A všechno vzala voda.
11. - V Japonsku.
Neumím jíst hůlkami. To vypadalo opravdu zle, ale naštěstí jsem se to brzy naučil, a tak jsem během mého pobytu neumřel hlady. Pobyt v Japonsku byl velmi příjemný, jen mi ho trochu pokazila politka.
Japonští senátoři se právě nemohli dohodnout na tom, zda mají cizincům usekávat hlavy, či nikoliv. Do Japonska totiž po několika staletích dorazil známý Francouzský vynález. Šlo o gilotinu. Japoncům se tato novinka velmi zalíbila. Lidé se dožadovali každodení popravy. Byl jen problém koho popravovat. Staří samurajové navrhovali popravovat cizince. Zatímco mladá generace považovala jakékoliv popravování za barbarství. Oponentům mladíci na svých náramkových počítačích okamžitě názorně výpočítávali o kolik by Japonský národ mohl přijít při likvidaci cizinců. Nešlo jen o nějaký ten Jen, ale i o kulturní a vědeckou ztrátu. V době mé návštěvy právě spor vrcholil. Nikdy jsem se nezajímal o politiku více. Naštěstí návrh gilotínistů o několik hlasů neprošel. Ti pobouřeni tímto výsledkem provedli na hlavním náměstí masové harakiri. Tím byl případ popravování cizinců navěky vyřešen.
Mohl jsem proto dál spokojeně bydlet v hotýlku U třech dluhů a vychutnávat nádheru tohoto východního státu. Často jsem se jen potloukal po okolí a studoval jsem zvláštnosti země miniatur. Na jedné z mých výzkumných procházek jsem se stal (upozorňujeme čtenáře, že se nejedná o sovětskou ocel) svědkem velice dramatické příhody. Malou lidiprázdnou uličkou projížděl malý šikmookáč na skatebordu. Chlapec byl velmi bravůrní jezdec. Jeho jízda byla dokonalá. Zdálo se, že je s prknem přímo srostlý. Když mě spatřil, začal se ještě více předvádět, a to byla chyba. Po jedné ďábelské piruetě se ke mě otočil, aby zjistil co tomu říkám. V té chvíli se z boční ulice vyřítil jiný chlapec na koloběžce. Kratičká nepozornost stačila ke katastrofě. Skéjťák totiž nestačil dát přednost koloběžkáři z prava. Došlo ke srážce. Hlavičky málých japončíků se srazily tak prudce až vylétli jiskry (nejedná se o malé pionýry). Nevylétli však jen jikry, ale i baterka z jednoho chlapců. Naštěstí pohotově zasáhl náhodný chodec. Rychle přiskočil k chlapci a baterku mu bleskově nasadil. Vše proběhlo velice rychle, a to bylo štěstí. Výpadek proudu byl tak krátký, že nedošlo ke ztrátě paměti. Stačilo málo a mohlo dojít k totální ztrátě osobnosti. Japonci na tuto příhodu rychle zareagovali a začali své děti vybavovat záložní baterií. Já sám jsem byl touto příhodou zcela otřesen.
Nemohl jsem zůstat na místě. Musel jsem pryč, abych mohl zapomenout. Rozhodl jsem se proto, že se pojedu podívat do Tokia. V místním informačním centru jsem si zjistil, že vlak odjíždí přesně v 14:15:00. Měl jsem ještě skoro půl hodiny čas. Volným krokem jsem zamířil k nádraží. Cestou jsem si prohlížel pamětihodnosti, když vtom jsem ho spatřil.