A všechno vzala voda.
10. - Přestřelka.
Kolem mne se vyrojilo ohromné množství postav ve slušivých oblecích. Snadno jsem poznal, že jde o příslušníky mafiie. Připravil jsem se na další výprask, ale stalo se nico zcela neoeekávaného. Všichni se přede mnou klaněli a padali na kolena. "Vivat maestro mafiáno." provolávali s nosem u země. Ti zmatení lidé, kterým z kapes koukaly pistole mě evidentně považovali za svého vůdce. Přemýšlel jsem ja toho náležitě využít. Nejprve jsem si nechal vyčistit boty. Pak jsem si nechal přinest citrónovou zmrzlinu. Mezi chlapíky se začalo ozývat nespokojené mumlání. Evidentně se jim mé úkoly nelíbily. Od svého vůdce zřejmě očekávali zcela jiné rozkazy. Přemýšlel jsem jak upevnit svou autoritu, když se situace nečekaně vyřešila sama. Na malé naměstíčko, na kterém jsme se nacházeli, dorazila hlídka policie. Když strážníci uviděli koho mají před sebou, začali pomalu couvat a volat posily. Ty dorazily nečekaně rychle. Během několika minut jsem já a moji muži byli dokonale obklíčeni. Vzpomněl jsem si na svůj nedávný pobyt ve vězení a rozhodl jsem se, že o další návštěvu tohoto zařízení již nestojím.
Moji mafiáni nervózně čekali na můj pokyn. Nastalá situace se jim nelíbila a očekávali, že jim poradím jak z toho ven. Zvedl jsem paži a ukázal na policisty. Pak jsem zvolal: "Ratata, amígos." To se těm chlapíkům líbilo. Evidentně to byl rozkaz podle jejich gusta. Zalehli a kryti vším možným pozvedli zbraně proti ochráncům zákona. Napodobil jsem jejich příklad a též jsem se vrhl k Zemi. V tu chvíli začala palba. Kulky létaly všude možně. Obloha byla plné olova. Policisté se našeho útoku zalekli a začali rychle vyklízet pozice. Mafiáni řvali nadšením. Vítězství nad jejich dlouhodobím nepřítelem je přivádělo do úplného tranzu. Dlouho se však neradovali. Policisté povolali posily a pustili se do protiútoku. Proti obrněným transportérům se pistolí bojovat nedá, a tak mafiánům nezbylo než couvnout před nečestnou přesilou.
Chvíli to vypadalo na vítězství policie, když v souboji došlo k novému zvratu. Mafiánům dorazily posily s těžkou bojovou technikou. Mafiánské tanky se pomalu, ale jistě hrnuly vpřed. Policisté se však nenechali zaskočit a odpověděli stejnou zbraní a navíc povolali letectvo. Jenže letadla měli i mafiáni. Pumy létali, granáty svištěli, kulky hvízdali. No bylo to prostě úplné peklo. Takovou bitvu policie a mafie nikdo z žijících obyvatel Říma ještě neviděl. Počáteční pouliční přestřelka přerostla v nemilosrdnou válku mezi dobrem a zlem. Cítil jsem, že začína jít do tuhého, a tak jsem se z centra bojiště nenápadně vytratil do přístavu. Právě odplouvala nějaká ponorka. Využil jsem příježitosti a nastoupil jsem do ní.
Tento můj čin se nakonec ukázal jako velice prozíravý. Obě válčící strany totiž stratily poslední špetku soudnosti a nasadili do konfliktu jaderné zbraně. Chvíli po té co jsem odplul dopadly na místo boje dvě jaderné pumy. Jedna byla od policistů a ta druhá od mafie. Kdo ví, kde ji zločinci ukradli. Obě bomby dopadly současně. A tak vlastně došlo k remíze. Oba soupeři mohli být spokojeni, neboť se jim podařilo nepřítele dokonale vygumovat z povrchu zemského. Bohužel ani na jedné straně nezbyl nikdo, kdo by mohl tento fakt náležitě ocenit. Celá Itálie se na dlouhou dobu dokonale vylidnila. Apeninský poloostrov se stal prudce radioaktivní. Přísloví: "Vidět Benátky a zemřít," se stalo dokonale pravdivým.
Já jsem si však zatím vychutnával cestu podmořským člunem. Okénkem jsem sledoval podivuhodný život pod hladinou ocenánu. Byla to nádherná podivaná. Nejvice se mi líbil závod mořkých koníků přes překážky. Leč po čase jsem se pomalu začínal nudit. Naštěstí právě v ten okamžik jsme dorazili do cíle naší cesty. Bylo to Japonsko. Zaradoval jsem se, že konečně poznám Svět vycházejícího slunce, když vtom jsem to zjistil.