Punk, folk a Cimrman

Region Plzeňsko 13/95 (březen 1995)


Pokud vám nejde do hlavy nesourodost titulku, pak je vše v pořádku. Kapela Disharmonici si totiž svojí muzikou dělá legraci tak trochu ze všech, ale především sama ze sebe. Hlásí se k punku, pokud je chápán jako doslovný překlad (cosi jako neumětelové), tvorba je znatelně ovlivněna folkem a humorem Divadla Járy Cimrmana. Ale dejme slovo přímo "pachatelům".

"Skupina Disharmonici vznikla na podzim 1987, kdy jsme byli na bramborech a nechtělo se nám dělat. Tenkrát vznikly první dvě písničky - Brambory a Hej rup, nechce se nám do práce," říká Banjo (druhým členem skupiny je Doktor H). Zalíbilo se nám to, a tak vznikaly další písně, které se vyznačovaly tím, že měly nestejnou délku veršů a byly tedy obtížně zhudebnitelné.

Název Disharmonici jsme získali, když jsme se v roce 1987 zúčastnili soutěže ZUČ. Tam se nás ptali, co jsme zač a vysvětlili nám, že nemůžeme být rocková skupina, protože nejsme tři. Zařadili nás mezi folkové písničkáře. Publikum nám tleskalo, kdežto porota byla zděšena. Nakonec jsme ze dvou účastníků skončili třetí. První dva totiž postupovali do kraje, a tak radši do naší kategorie přeřadili jednoho z country.Protože jsme komisi chtěli trochu zkomplikovat práci, přihlásili jsme se o rok později znovu. V prosinci 1989 už soutěž neproběhla, proto jsme byli nuceni pořádat vlastní koncerty, které proběhly nejčastěji na Lochotíně za dokonalého nezájmu posluchačů. Sešlo se většinou tak dvacet lidí a byla to dost legrace.

V té době jsme měli už složeno tolik písniček, že jsme se shodli, že by bylo škoda rozpustit kapelu, aniž by po sobě něco zanechala budoucím generacím, a rozhodli jsme se natočit kazetu. Něco jsme natočili ještě v kolejním rozhlasovém studiu, ale tam byla kvalita nahrávek značně proměnlivá. Některé byly nahrány pěkně, jiné méně pěkně a ostatní úplně nejhůř. Proto jsme si zaplatili nahrávací studio, kde jsme kazetu během dvou odpolední a večerů natočili a namixovali.Zvukaři z nás nejdřív byli zoufalí, snažili se nás naladit, ale když pochopili, o co jde, docela se jim naše muzika zalíbila a jeden z nich si naši kazetu dokonce koupil."

O kapele Disharmonici by se dalo popsat daleko více papíru, ale připomeňme si na závěr alespoň to nejdůležitější, co jsem se z rozhovoru dozvěděl: Muziku tvoří jedna "španělka" a dva dokonale rozladěné hlasy; kazety se nahrávají pro zájemce na objednávku, zatím jich bylo prodáno něco přes dvacet; kapela je úplně první obchodní společností zcela bez ručení, navíc jako první zahrnuje do své tvorby život programátorů (oba protagonisté se tímto pochybným způsobem živí).

Rozhovor s bezesporu netalentovanou, ale jistě perspektivní kapelou připravil a "Zlomte vaz, než vám ho zlámou jiní" přeje VÁCLAV VILETA


Napsali o Disharmonicích

Hlavní stránka