Jarmil Mrkvička vrací úder.
1. - Na vycházce.
Jarmil Mrkvička se probudil do krásného poledne. Jarmil přemýšlel co asi dělal v noci. Pak si vzpomněl na Grétu Jasmínovou ze zámku. Nechal si před očima vyjevit její podobu do posledního detailu. Jarmil chvilku v duchu zkoumal její zjev a pak se otřásl hnusem. Jeho zhnusení však netrvalo dlouho, neboť si vzpomněl na otřesné zjevy ze soutěže miss programátorka. Tato vzpomínka mu zvedla náladu a málem i žaludek. Jarmil nechtěl nic riskovat a šel se pro jistotu vyzvracet. Když provedl tuto ranní hygienu, oblékl se a vyrazil se podívat do nedalekého města.
Když se mu zdála cesta příliš dlouhá, zadupal a ve městě byl co by dup. Ve městě Mrkvička potkal půvabnou slečnu se zmrzlinou. Jarmil dostal chuť a tak se krasavice optal "Slečno, nedala byste mi líznout?" "Ty sprosťáku. Já ti dám líznout." pohoršila se slečna a lízla Jarmilovi pořádnou pecku do zubů. "Ale já myslel zmrzlinu." vysvětloval Jarmil kácejíc se k zemi. "Na to ti tak skočím, puberťáku." vykřikla a skočila Jarmilovi na břicho. Pak si zatancovala kozáčka, očistila kozačky od krve a zmizela v dálce.
Jarmilovi trvalo pěknou dobu než své tělo přesvědčil, že se může zvednout. "To je hrozné. Jak dlouho sem se tady asi válel?" pomyslel si a podíval se na hodinky. Něco se mu na nich nelíbilo. "Co by to s nimi asi mohlo být?" přemýšlel. Podíval se tedy na hodinky ještě jednou a uviděl, že nevidí krycí sklíčko a ručičky. Ještě chvilku smutně hleděl na prázdný ciferník a pak pochmurně pronesl: "No, a je to. Jsou rozbitý. Teď abych se šel někoho zeptat, kolik vlastně je hodin. Jen abych nepřišel o oběd."
Nějaký čas se belhal ulicí až narazil na slečnu stojící na kraji chodníku a točící kabelkou. Otřesený Jarmil se dopotácel až k ní a nesměle se optal "Slečno, prosím vás, nevíte kolik je hodin?" "Dva tisíce, mladej." zněla odpověď. "Což to už je tolik? A já mám jen dvacet korun. Co to máte za hodinky? Můžu se podívat?" blábolil zmatený Jarmil. "Tak za dvacku bys chtěl očumovat. Tak to něco uvidíš. Srandu si ze mě dělat nebudeš." prohlásila znechuceně lehce oděná dívka a luskla prsty. Jarmil se chvilku nechápavě díval a pak uviděl. Kde se vzali tu se vzali, objevili se dva hromotlukové. Na nic se neptali, popadli Mrkvičku za ruce a se slovy "My tě naučíme otravovat." ho odtáhli do postranní uličky.
Je pravda, že Mrkvička z toho byl notně otráven. "Už zase." říkal si v duchu. V uličce Jarmila přitiskli zádama ke zdi. Mrkvička se podíval před sebe a uviděl jak se k němu blíží osoba v kovbojském ustrojení s širákem hluboko sraženým do čela. Za postavou se pomalu a s respektem loudala nějaká kráva. Jarmil bystře usoudil, že se jedná o místního pasáka. Honák přistoupil až k našemu hrdinovi a jedovatě pravil: "Prý mi tady otravuješ mé svěřenkyně. Nejspíš potřebuješ trochu usměrnit." pravil a vytáhl z kapsy polovodičovou diodu. Chvilku s ní kroužil Jarmilovi před očima. Pak vzal zapalovač a vpálil Mrkvičkovi diodu čelní stranou doprostřed čela asi centimetr nad čelenku. Účinek diody Jarmil pocítil téměř okamžitě, neboť jeho myšlenky zanechaly panického pobíhání po mozkových závitech a usměrnily se do jednoho proudu myšlenek. Pryč. Domů. Domů. Domůůů. Chlapíci usoudili, že Mrkvička je pro dnešek dostatečně usměrněn, a tak ho pustili. Počkali až se sesune k zemi a pak ho pro jistotu několikrát kopli do žeber. Tím bylo dílo hotové a trojice odešla s pocitem dobře vykonané práce.
Jarmil si chvilku poležel a popadal dech. Když ho popadl, uposlechl svůj usměrněný tok myšlenek a odplazil se domů na statek. Doma si vlezl do postele a rozhodl se, že už se ani nehne, a když tak jen prstem. A to opravdu dodržel. Hnul prstem tak, až spustil televizi a už se ani nepohnul. Ostatně se pohybovat nemohl i kdyby chtěl, bolest by mu to nedovolila.
V TV právě dávaly sportovní přenos z vyjíždění strmého vrchu na motorce. Jarmil se předváděným výkonům v duchu smál, neboť si vzpomněl jak před několika roky, když byl v cela jiné formě než dnes, vyjel jako první na své Kawasaki na nějakou horu v Himalájích. Prý se jmenovala Mount Everest, jak mu to tvrdil pan Hilary, kterého Jarmil potkal na vrcholu, právě když šerpou mával na svého šerpu.
Tento zážitek Mrkvičkovi připomněl předcházející etapu života. Znovu prožíval ty chvíle, kdy byl plný energie. Jak závodil s vlakem. Jak předběhl auto a vzpomněl i na to jak jednou předběhl startující stihačku. Ještě chvilku se takto probíral vzpomínkami, pak ho přemohla únava a Jarmil Mrkvička spokojeně usnul.
Pokračování ??? Možná.