Rozhovor se zvukařem Disharmoniků

Exclusivní rozhovor s mužem z pozadí.


Reportér: Dobrý den.

Zvukař: Co že?

R: Dobrý den.

Z: Co že?

R: DOBRÝ DEN.

Z: Ach tak. Dobrý den. Musíte mluvit nahlas. Já špatně slyším.

R: Můžete nám povědět, co jste dělal před tím, něž jste začal zvučit Disharmoniky?

Z: Po vyučení jsem nastoupil ve firmě MetalPlech. Nejprve jsem pracoval u ohýbačky. Tam jsem obýbal děvčata, co to povídám, tam jsem ohýbal plech. Brzy jsem se vypracoval a dostal jsem se k lisu. Později jsem začal otryskávat odlitky. Nakonec jsem se dostal do do válcovny trub. Sám ředitel mi sdělil, že v továrně není větší trubka, než jsem já. Radoval jsem se ze své práce, přestože mi hlučné prostředí zničilo můj sluch.

Bohužel po revoluci jsem byl z továrny propuštěn. Vedení podniku zjistilo, že mám závažný charakterový kaz. Požadoval jsem totiž za svou práci peníze. Šéfové usoudili, že s tak závažnou vadou charakteru nemohu v podniku dále pracovat. Na mé místo pak nastoupil nějaký Ukrajinec.

R: Co na vás z této doby nejvíce zapůsobilo?

Z: Píchačky. Dělalo mi strašně dobře, že si můžu každý den píchnout.

R: A co bylo dál?

Z: Dlouho jsem pak hledal místo, ale všem vadil můj špatný morální profil. Nakonec se však na mne usmálo štěstí a získal jsem skvělé málo placené místo krmiče zvěře v místní ZOO. Nejprve jsem krmil v ptačí voliéře, ale brzy jsem byl povýšen do pavilónu opic.

Nejvíce se mi líbilo u povijánů, vlastně u paviánů. Paviáni byli velice roztomilí. Sice šíleně řvali, ale mě to, protože mám špatný sluch, vůbec nevadilo. Zůstal jsem u těch hrozných potvor až do té doby, než jsem dostal k Disharmonikům.

R: A jak vlastně došlo k seznámení s Disharmoniky?

Z: Všechno probíhalo v pohodě, až jednou se stala taková divná věc. Krmím takhle paviány. Pavijáni vyjou jako psi, když v tom jsem zaslech hrozný rachot jako když zemětřesení myje okna. Vyběhl jsem ven hledat příčinu neštěstí. Uviděl jsem chlápka s walkmanem ze kterého se šířil zvuk pekelného řevu. Chtěl jsem toho výtržníka vykázat z útulku zvířat, když vtom jsem si povšiml, že se to skřípění zvířatům strašně líbí. Sloni si podupávali a radostně troubili. Želvy odhodily krunýř a začaly se svíjet v divokém rytmu. Hadi se začali vlnit tak rychle, až se někteří zauzlovali. Prostě zvířata byla radostí bez sebe. S holí v ruce jsem se zeptal toho zoufalce co to je za hrůzu a kde je to možné sehnat. Úchylák nedělal problémy a kvapně vyklopil, že se jedná o velkolepou paskupinu Disharmonici. Pak mi prozradil místo a termín jejich nejbližšího koncertoidu.

Rozhodl jsem se, že jejich vystoupení navštívím. Brzy nadešel den koncertu. Očekával jsem, že na takový běs přijde jen hrstka ztroskotanců. Proto jsem byl dost překvapený, když jsem uviděl třicetitisícový dav, který se marně snažil dostat do sálečku 6x6 metrů. Naštěstí nebylo nutné se dostat se přímo dovnitř, i když se to drtivé většině fanatiků povedlo. Řev Disharmoniků byl tak mohutný, že jej bylo slušně slyšet i ve Vídni. Přetrpěl jsem koncert a probojoval jsem se k pachatelům těchto hrůz. Požádal jsem ty darmožrouty o nějakou nahrávku. V radostí mi vyhověli. Jen mě trošku zarazilo, že požadovali odběr sto kusů. S lítostí jsem pohladil své peníze a vyměnil je za konzervy hluku a násilí.

Druhý den jsem obsadil rozhlasové studio v naší ZOO a pustil jsem do éteru výplody chorobných müslí. Po celé ZOO se z amplionů začalo šířit kvílení Disharmoniků. Okamžitě ke mě přiletěl ředitel a chtěl mě vyhodit, ale když uviděl nadšenou reakci zvířat, tak mě dokonce pochválil slovy :"Vidíš, holoto, když chceš, tak to jde.". Nakonec mě však stejně vyhodil.

R: Proč vás vyhodil? Vždyť jste tvrdil, že zvířata měla hrozný randál ráda.

Z: To je pravda. Zvířata byla při té hrůzyplné parodii na hudbu přímo v extázi. Brzy se však ukázalo, že ten hukot má ještě další účinek. Zvířata se totiž začala strašně rychle množit. Z počátku to vedení přijalo kladně, neboť přebytečná zvířata začala nabízet jiným zoologickým zahradám. ZOO začalo prosperovat a dokonce mi zvýšili plat o pět korun.

Brzy se však zjistilo, že populační exploze je příliš veliká a zoo nestačila nové přírustky prodávat. Okamžitě bylo přerušeno hudební vysílání, ale jednou nastartovaný proces již nešlo zastavit. Zvířata se množila dál. Navíc do ZOO přestali chodit lidi. Zjistilo se, že většina návštěvníků tam chodila kvůli poslechu Disharmoniků a zvířata je vůbec nezajímala.

Záplavu zvířat bylo nutné nakrmit, a tak zoologická zahrada rychle přišla o vydělané peníze. Když byl ředitel donucen prodat svůj zánovní Velorex, rozzuřil se a se slovy: "Za všechno můžeš ty, debile." mě propustil. Vysvětlil jsem mu, že nejsem žádný debil, ale pouze mentálně zaostalý. On se však se mnou vůbec dál nebavil. Jen na mě ukázal prstem a pár hodných lidí mě doprovodilo před bránu. Zajímavé je, že pár dní po mém odchodu populační exploze skončila.

R: Co jste dělal potom?

Z: Když mě vyhodili, šel jsem za Disharmonikami a zeptal jsem se, zda by mě nemohli zaměstnat, když mi tak zničili život. Disharmonici mi vysvětlili, že je to nezajímá a že je to můj osobní problém. Pak mi slušně slovy: "Táhni pryč, obejdo" vysvětlili, že o mě nemají zájem.

Já jsem se však nenechal jen tak lehce odradit. Začal jsem jim soustavně opíjet řidiče a bedňáky, takže netrvalo dlouho, a antimuzikanti si mě pozvali na pohovor. Čekal jsem nějaké otázky, ale oni místo toho začali do mě kopat. Tak jsem jim začal o sobě všechno vyprávět i bez otázek. Když jsem Disharmonikům prozradil, že mám velmi špatný sluch, zaradovali se a nabídli mi místo zvukaře. Dodnes lituji, že jsem jim tuto skutečnost nebyl schopen sdělit mnohem dříve, neboť jsem mohl mít o několk žeber více.

R: Jak se vám u Disharmoniků zvučí?

Z: Z počatku to bylo problematické, neboť mi vadil příšerný hluk jejich nástrojů. Brzy jsem však získal od traktoristy Evžena absolutně zvukotěsná sluchátka, skrz která nepronikne ani pípnutí.

R: A jak Disharmoniky vlastně zvučíte, když je neslyšíte?

Z: To je jednoduché. Stačí jen udržovat kontrolky, aby byly v červéné oblasti. A ručičky měřáků, aby byly stále na maximu.

R: Co se vám na Disharmonicích nejvíce líbí?

Z: U této skupiny mi nejvíc vyhovuje, že mám absolutní svobodu v odměňování. Já mohu chtít za svoji práci tolik peněz, kolik chci. Oni mi zaplatí, kolik chtějí. Takže tato práce mě velice baví, i když ji dělám bezplatně.

R: Děkuji za rozhoror.


Upozornění : Výše uvedený zvukař rád nazvučí i jiné hudební skupiny.


Literární poklesky

Hlavní stránka