A všechno vzala voda.

5. - Na ulici.


Uklouzl jsem po banánové slupce. Svalil jsem se k zemi jak sťatá švestka. "Bum!", zadunělo to a asfalt chodníku ošklivě popraskal. Začal jsem se pomalu zvedat. Vtom jsem uslyšel smích. Malej capart se smál, až se za břicho popadal. Z očí se mu koulely slzy velké jak pomeranče. Bez dlouhých úvah jsem dospěl k přesvědčení, že to musel být on, kdo tak tu slupku narafičil. Zcela nenápadně se vztaženýma rukama jsem se k němu začal přibližovat. Malý rošťák prohlédl mou lest a začal přede mnou couvat. "Neodcházej! Dostaneš lízátko." Snažil jsem se nezbedníka přelstít, ale nepovedlo se. Naopak, kluk přestal couvat, otočil se a vzal do zaječích. Nechtěl jsem se tak lehce vzdát, a tak jsem začal sprintovat za uličníka pronásledovat. Uprchlík pelášil ze všech sil a rafinovaně kličkoval. Já jsem se však udržoval na dohled a po nějaké době jsem dokonce začal vzdálenost mezi námi zkracovat. Brzy byl konec honičky. Dopadl jsem malého vtipálka a postavil jsem ho do latě. Pak jsem mu vrazil facku až mu rolničky zacinkaly.

"Tak ty budeš tlouct mého synka. Já ti ukážu, zač je toho loket", obořil se na mně neznámý urostlý muž, jenž velmi dokonale připomínal Tarzana. Nezaváhal jsem. Dal jsem mu takovou mordu do břicha, až se skácel k zemi. Pro jistotu jsem si na něm trochu zaskákal jako na trampolíně. Pak jsem popadl kluka a seřezal jsem ho jako žito. Byl jsem spokojen. Náhle se mi nezdál být život tak marný. Tak přeci je pro co žít. Má radost netrvala dlouho. Něco mi napovědělo, že už nejsem sám. Rozhlédl jsem se a můj neblahý pocit byl potvrzen. V kruhu kolem mě stálo deset zachmuřených mužů s noži.

"Hele ptáček." snažil jsem se rozptýlit jejich pozornost. Pánům však nebylo do smíchu, nebo neměli smysl pro humor. Nálada klesla pod bod mrazu. Jejich pochmurnost byla ještě chmurnější. "To vidíme, že jsi pěkný ptáček. Dost možná tady budeš i lítat", pravil jeden z nich, zřejmě jejich vůdce. Raději jsem mlčel. Má situace nevypadala nejlépe. Přemýšlel jsem, jak tlupě uniknout. Leč všechno marné. Mozek odmítal pracovat. Situace se dále zhoršila, neboť šéf lumpů zjistil, že mi schází jedno ucho. "Tak ty už jsi dostal výstrahu. A asi ti to nestačilo. Tak holt ti dáme další lekci", pravil a mrkl na ostatní. Ti na nic nečekali a začali si masírovat svaly. Asi se už dlouho nudili, neboť v jejich obličejích bylo vidět, že mají z nové zábavy opravdovou radost. Největší svalovec natáhl ruku, když vtom se to stalo.


Pokračování


Maxi seriál

Literární poklesky

Hlavní stránka