Kronika - rok 2026

Živák u Mrtvýho (11.4.2026)

I kapele jako Disharmonici se občas stane, že má nějaké ty fanoušky. No a jeden z nich, konkrétně Láďa, bydlí nedaleko klubu Mrtvej kostelník, kde navštívil nějakou zajímavou akci. A že se mu klub líbil, dal nám echo a kontakt na zvukaře. Pak už stačilo jenom najít vhodný termín, nějaké ty spolupachatele, a už jsme měli domluvenou akci. Z našich osvědčených spoluhráčů jsme sáhli po Lenthiliu, které nám připadalo do klubu jako příhodné. Tentokrát se hrálo na naše aparáty, abychom se revanžovali za Urbex, kde zase hrajeme na jejich.
Klub jsme tak trochu znali z dávné historie, kdy zde sídlil starý Mrož a my si tam zahráli s dost známým drsnoansámblem S.A.S. Některé detaily zůstaly, jiné se změnily. Stejná zůstala velikost klubu i místa na hraní, takže to bylo celkem natěsno. Celkem výrazně klesla zakouřenost prostoru. Byť i nyní se tady kouřit může, bylo vidět od vchodu až k oknu, takže to byl celkem pokrok. Dále pak bar se posunul hned ke vchodu. To je myslím dobré řešení, neb správný rocker neposlouchá nasucho a hasiči žízně musejí být hned na ráně. To je prostě to první, co je třeba. Natankovat a pak v klidu poslouchat muziku. Pravda, i předchozí řešení s barem uprostřed mělo něco do sebe, pokud by se na místě jen chlastalo, ale na koncerty se mi víc líbí to stávající. Stoly se zmenšily, což je taky k užitku, je to líp průchozí a tak malé zase nejsou, aby se na ně nevešlo pivo a případné paňáky. Klub je stále celkem malý, ale pro kapely jako my je to tak akorát - a když se sejdou fanoušci v rozumné sestavě, vypadá i dost plný. Prostě pokud nás nepostihne masová popularita, je to doupě přesně pro kapely jako my...
Zvukař Martin je od pohledu takový klasický bigbíťák, nedělá z toho zbytečnou vědu a zvuk umí udělat velmi čitelný, jak jsme si v praxi ověřili. Na šestou jsme do klubu přijeli my - všichni Disharmonici skoro současně, z toho pan Vedoucí i se svojí kamarádkou. Lentiláci to vzali v klidu tramvají a pro dnešek vynechali klávesy, což bylo vzhledem k prostorovým důvodům velmi dobré rozhodnutí. Přijeli sice po nás, ale dost včas, neb bicí se v té době stavěly (ale úplně samy ne, musel jim pan Vedoucí hodně pomoci)... Na pořadí jsme se dohodli a nechali kluky se předvést jako první. A předváděli slušný výkon, podtržený již zmíněným čitelným zvukem. Příjemně mě překvapilo, že akce měla decentní, ale přitom dostatečně důrazný zvuk. Prostě jak se do takového rockového klubíku sluší a patří. Lenthilium dalo věci, které jsem většinou už znal, a dalo je bez větších zaškobrtnutí. No a další kamínek do mozaiky vydařeného koncertu byli posluchači. Jednak dorazila skupina Láďa, Karel, Milan a Gábina, rokycanská úderka kolem Míči, dále Rudi, Milan s mladým a mnozí další. A všichni výborně reagovali, takže to byla radost hrát - i když v první půli jsme si to taky akorát užívali od stolu. Dali kluci pěkný set a po prvním přídavku nás už pouštěli na pódium přes moje informace, že mají ještě čas.
Tak jsme nastoupili asi o čtvrthodinku dřív, než jsme počítali. Když jsem se trochu víc opřel do zpěvu, cítil jsem sice trochu víc než zdrávo celkovou lehkou zahulenost prostoru, ale nebylo to nic, co bych neustál. Prostě jsem tolik nehulákal (ale pořád ještě dost) a ono to šlo. Pár písniček jsme dost uhnali, to ta koncertní atmosféra. Aspoň jsem si ověřil, že se to nestává jenom mně, ale občas to takhle nakopne i zkušený matador Vedoucí... Když jsme sotva popadali dech, vložili jsme na přání trochu pomalejší Neoholenou, čímž jsme se trochu vydýchali. A abych trochu tu celkovou rychlost vykompenzoval, do Chřipky jsem se pohodlně opřel a dal ji v hodně zatěžkaném tempu... Během Blázna jsme se nějak rytmicky neshodli a odstartovali ho zprostředku raději znovu od začátku. Zkrátka nic není stejné, jak se zpívá v jiné naší písni. Někde okolo Šílence vypuklo v publiku regulérní pogo, takže atmosféra očividně gradovala (a to ani ze začátku nebyla vůbec chcíplá). Ke třem plánovaným přídavkům jsme doplnili ještě Mejdlo a namydlení vzniklé z toho, jak jsme do toho mydlili jsme smývali vlastním potem. Takže ač do policejní hodiny ještě pár minut zbývalo, byl tady happy end celé této mejdlové opery.
Co dodat? Nám se to líbilo, Lenthiliu se líbilo, divákům taky. Místní klubáci vypadali taky spokojeně, takže pokud se dožijeme podzimu, můžete se těšit na pokračování někdy zhruba za půl roku. A kdo nevydrží čekat tak dlouho, ať na nás přijde 16. května do Hifáče!

Hifáč svatojánský (16.5.2026)
To se občas stanou věci, že se člověk diví. A přitom to začalo celkem nenápadně.
Disharmonici se rozhodli, že si trochu zahrajou. A to v Hifáči. Ostatně proč by ne, však už to bylo v tomhle klubu po šedesáté. A spolupachatelství nabídli Laikům, se kterými už taky hráli mnohokrát a s Pýtem ještě častěji. Ostatně to jim prý věštila i Pýthie Delfská, ale možná to myslela nějak jinak, jak už to tak chodí. Tohle všechno bylo takové nějaké normální a ničím nepřekvapilo, i nástrojovku jsme poskládali tak, abychom toho nikdo nenosili zbytečně moc - my bicí a moje combo, Pýt a Frančesko si přinesli zase ta svoje. Pro sichr Laici doplnili sestavu ještě o ságo, což je taky celkem v normě.
A pak nastaly ty nečekané věci. Hifáč byl celkem slušně navštíven, což se na našich akcích tu a tam stane, ale většinou spíš ne. Většina diváků bez problému zaplatila, přestože nás ani Laiky až tolik neznali, a dost jich setrvalo po celou dobu a zdá se, že je to bavilo. To bylo celkem super, protože z našich štamgastů se všichni omluvili - třeba Míča měla první koncert s tou svojí kapelkou, kde zpívá. O to více si ceníme těch, kdo dorazili. Například Venca 21 přijel až z Písku a jeden sochař s tričkem Znouze a dcerou dorazil už na sedmou, protože Hifáč na stránkách napsal, že se hraje od sedmi... Obětaví lidé. Vydrží trpělivě čekat na svoje oblíbence i několik hodin. Respekt!
Další překvapení bylo, že pan Vedoucí přijel o nějakých 25 minut později než obvykle. Zpravidla bývá přesný skoro jako švýcarské hodinky. Ale i tak bicí stihl postavit zhruba u příležitosti Bavrova příchodu, takže pak už to šlo celkem ráz na ráz.
Ještě jedno překvapení, aspoň pro nás, kteří jsme Laiky viděli po nějakém delším čase. Pýt většinu skladeb doprovází na klasický kontrabas a jde mu to náramně. Dál už to vlastně bylo nepřekvapivě zase o slušném zvuku, Většinou starých známých Laických písních a takové skoro folkové atmosféře. Jsou dokonce tak ukáznění, že Fík se mě asi 3x ptal, jak dlouho ještě můžou hrát. Nakonec myslím odehráli všecko zamýšlené. Ještě předtím jsem obešel sál pro vstupné a vybral celkem hezký peníz, takže bylo na zvukaře i na kapely. Nějaký jeden nebo dva přídavky ještě Laici přidali a chvilku před desátou jsme na to naběhli my.
Co k tomu napsat? Zvuk jsem měl nějaký folkovější než obvykle, ale jinak to šlo tak nějak normálně, sóla jsem mršil jen mírně a Spok uváděl songy o to více, o co více jsem je já zapíjel - takže docela dost. Kromě tří obvyklých přídavků jsme tam přihodili ještě Meydlo, které si přišel zabasovat sám mistr Pete von Laik.
Jo, celkový dojem dosti dobrý. Možná tu někdy zahrajeme i po šedesáté prvé. a díky Tomášovi za zvuk!