače svými zhudebněnými pověstmi. Nadšení posluchači si pak mohutným aplausem vynutili největší Démovu pecku - Ovečku a Michalovu největší pecku - Medvídka. Po odchodu zvěřince a kratičké přestávce vtrhli na pódium Disharmonici a všechny posluchače přesvědčili o tom, že opravdu neumějí hrát. První koncert roku 1998 prozradil, že Disharmonici během zimy nespali a rozhodně nezaspali dobu. Divokému nadšení antihudebníků vyděšeně přihlížel nehrající kapitán Caine s Cainovkou. Disharmonici potvrdili, že jsou nepřehlédnutelní a nelze o nich říkat, že po nich pes neštěkne. Během zcela strhujícího závěru se totiž pokoušel nějaký voříšek svým hlasitým štěkáním zastínit hvězdy večera. Proti řevu Disharmoniků však neměl žádnou šanci. Zcela vysílení Diharmonici pak přidali Kelímek a Monarchy, při které šel doctor H do kolen. Po koncertě pochválil Caine skupinu slovy: "Je to hrozný, jen tak dál." I z dalšího hlediska byl koncert kladně hodnocen. Neboť aby se uhradily náklady Espritu, bylo nutné, aby přišlo minimálně 40 lidí. Vzhledem k tomu, že přišlo 41 poslucháčů, byl Esprit spokojen. Je dokonce možné, že Disharmoniky ještě někdy pozve. Potěšen úspěchem koncertu, rozjel se 25.02.1998 doctor H podívat do Prahy, co dělá konkurence. Měl velké štěstí, neboť ten den náhodou ve Sportovní hale hráli Jimmy Page a Robert Plant z legendárně neznámé skupiny Led Zeppelin. Zmínění hlupáčkové pak doctorovi ukázali, jak se má hrát správnej bigbít. Past (27.02.1998) 25. koncert Disharmoniků proběhl v Pasti. Disharmonikům se tentokrát nepodařilo získat další blázny pro společnou produkci, pročež tentokrát hráli sami. Past je u členů skupiny velmi oblíbena ze dvou důvodů. Prvním z nich je zdejší proslulá produkce toastů a druhům je fakt, že již při účasti celé skupiny je sál téměř zaplněn. Tentokrát ale Disharmonici nenechali nic náhodě a Doctor si smluvně zajistil účast svého známého Jirky Bohuslava, který se přijel na Disharmoniky podívat až z Prahy. Vzhledem k absenci před- i pokapely se Banjo rozhodl uprostřed koncertu udělat pauzu, aby tak oddělil hrůzu (první polovina koncertu) od děsu (druhá polovina). Navíc o přestávce bylo nutno využít první uvedené přednosti Pasti. Začátek března proběhl poklidně. Disharmonici se chystali na další pátek třináctého a celkem dali pokoj. Volný čas trávili vyjednáváním. Například se stalo, že Lukáš ze Semtexu potkal na ulici Doctora. Aniž by bylo nutno jej zbít, přislíbil po dobrém, sám a dobrovolně Disharmonikům, že si letos opět mohou zahrát na Majáles. V úterý 3.3.1998 proběhl v divadle Čas křest kompaktního disku skupiny Petr Mach, kde kromě uvedené skupiny vystoupili Navzájem a Znouzectnost. Koncert navštívil i doctor H, velmi se mu tam líbilo. Snad právě proto pozvali Disharmonici právě Petra Macha do Lochotínského paviánku, což bylo již ve středu 4.3. 1998 telefonicky potvrzeno samotným velikým Michalem. 9.3.1998 se Banjovi poštěstilo, že si Pixies přečetl na svém e-mailu nestydatou nabídku Disharmoniků a protože byl zřejmě dobře naložen (pravděpodobně v lihu), odpověděl, že Visáči klidně Disharmoniky někdy snad pozvou. Text uvádíme v původním znění skoro bez titulků. 10.3.1998 se stala na Internetu zvláštní věc (skoro by se chtělo říci Silly Thing). Webové počítadlo napočítalo již 333 přístup na internetovou stránku Disharmoniků. Za tento počin bylo navrženo vyrobit ze stříbra plaketu "333 stříbrných přístupů přistoupilo přes inteřnet". Návrh byl zamítnut, protože nápis by musel být čitelný a při jeho délce by se plaketa zvětšila natolik, že si to Disharmonici nemohli dovolit. Disharmonici se proto rozhodli alespoň se navzájem pochválit před nastoupenou skupinou. Céčko (13.03.1998) Již předem můžeme přiznat, že druhý pátek třináctého v tomto roce potvrdil svou nechvalnou pověst. Zpočátku to však tak černě nevypadalo. Vše probíhalo v pohodě, až si Disharmonici začínali myslet, že pověst o pátku třináctého je jen trapná poudačka pro nedonošené kojence. Nejprve se všichni v pohodě sešli u doctora. Pak pěkně odjeli do Céčka. Tam v pohodě sestavili a naladili nástroje. Přemluvili zvukaře, aby je nazvučil pěkně tiše a jim bylo rozumět. Pak v pohodě nazvučili. Potom si v šatně asi hodinu povídali vtipy (hlavně Max). Pak nastoupili na jeviště. Začali hrát. Dělali málo chyb. Podali zatím nejlepší výkon. To znamená, že všechno bylo v pohodě, ne-li ještě lepší. Tak co se stalo tak hrozného? ptáte se. No v podstatě to byla jen taková maličkost. Nepřišli lidi. Je to sice neuvěřitelné, ale je to tak. Fenomenální a legendární Disharmonici hráli jen pro hrstku asi deseti posluchačů. Naštěstí asi deset minut po začátku zaplnil sál Luděk štěrba a dva jeho kolegové z Fida. Přesto musíme účast diváků nekopromisně označit za slabou. Bude třeba z této situace vyvodit tvrdé závěry, neboť s takovýmto laxním přístupem posluchačů by to Disharmonici daleko nedotáhli. Disharmonici proto plánují otevření večerních kursů pro diváky. Zde se diváci dozví teorii četnosti návštěv koncertů. Naučí se samostatně vyhledávat koncerty na plakátech a upozorňovat na ně své známé. Dozvědí se též o nutnosti chodit na koncert včas. Další kurs bude pojednávat o chování diváků během koncertu. Ti nejlepší se pak mohou zúčastnit speciálních lekcí pro roztleskávače. Vraťme se však ještě zpátky ke koncertu. Po takovém to debaklu neměli Disharmonici sílu vytvat na místě až do konce. Proto rychle rozebrali nástroje a zbaběle a zahanbeně prchli ze sálu. Při útěku potkali Fíka, který si je přišel poslechnout. To jen Disharmoniky utvrdilo v nutnosti školení posluchačů. Vlastní odvoz nástrojů doprovázela scénka, jak vystřižená z filmu Back to future. Na jedné z křižovatek se Banjo a doctor H neustále hecovali, kdo je lepší. Jen co se na semavtipu rozzářila zelená, zakvílely gumy a obě auta se vrhla šíleně vpřed. Závod však neměl dlouhého trvání, neboť oba zmínění jsou již přeci jen starší pánové a mají z rychlé jízdy strach. Po vyložení nastrojů se Disharmonici rozprchli neznámo kam. U Lva (08.04.1998) Poučeni předchozím nezdarem, neponechali při další akci Disharmonici nic náhodě. Sami zajistili místo produkce, kterým se stala hospoda U Lva, jež se nachází na Roudné. Stačilo jen několik úplatků a majitel vcelku ochotně souhlasil s konáním koncertu.Dále následovala mohutná plakátovací akce, při které nejmenovaní vandalové polepili všechny možné a nemožné plakátovací plochy. Lepili a lepili, až si to pěkně polepili. Během této agitační akce se stávalo, že nejmenovaný Banjo lepil na jedné straně budovy, zatímco nejmenovaný doctor H si dělal to stejné hned za rohem. Zkušení antihudebníci se však nespolehli jen na dobrou vůli posluchačů, ale naopak aktivně podnikali nátlakové a převědčovací akce. Každého, koho potkali, důrazně přesvědčovali, že je v jeho vlastním zájmu koncert navštívit. Většina postižených ráda přislíbila účast. V den koncertu se prokázalo, že tato akce přinesla své ovoce. Skutečně přišlo i několik posluchačů. Během koncertu pak dorazili ještě další, a tak byla hospoda zcela zaplněna. Z toho se radovali jak Disharmonici, tak i personál hospody. Před vlastním koncertem Banjo ještě stručně vysvětlil, kdy a jak mají přítomní projevovat své nelíčené spontánní nadšení. A pak to začalo. Disharmonici se namačkali na maličké pódium a začali hrát. A kupodivu se jim docela dařilo, i když musíme též přiznat několik vypadnutí. Atmosféra však byla výborná a diváci nadšení. Poté co hudebníci vyčerpali svůj připravený program, byli donuceni k několika přídavkům. A tak Disharmonici po několika letech opět zahráli skladbu Stánky, která měla fenomenální úspěch, a tak se rozhodli zařadit jí znovu na repertoár. A na úplný konec zařadili skladbu od skupiny Zastávka Mileč - 1,2,3,4. Pak se pachatelé uvedených nepřístojností nenápadně vytratili. Jen doctor H se na místo zločinu ještě navrátil a skrytě zjišťoval ohlasy koncertu. Většinou však vyslýchaní Doktora poznali, a tak vystoupení chválili. Z ostatních názorů citujeme jeden, který nas nejvíce zaujal. "Disharmonici? Jó, ty já znám. Hrajou hrozně, ale texty mají výborný." Po úspěchu U Lva dostali Disharmonici opět chuť hrát, a tak se Doktor zašel zeptat Lukáše Nehezkého, zda to myslel s pozváním na Majáles vážně. Lukáš kupodivu nezačal tvrdit, že nic takového neřekl a že vlastně Doctora vůbec nezná, ale naopak účast Disharmoniků potvrdil. Než však došlo k vlastnímu Majáles, přihodila se ještě jedna taková hrozná věc. Dne 28.4 došlo k 444 přístupu na Internetovskou stránku Disharmoniků. Disharmonici byli touto skutečností tak šockováni, že na tak závažnou událost raději vůbec žádným způsobem nereagovali. Majáles (07.05.1998 od 16.30 - 17.05) Žil byl malý rarášek, který se jmenoval Zmatek, příjmením Nadzmatek. Disharmonci ho již znají, neboť hojně navštěvuje jejich koncerty. Ze zkušenosti vědí, že tento neposeda řádí nejvíce na jaře, a to zejména na Majáles. Ani letos nezklamal. Zadováděl si, jak se patří.Všechno začalo, když se Disharmonici nesměle zeptali, kdy budou hrát. Přestože by jim stačila jedna odpověď, dostali jich hned několik. A tak s jistotou věděli, že budou hrát první nebo druzí nebo třetí, ale rozhodně od 15.00. Nikoho jistě nepřekvapí, že nakonec hráli čtvrtí od 16.30. A to jen díky tvrdým zákulisním jednáním, v kterých Disharmonici dokázali prosadit svou, jinak by si ani neškrtli (a to měli vlastní zápalky). Vlastní koncert se pak děl v podobném duchu. Na pódiu nebylo vůbec nic slyšet, a tak hudebníci museli hrát po paměti. Vzhledem k velice špatné paměti Disharmoniků však tato metoda neslavila velký úspěch. Naštěstí se hrálo venku a bylo dost světla, takže Max se Spokem mohli odezírat Banjovy akordy. Publikum nedbalo na problémy učinkujících a hnalo je k ještě větším výkonům. Doctor povzbuzen publikem začal provádět své obvyklé taneční kreace. Bohužel pódium nebylo na takový příval nadšení připravené. Stačilo jen několik výskoků a Spokovy bicí byly zcela rozhozeny. Spok pak několika mírnými slovy seřval Doctora, ať toho kouká nechat. Bohužel na rozběsněného Doktora žádná slova neplatila, takže byl Spok nucen Doctora spoutat. Při tom mu s velikou ochotou pomáhal Max. Zdálo se, že se nic horšího již nemůže stát, ale rarášek byl jiného názoru. Tentokrát si za oběť vybral Banja. Zmíněný hlupáček pod raráškovým vlivem začal trhat struny jednu za druhou. Jak sami uznáte, bez dvou strun se hrát nedá. Banjo pohotově vytáhl náhradní struny a začal je natahovat. Přes Banjovu hbitost to vypadalo, že díky technické poruše přijdou Disharmonici o půlku představení. Naštěstí celou scénku sledoval známý skaut Michal Röhrich, který ten den ještě nevykonal žádný dobrý skutek. Chvilku v něm bojovala láska k nástroji s láskou k bližnímu, ale nakonec Banjovi se slzou v oku nabídl svou kytaru. Banjo ji s díky popadl a začal na drahocenný nástroj hrát svým osobitým stylem, při kterém Michalovi krvácelo srdce a napadaly ho myšlenky o tom, že přestane dělat dobré skutky. Toto všechno se stačilo odehrát během deseti písniček, které diváci přijali s nelíčeným (nikdo nebyl nalíčen) nadšením, a tak to nakonec přeci jen dobře dopadlo. Dne 12.5.1998 dostali Disharmonici oficiálně potvrzeno, to co již dávno očekávali. Plzeňská radnice zámítla jejich návrh na grant a ušetřené peníze, pak městští radní společně vesele propili. Lochotínský pavilónek (18.05.1998) K této akci byl jako vždy lákán Déma, ale tentokrát odmítl. Tož bylo nutné zajistit jiné hudební chachary, kteří by s námi byli ochotni vystupovat. Bylo to složité, ale nakonec se to povedlo.Klíčem k úspěchu bylo náhodné setkání s nejlepším plzeňským kytaristou, zpěvákem, bluegrassovým baskytaristou a navzájemným bubeníkem Michalem Röhrichem. Když se tento virtuos uvolil najít si volný čas na tento večer a nejmenovaný lékař a klávesák skupiny Petr Mach přeložil několik očních operací na jiné termíny, bylo zřejmé, že kapela Petr Mach bude k dispozici. Protože se Disharmonikům zdálo pořád ještě, že je kapel málo, bylo nutno odchytit ještě Přému Haase a domluvit se navzájem s Navzájem. Tentokrát se o plakátování akce a zajištění zvukaře postarala profesionální agentura Esprit. Z plakátů jasně vysvítalo, který den se akce koná. Bohužel ohledně hodiny začátku koncertu panovala nejednotnost. Nicméně uvedené prognózované časy kolísaly mezi 19:30 a 20:00. Disharmonici se sešli podle svého starého zvyku hodinu a půl před prvním z plakátovaných termínů na Cainově půdě. Poprvé od Majáles byl spatřen Max a vyvrátil tak domněnky o své virtualizaci. Asi tak 18:20 Disharmonická vozidla přistála na místě určení. Přivítal je zamčený pavilónek a všude kolem kromě všudypřítomných cyklistů pusto prázdno. To vyprovokovalo Banja a Mirču k akci. Oba vyňali svačiny a zahájili hlodání. Nic nebyly Doctorovi a Maxovi platné hladové pohledy, bylo nutno sednout do vozidla a dojet si pro vlastní. Kolem 18:45 se objevilo vozidlo, obsahující Přému a Michala. Mirča mezitím sestavovala venku bicí a byla ráda, že neprší. Michal s Přémou zmizeli za pavilónkem a brzy se objevili, doprovázeni osvětlovačem. Krátce poté přijíždí bubeník Libor s velkým Fordem, plným bicích, vzápětí následován pěším Spokem a motorizovaným zvukařem. Kolem půl osmé se skutečně začalo zvučit. Nazvučili se pouze Disharmonici s tím, že ostatní se nazvučí o pauzách. Domluvilo se pořadí skupin a délka hraní 40 minut. V 20:00 skoro přesně začali Disharmonici a přehráli během 35 minut 15 skladeb. Zahajuje Jožin z bažin, pokračuje se dle rozpisu. Hraje se dost rychle a s poměrně málo chybami. Ve 20:40 se Navzájem v šatně diví, že Disharmonici už skončili a že by měli jít zvučit. Nicméně přicházejí ukázněně na pódium a po celkem krátkém nazvučení koncertují. Za bicí usedá Michal Röhrich a vypadá, jako by u bicích seděl odjakživa. Výkony ostatních členů skupiny jsou standardně na vysoké profesionální úrovni, čímž se podstatně liší od Disharmoniků. Disciplinovaně odehráli svých 37 minut a nechali zbytek večera Machům. Tito nestoři plzeňské nové vlny nenechali nikoho na pochybách, že jejich umístění na vrcholný závěr koncertu bylo opodstatněné. Michal se vrátil ke kytaře a předvedl všem, že je to jeho oblíbený nástroj. Ani ostatní pánové se nedali zahanbit a odehráli koncert vysoké úrovně. Jediné, co se nezdařilo, byla skutečnost, že ještě nebyli schopni definitivně potvrdit svoji účast na koncertu v Céčku 3. září. 500 přístup na internetovou stránku (19.5.1998) Když nastalo ráno dne 19. qjétna, Disharmonici nahlédli na počitadlo svojí internetové stránky a zjistili hroznou věc: žádný další návštěvník naší stránky už nebude mezi prvními pěti sty přistupujícími. Zůstává otázkou, jak se s tím potenciální surfaři vyrovnají a jestli z toho nebudou tak konsternováni, že by přestali stránku navštěvovat. Pochvala (01.06.1998) Mezinárodní den dětí inspiroval Maxe k dobrým skutkům, a tak asi po dvou měsících aktualizoval naší internetovou stránku. Ostatní členové skupiny se z toho opravdu radovali jako malé děti. Banjo dokonce při pohledu na aktualizované stránky upadl do mdlob. Doctor H při spatření nových stránek začal vesele poskakovat a plácat se do svého nízkého čela. Pod údery jeho tlap se čelo ještě více snížilo. Poté se Doctor pořádně odrazil, skočil do nejbližšího stánku a koupil všem Disharmonikům klaunské nosy. Po krátké poradě (cca 2 sekundy) se členové souboru rozhodli vyslovit Maxovi veřejnou pochvalu prvního stupně s hvězdičkou a růžovým puntíčkem. Žížeň (14.06.1998) Již v únoru byla Disharmonikům při koncertu v Pasti nabídnuta účast na hudebním festivalu Žížeň. Takovouto nabídku Disharmonici prostě nemohli odmítnout. Tento festival se pravidelně koná pod širým nebem. Letos, snad proto, že bylo hezky, byl festival uspořádán v sále klubu Svornost. Po již tradičním zmatku, kdy se něvědělo, od kdy budou Disharmonici hrát, neboť nabízené časy buď nevyhovovaly pořadatelům nebo Disharmonikům (Max), se nakonec dospělo ke kompromisnímu řešení. Disharmonici vystoupili jako první. Hudebníky potěšilo veliké jeviště, na které se v pohodě vešly dvoje bicí a ještě zbylo spoustu místa na Doctorovo skákání. Doctor prostoru dokonale využil a při všech písničkách skákal jako raněný zajíc. To mu po koncertě vyneslo pochvalu od pořadatelů (Beránek) za originální přístup k hudebnímu show. Jinak Disharmonici předvedli červené klaunské nosy a vcelku kvalitní hudební výkon. Diváci odměňovali hudebníky nefalšovaným nadšením. Po nejlepší skupině všech dob se pak na pódiu objevily další grupy. Doctorovi se nejvíce zalíbilo uskupení s názvem Český chleba. Dále se Doctorovi zalíbily buřty, a tak jich během odpoledne pět spořádal. K Doctorovu spořádanému chování vyhrávaly i další kapely, jmenovitě :
Před vystoupením poslední kapely Agnus Dei Disharmonici stejně jako většina ostatních Svornost opustili. Písek (17.06.1998) Vše začalo takto. Jedenadvacátý příznivec Disharmoniků (zkráceně Jedenadvacítka) zatoužil po skvělé kazetě Disharmoniků, pročež jim napsal. Dále drze požadoval vystoupení této superskupiny v Písku. Doctor Jedenadvacítce poslal požadovanou kazetu a doporučil jí, ať koncert domluví. Tím celou věc pustil z hlavy, neboť byl přesvědčený, že k žádnému koncertu nedojde. Zaslaná kazeta však Jedenadvacítku zblbla tak mocně, že ta pak ukecala pořadatele, aby Disharmoniky pozvali. A tak se 13.5.98 stalo, že se ozval nic netušícímu Doctorovi ozval klub Uhelna z Písku a zeptal se zda by si v tomto městě nechtěli Disharmonici zahrát s Požárem mlýna. Doctor zalapal po dechu a účast přislíbil. Termín byl určen na 17.6. Na pravidelné zkoušce bylo rozhodnuto, že se pojede dvěma vozy. Sraz byl v 16:45 u Caina. Asi tak 17:20 se vyjelo. Svítilo sice sluníčko, ale na nebi byly temné dešťové mraky. No prostě lepší počasí jsme si mohli přát. Nálada ve voze D (doctor H) - byla příjemná. Hoši (Doctor, Max a Spok) a dívka (Mirče) vesele vtipkovali. Po příjezdu do Písku zapnul Max svůj Pivpas a nalezl nejvzdálenější hospodu. Tam se skupina D posilnila pivem a šumavskou topinkou. Poté se všichni odebrali na místo konání koncertu, kde se setkali se skupinou B. Nálada ve voze B (Banjo) - byla také příjemná. V Písku se skupina B posilnila výtečným steakem. Potom se odebrala na místo konání koncertu, kde se setkala se skupinou D. Připravení Disharmonici pak čekali na Požár mlýna. Ten však stále nedorazil. Hudebníků se pomalu začínala zmocňovat nervozita, neboť bylo domluveno, že Požár mlýna zapůjčí Disharmonikům bicí soupravu a basové combo. Dvě minuty před původním začátkem se Požár mlýna pořadatelům telefonicky ozval a oznámil jim neradostnou zprávu, že havarovali na kraji Plzně a že nemohou vystupovat. Za těchto podmínek se doctor H rozhodl, že se raději zastřelí. Zeptal se tedy pořadatele : "Nemáte nějakou zbraň?" "Zbraň? My máme 200 zbraní." vytahoval se pořadatel. "A můžete mi jednu půjčit?" žadonil Doctor. "Cože? Né, to je omyl. 200 zbraní je skupina, a ta by mohla tady s Vámi hrát." A opravdu mohla. Ba dokonce zapůjčila Disharmonikům basové combo. Spok zaujal místo za bicí soupravou Mirči. Mirča pak přijala roli hlavního roztleskávače. Asi tak s půlhodinovým zpožděním koncert započal. Disharmonici se opřeli do nástrojů a ukázali vyděšenému Písku, jak se hraje v Plzni. Po úvodním šoku začali posluchači odměňovat hudební analfabety potleskem. Jen skladba Arbesovka byla odměněna nechápavým tichem. Vcelku se Disharmonici docela snažili, ba dokonce jim byl přislíben další koncert v tomto klubu. Potom se na podium vřítilo 200 zbraní. Vysílení Disharmonici se však ze sálu vytratili a v předsálí sbírali síly na cestu zpět. Během toho odpočinku Disharmoniky navštívila Jedenadvacítka a pochválila je za předvedený koncert. Dále pak Disharmoniky navštívil Radek ze skupiny Yn Lok Eldev An Lok a nabídl jim též koncert v Písku. Nechci předbíhat událostem, ale je dost pravděpodobné, že se do Písku Disharmonici ještě podívají. Zrušené C (02.07.1998) Klub C na DoubravC je dobře znám všem klubovým rockovým skupinám, které chtějí hrát v Plzni. Velmi známým se stal hlavně proto, že Lampa je v rekonstrukci a tak se jinde moc hrát nedá.Nejmenovaný vyjednávač klubu se této situaci pružně přizpůsobil, a proto tam, kde by mohly večer v pohodě hrát 1-2 skupiny, pozve jich na jeden termín v průměru 3-5. Disharmonici tedy začátkem února domluvili koncert na 2. července a projevili přání hrát zde pouze se skupinou Jaksi taksi. Protože jako v pořadí druzí se přihlásili právě tito, zdálo se, že by to mohlo klapnout. Jakž takž Disharmonici ještě skousli, když se neoficiálně dozvěděli, že nastoupí téhož večera ještě Česká Disharmonie. To ovšem podmiňovali tím, že na plakátech bude zřetelně vyznačeno, že se tento večer bude hrát od osmi večer, protože od devíti by se to nestíhalo. Nejmenovaný Radek Tolar vše slíbil, plakáty pro jistotu neudělal vůbec a poté pozval ještě skupinu Perpetum debile odněkud z Českomoravské vrchoviny. Max ráno po tomto koncertu měl někam odjíždět na dovolenou na kole a ani zbytek skupiny nebyl nijak nadšen představou sdílení malého pódia a ještě menší šatny se třemi dalšími skupinami. Disharmonici se za svého úspěšného vyjednávání na všech frontách natolik zaradovali, že pro jistotu odřekli aktivní účast na akci. Pouze doctor H. a Banjo s příslušenstvím byli přítomni jako pozorovatelé. První začali hrát neznámí z vrchoviny. Nijak zvlášť nezaujali. Zvuk byl (jako skoro vždy v tomto klubu) optimálně vyladěn pro poslech ve vzdálenosti 1 km. Druhá nastoupila Disharmonie, která odvedla standardní výkon, ač zpěvák a harmonikář Milča byl oproti svým zvyklostem téměř střízlivý. Po nich jako poslední naběhli Jaksi taksi, mírně šokující svým slovníkem. Která ze tří skupin dostala proplacený cesťák, to se nám bohužel nepodařilo zjistit. Písek - klub JIVAK (08.08.1998) Radek Hudec nekecal. Ozval se Disharmonikům koncem června a pozval je do klubu. Určité nejasnosti panovaly jen kolem technických detailů, např. kde vzít mikrofony a druhou skupinu. Poté, co odřekli Gauneři (býv. OPM) i nejmenovaná skupina Peshata z Tábora, byla přizvána písecká Ganja Crew. Mírný problém měli Disharmonici pouze s tím, že dvě zkoušky před koncertem odpadly, protože u Cainů doma nebyl nikdo, kdo by je pustil do zkušebny. Podle informovaných zdrojů se Znouze měla v pátek 7. navrátit ze šňůry. Proto Banjo ve čtvrtek večer na telefonický dotaz Radka ujistil, že žádné problémy nejsou. Nicméně celý pátek a sobotu se Caine na telefonu nezdržoval, takže sobota probíhala ve znamení žhavení telefonních drátů a shánění. Nakonec Banjo sehnal na drátě Goldu a ten vpustil Doctora do zkušebny, kde byla Maxova basa a Cainovo basové combo. Ovšem po bicích ani vidu, ani slechu. Takže Doctor se domluvil se Spokem, který sehnal náhradní. Max netušil nic zlého a Mirča usilovně telefonovala Doctorovi a Banjovi, aby zjistila aktuální stav věcí. V pět večer jí nakonec Doctor oznámil, že druhé bicí nejsou. V půl šesté přijel Banjo v domnění, že bicí jsou již v Doctorově doupěti. Tohoto domnění jej zbavilo až vozidlo škoda 120, ze kterého vystupoval Caine s příslušenstvím a Přéma, následovaní dvěma bicími soupravami a navzájemnou basou s combem a obsluhou týchž. Doctor tedy odjel za Spokem, aby vrátil náhradní bubny, zatímcoa Banjo přihlížel tomu, jak Caine Disharmonikům připravuje bicí. Oproti původně plánovaným sedmi cestujícím a dvěma bicím soupravám nakonec vyjelo pět lidí a jedny bicí. Na místo karavana dorazila někdy před půl osmou. Tam již stála předkapela na pódiu a konstatovala, že musí hrát jako první, protože zítra někde hrají a potřebují se přemístit co nejdřív. Vzhledem k tomu, že vlastní bicí nebylo kam postavit a pořadatel nikde, padlo rozhodnutí zajít nejdřív někam na večeři. Banjo se svou drahou skoropolovicí vyrazili první a rozhodli se pro romantickou večeři ve dvou a vyrazili na steak na známé místo u řeky. Večeře byla velmi romantická, jen po chvíli byla již ve třech a posléze v pěti (podle toho, jak docházel zbytek skupiny). Když Disharmonici sežrali všechny steaky, které dobrý muž od grilu měl, opustili podnik a vrátili se na místo koncertu. To už na místě byl i pořadatel Radek. Celkem srdečně grupu uvítal a pro jistotu utekl k řece. Na první skupině bylo ze začátku (kolem 9 hodin večer) asi třicet posluchačů. Postupně přišlo asi 20-30 dalších a skoro stejně jich i odešlo. Skupina hrála celkem přesně, temně a působila dost staticky. Hudba připomínala něco mezi Green Jelly a Smashing Pumpkins. Texty byly všechny anglické. Po hodině a něco se hoši sbalili a odešli. Během vystoupení předskupiny se k Disharmonikům přihlásila všem již známá Jedenadvacítka, která je sice touto dobou na vojně, ale v den koncertu Disharmonikou dostala úplnou náhodou opušťák. Disharmonici obsadili pódium a rozpoutalo se peklo. Banjovo combo bylo nadoraz a stejně ho moc slyšet nebylo. Kromě malého, zahuleného a kvůli sousedovi zabedněného prostoru, který přeje vysokým teplotám, se do skupiny pustily ještě žárovky, původně zřejmě sloužící v inkubátoru drůbežárny na zahřívání vajec. Asi po čtrvthodině hraní byli Banjo i Doctor dost odrovnaní. Nicméně svoji hodinu do půlnoci jakž takž odehráli. Celkem solidní část publika během druhé půle večera více ožila a celkem na slyšené reagovala. Po koncertu se Radek Disharmonikům omlouval, že bylo málo lidí (patrně netuší, že v Plzni o moc víc diváků na Disharmoniky nechodí) a zaplatil za provedení dostatečného hluku. Vzhledem k tomu, že se pořád tvářil přátelsky, se možná ještě Disharmonici v Písku ještě někdy objeví. V pondělí 17. srpna 1998 byl hned ráno zaznamenán 700 přístup na internetí stranu Diskomaníků. Doctor a Banjo vyslovili domnění, že by přístupů mohlo být snad i více, kdyby se strana častěji aktualizovala (naposledy 1. června). Nečekané Céčko (20.08.1998) V úterý 18.08.98 asi tak 19:03 plusmínus 15 min se doctor H vrátil z vyjížďky na šlapacím trakaři, když uviděl na svém záznamníku blikající světýlko. "Ha!", řekl si. A opravdu měl v přístroji ukrytý vzkaz. Z útrob aparátu na něho promluvil Caine, že ním chce hovořit. Nic netušící Doktor vytočil příslušné číslo a čekal. Avšak co se stalo, to vůbec nečekal. Jako blesk ze zamračeného nebe snesla se na toho ubožáčka Cainova informace, že ve čtvrtek budou Disharmonici hrát jako předkapela vcelku neznámé skupiny ZNC (Zorro, Neználek, Caine). Doctor byl tak šokován, že se nezmohl na odpor a nabídku přijal. A tak se stalo, že v 18:45 20.08.98 se většina Disharmoniků (Max, Banjo, dr. H) sešla před klubem C a začala se domáhat vstupu. To se jim asi po deseti minutách podařilo, neboť přišel personál klubu. Takový úspěch Disharmonici nečekali, a tak seběhli o patro níž a zapili tuto událost vesmírného významu známým plzeňským mokem. A jak tak zvesela popíjeli, přiběhl na ně Caine a s hrozbami násilí požádal Disharmoniky o pomoc při stěhování Znouzácké aparatury. Známí dobráci Disharmonici neměli odvahu Cainovu žádost odmítnout, a tak se pustili do roboty. Práce jim šla pěkně od ruky, některým i ruce pěkně od práce. Netrvalo dlouho a obsah obou kamiónů byl přenesen na pódium. Pak dorazil Spok a Disharmonici začali zkoušet. V půl deváté vtrhli Disharmonici na pódium a začali vyluzovat své oblíbené pazvuky. Příznivci ZNC se však nedali zastrašit famózní disharmonií a výkony neumětelů odměňovali nadšeným aplausem. Disharmonici do škeblí přítomných nadšenců narvali své největší pecky. Hrálo se velmi svižně, a tak se po půl hodině zcela vyčerpaní antihudebníci dopotáceli do šatny. Tam je přivítal Golda slovy: "To už jste skončili? To jste si moc nezahráli." Zcela vyčerpaní Disharmonici však byli rádi, že jsou rádi. Pak nastoupila Znouzectnost a ukázala všem, jak se dělá pořádná muzika. ZNC vystoupila s hostujícím super kytaristou Michalem Röhrichem a saxofonistkou Romanou. Bylo radostí sledovat opravdové profíky při práci. No prostě bylo to skvělé. Po koncertu pak dr.H na vlastní oči spatřil Jana Mládka (tvůrce a spráce internetovské stránky ZNC), se kterým si již dlouhou dobu mailoval. Honza pochválil produkci Disharmoniků slovy: "Vždyť to nebylo tak hrozný!" Doctor s ním pak probral možnosti hraní Disharmoniků v Praze, neboť byl o přestávce o pražský koncert požádán několika příznivci. Jako nejschůdnější byla označena varianta, že by Disharmonici v Praze vystoupili jako předskupina ZNC. Tato varianta však záleží zcela na členech ZNC. Dále byla domluvena a zahájena akce "Batalión". Nakonec se nadšení Disharmonici odebrali do svých domovů, kde sladce usnuli na vavřínech. Očekávané Céčko (03.09.1998) Koncert byl domluven půl roku dopředu, a tak Disharmonici neočekávali žádné potíže. Leč jejich očekávání se nevyplnilo. V pondělí před koncertem potěšil kapelu Max svým suchým konstantováním, že chytil suchý kašel a asijskou chřipku a je tudíž koncertního vystupování zcela neschopen. Po krátké poradě bylo rozhodnuto, že hrát se musí, i kdyby Maxe nebylo. Ráno před koncertem zašel doctor H k zubařce na kontrolu čelistí. Během vyšetření vyslechl zcela bezbranný pacient obsah včerejší Arény, která se prý zabývala homosexualitou. Cestou domů pak Doctor na toto téma sepsal žertovnou píseň Gayové a lesbičky. Tato píseň pak byla během pravidelné čtvrteční zkoušky zhudebněna. Po zkoušce se Disharmonici odebrali do Céčka na koncert. Všichni již byli na místě, scházela jen skupina Petr Mach, která slíbila, že zapůjčí nástroje a aparaturu, potřebnou k provozování hluku. Doctor se rozhodl jít z(a)tracené hudebníky hledat. Brzy je našel. Všichni stáli okolo lavičky, na které seděl zachmuřený bubeník. Několika dobře mířenými dotazy Doctor zjistil, že mistr bicích nástrojů odmítá tento večer vystupovat. Ostatní se ho snažili přesvědčit, že svět je krásný a že by měl třískat do své aparatury. Dobrá věc se nakonec podařila a bubeník se s výkřikem: "Stejně to všechno stojí za hovno!" odebral ke svému nástroji. Disharmonici se snažili za chybějícího Maxe najít nějakou náhradu. Pokusili se proto přemluvit Michala Röhricha, aby si s nimi zabasoval, leč bez velkého úspěchu. Naštěstí se však na koncert dostavil i Karpi, který nabídku Disharmoniků nedokázal odmítnout. Banjo polapenému nebožákovi během pěti vteřin napsal všechny potřebné akordy, které mu snad při koncertě trochu pomohly. Jako první vystoupila zcela neznámá pražská skupina J.K.H.CH., která hrála takový nějaký neurčitý rock. Po ní nastoupili na scénu Disharmonici. Po galaktickém úspěchu se Znouzí byly trosky Disharmoniků připraveny na absolutní nezájem posluchačů, neboť veděli, že velký úspěch se nikdy neopakuje. Leč opak byl pravdou. Nadšení posluchačů neznalo mezí. šílení fanoušci poskakovali po sále jako zkratované torpédo. S radostí přijali nejen dvě písně od Zastávky Mileč, ale i klasickou tvorbu Disharmoniků. Naposledy si s Disharmoniky ve dvou skladbách (Víčko a Život stojí za ...) zabubnovalo Mirče. Po třičtvrtě hodině řádění nebyli fanouši stále ukojení hlukem a dožadovali se přídavků (na děti). Disharmonici se nechali přemluvit a přidali Kelímek. Fanoušci se dožadovali dalších písní, leč mistr zvukař byl neúprosný a Disharmoniky utnul. Na závěr koncerního večera vystoupila skupina Petr Mach, která sklidila obdobný úspěch jako Disharmonici. Machové zahráli téměř všechny své písně a potvrdili, že hrát umějí, přestože již delší dobu nezkoušejí. Po koncertu se Disharmonici dozvěděli, že jejich výkon kladně ohodnotil i slovutný Golda, který se na koncert přišel podívat (přišel hlavně na Machy). Takové ocenění potěší. Doufejme že Disharmonici budou ve svých dobrých výkonech pokračovat. Banjova zkáza (12.09.1998) Již od dubna Banjo neustále tajuplně naznačoval, že se něco stane. Ostatní členové skupiny však nebrali bláznova slova na vědomí. To Banja vyprovokovalo k akci. Na jednu srpnovou zkoušku přinesl svým spoluhráčům nějaké papírky. Na papírku bylo napsáno, že se jedná o pozvánku na Banjovu svatbu. Zbytek kapely se dobrému žertu srdečně zasmál a pokračoval ve zkoušení. Jen Banjo si pro sebe šeptal: "Uvidíte, volové!" Udeřilo září a Banjo na zkoušku přinesl svatební výslužku a láhev šampaňského. Banjovi kolegové se smíchy popadali za břicho: "To tě ta sranda bude pěkně stát. My ti stejně na ten špek nenaletíme!" Zkoušelo se, pilo se a Banjo se tvářil nějak vážně. Nikdo žertéři nevěřil, leč zrnko pochybnosti bylo zaseto. A tak 12.09. ve 14:00 postával doctor H s fotografickým přístrojem před Františkánským kostelem. O pět minut později dorazil Spok i se svou přítelkyní. Pak se nedělo nic. Uběhlo deset minut a za se nic. Oba Disharmonici se na sebe podívali. Bylo jim jasné, že skočili na Banjův nejapný žert. Obrátili se a chtěli se vydat na cestu domů. Vtom se ke kostelu přiřítil konvoj vozidel. Torzo Disharmoniků zbystřilo pozornost. Z jednoho vozu vylezl Banjo, celý ve svatebním a s koulí na noze. Z dalšího vozu vystoupila jakási éterická bytost. Čtenář již jistě nahlédl, že se jednalo o nevěstu. Doctor začal s pocením, tedy vlastně s focením. Několik stovek lidí, kteří se něčekaně objevili na místě činu, zahnalo půvabnou dvojici do kostela. Tam si oba zamilovaní řekli své první a poslední ano. Další události se odehrály až před kostelem. Nevěsta dostala nové chromované vidle s přehazovačkou. Aby dokázala, že je ženou činu, popadla vidle a zabodla je hluboko do dlažby. Vidle z chodníku nedokázal již nikdo vytáhnout. Podařilo se to až o několik století později nějakému Artušovi. Jelikož svatebčané nechtěli mít nic společného s poškozováním státního majetku, raději prchli do blízkého parku. Aby měli alibi, nechali se pro jistotu všichni několikrát vyfotografovat. Poté se dav rozptýlil neznámo kam. Příští týden Banjo na zkoušce oznámil, že s Disharmonikama končí a odjel známo kam. Odjel totiž do Maroka. Co tam prováděl, nevíme. Jen je jisté, že se po třech týdnech vrátil celý radostný s třemi tucty velbloudů. Na kolenou pak odprosil zbytek skupiny a požádal o návrat. Disharmonici zhýralci velkodušně odpustili a přijali zbloudilou ovci zpět mezi sebe. Byl ostatně nejvyšší čas, neboť se chystala akce v dějinách Disharmoniků ještě nevídaná. Ano, připravoval se koncert v Praze.
Dva dny se Znouzí (29.10.1998) a (30.10.1998) Po legendárním koncertu v Céčku se Znouzectností se na členy této kapely začali obracet někteří fanoušci s žádostí, aby ZNC vzalo Disharmoniky s sebou do Prahy. Členové ZNC dlouho odolávali, avšak tlak byl veliký. Všichni tři fanoušci nakonec Dému ukecali. A tak Disharmonici dostali nabídku, aby si se ZNC zahráli 29.10. v Deltě. Disharmonici nezaváhali a po nabídce přímo skočili. V jednu chvíli sice se zdálo, že budou muset nabídku odmítnout, ale uprchlík Banjo se ke kapele včas vrátil. A tak se tedy ve čtvrtek 29.10. Disharmonici sešli v Cainově zkušebně. Pro jistotu si přehráli několik písní z repertoáru, chystaného na večer. Pak již jen čekali na příjezd zbytku ZNC. K tomu došlo asi v půl páté. Pak vyrazil Znouzácký Blue Boy směrem na Prahu. Doctor se jej ve svém Drakouši držel zuby nehty, neboť nevěděl, kde se v Praze klub Delta nachází. Cesta probíhala v pohodě, došlo jen k několika drobným potyčkám s kamióny. Nedaleko Ruzyňského letiště cesta skončila. Po krátké slovní potyčce s hlídačem byly nástroje a aparáty dopraveny na pódium bývalého kina. Dlouhá cesta a manuální práce vyvolaly u některých členů výpravy hlad. A tak se Déma, Romana, doctor H a Banjo vypravili na pochybnou, leč nepochybně kořistnickou výpravu. Členové ZNC se bez zaváhání vrhli do prodejny potravin, již dříve nacházívali v komplexu kina. Leč tato akce skončila neúspěchem, neboť potravinová oáza byla právě v rekonstrukci. "Nevadí," pronesl Déma, "nedaleko je ještě jeden krám. Není to ani 500 metrů." Hladoví souputníci souhlasili a bez meškání se vydali za svým vůdcem. Někteří si dokonce začali radostně prozpěvovat. Po pěti kilometrech všem zpěv došel. Začaly se též množit pochybnosti o Démově orientačním smyslu. V té chvíli v dálce zazářilo malinké světýlko. "To je ono!" vykřikl Déma a začal tleskat ručkama. Po několika hodinách se zcela vyčerpaní hudebníci ocitli ve vytouženém krámku. Rychlostí zcela nečekanou začali poutníci likvidovat zásoby prodejny. Za zmínku stojí i Banjův nákup salámu. Banjo žádal po prodavačce 10 deka, ale ta se nenechala požadavkem vůbec zmást. Jedním mrknutím oka hladového Banja přesně otipovala, a tak Banjo od pultu odcházel s dvouapůlkilovou štanglí salámu. Po vyplenění krámu se karavana vydala zpět do klubu. V šatně pak vypukla obrovká žranice, proti které jsou lukulské hody malým zahradním piknikem. Pak začalo zkoušení. Členové ZNC, doplnění Romanou a Michalem Röhrichem, nazkoušeli v pohodě. Pak nastoupili Disharmonici. Okamžitě byli zvukařem vyhození pro nekvalitní nástroje. Banjo začal plakat. Tolik se na koncert těšil. Naštěstí se hoši se ZNC slitovali a zapůjčili své nástroje. Pak už se čekalo jen na lidi. A lidi přišli. Zcela zaplnili sál. Pětset šestset lidí bylo v sále namačkáno jako sardinky. Déma vyšel na pódium a představil publiku Disharmoniky. Ti popadli nástroje a okamžitě zapomněli na ostych a trému, které je trápily před koncertem. Začali skladbou 1,2,3,4 a pak pokračovali v rychlém tempu. Caine, který se nenápadně vmíchal do publika, vyzýval Doktora k většímu výkonu. Ten se hloupě nechal vyprovokovat a brzy mu došel dech. Nedalo se však nic dělat, neboť publikum radostně šílelo, a tak si druhou půlku představení odeřval a odskákal zcela bez dechu. Zapůjčené nástroje Banjovi zcela evidentně svědčily, neboť jeho zvuk se o sto procent zlepšil. Disharmonici hráli s plným nasazením a diváci to vcelku kladně ohodnotili. O přestávce se Disharmonici dozvěděli, že měli dobrý zvuk a že většinu návštěvníků nezklamali. Dokonce se prodaly i nějaké kazety, což se předtím už asi půl roku nestalo. Pak nastalo to, na co se všichni těšili a kvůli čemu vlastně přišli. Na pódium vtrhla Znouze a ukázala hudebním břídilům, jak se má pořádně hrát. Diváci propadali šílenství a místní psychiatrické léčebny nestačily přijímat nové pacienty. Byl tak zpochybněn známý postulát, že hudba léčí. No prostě, kdo umí, ten umí. A Znouzectnost umí dobře. Atmosféra byla prostě skvělá. V závěru koncertu jindy vážný a klidný Banjo nevydržel a začal šplhat po lešení jako opice. Nedbal výzev, aby slezl dolů a neustále skákal ze sloupu na sloup. Nakonec ho museli sundat hasiči. Po koncertu bylo nutné počkat dvě hodiny, až nástroje vychladnou, neboť bylo vážné nebezpečí, že propálí své futrály. Mezitím hudebníci spořádali zbytky jídla od svačiny. Když vše vychladlo a bylo naloženo do aut, vydali se hudebníci zpět do Plzně. Na cestě je čekalo překvapení. Všechna auta byla zastavena hlídkou policie. Příslušníci přistoupili k autu Disharmoniků a řekli: "Tak chlapci koukejte zpívat." Ohlušující dishramonický řev zastrašil ochránce zákona, a tak Disharmoniky okamžitě propustili. Po pěti kilometrech se situace opakovala. Pak se již celou cestu do Plzně nic zvláštního nestalo. Druhý den chtěli Disharmonici pozvání Znouzectnosti oplatit a tak narychlo uspořadali koncert ve Starém Plzenci. Nic netušící Znouze nabídku zahrát si jako předkapela přijala. Neuvážili ale při tomto zbrklém rozhodutí, že koncert se koná v pátek. Dokonce ignorovali i skutečnost, že je to 13. koncert Disharmoniků v sezoně. Jak se o odstavec dále ukáže, toto zanedbání bylo Znouzi osudným. Doctor H dojel ve 20:00 pro Maxe a cestou se stavil pro Spoka. Celá trojice dorazila do Starého Plzence v 21:01. Znouze už tam byla. Disharmonici vstoupili do sálu. V obrovských prostorách místního kulturního domu se krčilo pět posluchačů. Disharmonici jsou na takové návštěvy zvyklí, ale členové Znouze vypadali docela vyplašení. "Snad přijde ještě někdo," říkali s nadějí. A tak se čekalo. Po chvilce dorazil Banjo se svou sexbombou. Přivolaný pyrotechnik brzy zjistil, že se jedná o sexbombu dávno vybuchlou, a tak se všichni muži v sále rychle uklidnili. Čas ubíhal, avšak diváků mnoho nepřibývalo. Hudebníci se odebrali do šatny, kde si vyprávěli veselé zážitky z hraní. Asi po dvou hodinách radostného klábosení příběhy došly. V sále tou dobou bylo asi třicet posluchačů. Nastalo známé dilema - hrát či nehrát. Nakonec byla zvolena první varianta. Začalo se hrát. Poprvé za celou kariéru měli Disharmonici slavnou předkapelu. Ano, předkapelou Disharmoniků byla slavná Znouzectnost. Předkapela spustila a ukázala co umí. Zcela rozjařila přítomné fanoušky. Posluchači křepčili před pódiem v nevídaných kreacích. Znouze hrála jak hodinky, a tak to v sále jen tikalo. Pak na jeviště vylezli Disharmonici. Zájem diváků okamžitě ochabl. V podstatě zůstal na obrovském prostranství před pódiem jen nezmar Caine. Disharmonici se snažili a snad nehráli tak špatně. Též je možné, že hráli úplně hrozně, neboť asi tři písničky před koncem vtrhl na jeviště famózní Michal Röhrich a popadl svou kytaru. Zpočátku si s Disharmoniky brnkal jen tak nesměle, ale při Chřipce se už do nástroje obul se vší vervou. Skvělé sólo podtrhlo hrůzný projev Disharmoniků. Vystoupení pokračovalo poslední písničkou Monarchy. Caine inspirován Michalem vlezl na pódium a s chutí si s Disharmoniky zařval. Jako pokapela vystoupila též známá skupina. Ano, byla to všem již známá Znouzectnost. Chlapci a děvče rozdováděli přítomné ještě více než v předchozím vystoupením. Sál šílel. Na přání Disharmoniků zahráli virtuózové skladby Banány a C`est la vie. Zcela šílený sál si pak ještě vynutil Michalův hit - Medvídek. A to byla taková pěkná tečka za celým koncertem. Disharmonici pak sbalili svých pět švestek, překročili místního opilce a vydali se k domovu. Lochotínský paviánek (17.11.1998) Listopad onoho pohnutého devadesátého osmého roku byl celý podivný. Místo listí začal padat rovnou sníh a místo hudby přišli do pavilónku na Lochotín Disharmonici. Aby posluchači nebyli tolik šokováni, byla k akci přizvána poměrně kultivovaná Démophobia.Několik lidí skutečně dorazilo, přestože byli televizí varování, že kromě Démophobie a Disharmonie (to není překlep) bude hrát taky Zet eM eR Dé (citováno doslova). Stala se neuvěřitelná věc: zvukař byl na svém místě už v době příjezdu Disharmoniků, tedy v půl sedmé! To už na místě stál i Blue Boy ZNC a uvnitř Déma, Golda i Michal! Disharmonici se tím vůbec nenechali vyvést z míry a začali nosit na pódium různé zbytečnosti, jako například kytaru, baskytaru, bicí a dvě comba. Banjo kromě toho přinesl záhadný předmět, vzdáleně připomínající velkou knihu. Hned po zkoušce nenápadně přinesl tuto strašnou věc před pódium a začal se vychloubat, že byl v Africe a že má fotky. Kolemstojící mu to sice stejně nevěřili, ale nechali ho, aby se vykecal a měl radost. Díky včasnému příchodu všech puditelů zvuku se ještě před fotoshow stačila také zkouška ZMRDů s Démou. Koncert začal s jen velmi mírným zpožděním a Démophobia hrála a vyprávěla asi tak hodinku. Pak na pódium vtrhli ZMRDi. Možná někteří z vás ještě netuší, co to je za uskupení, ten ZMRD. Je to velmi (s)prosté. ZMRD je zkratka, která znamená Zastávka Mileč Revival - Disharmonici. Hrají a zpívají Disharmonici, ale pouze skladby od Zastávky Mileč. Na tomto koncertě zaznělo všech šest, které Disharmonici secvičili. Na kytaru s nimi hrál a chvílemi i zpíval sám veliký Déma. To je jistě již samo o sobě dost pozoruhodné, ale jako by to nestačilo, nastoupil od druhé skladby Disharmoniků, kteří večer uzavírali, Michal Röhrich. Ten předvedl všem účinkujícím, jak se hraje na kytaru. Ačkoliv některé skladby slyšel možná poprvé a akordy se měnily pro Disharmoniky charakteristickým šíleným tempem, vydržel a hrál a hrál. S pocitem dobře vykonané práce se po třičtvrtě hodině hluku kapela odporoučela do zákulisí a odsud uprchla neznámo kam. Koncert se vydařil. Nejen že přišlo čtyřicet jedna platících diváků, ale dokonce většina zůstala i na strašný řev Disharmoniků. Jediným negativem koncertu byl negativ filmu, který nafotila Cainovka. Disharmonici, známí pozitivním myšlením, udělali z negativu pozitivy a ty pak nascanovali. S Démou v Pasti (27.11.1998) V Pasti proběhly převratné změny. Sál byl přestěhován o patro výš a jeho plocha se zdvojnásobila. Jakmile se o tom Disharmonici dozvěděli, zatoužili nový sál vyzkoušet. Vedení Pasti kupodivu souhlasilo. Ani se sháněním předkapely nebyly žádné problémy, neboť se přihlásila sama. Jednalo se o slupinu Děda Lebeda. Dříve na plzeňské scéně tito hudebníci působili pod názvem Trio rozvrat. Další kladnou skutečností byl Démův (devizový) příslib, že si s Disharmoniky zahraje. Všechno tedy vypadalo nadějně. Pokud znáte život a čekáte nějakou neplechu, čekáte správně. Disharmonici se o ní dozvěděli, až když dorazili na místo konání. Členové Dědy Lebedy si totiž velice vtipně pozvali ještě pražskou skupinu Pátá kolona, a tak bylo v sále muzikantů jako na festivalu. Disharmonici měli z další skupiny radost jako z osiny. Díky přemnožení muzikantů a nedostatku času se nedostali Disharmonici ani ke zkoušení. Čas však nazrál a začalo se hrát. První vystoupili pražáci. Moc toho nepředvedli. Navíc se brzy ukázalo, že s aparaturou Disharmoniků můžou hrát jen Disharmonici. Sebevědomý kytarista, který se ještě před koncertem vytahoval, že má kytarový procesor, brzy dostal za vyučenou. Po připojení na Banjovo combo došlo k propojení na krátko, a tak byl s procesorem udělán krátký proces. Tím vznikl technický unikát, takzvaný "krátký kytarový procesor". Také typický boosterovaný zvuk Banjova comba kytaristu evidentně ničil. Kapela po necelé půlhodince zanechala marných snah a vyklidila pódium. Pak nastoupil Děda Lebeda. Banjovo combo pokračovalo v záškodnické činnosti. Jen co kytarista pohladil struny, combo zapracovalo a jedna struna se přetrhla. Diváci pak mohli v přímém přenosu sledovat výměnu struny. Také Spokova malá bicí souprava činila bubeníkovi Dědy Lebedy velké problémy. Jinak lze říci, že hudební projev Dědy Lebedy se od dob Tria rozvrat téměř nezměnil. Chlapce čeká ještě dlouhá cesta. Pak podium opanovalo seskupení Z.M.R.D. (Zastávka Mileč Revival a Déma). Odposlechy sice byly instalovány, ale slyšet z nich nic nebylo. Disharmonici a Déma se však takovou maličkostí nenechali vyvést z míry a pustili se s vervou do muziky. Bylo odehráno pět písní, které publikum přijalo vcelku s nadšením. Pak Déma Disharmoniky opustil. Disharmonici přešli ke svému klasickému repertoáru. Zahráli 22 písniček a vyčerpaní opustili pódium. Fanoušci si však vynutili ještě Kelímek. Pak se všichni spokojeně odebrali do svých pelíšků. Prosincové Céčko (03.12.1998) Koncert v Céčku proběhl s obvyklou organizační precizností, vídanou dosud snad jen tam. Od švagra se dva týdny předem Banjo dozvěděl, že moudrý majitel klubu Radek Tolar rozhodl, že s Disharmoniky bude tento večer hrát i skupina Krutá bída, ve které je tento švagr bubeníkem. Další týden si Disharmonici na teletextu ČT1 přečetli, že tento večer Céčko poctí svojí návštěvou i jim dosud neznámá skupina Bílej bagr. Bicí nástroje dodala Krutá bída (na část z nich dovolila hrát i ostatním), basové (na to hráli všichni) a banjové combo (nikdo jiný se neodvážil) Disharmonici a kytarová comba bílí bagristé. Organizační originalita se projevila i v další věci. Zatímco Krutá bída a Disharmonici jakožto zkušení klubovní harcovníci dorazili na sedmou hodinu večerní (dřív se do Céčka stejně zvukař normálně nedostavuje), Bílej bagr se zeptal Velikého Organizátora a podle jeho rady přišli na šestou. Nejzkušeněji se projevil Luďa s bicí soupravou, který dorazil v půl osmé. V tu chvíli už všichni netrpělivě čekali, kdy budou moci začít zvučit, což bez bicích nejde. Zvukař se rozhodl, že teď nazvučí jen první skupinu a ti ostatní se nějak podají o přestávce. Toto rozhodnutí bylo přijato skupinami s mnohem větším pochopením než skutečnost, že začátek byl stanoven na devátou hodinu večerní. Proto první dvě skupiny - Bílej bagr a Disharmonici hráli asi 35 minut každá. Bílej bagr působil celkem sympaticky. Čtyři kluci tak kolem osmnácti let, které to asi baví. Styl byl celkem poslouchatelný, oba kytaristé celkem technicky zdatní, bicí a basa taky celkem O.K. Pozvali si celkem početné fanoušky a fanynky, nejspíš spolužáky. Lidé přiměřeně, byť trochu staticky sledovali. To trvalo i během vystoupení ostatních. Jen při asi druhé skladbě Disharmoniků se jeden punkáč s řetízkem a visacím zámkem na krku pokoušel pogovat, ale nevydržel znuděné pohledy okolí. Lidé jen poslouchali, občas zatleskali, a to už asi bylo všechno. Disharmonici podali standardní výkon, ačkoliv Spok byl nachlazen, Max a Banjo znaveni a Doctor málo skákal, což si po koncertě pěkně odskákal od zbytku kapely. Krutá bída nastoupila, zahrála svůj poloelektrický folk s místy rockovými bicími. Jejich vystoupení nebylo technicky špatné, snad jen ke konci příliš dlouhé. To bylo zapříčiněno asi tím, že skupina po několikaměsíční pauze opět sezvala všech dvacet příznivců, z nichž ta skalní část neustále žádala další a další přídavky. Když krátce před půlnocí produkce skončila, odebralo se torzo Disharmoniků (po odvozu Spoka a Maxe hned po jejich produkci) do vozidel. Nasedli a odjeli neznámo kam. Po koncertu v Céčku si Disharmonici řekli, že to ho mají dost a že se na všechno můžou vyspat. Ale dříve než ulehli k tradičnímu zimnímu spánku, provedli obvyklé vyhodnocení sezóny. Na speciální vánoční schůzce se navzájem pochválili a rozdali si čestná uznání a symbolické ceny. Pak udeřila 19:00 hodina a Disharmonici shlédli Večerníček. Po roztomilé pohádce všichni rychle pelášili do svých postýlek. Zatímco Disharmonici spí, můžeme se my ostatní podívat, jak to s nimi v roce 1998 dopadlo. Vše ukazuje následující tabulka.
Plán na rok 1999 Příznivci Disharmoniků usoudili, že jejich miláčci po celý rok pilně pracovali a nezlobili, a tak se rozhodli dát jim malý dárek. Během prosince proto začali houfně navštěvovat jejich Internetovskou stránku. Povedlo se. Na štědrý den ukázalo počítadlo tisící přístup. Všechny členy skupiny to mile potěšilo a děkují všem fanouškům. |
