Disharmonici hrají s nadledem a radostí
11.12.2000 Mladá fronta DNES
Rubrika: Kultura - Plzeňský kraj
P l z e ň - Dalším z alb, které si v poslední době kvůli nezájmu vydavatelství produkují amatérské hudební skupiny vlastním nákladem, je Mlčení kachňátek plzeňské čtveřice Disharmonici. Kolekce obsahuje na zhruba padesátiminutové časové ploše přes třicet vlastních písní veskrze s humorným obsahem. Pro znalce plzeňské klubové scény nejsou Disharmonici překvapením, málokdo si však vzpomíná na jejich začátky.
"V rámci studií jsme s kolegou Banjem již v pětadevadesátém roce tvořili na akademické půdě jakési bizarní písničky, ba časem docházelo i na jejich veřejné produkce. Jednoho dne se přihodilo, že i nás pozvala známá Znouzectnost jako předkapelu svého koncertu. Neměli jsme ale název. Až po sebezpytujícím ohledání jsme vymysleli Disharmoniky. Takto, ve dvou, jsme nahráli i první studiovou kazetu nazvanou výstižně No Comment," přibližuje počátky zpěvák, tanečník, skladatel a textař Pavel Jedlička, který na pódiu používá pseudonym Doctor H.
Zato na albu druhém, vydaném již na kompaktním disku, jste se objevili v podstatně rozšířenější sestavě...
Album Monarchy In The CZ jsme nahráli v pěti lidech, kromě nás dvou zakladatelů přibyli ještě Max, Spok a Caine, ten však po dokončení nahrávky odešel, neboť nestíhal - měl příliš dalších muzikantských aktivit. Ostatní však zůstali dodnes. I na této kolekci bylo, jak se u nás stalo zvykem, přes třicet vlastních kompozic.
Poznávacím znamením jsou u vás texty, glosující obecné dění. Vznikají lehce?
Ted už to píši do počítače, ale byly doby, kdy mě nápady potkávaly kdekoliv a kdykoliv, a tehdy posloužil i okraj novin či pokladní bloček. Papírky ze mne pak padaly jako listy z podzimního stromu. V počítači dnes mám rozepsánu spoustu námětů, vždy sloku a refrén, ale že bych to dodělal, na to nemám čas. Snad za dva roky, až bude aktuální další album.
Neztrácejí se texty při živém hraní ve vašem bigbítovém zvuku?
Ani ne. Snad je to tím, že máme štěstí na zvukaře, kteří naši produkci ošetří vždy tak, aby byla srozumitelná. Ohlasy v sále tomu většinou nasvědčují.
Považujete vaši tvorbu za satiru konce dvacátého století?
My nad tím nepřemýšlíme. Máme z našeho muzicírování radost a snažíme se je dělat s nadhledem a smyslem pro humor. Ale že bychom do něčeho šili úmyslně, to ne.
Nemáte pocit, že kapely vašeho ražení čili poloviční underground by se měly tak komerčních záležitostí, jako jsou křty CD, spíš vystříhat, případně o nich složit písničku a nepodlehnout mašinerii?
U nás je to jinak, už vzhledem k tomu, že jsme samovydavatelé. Chceme si nad hotovým dílem zadovádět, užít si pódia se všemi, kdo se na nahrávce podíleli. Věřím, že se nám to 14. prosince po osmé večerní v plzeňském Divadle pod lampou podaří. Křtít bude Ema, zahraje oblíbené těleso Petr Mach a ještě jedna skupina, která bude překvapením.
LADISLAV ROTT