Kronika - rok 2018


Rok 2018



Hromnicová Lampa bez kamení

Hromnicová Lampa bez kamení (2.2.2019)
Disharmonici dostali nabídku sobotního termínu do Lampy. Dokonce šlo o takový termín, kdy všichni z nás mohli. Navíc jak praví stará česká lidová blbost, "na Hromnice o koncert více", tak to jsme museli prostě zajistit. A tak jsme termín potvrdili. Dokonce i šikovnou spolukapelu jsme sehnali - naše staré známé The Rockles (tedy v překladu "bez kamenů"). Takto exkluzivní klub i spoluhráči nám částečně vynahradili i smutnou okolnost, že jsme časově kolidovali s Úmrtí Sida festem, který probíhal nedaleko v Bílým medvědovi, a vystupovaly tam i tak skvělé kapely, jako Znouzectnost, S.A.S. nebo britští 999, plus dalších asi 5 vesměs dobře poslouchatelných kapel. Konkurenční akci jsem tedy oplakal, utřel slzu, vysmrkal se a šel hrát.
Když jsem dorazil na místo činu, musel jsem napřed vlisovat svoje auto do tak úzké mezery, že jsem sotva vystoupil.Před Lampou už pokuřovala většina Rockles, zatímco Spok s Doctorem už pomáhali Vedoucímu nosit bicí. Přípravy a zvučení proběhly tak trapně bezproblémově, že se o tom skoro stydím psát. Naštěstí aspoň Doctor zapomněl přinést gumicuky, takže jsme tentokráz nezohavili prostor jinak hezkého klubu naší velkoplošnou cedulí. Ostatně by to bylo zbytečné, protože všichni příchozí nás dobře znali.
Včas jsem si upevnil kameru do zvukařské kabinky, takže na Spoka s jeho HD technikou už nezbylo. To ho ovšem neodradilo. Doctorovi zabavil kufr s CD, ze kterýchžto propriet postavil sloupek, vzdáleně připomínající Babylónskou věž (což je klidně možné, neboť tu jsem nikdy neviděl).
Do klubu přišli i nějací diváci, za což děkuji zejména Vašíkovi, který pozval příchozí Pavla a Zdeňka, a oslovil i mnoho dalších nepříchozích, také kamarádovi ze Znouzího kotle a Luďově blonďaté bývalce, jakož i všem dalším, kteří si náš koncert vybrali v tak těžké konkurenci, jak jsem již výše byl zmínil.
První hráli Rockles. Protože hrát jako první chtěli. Začali včas a skončili taky, přestože museli čelit kromě jiných věcí i prasklé struně a jadernému odpadu. Technicky nás rozhodně převyšují zejména na kytarových postech, neb jsou na to oproti mně samotnému dva a soutěž je o to nerovnější, že se na rozdíl ode mě oba naučili na ty kytary i hrát. A kdybych namítl, že to rozhodně není známka punku, bylo by jim to nejspíš jedno, protože punk nehrajou. Je to takový zručně zahraný bigbít s cca 4minutovými písněmi. Všechno pěkně technicky zvládnuté, vše na svém místě a diváci zjevně spokojeni.
A my jsme naběhli po nich a po necelé čtvrthodince přestavby a cvičných Kozolupech do nich napumpovali 25 písniček se dvěma přídavky k tomu. A předvedli jsme všem přítomným, zač je punku loket. Včetně neumětelské kytary a nedbale elegantní nepřesné intonace...
Lidem nezbývalo, než se buď bavit, nebo nás zabít. A protože jsme všichni naživu, byl koncert úspěšný.

Rok 2020


Kronika

Hlavní stránka