Delta
Holálides číslo 6 - prosinec 1998
Na Deltu do Prahy jsme se těšili. Já třeba proto, že s námi jeli plzeňští
Disharmonici v čele s okouzlujícím zpěvákem a tanečníkem Doktorem H. Nenápadným
dotazováním jsem se dozvěděl stručnou historii skupiny. Všechno vzniklo, jako
spousty podobných partiček, z nudy v očekávání dalších semestrů na Vysoké
škole. Kytarista Banjo tehdá poctivě dřel na hodinách tělocviku. Aby si trochu
vyčistil mozek, který se mu zahlcoval po všech těch náročných prostocvicích,
docházel na pokoj za svým kamarádem Doctorem H. Slovo dalo slovo a jednoho
pošmourného dne mu ukázal kytaru. "Co to je? ", reagoval přirozeně Doctor H
a zprvu si myslel, že je to nějaký nový nástroj na dobývání brambor, ze kterých
právě přijeli. Jediné, co mu do této domněnky tak trochu nesedělo, byly struny ( ze
začátku si myslel, že slouží k odstraňování zeminy ). Banjo mu tedy trpělivě
vysvětlil klady i zápory rockové kytary a dokonce mu ukázal, jak se obsluhuje.
Doktorův obličej se rozsvítil nadšením a i když ještě v té době neslyšel
rozdíly mezi akordy, přizvukoval temným mručením. A tak se tedy započala historie
jedné z nejoriginálnějších českých punkových skupin a musím podotknouti, že si
jich pro toto rozhodnutí velmi vážím. Jak jsem očekával-nezklamali. Hráli s chutí
a strhli tak na sebe zaslouženou pozornost. Koncert od koncertu se zlepšují. Tito hoši
dobudou jednou Albion! Pokud se toho ovšem při svém bouřlivém životě dočkají.
Disharmonici si s námi zahráli i další den ve Starém Plzenci. Pro mne tohle místo
bylo velice kultovní, neboť jen kousek od kulturního domu začínala cesta na slavný
vrch Hůrku s neméně slavnou rotundou. Ano, tu započala se psáti historie Plzně jako
takové a mně běhal po zádech dojetím malý mráz. Leč, byla již tma a rotunda byla
zcela skryta mým zvídavým zrakům.
Starý Plzenec zel prázdnotou a tak to mělo zůstat po celý zbytek večera. Neradostná
věc a my si ještě pozveme hosty. Ale Disharmonici byli zlatí. V nastalém čekání na
posluchače jsme zvěděli skoro celou jejich historii, nyní podrobnou. Začátek hraní
se tak poněkud protáhnul, ale ani tak lidé nepřišli o obvyklou porci písní a
popěvků. Skončilo se dlouho po jedné hodině ranní a myslím, že se všichni
rozcházeli ve všeobecné spokojenosti.
Déma