U vodáků v Božkově
|
U vodáků v Božkově (18.1.2025)
To se tak stalo, že nás vodácký oddíl v Božkově pozval, abychom zahráli na jejich bále. Asi si říkáte, že je to nějaký renonc - Disharmonici nejsou klasická plesová kapela. Ale tohle je trochu jiný bál. Před námi tam byli psáni velmi různí interpreti - no posuďte sami. První tam byli prvorepublikově-trampští borci s libozvučným názvem Smrdutí kojoti, hned po nich nastoupili takoví jako fantasy-skorovikingové s převážně perkusními nástroji a velmi osobitými vokály, zvaní Smörbröd. Za nimi takové svižné skáčko s osobitými prvky a zpívajícím bubeníkem, které si říká Rambanbám - a aby se to nepletlo, celý tenhle guláš jsme uzavřeli my se svým crazy punkem s kořeny v osmdesátkách a průběžně dosud stále živým. I když kdo ví, třeba jsme dávno neživí a nevšimli jsme si toho. Tolik teorie, ale přejděme k praxi.
Spok mě vyzvedl a dovezl na místo někdy kolem osmé večerní. Odložili jsme nástrojovku, nechali si natočit první piva a usedli do sálu. Právě dohrávali Smrdutí kojoti. U kytar otec se synem, u baskytary zvukař a jako host na banjo hrála moje známá Martina. Tihle bardi jedou desetiletími prověřené táborákové fláky. Celkem nic pozoruhodného jsem u nich nezaznamenal, což je asi v rámci žánru v cajku. Lidi v klidu seděli a projevovali se decentním potleskem po skladbách.
Po nich se na pódium dovalila pětice odvážně pomalovaných a v kožešinách a jiných bizarních úborech oděných jedinců obého pohlaví. Poznámka: nebojte se, každý jedinec měl pohlaví jen jedno, čemuž věřím, byť jsem si to neprověřil. Pro jistotu byli ještě originálně pomalováni, aby je snad někdo nemohl pokládat za normální. Ale z toho fakt obava nebyla. Zkusím popsat jedince, jak se mi jevili. Zezadu celé show jistili maník s vousatou bradou a velkým bubnem - kotlem, do kterého bušil základní rytmus dvěma velkými paličkami. Vedle něj stála bubenice, na kterou jsem přes zpěvačku a její bubínek málo viděl, ale ta rytmus zahušťovala normálními paličkami, kterými tloukla do dvou bubnů, laděných do tónů A a C (tedy pokud jsem správně odhadl výšku tónu - každopádně to byla malá tercie). Fakt ten rytmus měli oba vynikající, protože za celou dobu jsem si nevšiml, že by jim to nějak skřípalo. Před ní stála další dáma, na hlavě měla hlavu liščí kožešiny, ocásek oné lišky jí pak dosahoval až pod záda. Ta se činila na několika frontách (míněna dáma, liška naopak již byla vyčiněna)- jednak měla bubínek, připomínající zvětšenou tamburínu, ovšem bez těch chrastítek po obvodu. Dále občas sáhla po čemsi na způsob flétny, ale její hlavní zbraní byl zpěv. Vzdáleně to připomínalo východoslovenský folklór, střižený muezzinem nebo gruzínskou lidovkou, když trochu proběhla kolem naší gotiky a snad i šamanského ohně. Do toho vstupoval hřmotný hromotluk rovněž v kožešinách, který celkem těžkotonážním stylem dával ráz, ostatně to se od frontmana celkem čeká. V některých skladbách oživoval perkusní zvuk svojí brumlí nebo kravským rohem. Nástrojů možná použil i víc, ale jist si nejsem. Rozhodně si při zpěvu nějakými konvencemi hlavu nelámal a sázel to tam hezky zprudka. Pátý člen po jeho levici rozhodně beatboxoval a šlo mu to zajímavě. Celé to bylo takové hodně originální. Prostě mě dost zaujali tím celkovým nasazením a fajnovým hudebním eklekticismem, se kterým propojovali všechny ty kuriózní prvky do výrazného projevu. Člověk by si řekl, že to tak úplně bez melodických nebo harmonických nástrojů a s vlastně skoro stejným rytmem většiny skladeb začne nudit - a ono mě to bavilo celou dobu. Při jedné skladbě nám rozdali asi deset plastových "dřevců" - asi třímetrových měkkých plastových trubic, normálně určených do bazénu na oddělení plaveckých drah. A my se s nimi řezali a byla to fakt prča.
Jak jsem správně odhadl, Rambanbám musel poměrně dlouho zvučit. Takže jsem si v klidu nechal natočit další pivko a zahájil inventuru občerstvení. Když to pořadatelé viděli, urychleně dodali dvě další mísy s jednohubkami a vším možným. A to mi ještě zbyla spousta času na pokec před hospodou a zjištění, že Vedoucí stále ještě nedorazil. Naštěstí někdy před půlkou vystoupení Rambanbámů přijel, takže to dobře dopadlo. A nastalo i to, co se mi na vodácích líbí. Jak viděli, že se nosí bicí, už nám jich pár přispěchalo na pomoc. A tuhle aktivitu ostatně projevovali i v sálu. Už na Smörbröd se někteří docela rozjeli a takovou energii, jakou přitom projevovaly zejména dámy (pánové možná taky, ale co si budeme povídat, pozorovat vlnící se hezká děvčata mě baví podstatně víc). Skáčko Rambanmámů je rozdivočilo asi nejvíc. Není divu, protože tahle sestava, při dnešním vystoupení sedmičlenná, je po čertech sehraná.
Bubeník seděl vepředu uprostřed, aby bylo dobře vidět, že většinu vokálů fakt zpívá on. Do uší mu troubí dva trumpeťáci, po jeho pravici dovádí akordeónista s blond parukou a s kloboučkem, Dejv z hardcoreových Bohužel úplně na kraji to tady hrne na kytaru (i když v Bohužel obsluhuje basu). No a po bubeníkově levici se činí klávesák a druhé křídlo uzavírá baskytara. Celé to šlape jak hodinky, skoro jako na jihoamerickém karnevalu. Ale možná si to jenom sugeruji, protože ten kotel pod pódiem byl dost sugestivní. A hráli v tempu, s nasazením - prostě dobře sehraný skoroorchestr.
Po nich jsme navázali my. Ale už to bylo trochu pozdě, protože jsme začínali chvíli po půlnoci. Ke cti diváků musím přiznat, že ti zbylí poslouchali a někteří se pouštěli i do poga. To bylo celkem úctyhodné, když uvážíme, že s plným nasazením předtím podporovali již dvě našláplé kapely. A nehráli jsme až tak zle - tedy s přihládnutím k tomu, že jsme od minulého koncertu neměli zkoušku, a to bylo před měsícem... Zvuk jsme měli pěkně udělaný a pozitivní přístup diváků nám hrál do karet. Naopak já jsem dost věcí zahrál zase o něco rychleji než na zkouškách. Zhruba za hodinu jsme tam nasázeli 23 písniček plus 4 přídavky.
S akcí jsme dost spokojeni, neb výkon jsme nepodali špatný a posluchači dost živě reagovali. Jo a díky Luďovi s Denisou, že se stavěli!
|