Kronika - rok 2001
|
Hifiklub Múza-hrůza Vagón Prosek s Požárem Mlýna Mlejn Jak to zvukař v Lampě rozsvítil Majáles Hifáč Vagón (31.5.2001) Elektra Prosek Pole Katovice Vinice Hifík Pod Lampou Konec stagnace!? Mlýn Maxvatba Strakonice |
Hifiklub (18.1.2001) Začal nový rok a bylo na čase přesvědčit veřejnost, že Disharmonici přežili rok 2000 a dokonce míní ve své činnosti pokračovat, ačkoliv je to přitěžující okolnost. Jako místo prezentace byl zvolen Hifiklub na náměstí. To se líbilo zejména Doctorovi, neboť to měl ze svého domova na pódium neuvěřitelně blízko. Blíž to bude mít snad až v době, kdy se koncerty budou konat u něho v obýváku. Disharmonici nechtěli jako obvykle vystupovat sami, a tak si na pomoc přizvali skupinu Oskar kocour a také Tři dřeváky. Jako první se na maličké pódium postavili Oskaři. Během jejich vystoupení se ukázalo, že koncert se ponese ve znamení lovců beze zbraní. Ozbrojeni fotoaparáty se na místo dostavili, kromě jiných méně význačných osobností doctor H, Vláďa ze Strakonic a Tráva. V sále se blýskalo jak při bouřce a lovci zachycovali prchavé okamžiky Oskařího vystoupení. Nemusím snad ani dodávat, že hlavním objektem, na který se soutřeďovala pozornost lovců, byla Ema. Oskaři skončili a na jejich místo se dostavili Tři dřeváci. Největší pozornost a potlesk sklidil dokonalý frontman Caine, neboť se na scénu dostavil ve slušivé kombinéze a la Star Trek Trnava. Podoba byla dokonalá. V duchu Star Treku se nesly i doprovodné komentáře mezi písněmi. A jelikož se Banjo během jejich vystoupení stihl dostatečně najíst místní speciality, bylo na čase, aby se divákům představili Disharmonici. A tak se také stalo. A vzhledem k tomu, že diváci neutekli, bylo jejich vystoupení asi docela dobré. Múza-hrůza (1.2.2001) Tak jako každý rok, i letos se konala plzeňská soutěž pro začínající kapely - Múza. Disharmonici několik let odolávali vábení sirén, které je lákaly k účasti na soutěži. Letos však podlehli a na soutěž se přihlásili. Členové skupiny se sešli v sále Lampy právě, když vystupovala skupina In Public Ill. Tato kapela hrála dobře, a tak si Disharmonici mysleli, že účast na soutěži bude přínosem. Také následující vystoupení staré známé skupiny Laik s novým neznámým nástrojem navíc je v tom utvrdilo. Pak ale na pódium vlezly jiné skupiny a Disharmonici pochopili, že jejich účast zde je naprostý omyl. Vzhledem k tomu, že je produkovaná hudba nebavila, začali se u baru bavit s Láďou Rottem, kterého Doctor znal již od svého vystoupení v plzeňském rozhlase. Během rozhovoru se Disharmonici dozvěděli, že během několika dnů vyjde v časopise Rock&Pop recenze na jejich poslední CD. Rott je proto představil nějakému panu Korálovi, který prý recenzi napsal. Disharmonici se jej dotazovali, co napsal. Korál jim však nechtěl nic říci, jen se idiotsky usmíval. Po větším nátlaku hudebníků pak kritik ráčkovaně vyplodil skoro celou větu, ve které jim sdělil, že se mu deska nelíbila. Disharmonici od něho ani nic jiného nečekali, neboť věděli, že je to zarytý příznivec metalu. Jelikož bylo jasné, že nic víc se od Kořala nedozví, nechali ho být a vrátili se do šatny. Byl už čas k vystoupení, ale právě hrající skupina svůj vymezený čas přetáhla. Porota však proti tomu nijak nezasáhla, přestože podle pravidel měla za takový přečin následovat diskvalifikace. Nakonec však kapela Rio Grande přeci jen přestala hrát a na pódium se vrhli Disharmonici. Během výměny skupin Disharmonici pochopili, že předchozí kapela je totálně ožralá. Nic jiného se od kapely, která hraje jižanský rock, ani neočekávalo. Disharmonici začali hrát a pochopili, že vystoupení nebude jednoduché. Odposlechy byly totálně přeřvané, a proto docházelo k častému vazbení. Pískot aparatury se nelíbil ani hudebníkům, ani divákům. Naštěstí bylo vystoupení jen krátké, a tak utrpení brzo skončilo. Disharmonici pak Lampu rychle opustili, neboť jim bylo jasné, že takovou soutěž nemohou vyhrát. A opravdu nevyhráli. Vagón (11.2.2001) Disharmonici byli vystoupením na Múze totálně znechuceni, ale naštěstí si po několika dnech spravili chuť. Čekalo je totiž vystoupeni v Praze s Démophobií.Jeli už jako tradičně Znouzáckou Ovečkou (Tankem). Ještě než Disharmonici nasedli do auta, sprdl je Michal Röhrich za to, že mu nezavolali a nepožádali ho o to, aby si s nimi zahrál. Disharmonici mu pokorně vysvětlili, že něco takového je přeci zbytečné, neboť je přeci úplně jasné, že si s nimi musí Michal zahrát, i kdyby nechtěl. Michal toto vysvětlení přijal a automobil se dal do pohybu. Během cesty opět Disharmonici laškovali a žertovali jako školáci na výletě. Michal toto jejich žvatlání jako obvykle prokládal přednáškou na téma úpadek české kultury vlivem amerických filmů a televize Nova. Cesta díky tomu rychle proběhla a než se kdo nadál, byli na místě. Zde už čekal Honza Mládek a nahnal účinkující do sklepního klubu Vagón, jenž se nachází na Národní třídě. Disharmonici ani nestačili dopít několik piv, a už začal koncert skupiny Démophobia. Déma s Michalem tentokrát zahráli kromě osvědčených hitů i několik nových písní. Všechny měly obrovský úspěch. Největší úspěch však měla závěrečná píseň "Na tý louce zelený", kterou Déma za spolupráce všech diváků simultánně tlumočil to znakové řeči. Kdo to neviděl, neví, o co přišel. Pak nastoupili na pódium Disharmonici a předvedli svůj již klasický repertoár. Vystoupení bylo přijato velmi vstřícně. Pak následovala cesta domů. Tentokrát překvapivě Disharmonici neusnuli, ale pokračovali ve svém veselém švitoření. Michal z toho byl úplně v šoku. Již si zvykl na tiché návraty z koncertů. Disharmonici nezůstali jen u povídání, ale dali se i do zpěvu, ke kterému se přidala celá posádka vozu. Následovala zastávka u benziny Esso, kde se vyhladovělí umělci občerstvili. S novými silami pak pokračovali cestou k domovu. Prosek s Požárem Mlýna(14.2.2001) Již v prosinci se Disharmonici upamatovali, že v únoru hrají na Proseku. Proto při křtu CD přesně dva měsíce předem kontaktovali kytaristu a vedoucího v jedné osobě - Hrabáka z Požáru Mlýna a chtěli po něm vědět, jestli a kdy budou chtít s Disharmoniky zahrát. Ten se tvářil dosti ochotně i poté, co zvěděl, že sem moc lidí nechodí. Další shánění Hrabáka a jiných Požárů zabralo cca další měsíc a když už to vypadalo, že je po uzávěrce a termín bude zamítnut, Požár přislíbil účast a vybral si tento termín. Paní Fialová z Proseku nic nenamítala. Tak se stalo, že Disharmonici hráli v Praze tři dny po Vagónu znova.Ve stanovenou dobu se Disharmonici (zatím bez Spoka, který dorazil po 10 minutách) dostali před Černého racka, z jehož sklepa vynášeli spolu s přítomnými Požáry aparáty. Zvlášť basové combo bylo dosti vydatné a zabralo větší část obrovského zavazadlového prostoru kombíka od Forda. Disharmonici naložili většinu bicích a pak se vyčkalo na dva zbývající muzikanty (kromě basáka). Požáři si poznamenali Doctorovo číslo mobila s tím, že v Praze (nejspíš na Zličíně) naloží zbývajícího člena a ještě mobilem dají vědět. A vyjeli jsme. Zastávka nastala až u pumpy Esso, kde Požáři museli být uhašeni pivem, kterého se jim nedostávalo. Zde natankovali nutné pohonné hmoty pro hudebníky a jelo se dál. Mobil stále mlčel a po příjezdu na Zličín byli pánové velmi překvapeni, co že tam stavíme. Pak vysvětlili, že se zatím s basákem domluvili, že nás bude čekat až na místě. Takže se jelo klasicky přes Motol, tentokrát naštěstí průjezdný. Na místě dojezdu se k nám skutečně basák připojil a začaly klasické transporty techniky. Bicí byly již postaveny, bedny nanošeny a zvukař stále nikde. Krátce po sedmé hodině večerní (v půl osmé se mělo začít) se Banjo zeptal paní u lístků, zda dnes dorazí i zvukař. Ta překvapeně odvětila, že už tam nějakou dobu je. Dalším detektivním pátráním bylo zjištěno, že se nachází v kamrlíku za šatnou pro účinkující, kde byl skutečně zastižen. Taktně jsme mu naznačili, že už jsme tady a on se po chvíli váhání zvedl a začal konat svoje nezbytné úkony. Na dotaz kolemjdoucího známého, co že tahá kabely až teď, odvětil rázně, že kapela dorazila teprve před malou chvílí (v tu chvíli to bylo něco přes hodinu). Začalo se tedy krátce po osmé a Disharmonici nasadili jako první Kausu, pro jistotu obě verze najednou. Podobných originálních verzí (s jednou slokou instrumentální a jinými zvláštnostmi) bylo toho večera několik. Snad právě proto Banja o přestávce odchytil nějaký maník a nabízel skupině vystoupení v Bohnicích. Jestli z toho něco bude, ukáže čas (nebylo - poznámka o 13 let později). Slušně zaplněný sálek (50 platících) se poté zaposlouchal do klasických Požárnických balad k tanci i poslechu (zatímco u Disharmoniků šlo výhradně o poslechové skladby, aspoň publikum to tak zjevně vnímalo). Po koncertě Disharmonici naskákali do vozidla asi 10 minut po Požárech a u Racka na ně také nějakou chvilku počkali. Po transportu nástrojů a přístrojů do temného sklepení se odebrali do postýlek a spali a spali a spali. Mlejn (16.3.2001) Zahrát si v pátek (byť ne třináctého) se Znouzí v Praze, to je veliké štěstí pro každého, i kdyby nebyl pověrčivý. Proto Disharmonici na Démovu nabídku téměř ihned kývli a čekali, zda to vyjde nebo ne. A světe div se, překvapivě to jako vždy vyšlo (to jste jistě nečekali). Na pátou hodinu odpolední se před Cainovým a Doctorovým vchodem začali hemžit Max, Doctor, Vláďa-Pýt z Laiků a Banjo. S mírným zpožděním se dostavil povoz - Ovečka, osazený Goldou, Démou a Romanou s neznámým mladým (asi mínus 3 měsíce) člověkem uvnitř. Déma zazvonil na Caina. Doctor po asi pěti minutách psychicky nevydržel, vytáhl mobila a přesně v nerozhodný čas (17:17) vytočil Spoka. Ten se po chvíli mobilního hovoru vynořil ze stínu Cainovy chodby na denní světlo s bubnovými blánami v jedné a s mobilem v druhé ruce. Vzhledem k velkému množství aparátů, svačin a lidí v Ovečce se Disharmonici kromě Spoka vezli v Doctorově Drakoušovi. Spok prohlásil, že s takovými opilci jezdit nebude a významně se podíval, zda ho Caine za výrok pochválí. Caine si ale zrovna rovnal polštářek, takže mu tentokrát sklaplo. Klapnutí ale zaniklo ve zpěvu o jistém Karlu Klapundovi a v syčení první části Maxova plechovkového pokladu. Výjezd z Plzně se nesl v duchu automobilové honičky, za kterou by se nemusel stydět žádný americký akční film. Taktické kličkování v přeplněném centru a silné motory dieselové dodávky a českého vozu Škoda dávaly znát, že automobilové závody zdaleka neřekly své poslední slovo. Nakonec se dezorientovaný Déma pokusil o úskok. Zabočil na Tymákov v domnění, že si Disharmoniky nadjede a tím jim dá na pamětnou. Pak zapomněl na plánovaný úskok a zaskočen zabočil ze silnice k podivnému stavení. šťastnou náhodou zastavil u nahrávacího studia, kde nalezl Michala Röhricha. Ten byl právě ve dveřích a hned na prahu ho napadlo, že by měli jet na Prahu. Tak se stalo, že Disharmonici posvačili a vypili svá první točená piva, když se v šatně objevila Romana s Goldou. Romana projevila přání se zpátky svézt v Doctorově voze. Ten jí to okamžitě přislíbil, stejně jako chvíli poté i Michalovi, který měl domluvenou schůzku v Hifáči a tudíž nechtěl čekat na balení nástrojů. Zvuková zkouška proběhla v režii nuzných, leč ctných hudebníků, zatímco Disharmonici díky tomu přišli k hotovému. I tak bylo nutné Banja přesadit do jiné části pódia, aby mu kytara tolik nevazbila a ubrat mikrofonům, jelikož Disharmonici řvou jako krávy. Proto Michal sprdnul zvukaře, aby přidal zpěvy Spokovi a Doctora seřval, aby tolik neřval. Vlastní vystoupení se neslo ve znamení klasické frustrační kompozice. První přišel okamžik očekávání a volání "Znouze! Znouze!". Pak se dostavilo zklamání, že místo nich přišli Disharmonici. Protože se chopili nástrojů, přišlo očekávání a posléze zase zklamání, že neumějí hrát. Několik lidí pod pódiem si dokonce zpívalo jejich textíky (hlavně ZeBeDee a ŘiĎiČ), pýchou se dmul Sygy, že na rozdíl od většiny přítomných zná všechny puditele hluku osobně, dále byli identifikováni Honza Mládek, Ero a Nika. Neidentifikovaných bylo několik stovek. Některým z nich se možná vyslechnuté snad i líbilo, ale zatím pořád nevěděli, co s tím. Po dvanácti rozehřívacích skladbách a několika textových výpadcích (hlavně Banjo) nastoupil na pódium Michal Röhrich a obecenstvo vytvořilo mohutný kotel, který křepčil a juchal. To se Disharmonikům velice líbilo, ač se Banjo při skladbě Na dně ocitl téměř na dně. Po tradiční infekci a hygieně (Chřipka a Meydlo) se Disharmonici sklidili do šatny, kde Banjo téměř vytuhl. Příště si na Mlejn rozhodně musíme vzít ručníky, protože jsou k dispozici sprchy. Jenomže bez ručníku je člověk namydlenej, i když se spláchne, protože kde pak uschne, když do šatny furt někdo leze... Například nejmenší z Deratizérů - Nika se tam rozpovídala, a tak se Disharmonici dozvěděli o natáčení Deratizérů, Totálního nasazení a místních pamětihodnostech města Slaný. Když se Banjo vypravil si poslechnout aspoň něco ze Znouze, stihl poslední dvě skladby - Bylo nebylo a Hasiče (při kterých byli Disharmonici vtaženi na pódium a zpívali taky. Roztomilé to bylo... Doctor s Banjem po koncertě navštívili stánek se suvenýry a kulatými oplatkami k poslechu, obecně nazývanými CD. Tam vyinkasovali za prodané zvukonosiče a šli se sbalit. Po naložení svých tělesných podstat do vozidla se Disharmonici opět bez Spoka, ale s Michalem a Romanou, odebrali k domovu. Michal byl v dobré náladě, pročež třikrát Disharmonikům pustil reggae verzi skladby Mašinka, kterou téhož dne nazpíval v Tymákovském studiu Marten Tankwey. Kvůli poslechu Doctor ani nestačil říci svoji větu "Beroun". Cesta i nadále vesele ubíhala, zatímco Banjo tahal z Romany rozumy o gotice. V Plzni se Doctor se ctí zhostil svojí úlohy závozníka a posléze i hoteliéra. Jak to zvukař v Lampě rozsvítil (28.3.2001) Již samo domlouvání koncertu mělo účastníky varovat, že nepůjde o koncert s běžným průběhem a jen mírnými zádrhely. První problém nastal při potvrzování domluveného termínu. Disharmonikům byl termín přislíben, proto si ho zapsali do zápisníčků a za uši. Domluvili druhou kapelu, oblíbené In Public Ill a oznámili to telefonicky dramaturgovi. Ten začal vysvětlovat, že Disharmonici jsou skupina, na kterou nikdy nepřišli žádní lidé a proto je zapotřebí,aby hráli pohromadě s dalšími aspoň deseti skupinami. Po chvíli licitace se podařilo Banjovi usmlouvat počet kapel na tři s tím, že Disharmonici budou na plakátech uvedeni až jako poslední a domluví se s kapelou Tunel, které byl termín přislíben. Další kolo taktických vyjednávání se jevilo velice slibně, protože po pohovoru se Tunelové jevili býti svolni hrát jako poslední a domluvit se. Nakonec Tunel (patrně psychicky zmožen množstvím zvratů ve vyjednávání) prohlásil svého kytaristu za chromého a na základě toho z akce prozíravě vycouval.Ještě v 19:45, kdy už Banjo uložil dvojčata a sestupoval po schůdcích do sálu Lampy, nikdo netušil, k jakému průseru se schyluje. Blába a jeho hoši byli zatím ve výborné náladě, stejně jako Disharmonici. Některé lidi mohlo uvést do rozpaků, že se ještě nezačalo zvučit. Jak se ukázalo již o půl hodiny později, bylo to tím, že na místě nebyl žádný zvukař. Vedení Lampy si zřejmě usmyslelo, že nemá cenu platit si drahého zvukaře a proto místo něj určili zcela nahodilou osobu, jejímž hlavním nedostatkem bylo, že o zvučení nevěděla vůbec nic. Po asi půlhodině "zvučení" opustili pódium rezignovaní a nenazvučení Disharmonici. Další skoro hodinu pobaveně sledovali v šatně každou chvíli se vynořivší postavu z Publiků, hovořící velmi nespisovně. Ze slušnějších slov vybíráme: to není zvukař, odposlechy, hovno slyšet, ubrat, zvuk v prdeli. Výrazy byly ovšem slabým odvarem skutečnosti. Začátek vystoupení se stále blížil a zvuk byl pořád horší. Kolem desáté večerní změnili Publici dosavadní zkoušku plynule ve vystoupení. Avšak málokterý z posluchačů to poznal. Z přeřvaných aparátů se linul rachot, který se sléval v jednu masu a dával zcela zaniknout melodii, rytmu i textům. Blába se musel podělit se zpěvačkou o jeden fungující mikrofon a nefungující odposlech. Moc nechybělo, a dělili by se o něj i se saxofonistou. Muzikanti na potemnělém pódiu téměř nebyli vidět, neboť nouzové osvětlení ze sálu toho moc nesvedlo. Zvukař-nezvukař pobíhal mezi diváky a ptal se jich, zda by některý z nich nevěděl, kde se zapínají světla. Prý by si rád na kapely posvítil. Diváci jej naštěstí pro něj považovali za bezdomovce, žádajícího o drobné na pivo, takže ho napadali pouze slovně. Kdyby zjistili, že je zodpovědný za zvuk, asi by z toho tak lehce nevyvázl. Po několika dalších experimentech, při kterých postupně odpojil baskytaru, levou stranu reproduktorů, všechny odposlechy a kopák, si nakonec povšiml vypínačů s výrazným nadpisem OSVĚTLENí PóDIA. Po několika tápavých pokusech se mu nakonec podařilo nakonec stisknout označený vypínač. A tak to zvukař rozsvítil. Od té chvíle na sebe hudebníci aspoň viděli, když už se nemohli slyšet. Do začátku Disharmoniků stačil ještě zpět zapnout část odposlechů a přemístit židli tak, že přestala zkratovat šňůru druhého mikrofonu. Disharmonici tradičně udělali pár chybiček, aby dostáli svému názvu, ale většina z nich stejně zanikla v drtivém dojmu z pazvukařovy práce. Několik z asi čtyřiceti přítomných posluchačů (z nichž téměř polovina byla platících) se chvílemi pokoušelo o pogo, i když během Publiků se pokoušeli o něco víc. Kolem půl dvanácté hluk zanikl a všichni byli rádi, že už to mají za sebou. Majáles (28.4.2001) Nemravný výtržník a pobuda K.H. Mácha kdysi prohlásil máj být lásky časem a napsal o tom básničku. Aby to neupadlo v zapomnění, zpracoval téma k formální dokonalosti veliký Déma a Zastávka Mileč v odvážné kompozici Máj.A skutečně, příchod máje byl slaven v Plzni již od 27. dubna. Pro jistotu v předstihu - znáte to, co kdyby nepřišel? Oslaveno by bylo, takže bychom nepřišli zkrátka. Ti studenti to ale mají vymyšlené... Samozřejmě Disharmonici nemohli při takové akci chybět. O tom je ostatně telefonicky ujistil i basák z Pod stolem, který měl akci na povel. Dokonce Disharmonici patřili mezi hlavní taháky malé rockové scény, neboť spolu se čtyřmi dalšími kapelami (Petr Mach, Požár mlýna, Tři dřeváci a Pod stolem) byli uvedeni na plakátech. Zejména u Požáru a Machů se Disharmonici dost divili jejich umístění na malé scéně, když na velké se objevovaly i kapely typu Slepá kolej... Akce probíhala celkem podle plánu, což byla milá změna proti organizačním zvláštnostem let minulých. Počasí se ale na idyle podílet zjevně nehodlalo a obloha začala trochu prosakovat a zvlhčovat rodnou českou hroudu, zkrátka slovy klasika chcalo a chcalo. Za to počasí káráme a udělujeme mu napomenutí před nastoupenou jednotkou a dvojkou. Naopak musíme vyzvednout příkladnou iniciativu Michala Röhricha, který sám Disharmoniky vyhledal a nabídl své umění coby sólový kytarista. Zpoždění bylo něco okolo půl hodiny a kupodivu za něj nemohly neukázněné skupiny, ale zvukař, který začal tahat kabely v okamžiku, kdy už se mělo začít hrát. Max se letos choval velmi podivně. Znalci to přičítají skutečnosti, že vedle něj se pohyboval neidentifikovatelný objekt ženského pohlaví a nikoliv jeho oblíbený půllitr... Několikrát se nechal ujistit, kdy má být na pódiu a skutečně tam bez připomínání dorazil a vůbec se choval nezvykle. Disharmonici vstoupili na pódium a Banjo i na svůj kabel, kterým utrhl novou zástrčku na jacka. Tato zástrčka si evidentně nestihla zvyknout na Banjův dřevorubecký způsob ovládání nástroje, a už bylo po ní. Tím v kytaře vznikla nezaplugovatelná až nejnezaplugovatelnější díra zvící kráteru sopky. Naštěstí mistr Spok zapůjčil Banjovi svoje dřevo, čímž zachránil koncert. Atmosféra byla skvělá. Každou chvíli někdo z pogujících opilců spadl do bláta pod pódiem, Banjo dostal mikrofonem dvě citelné rány do zubů a Michal v každé pauze zahrál několik riffů ze známé ukrajinské lidové dumky "Should I stay or should I go". Po sestupu z pódia se k Disharmonikům připojil známý dwojseksuální Michal Kuba a začal lákat Disharmoniky na slivovici za 10 Kč. Žíznivý Banjo se mu přilepil na paty, zatímco Doctor se vymlouval na řízení vozidla a Spok na abstinenci. Max se tvářil, že neslyší, a spolu se svým příslušenstvím se nenápadně vytratil. Slivovice vůbec nebyla špatná. Michal se projevil jako zdatný organizátor a po jeho akci byla nakoupena slivovice ve množství větším než malém a takto i konzumována, což se neobešlo bez následků. Na ty ale zkušený Banjo nečekal a spolu s manželkou místo činu zbaběle opustil, protože chcalo a chcalo (viz výše)... Hifáč (24.5.2001) Disharmonici zahájili svoji dlouhou koncertní šňůru ve své rodné Plzni návštěvou Hifiklubu, nejčastějšího výskytiště Michala Röhricha. Zde se zdržuje prakticky vždy, pokud zrovna není někde jinde, jako např. doma, na rybách, na koncertech, ve studiu, v jiném klubu apod. Proto znalce nepřekvapí, že Hifáč navštívil i toho dne.Ostatně nebyl sám. Z Třebechovic dorazila Zebedee s kamarádkou, Laici vyslali Vláďu a Dwa seksy Michala, Strakonice zastupoval Vláďa von Výtah a Písek Mr. Twenty One, kterému však již brzy bude 22. Jídelníček v klubu byl obohacen o bramboráčky, které nenažraný Banjo musel hned otestovat, zatímco druhý žrout Doctor se spokojil se dnes již klasickými utopenými karbanátky. Předkapelou a organizátorem celé akce se stala skupina Tři dřeváci. Toto uskupení jistě všichni znáte, proto jen stručně. Je to skupina, složená většinou z lidí, kteří umějí hrát na více nástrojů a tak si je vzájemně prohazují. Například protože ve skupině jsou dva bubeníci z jiných skupin, bubnuje jim nejlepší kytarista skupiny, zatímco kytaru ovládá jeden z bubeníků. Druhý pak hraje na mandolínu a dvoutónovou kytaru a pouze na baskytaristu nevím nic zajímavějšího, než že taky asi hraje na kytaru.... Z obou Magd byla dnes jen ta větší. Toto uskupení se již velice sehrálo a snad proto je prý hodlá opustit obsluha bicích, že se musí věnovat svému nahrávacímu studiu aspoň 25 hodin denně... Svoje vystoupení včetně přidaného Supermana odehráli ve velmi slušném čase a s minimem chyb - je prostě znát jednak kvality účastníků, i sehranost vlivem nově nahrané (byť dosud nevydané) nahrávky. Snad pouze Spok pořád vyžadoval nějaké nesmysly po zvukaři, jako že se chce slyšet v odposlechu a ještě nějaké další kraviny. Byl tedy označen za hluchého a tím byl problém vyřešen. Disharmonici zahájili v duchu Zastávky Mileč, kombinované s vlastní tvorbou. Jejich začátek se mírně opozdil vlivem delšího ladění (že jo, Michale) a určitými problémy se zaplugováním baskytary do comba. Ty se během koncertu opakovaly, což se nakonec dořešilo přímým zásunem jacka do zásuvky 220 V, takže Max předvedl skutečně oslnivou světelnou show, kterou mohl konkurovat i Doctorovu tanci svatého Víta. Mezitím se koncert úspěšně rozjel a host Michal vesele sóloval, Doctor s Banjem řvali do mikráků, což v odposleších příliš znát nebylo, Spok otloukal bicí a všichni se úspěšně potili. Před jedenáctou večerní se stihly ještě dva přídavky a neplánovaný Kelímek, tentokrát netradičně v A moll (oproti klasické E moll). Na to, že se od Majáles nekonala žádná zkouška, nebyl výkon až tak špatný. Ani poté zdivočelý dav asi deseti diváků nehodlal s vyžadováním přídavku přestat, takže Michal se chopil kytary, Max druhé, Spok paliček a mohl začít malý improvizovaný rap. Doctor to rozjel v tak divokém stylu, že po chvíli přilákal na pódium i Dému, který dokázal Doctorovi zprvu sekundovat, a pak ho i trumfnout veršovánkami o Disharmonicích, v nichž Doctor hrál hlavní roli, ale ani ostatní nepřišli zkrátka. Po čtvrthodině si vyměnili všechny známé repliky a vytvořili několik nových, přičemž zvlášť působivý byl paralelní dvojhlas. Navíc Max i Michal už skoro prošoupali pražce, trsátka a poslední články prstů, takže koncert byl uznán za ukončený. V Plzni se nic neděje, zpíval pan Déma se Zastávkou. V Praze je to to samé, chtělo by se dodat. Tam totiž toho čtvrtečního večera kromě koncertu Disharmoniků, Laiků a Démophobie nebyla žádná konkurenční akce. Snad až na Deltu, kde hrál V.T. Marvin, E!E v Rock Café, na 007 křest Modelu77 s Plexis jako hosty a celkem bezvýznamnou partičku Lucie na nějakém stadiónu. Takže není divu, že klub praskal ve švech a ještě víc by praskal, kdyby přišli lidi. I tak jsme zde zahlédli větší množství známých tváří, jako Banjem dovezeného Vláďu ze Strakonic, ZeBeDee se Shali, ŘiĎiČe, cigaretový kouř a pod ním se téměř ztrácející Niku a další. Akci zahajovala ve čtvrt na deset tradičně Démova fóbie, kvůli které tam většina přítomných dorazila. Zazněly skladby od klasických Habartovek až po Razítka z pryžové hmoty. Dlužno poznamenat, že Déma ani po dvaceti letech veřejného působení neztrácí nápaditost a stále má nové a zajímavé nápady. Jen jedna věc se mu (z našeho a Laického pohledu) nepovedla. Zapomněl totiž v Plzni Michalovo combo k elektrické kytaře, což zmíněné formace (nezaměňovat s mravenci - Formica) ochudilo o jindy velmi pěkná sóla. Michal sám si díky tomu trochu odpočinul a mohl při poslechu otřesné produkce přemítat například o smyslu života ryb (nebo mravenců). Disharmonici obsadili před půl jedenáctou pódium a vystavili struny a blány svých nástrojů dalšímu náporu. Učinili tak s drzostí sobě vlastní a intenzitou danou silou zdejší aparatury. Diváci byli natolik paralyzováni náporem decibelů, že většina z nich až do přestávky nebyla schopna odchodu. K tomu se někteří odhodlali až o přestávce a byla to jejich škoda, protože mohli vidět Laiky (nezaměňujte s Lajkami, které Kazaši stříleli z Bajkonuru do vesmíru a jednou Lajkou málem sestřelili loď Entreprise, čímž ohrozili pokračování Star Treku). Laici na sobě průběžně stále pracují a je to vidět na výsledcích. Například Michalovu absenci částečně vykryl jejich sólový kytarista-banjista a vůbec znějí čím dál sehraněji. O to se ale někteří připravili svým neuváženým odchodem. Z odcházejících musím částečně pochválit Niku, která se před svým odchodem s účinkujícími aspoň rozloučila a dávám ji za příklad svému bývalému konektoru u kytary, který mi letos na Majáles odešel beze slůvka rozloučení nebo předchozí výstrahy, s čímž naopak spokojen nejsem. Krátce před půlnocí koncert skončil a hudebníci naskákali vesele do vozidel a přesunuli se v prostoru a čase do Plzně a do zítřka. Elektra (3.6.2001) Jak se ukázalo, nebývale hustá koncertní šňůra umožní Disharmonikům nezapomenout repertoár. Tím decentně a nenápadně přecházím na smutný fakt, že majitel domu se zkušebnou ZNC začal vymáhat za tuto peníze v míře podstatně větší než malé, a to i se zpětnou platností. Nějak si asi spletl čas a místo a nepochopil, že zkušebna rockové skupiny v Plzni je něco trochu jiného, než prosperující zlatý důl na Clondike, z čehož vyplynula následná nedohoda. Zkušebna je momentálně v demolici, pročež není kde zkoušet. Proto se Disharmonici usnesli přestat do vyřešení situace zkoušet (což již asi měsíc před dohodou úspěšně naplňovali), do prázdnin víc koncertovat a pak se ukáže, co dál.Elektra je něco mezi klubem a hospodou, kde normálně zaznívá hudba podobné provenience, jako na Portě. Nicméně vedení rozhodlo a ústy Lukáše Krásného Disharmonikům oznámilo, že o nedělích zde budou vyrušovat při jídle regionální amatérské kapely, mezi něž se Disharmonici hrdě hlásí. účast nejen přislíbil, ale i realizoval sám veliký Miška s novou technikou, sestávající z pěti nebo šesti šlapek (nikoliv prostitutek) a údajně nějakých lamp, čemuž nikdo z Disharmoniků stejně nerozumí. Max ale i tak začal vyprávět něco o triodách a podobných pojmech, které jak známo patří do oblasti oranžové magie, čímž Michala natolik zaskočil, že se mu soukromě přiznal, že tomu taky nerozumí. Přes toto překvapivé odhalení zahrál Michal velmi pěkně (jak je ostatně jeho chvályhodným zvykem). Při zvukové zkoušce si Michal s Maxem a Spokem pěkně zaimprovizovali a vydrželi po celou dobu Banjovy večeře. To byl slušný výkon, uvážíme-li, že přinesená porce řízku s hranolky a oblohou se stěží vešla do obrovské oválné mísy. Zvuk měla většina přítomných (tedy skupina Disharmonici) udělaný dost dobře, takže jsme se i slyšeli. Zbytek přítomných se tvářil spokojeně a část si i hezky zapogovala. Kupodivu vydrželi téměř všichni až do konce, přestože koncert obsahoval něco přes třicet skladeb. Někteří přečkali dokonce i Banjovu prasklou strunu G, která vydržela jen dva koncerty (a ten druhý ještě ne celý), takže slyšeli po dlouhé době i Ódu na radost s kazoo a poprvé i s Michalovým kytarovým sólem. Majitel klubu by sice asi dal přednost většímu množství hojně konzumujících návštěvníků, ale neměl moc na vybranou. Nám se akce docela líbila. Prosek (13.6.2001) Bylo by nošením Lunetiku do televize říci, že se na smluvené místo včas dostavili pánové doctor H, Spok a Banjo. Ve voze očekávali nedočkavě příchodu Maximálního ministra basů, který se tradičně mírně opozdil. Nakonec bylo očekávání korunováno úspěchem, a tak se mohlo vyrazit. Cesta Drakoušem příjemně ubíhala, takže Beroun byl z místa řidiče hlášen průběžně již od Ejpovic, zatímco Spokova svačina částečně teleportována do jeho žaludku již v Plzni. Na místě samém již stáli, seděli a leželi kompletní Deratizéři, před místem pak ZeBeDee s roztřeseným minizvířetem,připomínajícím vzdáleně křížence morčete s motýlem. Zvíře spalo stočené do klubíčka a z dalšího hovoru vyplynulo, že jde o pražského krysaříka. Toto zvíře jest znamenité hlavně v tom, že se dobře vejde do batohu. Spok se rozzářil při pohledu na tvora tak malých rozměrů a hned se jak kňučet a štěkat, aby zvíře navnadil ke komunikaci. Buď přecenil své schopnosti psího psychologa, nebo psí psychika živočicha byla neuvěřitelně silná, takže k dialogu dvou nižších stvoření nedošlo. Zatímco Spok vesele panáčkoval, minipes se stočil do klubíčka a spal. Deratizéři postavili zařízení a zvukař začal tahat mikrofony. Mezitím byla otevřena nálevna, kde zmizeli Doctor s Maxem, zatímco Banjo si pivo otevřel na chodbě. V době plánovaného začátku se dostavil i druhý divák. Jak se ukázalo, vidět hrát Disharmoniky třináctého je určitě velmi motivující záležitost, ale většina potenciálních diváků byla jiného názoru. Touto cestou děkujeme Jirkovi Bohuslavovi se suitou, ZeBeDee se zvěří, ŘiĎiČovi, Erovi a ještě jednomu divákovi, jehož jméno neznám. Ostatní by se nad svým přístupem měli vážně zamyslet, protože takhle lehkovážně přistupovat k vážně lehké hudbě, to může být lehce na pováženou. Deratizéři se opřeli do nástrojů a nezbývá než konstatovat, že jim časté hraní a zkoušení jde k duhu. Běsnící masa šesti diváků obsadila parket, kde setrvala téměř po celou dobu, což si zejména Nika po představení náramně pochvalovala. Disharmonici naproti tomu opět nezkoušeli a navíc byli trochu znaveni předchozím křepčením, takže po utahaném začátku a ne zrovna zdařilém prostředku dohráli až do neslavného konce. Diváci, byť v počtu nehojném, se spokojeně pohybovali sálem a tak to všechno celkem obstojně dopadlo. Pole (30.6.2001) Předskakovat Znouzi, to je vždy pro Disharmoniky hezký zážitek. Přiznejme si, že tento ansámbl dosahuje popularity s námi nesrovnatelné, čímž naplní sály měrou, řádově přesahující naše běžná vystoupení. Navíc nám nazvučí a půjčí svoje aparáty, čímž vyjdou vstříc i naší lenosti. A navíc jsou to naši dobří přátelé. Když nás tedy Znouzectnost pozvala ke hraní na statku do Pole u Lnář, nabídku jsme neodmítli. Sešli jsme se ve stanovenou hodinu u Doctorova doupěte a naskákali do jeho Modrého sršně. Poslední naskočil již notně občerstvený Max, který nepromarnil čas od příjezdu vlaku a organismus pilně melioroval etanolovými roztoky. Ostatně jeho kalný zrak vypovídal o odpolední kalbě snad ještě více, než kniha Jak se kalila ocel. Jak se ukázalo u chválenické pumpy a poté u kasejovického motorestu, u tekutin v těle probíhá koloběh, takže co šlo dovnitř, mělo by jít i ven. Naštěstí tomu tak bylo standardním způsobem (output device se nerovnal input device) a k outputu docházelo mimo vozidlo. Na místě samém (kam jsme dojeli po kratším hledání, ale prakticky bez bloudění) jsme byli ještě před ZNC, která přijížděla hopsa hejsa z Brandejsa nad Labem, kde již toho dne hrála. Michal byl už celý rozdováděný a veselost mu vydržela až do chvíle, kdy uviděl Banja, jak si navazuje strunu D za pomoci Cainových kombinaček. Aby zůstal koloběh života zachován, snědli jsme každý kromě Spoka nějaký ten krajíček tekutého chleba. Znouze nazvučila včas, takže něco po deváté večerní na pódium naskákali Disharmonici a předvedli výkon, který počtem kazů hravě překonal i chrup Johna Lydona. Banjo stále pletl texty a občas i akordy, Spok byl nějaký přešlý a Max v náladičce. Navíc zkoušky scházejí... Jen Michal vysoko čněl nad ostatními, ještě o stupínek výš než normálně, když kazíme průměrně. Zkrátka výkon se neřadil ke špičkovým, byť ohlas u publika byl solidní. Stodola byla z půli zaplněna a vypadala spokojeně. Znouzi jsme předali pódium kolem desáté večerní. Ta spustila a po chvíli bylo ve stodole plno, že by stéblo nepropadlo. A jeden hit střídal druhý, ten pak třetí a tak asi až po dvacátý, po němž následovala pauza a druhý set, doprovázený deštěm. Během vystoupení přijela i Romana (sama autem) a naběhla na pódium, kde setrvala, zahrála a zazpívala, což v devátém měsíci těhotenství je jistě hodno zaznamenání. S uspokojením jsme zjistili, že místní upustili od tradičního upouštění pneumatik návštěvníků rockových koncertů. Tím se podle místního zvyku trestávali posluchači za přílišnou hlučnost kapel. Do Plzně jsme i díky tomu dojeli bez problémů. Katovice (13.7.2001) Pátek třináctého je šťastným dnem každého Disharmonika, protože toho dne byl tento soubor plísní a kanců přizván jako předskokan zelený nebo jinak zbarvený. Každopádně však byl přizván skupinou, která z nouze udělala ctnost.Ctností byla její tradičně zajímavá hudební produkce, nouzí pak skutečnost, že Romana byla krátce před porodem (s tím se počítalo) a Golda ve špitále se svým zažívacím traktem až traktátem (a to nečekaně). Páni doktoři (doktor H .naštěstí mezi nimi nebyl) mu odebrali slepou část potrubí a pak se v něm ještě chvilku hrabali, v důsledku čehož byl upoután na lůžko. Jako takový byl hudby dočasně neschopen a z nemocnice neodveden. Situaci ale zachránil Michal. Využil volných dvou mikrosekund před koncertem a během nich se naučil čtyřicet skladeb od ZNC na baskytaru. Takže jen všímavější diváci zaregistrovali delší a tmavší vlasový porost baskytaristy oproti normálu. Zajímavostí koncertu bylo i to, že se tentokrát trochu rozpovídal i bicí mistr Caine, který zejména ze začátku plně převzal roli speakra. Časem ho démokraticky vytěsnil Déma, jehož řeč plynula tradičně nekonvenčně. Od konce koncertu bych měl nyní nějak plynule přejít k začátku, ale marně hledám logiku, takže následuje ostrý střih a přesun o několik hodin do minulosti. Disharmonici se sešli v půl sedmé večer, Banjo pak pět minut poté. Ostatní (a hlavně Max) mu již zdálky ukazovali, že jsou vybaveni chronometry. Max dokonce Banja upozornil, že si své hodinky řídil podle rádia. Vsedli do Doctorova modrého sršně a jako sršněm bodnutí vyjeli do ulic Plzně. Ta byla již tradičně ucpaná a navíc na Nepomucké byla hezká zkratka přes Černice. Až do Katovic byla cesta jasná. V místě samém už méně. Disharmonici napřed objeli zdejší Nekulturní dům, kde očekávali konání (atr)akce. Pak zabočili vpravo a dojeli až na konec vesnice ke trati. Tam je již následoval divák č. 21 ve své škodovce. Následovalo druhé kolo k hospodě. Doctor vytočil na svém Pegasovi-mobilovi Démovo mobilní číslo, aby ho zmobilizoval k informaci, kudy kam. Pak předal aparát Banjovi a přejel na hlučný štěrk, přes který nebylo dobře míněné rady slyšet. Přes všechna úskalí se podařilo nalézt zimní stadión v této obří aglomeraci, čítající téměř 1200 obyvatel. Na místě samém pak Banjo zjistil, že mobil nebyl stále zavěšen a až zde položil sluchátko, za což sklidil upřímný údiv a posměch dosud naslouchajících. Přivítání bylo srdečné. Příchozím byly předloženy třešně s pivem, kterých hlavně Banjo sežral množství větší než malé (a nic se mu nestalo - to jen kdyby snad někdo čekal pointu). Zvukař přijel z místa, kam Disharmonici zvolna směřují, a sice z Prčice. Začal hned tahat kábly a zvučil, až nazvučil. Pár lidí se v místě už poflakovalo a zvučení mělo ten kladný vliv, že další lidé, bezpečně vedeni zvukovody, se začali srocovat na místě samém. Disharmonici zahájili krátce po deváté a hráli a hráli, Michal občas zasóloval a byla tu pauza a po ní Kausa a po ní druhý díl Disharmoniků. To se již struna G Banjovy kytary rozhodla, že se při práci přetrhne a jak řekla, tak udělala. Banjo se jal tuto vyprošťovat a posléze natahovat na její místo jinou, což mu zabralo dost času, plodně vyplněného improvizovanou kompozicí "Hlava ve svěráku", při které se na pódiu objevil i Déma. Než stačilo dojít na druhou skladbu "Hlava ve svařáku", byla závada odstraněna a Disharmonici upozorněni pořadatelem na skutečnost, že "dvakrát a dost", to jest zahrát dvě věci a vypadnout. To kapela dodržela, čímž posluchači přišli asi o šest chystaných skladeb. Blížila se jedenáctá hodina a Disharmonici prchali z pódia. Bez osvětlení byla venku najednou a pořád víc zima, navíc padala rosa. Proto po druhém setu Znouze přijali s povděkem pozvání do místnosti s výborným uzeným (moc nám chutnalo). Jinak jsme čas trávili hovorem s Vláďou a jeho černým saxofonem, ŘiĎiČem, panem 21 (díky za pivo), Honzou Trávou a jeho zvukonosičovým stánkem. Po druhé hodině noční hudba utichla a Disharmonici na parketu nacházeli drobné mince. Po obvyklém loučení a balení jsme vsedli do útrob Ovečky a kolem čtvrté jsme se probudili v Plzni. Vinice (27.8.2001) Na plzeňských Vinicích před knihovnou už jednou Disharmonici hráli. Přesto je místní nechali zahrát si tam ještě jednou. Poměrně zásadní problém Disharmonikům nastal zhruba týden před vystoupení, kdy zjistili Jobovu zvěst, že pan Max hodlá navštívit zemi corridy a pomerančů, a to i v době konání koncertu. Bylo operativně rozhodnuto odehrát i tak, protože složení publika na Vinicích bývá takové, že většina si absence basy, natož pak basáka, ani nevšimne.Musím podotknout, že koncert proběhl za velmi divokých povětrnostních podmínek, čili vál divoký vichr z hor a bral s sebou všechny lehčí předměty, porážel bedny, mával kytarami a co chvíli se z bicích lovily padlé činely. To zvyšovalo optickou úroveň vystoupení na úkor akustické, ale co se dalo dělat. Roli předskokanů splnili spolehlivě Laici, tentokrát bez sólového kytaristy. Jistá větší sehranost oproti minulosti byla zmíněna již při naší reportáži z Múzy, i když tentokrát se tolik neslyšeli a museli fungovat za ztížených podmínek, čímž byl výkon trochu poznamenán. Takže se spokojíme s konstatováním, že asi pět minut před pátou odpolední opustili pódium a odpuzování diváků akustickými vlnami připadlo na nekompletní Disharmoniky. Ti vtrhli na místo, postavili se tak, aby většinu stojánků zatěžkali nohama a krátce otestovali aparaturu. Pak se spustil tok akustické hrůzy, prokládaný nesmyslným tlacháním, jak je naším dobrým a nechvalně známým zvykem. Mistr Vláďa-Pýt neopustil svou sesli u basy a u skladeb, které mu připadaly povědomé, občas brnkl na náhodnou strunu, čímž koncert získal na originalitě. Všech asi dvacet náhodných kolemjdoucích nebo zde se nudících, jejichž věkový průměr nepřesáhl deset let, dostalo svou denní dávku decibelů a šťastně se odebralo ke svým domovům (kromě bezdomovců), přičemž je hřálo slastné vědomí, že Disharmonici zde zahrají nejdřív příští rok a letos už dají Vinicím pokoj. Hifík (6.9.2001) Stalo se při koncertě v Poli, že Disharmoniky navštívil blonďatý panáček. Vypadlo z něj, že je členem skupiny Vrámci možností a že by rád, kdyby Disharmonici jeho kapelu pozvali hrát do Plzně. Doctor a Banjo se shodli, že je tedy pozvou. Rozhodnutí padlo na Hifiklub, kde již obě kapely v minulosti účinkovaly. Dny před konáním byly poznamenány určitou nejistotou, zda basový virtuóz mistr Max poctí svojí přítomností rodnou českou hroudu, či zda setrvá ve španělském království se svojí drahou skoropolovicí. Nakonec to dobře dopadlo, protože autobus s Maxem do Plzně dorazil, jen tento gentleman byl po celodenní a hlavně celonoční jízdě busem poněkud znaven. Přesto na místo konání dorazil již kolem půl deváté večer (sraz byl na 18:00). Částečně ho omlouvá, že se omluvil e-mailem, že dorazí později. E-mail ovšem také dorazil později, ale přesto vše dopadlo dobře. Koncert měl začít v půl deváté, ale protože tam podle pořadatelů bylo málo lidí, začalo se hrát až kolem deváté. Mělo to ten pozitivní dopad, že několik lidí odešlo, že se ještě nehraje a také před koncem Disharmoniků několik zoufalců odešlo na poslední noční tramvaj.Ale zpět k Vrámcům. Jsou to maníci tak kolem dvacítky, je jich pět - dvě kytary, basa, bicí a zpěvák, přičemž basák má ještě jakési minikazoo a kytarista Alík ještě příležitostně obsluhuje flétničku. Je to dost postavené na zdařilých textech, celkem slušně (na začátečníky) odehraných. Občasné vícehlasy poslouchatelné, takový příjemný bigbítek. Bubeník je slepý, ale nijak to v produkci nevadí. Bubny trefuje vesměs správně a ještě k tomu stíhá zpívat na svůj mikrofon, který tvoří spolu se sluchátky jeho pokrývku hlavy. Hlavní nectností kapely bylo, že přetáhla vymezený čas. Tento jev je ale u začínajících kapel celkem běžný. Na koncert se dostavilo pár Doctorových známých a pánové Golda, Déma a Miška, z nichž poslední si s Disharmoniky zahrál, dále pak pan ŘiĎiČ, Jetmouse a Clo ze Dwou seksů a pár dalších vesměs povědomých posluchačů. Disharmonici zahájili svižně a celkem dobře, ale postupem času se koordinovanost snižovala, únava rostla a v některých skladbách byly znatelné osobité výkyvy. Nicméně vše dobře dopadlo a kolem čtvrt na dvanáct jsme sestoupili z pódia. Zejména potom přišla na přetřes událost dne: Max oznámil termín svojí svatby! Má k tomu dojít dokonce již letos. Toto šokující rozhodnutí bylo přetřásáno až do pozdních nočních hodin. Banjova manželka se nabízela, že to Maxovi za flašku Beefeatera rozmluví, ale Max nepodlehl a zdá se, že jeho čas svobody se povážlivě krátí. Pod Lampou(3.10.2001) Ve středu 3.10. hráli Disharmonici se Třemi dřeváky v Lampě. Spok akci včas nahlásil (v době, kdy Max ještě koncerty neodmítal), takže z ní nesešlo, na rozdíl od pozdějších projektů Mlejn, Prosek nebo Vagón a Strakonice.Banjo podle svého nechvalně známého zvyku dorazil až ve čtvrt na devět, tedy v době, kdy Přéma preventivně bil bicí, aby nezlobily. V šatně už byli zbylí čtyři ze Tří dřeváků. Také Doctor a pan 21 seděli v šatně, zatímco ZeBeDee na baru. Krátce poté dorazil tradičně kvalitní host Michal Röhrich. Poslední doběhl zadýchaný Max s basou, oblečen v tradiční indiánské pončo, nebo co to bylo. Doctorovi spadl kámen ze srdce přímo na levý palec, protože se obával, že dnes budeme bez basy. Úplně první nastoupil na pódium ostravský písničkář Víťa Liboška, který měl náhodou cestu kolem, neboť následující den koncertoval ve Strakonicích s Jardou Hutkou. Jeho akustická kytara ze začátku trochu houkala, ale pak ji zvukař trochu ukáznil, takže se přestala chovat jako sova. V některých skladbách si člověk přímo představoval, jak by zněly s elektrickou kytarou a myslím, že by to nebylo špatné. Písničky byly celkem nápadité, místy až nečekaně vtipné, ale hlavně protestovaly (jak se ostatně na písničkáře sluší). Odehrál pět skladeb a jeden přídavek, sklidil přiměřený potlesk asi padesátky platících diváků a na pódium nastoupili Dřeváci. Caine byl po koncertě se svým výkonem hrubě nespokojen, ale atmosféra v publiku byla dobrá a o tu jde především. Ostatně výkon nebyl zdaleka špatný, zejména pokud ho srovnám s našimi některými výpadky, například z tohoto léta. Disharmonici naběhli na pódium kolem desáté hodiny a nasadili hned ostře s Michalem. Na JZĎáky si přišel zahrát a na Zedníky zazpívat i Déma. Při Zednících vesele křepčil na pódiu i pan 21 se zednickou lžící v jedné a půllitrem piva v druhé ruce. Banjo zase v zápalu hry při prvním akordu skladby Na dně přetrhl strunu E6 (tu nejtlustší) ze svojí kytary, takže dohrával na promptně půjčenou Spokovu. Kupodivu výkon kapely absencí zkoušek tentokrát příliš neutrpěl, takže pódium opouštěli po dvou přídavcích s pocitem dobře vykonané zábavy. Když Disharmonici neměli kde zkoušet, zkoušeli nějakou dobu koupit nebo najmout nějakou garáž nebo sklad. Pokusy to byly pěkné, korespondence s plzeňským Magistrátem zajímavá, účty za telefon o něco vyšší, ale výsledek stále nulový (což není mnoho). Po rekapitulaci jsme si řekli, že tudy cesta nevede. Proto se Disharmonici domluvili se Salesiánským střediskem mládeže, kde jim byl přidělen čas ve zkušebně. Banjo si na oslavu této skutečnosti koupil kytaru Fender Telecaster. Spok si zase pořídil skladnější a lepší bicí po Cainovi, takže po nástrojové stránce je skupina zase o něco lepší. Teď se ještě naučit hrát, natočit album a skončit (jako vždy). Aby kapela mohla vůbec fungovat, bylo nutno pořídit kromě nástrojů i nového baskytaristu. Max ani předtím nijak nevynikal přílišnou spolehlivostí, ale v poslední době jeho odpovědi na konkrétní otázky začínaly připomínat Pýthii Delfskou. Proto jsme kontaktovali Vláďu šolce z Laiků, který taktéž vládne baskytarou s combem a navíc je ochoten s Disharmoniky hrát a má čas. Takže už od začátku listopadu zkoušíme s novým basákem. Mlýn (9.11.2001) Disharmonici se shromáždili v 16:30 u Doctorova vozu. Do něj nacpali nástroje, svačiny a sebe, načež vyrazili směr Praha. Na místě byli podle dohody v šest hodin, ba dokonce o čtvrthodinku dříve. Produkční je uvítal a seznámil s podrobnostmi ohledně jejich minulého plánovaného vystoupení, které se neuskutečnilo z mnoha příčin. Pak už zbývalo jen vyčkat příjezdu hlavních hvězd večera - Totálního Nasazení ze Slaného. Toho jsme se dočkali asi hodinu po dojezdu Disharmoniků. Taktéž se očekávalo připlutí Tiché vody z Ostravy, leč Aqva Silentia momentálně dlela v Hradci Krávové, kde si servis hrál s jejich světly u povozu. Spok si vyjednal zapůjčení rytmičáku (děkujeme) od TN, neboť náš jsme omylem nechali v Plzni. Zvučení bylo poměrně stručné a kvalitní. Banjo zde poprvé veřejně předvedl svoji novou starou kytaru (veřejně již vystupovala, ale s jiným kytaristou). Tento vzácný nástroj, kdysi majetek slovutného Přémy, ale nehodlal akceptovat Banjův styl ovládání sladkého dřeva, a tak se při práci přetrhl zrovna na struně E6. Poté Banjo vytáhl ze zákulisí svoji zákulisní černou náhradní kytaru, na niž koncertík dohrál. Systém dvou kytar se tentokrát osvědčil. Krátce po výměně kytar nám Totálně nasazený kytarista PP nahlásil, že máme hrát ještě déle, než jsme plánovali, neb Aqva možná přijede později. Tak jsme rychle z pamětí vydolovali pět dalších skladeb a odehráli je. Stejně už byl nejvyšší čas naši část vystoupení ukončit, aby se k nástrojům dostali i jiní. Zbytek koncertu jsem prostál u stolku s akustickými nosiči a jinými sběratelskými raritami. 408 platících diváků stále korzovalo sem tam na pravidelné lince bar-hlediště-bar-WC-bar. Pokud někoho zajímá, jak to dopadlo s Aqvou - dorazila krátce po jedenácté. A protože ve Mlejně se musí končit nejpozději ve 23:15, už si toho večera nezahráli. Snad si to vynahradili druhý den ve Slaném. Maxvatba (1.12.2001) Strakonice aneb jak Disharmonici vyžrali vtipnou sněhovou Kashi (21.12.2001) |