Jasno
Výsledek pátrání závislé komise.
Naše skupina detektivů amatérů se pustila do opětovného přešetření událostí 17.listopadu. Přestože jsme neměli žádné pravomoci ani právo první noci, podařilo se nám zjistit důležité skutečnosti. Když jsme byli požádáni o šetření, začali jsme šetřit tak úporně, že ještě nikdo nežil tak úsporně. Málem jsme zemřeli hlady. Přes velké úspory nevedlo naše vyšetření k ničemu, proto jsme přestali šetřit a začali jsme raději pátrat. Bylo to správné rozhodnutí. Výsledky se okamžitě dostavily.
Stejně jako předchozí komise, i my jsme zkoumali možnost spiknutí StB nebo cizích tajných služeb. Přestože jsme nalezli mnoho důkazů podporujících tyto teorie, museli jsme nakonec připustit, že hlavním startérem revoluce byla náhoda, nebo přesněji omyl. Ano, je pravdou, že bylo podniknuto mnoho zásahů cizích tajných agentur, CIA nevyjímaje, které se pokoušely vyvolat nepokoje, ale to všechno bylo jen hraní malých dětí se sirkami. Tyto akce jen přilévaly oleje do ohně, ale rozhodně to nebyly činy, které vyvolaly požár. Revoluce jako taková byla rozžehnuta zcela jinak.
K skutečně dějinné události došlo totiž již na Albertově. Další osudy revoluce byly jen logickým vyústěním zde započatých událostí. Co se zde vlastně stalo?
Je až s podivem, jak málo se o událostech na Albertově informuje. A o tom nejdůležitějším se až tajemně mlčí. Při popisu revoluce se vždy jen jednou větou řekne, že na Albertově došlo ke vzpomínkovému shromáždění. Pak už se jen důkladně popisují vcelku nezajímavé události na Národní třídě. Avšak to, co se stalo na Albertově, bylo zcela klíčové.
Studenti se zde sešli, aby uctili památku Jana Opletala. Začaly typické projevy, které byly u takových akcí povinné. Přednášející byli únavní a projevy dlouhé. Platilo zde známé pravidlo - čím méně myšlenek, tím delší projev. Většina projevů nebrala konce. Studenti nevydrželi stát tak dlouho. Posedali si na různé lavičky a zábradlí. Ti, co se už nevešli, si sedli na zem. Tato skutečnost se později ukázala jako rozhodující. Čas ubíhal a projev následoval za projevem. Studenti se konečně dočkali posledního projevu. A pak se to stalo. Přednášející totiž ukončil svůj projev následující výzvou:
"Uctěme památku Jana Opletala minutou ticha. Povstaňte."V tu chvíli došlo k rozhodujícímu omylu. Studenti místo toho, aby se zvedli a projevili úctu, minutu mlčeli a pak povstali.
Bylo to tak velké velké povstání, že všichni o tom hovoří jako o revoluci. Další události jsou všeobecně známé, takže není nutné je zde znovu opakovat.
Upozornění: Pokud vám to ani teď není jasné, tak je to s vámi jasné.