Kronika - rok 2007

Neutral tříbubeníkový (24.2.2007)

Kdysi dávno jsem napsal klubům Lampa a Neutral dotaz, jestli by pro nás nebyl v únoru nebo březnu termín. Protože dobré dva měsíce se nic nedělo, řekl jsem si, že by termín nejspíš nebyl. Ostatně mi to v tu chvíli až tak moc nevadilo, protože nám odešel bubeník ToKi a mladý Jirka přece jen s námi cvičí jen od prosince, takže na premiéru jsme tak trochu počítali s Hifáčem 29. března. Jenže všechno bylo jinak, protože se mi začátkem února ozval vrchní programový paňáček Neutralu Friky (mimochodem velmi vstřícná osoba) a nabídl nám hraní 24. února. Jen tak pro zajímavost, asi dva dny předtím mi nečekaně pan ŘiĎiČ nabídl březnový Mlejn a cca týden nato se mi ozvala ještě Lampa, kterou už jsem musel odmítnout. Nicméně po vsuvce zpět k Neutrálnímu hraní. 24.2. je sobota, takže celkem strategický termín, jaké jinak bývají vyhrazeny spíš věhlasnějším spolkům. Domluva s naší kapelou proběhla celkem rychle, s druhou kapelou (Publici), respektive s Blábou, ještě rychleji, takže jsme se dohodli. Friky slíbil zajistit a vylepit plakáty a ode mě chtěl nějakou mojí představu. Tak jsem mu s popisem e-mailem poslal návrh na plakát, který jsem měl připraven na minule, když jsme tam měli hrát v listopadu. V e-mailu jsem mu připsal, že je to náš návrh z minulého koncertu a ať tam doplní jejich loga a správný termín. Nakonec to dopadlo tak, že plakáty bez jakékoliv úpravy s původním listopadovým termínem jsme uviděli vylepené v počtu asi 3 kusů na dveřích klubu. Jinde ve městě asi nic, ale možná jsme jen nebyli na těch správných místech. Každopádně nám z toho plyne příště si zajistit plakátování v Plzni svépomocí.
Tak jsem aspoň rozeslal e-mailem pozvánky všem známým a na naše oblíbená internetová fóra, ale vypadalo to, jako bych nic neposlal. Nikde žádný velký ohlas. Na místo jsme se Spokem a skoro kompletní nástrojovkou dorazili v dohodnutých 7 večer. On začal stavět bicí, já sjel ještě pro basové combo k basákovi. Na místě jsme se domluvili s ToKim, že si s námi ještě 1-2 věci vrzne. Na místě už jsem zahlédl bubeníka Jirku, i pan Doctor dorazil, Publici začali pomalu nosit věci, ba i mistr basů se nám kolem osmé dostavil. Jen zvukař pořád nikde. Nakonec přišel kolem půl deváté obrýlený hoch s tmavovlasou dívkou a hned zkraje vyhodili pojistky. Celý sál se ponořil do tmy. Po krátkém hledání byly jističe opět nahozeny a nic nebránilo osadit pódium mikráky. Tak jsme chvilku před devátou večerní skoro nazvučili. Tedy až na ten detail, že na místě nebyly odposlechy. Mistr zvukař se zvedl, že pro ně jde. Zpátky se objevil asi ve 21:50 s jedním opraveným odposlechem. No, trochu se z něj ozývaly pazvuky, takže přinesl ještě druhý. Krátce po desáté jsme se tedy pustili do produkce. Pravda, lidí skutečně moc nepřišlo. Dalo by se v tomto směru směle hovořit přímo o propadáku. V sále seděli v podstatě jen spoře zastoupení rodinní příslušníci mladších spoluhráčů a naše známá JH.
Nicméně do díla jsme se pustili odhodlaně. Pravda, můj mikroufouní stojánek se urputně bránil jakékoliv aretaci, takže jsme si ho prohodili s Doctorem, který stejně žádný nepotřebuje... První skladby bubnoval Spok a bylo na nich myslím trochu znát, že jsme je v poslední době moc necvičili. Zedníci s bicím doprovodem ToKiho dopadli trochu podobně a pak už se jely naše zkušebnové evergreeny posledních týdnů s Jirkovým doprovodem. Odezva ze sálu byla... no jak se to vezme - vzhledem k počtu diváků mohutná, vzhledem k velikosti sálu slabá. Když vezmu v úvahu, že to byl první koncert v této sestavě, tak Jirka skoro nekazil. Končil kdy měl, rytmicky jsme se rozpadali jen párkrát a v mezích normy (ČSN). Zato já jsem si pro jistotu zopakoval třetí sloku Problémů a Doctor si nemohl vzpomentou na druhou sloku Pohádky. Nojo, to jsme my sklerotičtí starci : -) V jedenáct jsme ukončili a předali žezlo o kapelu dál.
Blába po našem vystoupení opět nešetřil chválou, že jsme mu znovu zvedli náladu. Ovšem co mu náladu trochu kazilo, že den předtím jim ochořela zpěvačka, bez které jak říkal nemohou odehrát spoustu písniček. To už jeho mužstvo stavělo svoje aparáty a začínali zvučit. Jo, mimochodem musím pochválit zvukaře za dost dobrý zvuk, rozumět nám prý bylo velmi dobře. Publici předvedli svůj klasický set s četnými rytmickými breaky a našláplou rytmikou a dost rychlou kytarou. Chvílemi jsem i pogoval, co mi organismus dovolil... Jenže on mi po čtyřicítce už moc nedovoluje... No, aspoň jsem to zkusil, což se o zbytku diváctva říci nedá - tedy kromě jedné celkem pohledné dívky tam vzadu, která se ovšem pohybovala decentněji, než takové monstrum jako já. Nicméně po půl hodině zvučení a hodině hraní to kolem půl jedné dojeli, zabalili a odjeli (aspoň tedy myslím, my jsme se rozloučili a odjeli určitě).
No, vzhledem k docházce publika si myslím, že si příště Neutral rozmyslí nás pozvat.

Výměna autoparku u Disharmoniků (16.3.2007)

Možná se divíte, proč cpu do názvu popisu celkem zdařilého koncertu něco tak nehudebního, jako jsou vozítka. Jenže oni nejen muzikanti, ale i Disharmonici začínají většinu svých vystoupení tím, že nastoupí do vozidla a někam jedou. No a Banjo si koupil chrochtajícího korejského modráčka, kterýmž pádem se na červenáčka v garáži prášilo a on stárnul a stál na místě. Tak ho Banjo protáhl technickou a prodal. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, nebýt toho, že celý prodej domluvil v den koncertu ráno, takže přes den ještě sepisoval kupní smlouvu, převážel k Doctorovi nástroje na koncert, honil papíry na inspektorátu, v bytě Plzeňském i domě Touškovském, díly a rezervní kola navíc v garážích obou zmíněných měst a ve finiši ještě dojet na parkoviště u Tesca, kde došlo k vlastnímu předání vozítka. Takže mi po něm zbyde jen milá vzpomínka na těch společně strávených 170 tisíc kiláků a nějaký ten drobný kiláček navíc.
Pak jsem strávil skoro hodinu času čekáním na Doctorův služebák, až se objeví u pumpy. Nejdřív dlouho nic, pak telefonní smršť. Jirka SMSkoval, že nebude na náměstí včas. To ještě netušil, že Doctor tou dobou teprve nalodil Spoka. o čemž mě mobilem informovali. Chvíli poté se PaKi dotazoval, kdyže to vlastně přijedeme. Téměř okamžitě poté mi volal Spok, abych mu brnknul, že už tam jsou. Nakonec jsme kolem půl šesté byli kompletní, jen ve Spokově (tedy zatím ještě ne úplně jeho) Oplíku. A než byste řekli tisíckrát "Oplíčku, otřes se" a chvilku počkali, už tu byl Beroun. No a zase jsme u těch aut... To byla právě ta další část výměny autoparku... A Beroun už je vlastně skoro Praha, a Stodůlky je Praha snad ještě o trochu víc, a ostatně už tam jsme.
Sice později, než bylo doporučeno, ale na druhou stranu dřív, než máme připravenou hrací Zeměplochu na pódiu. Takže jsme si odložili zátěž a odlétli na pivko. Já ještě s jedním kolegou ze spoluhrající kapely jsme šli zahrát stolní fotbálek. No, asi bychom se měli těm zbývajícím dvěma hráčům omluvit, oni totiž na rozdíl od nás tuhle hru ovládali dost slušně. A už jsme zvučili.
Zvukař byl už trochu starší pán (dokonce i než já) a zvučil docela slušně. Jen jeden mikrofon si nějak nedal říci, což nám nevadilo - ještě pořád jich fungovalo 5 :-). V hledišti nás zaujalo, že podlaha nebyla úplně rovná, ale byla tam nějaká konstrukce či co, takový protipól pódia, jen proměnlivě vysoký. Taková hledištní vrchovina. A tam si posléze ctěné publikum částečně posedalo, což nebylo tak úplně blbé. Ale je fakt, že jsem to zatím jinde neviděl.
A zase byl čas, tak jsem se navečeřel a na fotbálek šel zbytek kapely. Když mi došel sýr, šel jsem je hledat. A našel jsem, ale ne je, nýbrž mou známou J. Č. a její kamarillu, která si přišla poslechnout specielně nás. Tak ještě pár slov a start na pódium.
Zvuk mi připadal nějaký trošku jiný než na zvukovce, ale nějak to ani nevadilo. Tak jsme hráli. Myslím, že chyb tam bylo víc než v Neutralu, ale na atmosféře to neubralo. Ta byla výborná, stejně jako publikum. Při Problémech jsme tam měli i docela slušné pogo a tuším při Ránách osudu dokonce i kozáčka, slušně provedeného jedním zdejším smíšeným párem :-) Zrovna Rány se nám trochu v jednom místě rozpadaly a našlo by se toho víc. Ale kdo by se s tím hledal, když to hlavní tam bylo, a to byla nálada. Snad jen při pomalé I love you trochu pozornost poklesla, ale pak už to zase šlo k lepšímu.
Známí i kolegové nás chválili a chovali se tak přátelsky, až mi bylo líto, že musíme jet (zase ten autopark) rovnou domů. Fakt ohromně milá akce. Doufám, že si něco podobného někdy zopakujeme.

Tradiční Hifáž (29.3.2007)

Co napsat o Hifáči, aby se člověk neopakoval? Tradiční klub, tradiční spolukapela Siláž, tradiční zvukař, většinou i tradiční návštěvníci, tradiční repertoár, snad jen netradičně nový bubeník. A přesto mi ten koncert přišel nějak mírně netradiční. Nejsem divnej? No asi jo, ale to už je taky tradice.
Takže jako vždy sraz u Spoka, naložení, vyložení a odnos do sklepení. A už jsme u další netradiční věci - bicí dodala Siláž, že prý jí naše škopíky nejsou zrovna dvakrát. Mají pěkné, aspoň co Jirka říkal. Ty už tam při našem příchodu stály a ještě nám jeden dobrovolník-silážník vypomohl s odnosem našeho hardwaru. Siláž už při zvučení naznačila to, co koncert posléze potvrdil - hoši se sehrávají do formy u nich nebývalé. Tady sice jen Maestro předvedl Toccatu d-moll od J.S. Bacha a Toy Dollz - klasiků to německé barokní a anglické punkové hudby, dále pak celá grupa skladbu "Naučná" od nejmenovaných skromných gigantů plzeňské klubové scény. Pohodovou atmosféru koncertu předeslala již u baru šipkující parta VIS (no já vím, z VIS je tam asi jen kolega Vaiz), posléze dorazila i mírně početnější skupinka (než obvykle) z okruhu CG v čele s JH, Spok zde měl jednu známou dvojici, časem se zjevil jako zjevení VŠ spolužák Lolek se svojí polovicí a samozřejmě bych neměl zapomenout na Mišku R., který ovšem přibyl až někdy časem. Zatím ale je teprve 20:45 a Siláž nastoupila na scénu. Hráli většinou obvyklé skladby, ovšem náš dojem byl, že mnohem přesněji, než tradičně. Viditelně hrajou s chutí a prospívá jim to. I hlášky mezi skladbami zněly dost vtipně, nějaký ten ohlas z publika taky byl, zkrátka bylo to veselé a sedělo to.
My jsme naběhli po nich a doufám, že jsme pokračovali v nastoupeném trendu. Aspoň ohlas mi připadal dost slušný. Oproti Mlejnu bylo i pódium o něco menší, ba dokonce i proti minulému Hifáči - bicí byly o něco větší než naše. Za nimi usedl Jirka a nijak je nešetřil. Spok s PaKim si jeli to svoje na pravoboku pódia a obratně se postřídali u mikráku. Doctor na forhontu se taky rozpohyboval, ač před koncertem bych ho hádal spíš na usnutí nebo kolaps. Odehráli jsme to ve slušném tempu a playlist dodrželi beze zbytku. Nějaké škobrtnutí by se našlo, ale nic tragického - v Problémech jsem vynechal text v půlce druhé sloky, tuším v Genetické Jirka pokračoval i po poslední sloce a v Homerovi jsme se na začátku druhé sloky moc nesešli (asi jsme si měli Homera zahrát i na zkoušce). Ale jako celek to docela sedlo a spokojenost výrazně převládá.
A co ještě chybí dodat? Úvahu na toto téma si připravte do příště za domácí úlohu.

Majáles o hoďku uspíšený (28.4.2007)

Disharmonici se po loňské neúčasti pokusili o návrat na prkna, která znamenají Majáles. Pořadatelé regionální scény usoudili, že tam kapel mají natolik dost, že budou mít dost i Disharmoniků, zatímco Znouze nás travnatými ústy svého managera Honzy uvítala na scéně o něco větší, lepší a hlavně vybavené bicími s oběma přechody. A taky jsme nebyli v nijak špatné společnosti. No posuďte sami- In Public Ill, Bikini, Skrznaskrz, Znouzectnost a legendární Zikkurat, kterému kdysi Michal Kocáb vyrval z jeho punkového chřtánu Vilibalda Čoka... Pravda, kapela, na kterou jsem se těšil nejvíc- Veselá zubatá, z nějakých vážných důvodů odřekla, a taky naše vystoupení bylo den předem přesunuto o hodinu dopředu. Nejvyšší pořadatelé si totiž v pátek uvědomili, že v sobotu se nemůže začít ve tři, ale ve dvě. Zřejmě si od toho slibovali zvýšený prodej piva u blízkého stánku... Honza se snažil, ale záložní těleso navíc - skupina Pech, myslím z Liberce, byla schopna dorazit až na tetí hodinu odpolední. Takže jsme ve středu domluvenou hodinu příjezdu na místo v pátek narychlo posouvali vpřed, zpátky ni grog! Co taky v tom horku nějakým s grogem, že...
Letošní počasí bylo nakloněno příznivě, snad jen až příliš velké sucho by se dalo vytknout. Takže se pogovalo, až se od nohou prášilo. Kluky musím pochválit. Spok mě vyzvedl přímo před domem, omladina čekala včas nastoupena na místě. Akreditace proběhla hladce, Spok přivezl již svým Oplíkem-kombíkem celou kapelu až na pana Dochtora, který přijel vlastním vozem a s vlastní rodinou. Zkrátka je to takový soukromník. Než jsme se zaplugovali, byl také na místě. Vše bylo vzorně připraveno a ve dvě jsme měli nazvučeno. Tak jsme dali do čtvrt na tři pauzu a už jsme to do nich šili. Hrálo se hrálo, časem se i nějakých pár posluchačů dostavilo (J.H., Touškovák Milan, paní Dochtorová se slečnou Dochtorovou a mnozí další), pár si jich i zapogovalo (zdravím Martináče a Litoměřickou delegaci, byť v poněkud minimalizované sestavě a nemnohé další) a hráli jsme. Jak to tak bývá - tu dobře, tu o něco hůř. Slyšel jsem taky něco líp, něco o trochu hůř a všem se to líbilo (některým víc, jiným o trochu hůř) a bylo to takové celé jako ze života (což je pro některé dobře, pro jiné o trochu hůř). Ale přítomná část Znouze vypadala docela spokojeně (Golda, Honza a myslím i Déma, jakož i Míra Bikinový), takže snad jim ty naše kiksy nepřipadaly tak závažné. Pravda, pár lidí na nás dorazilo ještě po našem konci, ale myslím, že měli dost jiných kapel k poslechu na výběr. Zvuk byl dobrý, ostatně jaký jiný by měl být přes Znouzí aparáty, že? Hrálo se dobře i díky tomu, že jsme si dostatečně včas přisunuli pivní pomoc.
Kdo ještě hrál dál? Kapele Pech, která nastoupila po nás, chybělo ságo. Nějak mě moc nevzali. Technicky to nebylo špatné, ale znělo to nějak krotce, tak jako Kryštofoidně... Ani jsem nečekal, jak dopadnou, a šel si poslechnout začátek Laiků na regionální scénu, tentokrát s hostujícím saxofonistou. Bohužel jsme časově kolidovali se Siláží, takže ty jsem si neposlechl. Zato In Public Ill jsem slyšel celé. Hraje jim to, ale co o nich napsat nového... Jo, měli slušný kotel a potěšili. Radost poslechnout. Ani mi moc nevadilo, že jsem kvůli nim neslyšel Gaiu Mesiah na hlavní scéně. Tedy půl písničky na závěr jsem Gaiu slyšel a pak se všude zvučilo. Bikini (tentokrát s basákem a v jedné písni s Goldou jako hostem - zpěvákem) doplatily na Tleskače na hlavní scéně. Hráli tradičně skvěle, ale bylo tam tak málo lidí, až mi to bylo líto. Jen nezničitelné Litoměřačky se staraly o pohyb a postávalo nás tam jen pár, abychom byli svědky jejich energického vystoupení. Podobně bych hodnotil příjemné překvapení podvečera (aspoň pro mě) - skupinu Skrznaskrz z Hustopečí (snad to skloňuju dobře). Podle názvu by člověk čekal hudební drsnosmršť s naštvanými texty o zhoubě naší společnosti. Místo toho ale na místě stálo pět chlapíků v pestrých oblečcích, ze kterých nám nejvíc fascinoval německý "policejní" dres baskytaristy - zpěváka. Bylo jich pět, kromě kytary, basy a bicích další borec s trubkou a ten poslední s harmonikou a dvěma bubínky. Hráli uvolněně a texty byly o něčem, mnohdy dokonce tolik, že mi to evokovalo právě tu Veselou zubatou, která chyběla... A lidí sice pár přibylo, ale pořád bych řekl, že na nás bylo víc. To se ovšem změnilo jak mávnutím kouzelného comba. Na koloběžce přifrčel Caine, odkudsi ze "zákulisí" se vynořila Romana a Michal v barevném anglickém dresu s ostatními pádlovači už se tu střídavě objevovali už dávno předtím. Prostě kompletní Znouze naběhla a žádná nouze o diváky tam nebyla, to mi věřte. Zvířený prach v hustém pogokotli se vařil a stoupal do výše pěti metrů. Mistři dokázali, že jejich Plzeňané jim rozumějí. I já jsem se v průběhu 50. let vařil v onom kotli, plném drsných mužů a žen. Pravda, před 15 lety mi to pogovalo nějak líp, déle a taky jsem potom nebyl tak zadýchaný, ale stálo to za to. Jen jsem si nemohl ani odskočit na záchod, protože hráli samé takové věci, při kterých se odejít prostě nedalo. Po nich nastoupivší Zikkurat delší dobu zvučil a pak asi odpočíval, pak zase zvučil a nakonec i zahrál. Ale kdo si počkal, ten se dočkal. Protože Sheena je punkačka, Hej hou, pojďme, v U.K. je anarchie a královnu si chrání Bůh, růže je nová, jak tvrdí Damnedi a celé to chlapci valili tak dobře, jako kdysi ti bardi. I ty hlášky byly skoro stejné jako před jednou generací. Jen se obávám, jestli ještě něco říkaly i té stávající. Ale muzika je to výborná, i po těch 30 letech. A Křivka s bandem umějí. Tedy ty jejich vlastní originály mě zase až tak moc neoslovily, ale jako celek beru.
A to už je tady tma, únava a pro mě i konec. A jak zazvonil zvonec tramvaje č.4, byl Majáles konec.

Stříbrná Lampa (8.6.2007)
Tomuto našemu vystoupení předcházelo pár žertovných peripetií a jak mě tak znáte, tak už asi tušíte, že vám je prozradím všechny, na které jsem nezapomněl. Pro mě příprava na akci začala v neděli 20.5. Tehdy mi Jirka přeposlal e-mail z 9.5. Byl od skupiny Genetická chyba, která se nás tímto dotázala, zda s nimi a s Gaunery neodehrajeme Lampu 6.6. Večer jsem se vrátil z Moravy, e-mail přečetl, naši skupinu obvolal a e-mailem Genetikům potvrdil. Když se druhý den nedělo nic, napsal jsem maníkovi na ICQ. Zabral až mobilní telefonát další den, kdy jsem se dozvěděl, že nehrajeme. Nebylo divu, ozvali jsme se prostě hodně pozdě.
K dalšímu zvratu došlo 30.5., kdy mi Jirka SMSkoval, jestli bychom přeci jenom nezahráli a uvedl (na rozdíl od předchozího e-mailu) správné datum 8.6. Bubeník Genetické chyby zřejmě stčil ruku někam, kam neměl. No, zlomenou ji měl (a asi dosud má). Tak doufám, že dobře srůstá...
Můj dotaz 8 dní před akcí ohledně nástrojovky byl odbyt poukazem na to, že příští týden dostanu e-mail. Ten jsem samozřejmě nedostal, takže ve čtvrtek jsem se po třetím dotazu konečně dozvěděl, že si máme přivézt všechno. Aspoň že tak. Specifikovat, co z toho budou chtít ostatní půjčit, to už jsem vzdal. (Chtěli jen základ bicích)
Našimi spoluhráči ovšem nebyli Gauneři, nýbrž stříbrské Pivo zdarma a s ním spřízněná taktéž stříbrská partička s neobvyklým názvem SPZ 06-05. To jsem si ovšem přečetl jen na webu Lampy. Zavolal jsem Genetikům a ti mi potvrdili, že to tak je a naši kluci na zkoušce mi taky potvrdili, že by mohli. Takže jsem to celé odsouhlasil, částečně oplakátoval na Klatovské a sepsal playlist. Dál už šlo všechno jako po drátkách - Genetická chyba geniálně formulovala na svých webovkách svoji absenci na akci (kterou pořádali) slovy, že koncert je zrušen... No nevím, ale mezi výrazy "nehrajeme tam" a "akce byla zrušena" spatřuji dost podstatný významový rozdíl.
Ve středu Jirka nemohl na zkoušku, od pondělka chořel Doctor a na náhradní zkoušku Paki alias Pol nemohl dorazit kvůli nějakému nácviku na mistrovství republiky ve stepu (či co to bylo). Já jsem jen pohodil děti k babičce a na otočku přijel na zkoušku. To už jsem se mobilem dozvídal radostnou zvěst, že Spok musí nutně kvůli nějakému seseru na chvíli do práce, takže první půlku zkoušky jsme odehráli s Jirkou ve dvou, zbytek pak ještě se Spokem. Během té druhé poloviny jsem se dozvěděl, že pan Doctor leží nedaleko dveří a teplotně výrazně přesahuje stovku Fahrenheitů a jeho povrch se zmítá na cca třetím stupni Richterovy škály. Tak už jen naložit kompletní apáru a tradá k Lampě.
Místní personál nás přijal vlídně, ba dokonce pomohl s odnosem části bicích. Zvuk na jevišti byl sice mírně silnější, ale velmi čitelný. Hlavně kopák v odposleších frontlajny byl výborný nápad (bohužel ne můj, ale Spokův). Odehráli jsme první a myslím, že jsme dobře udělali. Jednak se začínalo dost pozdě (21:15), jednak kluci po nás měli hodně hutný zvuk a asi bychom po nich působili dost tiše. Navíc jsem pak slyšel, jaký zvuk jde ven do sálu. To už nebyl ten krásně čitelný sound se srozumitelnými zpěvy jako na pódiu, ale jakási zvuková koule. Jo a díky za účast partě VIS, JH a Hance s Petrem B. Je fakt, že všichni jmenovaní po našem vystoupení celkem rychle opustili objekt, takže si ani nevychutnali hutný punk SPZ, ani zvuk akordeonu a mírně skinheadskou vizáž protagonistů Piva zdarma. Jen část Genetiků (včetně sádrového bicího), dívky členů bandu a předkapela se svými dívkami byli svědky dalšího průběhu večera. Věřím, že pokud na tyhle kapelky přijdou jejich stříbrňáci, kteří jim rozumějí, může to být docela kotel. Ale já byl nějak unavený z práce, zkoušky, koncertu, nevyspání a horka, takže jsem to až tolik neocenil. Tím nechci říci, že by byli špatní, to vůbec ne, ale já byl prostě na doraz. Vzhledem k počtu diváků je s podivem, že jsme ještě nějaký drobňák dostali. Asi tak 0:15 dohráli, 0:30 jsem sbalil bicí a 0:50 padl za vlast.

Caine a jiné rámce možností (14.6.2007)

Před nějakým časem jsem se doslechl, že Vrámci Možností hrajou čím dál tím líp. Pak jsem se doslechl, že jejich škopky tluče sám veliký a nenahraditelný Caine. A ještě další věc jsem se doslechl, že si s námi chtějí někdy zahrát. A to "někdy" bylo limitováno Cainovými nevelkými časovými možnostmi. Takže jsme se v rámci možností domluvili s Vrámci Možností, že bychom nějak v rámci možností zahráli. Vylučovací metodou jsme dospěli ke 14. červnu. Koncert jsme řádně domluvili a několikrát se telefonicky ujistili, že vše je dohodnuto. Takže jste jistě nečekali, že vše proběhne standardně. Asi měsíc před akcí Caine zjistil, že téhož dne hraje před frontmanem slavného Oborohu - Slávkem Klecandrem. Naštěstí hrál již od 18:00 a to cca 300 metrů od Hifáče. Takže to zase vypadalo docela schůdně. Někdy zhruba týden poté přišel Jirka s tím, že v den koncertu ráno odjíždí s dechovkou funět do klarinetu na Moravu. To se vyřešilo vyhozením Spoka od kytary a usazením téhož za bečky a škopíky. Pravda, některé kusy jsme tím pádem nemohli zahrát, protože v nich sólice citelně schází, ale zase jsme mohli dát jiné, které Spok ještě za ta léta nezapomněl.
Na místě jsme byli celkem včas my, kteří jsme přinesli hardware (bicí a pádlovací). Basák rámcový se snažil v rámci možností zasadit do kovových trubek a rámců Cainovu dětskou bicí soupravu a částečně se mu to v rámci možností podařilo. Spok ještě úspěšněji sestavil naše bicí a já mezitím přivezl ještě basu s combem a naším basákem, který ovšem vzápětí odběhl na zkoušku jiného, žánrově dost odlišného uskupení.
VIS Vaiz a jeho compadres (tentokrát bez Milana), jakož i k nim příslušné conmadres, již vzorně nastoupeni u baru, hráli šipky a svlažovali celodenním vedrem vyschlé trávicí trakty. Calkem v limitu něco po osmé přifuněl i náš nejvlasatější člen Doctor a čekalo se už jen na Caina, který měl celou akci odstartovat. Ovšem ten nešel a nešel a já byl nervóznější a nervóznější. Cca 20:15 jsem se šel podívat na místo konání jeho předakce, kde jsem zvěděl, že je po akci a mistr odjel autem před cca 15 minutami. Mobila samozřejmě nebral. Asi tak 20:45 se Caine přihnal a začal dávat dohromady ty části bicích, které ještě pohromadě nebyly, nebo které byly zkompletovány chybně. A vzhledem ke množství provedených úprav je s podivem, že po asi 10 minutách bylo mužstvo zcela akceschopné.
Takže pozor, milé děti, koncert začíná. O basákovi moc nenapíšu, protože byl z celé trojky nejnenápadnější. Jen účesem a výrazem mi vzdáleně připomínal Günthera Sigla z mého oblíbeného Spider Murphy Gangu. Radek má namakáno a je znát, jak se za ta léta zlepšuje. Caine, jak při příchodu vypadal unaveně a snad i trochu rozmrzele, za bicími znatelně ožil. A byla to muzika, dobrá jako kdysi... Nějak jsem víc pocítil ten rozdíl oproti Lampě předchozího pátku, kde s námi hráli takoví tvrďáci. Tohle bylo oproti tomu takové mnohem hravější a pro mě - vetchého starce - i nějak poslouchatelnější. Každopádně ten pocit radosti z hraní prostě ve vzduchu visel a šířil se do sálu. Nemluvě o tom, že tihle chlapci už prostě vědí, jak to zahrát a furt je to tak baví. Radost si poslechnout a uvidět. Jen je škoda, že si tuhle radost nedopřálo víc posluchačů.
Někdy kolem jejich poločasu dorazil již definitivně náš tlustostrunatec, takže když 21:35 opustili pódium, mohli jsme (se) tam vrhnout střemhlav a posilněni pivem a utopenci názorně předvést, v čem se Disharmonici liší od hudby. Znalci by toho jistě našli dost, navíc jsem vydatně zapomínal texty. Třeba v Naučné jsem dvakrát zazpíval třetí sloku (nejdřív místo té druhé) a na závěr jsem se nějak nemohl dopočítat slok u Monarchy. Někteří diváci se v ní nemohli dopočítat ani dob, protože jsme kvůli úspoře času splnili čtyřdobku už za tři doby. Inu, stachanovci :-) Spok si zase v Genetické nemohl vzpomenout, co to tam na zkoušce bouchal, ale celkově si myslím, že koncert dopadl dobře.
Tedy až na množství absentujících, na které tímto apeluji: choďte na Disharmoniky, jinak půjdou Disharmonici po vás! A to byste jistě nechtěli.

Hifáč rekonstruovaný Pýtový a plnoletost za bicími (29.11.2007)

Banjo si po chvíli váhání uvědomil, že termíny koncertů na září a říjen už prošvihnul. Takže se zaměřil na listopad. Zavolal panu Hifáčovi, který mu sdělil, že v listopadu snad konečně otevřou. Pro Banja přitom byla novinka, že měli zavřeno. Pro posléze povolanou Siláž zase byla novinka, že už otevřeli. Aby těch novinek nebylo málo, náš basman nám týden po vlastnoústním potvrzení, že určitě může a po zápisu do diáře sdělil, že tou dobou už možná bude v Německu soutěžit na mistrovství naší (z hlediska vesmíru celkem bezvýznamné) planety ve stepování. Netřeba zdůrazňovat, že kvůli této akci odřekl koncert v Hifáči kolosálního významu, který navštívilo skoro třicet lidí (včetně kapel). Naštěstí dal vědět ještě celkem včas, takže jsme ukecali mistra Pýta. Pýt sa opýtal, čo a ako, a už jsme cvičili v rytme a v garáži. Pravda, na první dvě zkoušky s ním nedorazil Jirka. Jinak tento školní rok dochází příkladně, ale dvě výjimky se vloudily. Na druhé zkoušce si už Pýt (a chvilkami i my) nebyl jist, zda jsme si bubeníka nevymysleli. Nicméně o svojí nevirtualitě Jirka přesvědčil na těch následujících dvou. Pýt prokázal, že skoro nic nezapomněl a dokonce začal zavádět takové muzikantské móresy, jako že hraje basu přesně podle bicích... Jediný problém byl, že Jirka a Pýt znají každý trochu jiné skladby, ale průsečík jejich znalostí už vydal skoro na potřebnou a osvědčenou délku našeho hlukového pásma.
Silážníci nám na spolupachatelství koncertu kývli, třebaže týden předtím hráli v Lampě před Znouzí. Domluvili jsme, že my půjčíme comba a oni základ bicích (jednak mají větší, jednak se jim nechce hrát na ty naše). U vědomí, že před rokem touhle dobou dorazili hodně včas, jsem je ani nijak neurgoval, abych nevypadal jako pedant. Ostatně když jsme dorazili se Spokem před půl osmou do klubu, už tam oba silážní kytaristé seděli a popíjeli pivko. Kolem osmé nastala další vlna, která přinesla postupně Jirku (toho dne plnoletého), Pýta, basmistra Silážního a nakonec před čtvrt na devět i Doctora. Tou dobou již Maestro Banja ujišťoval, že bubeníkovi jasně řekl, ať je na místě nejpozději v osm. Zvukař začínal jevit známky neklidu a ptal se, kdy začneme. Bylo asi tak nerozhodně (20:20), když se ozval Maestrovský mobil a vyběhli jsme plni očekávání před Hifáč. Z auta vystoupil bicman s bicími a dívkou. Bicí nám podával (dívku nikoliv) a my nosili. Pak jsme ještě asi pět minut čekali, až zaparkuje a dalších pět, než si objedná na baru. Těsně před půl devátou začal stavět a krátce po deváté silážní venkovský blok začal.
Pánové sice dnes nezvolili kostýmovou šou (gumáky, hadovku, vidle, hnůj a tak), ale soustředili se na pódiový výkon. Museli se snažit o to víc, že jeden kytarista měl něco na ruce polámaného, pročež nehrál. Místo něj na několik skladeb povolali na pódium dredatého trumpeťáka Sáčka a na JZĎáky správné h(r)ochy Banja. Pro mě bylo nové ještě to, že zahráli jakousi novou věc s textem mistra basů a textů, slovutného G´oldy von ZNC. Krátce před desátou nás oblažili posledním z přídavků (Doctor si vykřičel Buřty) a pak jsme se museli "dřít" my.
Jak velí tradice, musím zmínit i účast diváků. Na baru a v sále se pohybovali naši staří známí - snad ani nemá cenu vypisovat partu VIS, jejich spřátelené a přidružené firmy, JH s pár spolužáky, pár Doctorových známých a něco lidu Silážně-posluchačského. Ale zpět k účinkujícím.
Zahájili jsme po krátké pauze na pěrestrojku beden a plechů a hrnuli jsme to do nich jako vždycky. Pódium bylo o něco delší než dříve, takže Pýt se vešel za mě a Spok měl ve svém sektoru jen chvílemi Doctora-skokana. Předsunuli jsme Meydlo na výslovné přání jednoho posluchače/skákače tak, aby zaznělo ještě před půl jedenáctou. Hra se nám plusmínus dařila (to mínus patří k Fotografické a Monarchy, kde jsme chvílemi předváděli něco jako plavecký výcvik). Ovšem jinak to fungovalo docela slušně - oproti zkoušce dokonce nad očekávání, jak tvrdil po akci na baru basák (aneb když šel Pýt pít).
Ostatně na baru se sešli ještě s Jirkou a Doctorem. Silážní kapelník, bubeník a trumpeťák si dávali do trumpety pro změnu u stolu a my se Spokem jsme prchli s comby do pelechů. Ještě předtím jsme pár korunek dostali a rozdělili půl na půl.
Čili když to shrnu, až na ty pozdní bicí celkem vydařená akce, takže do druhé stopadesátky koncertů jsme vykročili levou zadní...