Medvěd

Píseň z dob, kdy se ještě v Česku stavěly silnice

Tx: Spok
N: Spok

1) Krásnou jarní přírodou si letěl čmelák za vodou a kytky kvetly jako o závod
a jak se vítr prohání, cítím, že něco zavání, to odskočil si člověk na záchod.
Nad hlavou modrá nebesa, pomalu vcházím do lesa, vtom se něco mihne za houštím,
Na palouk vyleze medvěd, co k obědu si chystá med, a já si do bot strachem upouštím.

R: znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes,
tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého a laně v noci jen.

2) Med, co nosí včeličky, z kytek na skládce chemičky je zmutoval, že žihadel maj pár.
Náš medvěd čichá k pařezu, na hlavě cedník z nerezu, přemýšlí, jak by jim med vzal.
Ale sotva pařez odvalil, svoje dvě očka vyvalil, podivný roj se na něj řítí,
včely s dvěma žihadly mu do kožichu zapadly, pobodaly ho i na zádech.

R: znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí a leží chcíplý pes,
tam traktory a buldozery, u nich dělníci,
před sebou les vypalují, staví silnici.

3) Medvěd běžel po lese, pod ním země chvěla se, za ním včely, před ním oheň plál,
ale i když už se otáčel, stejně do plamenů zahučel, i se včelami čert to všechno vzal.
Od té doby nějaký čas uplynul, než jsem tam šel zas, mrknout se, jak dopadla ta spoušť,
tam, co stromy bývaly a ve větru se kývaly, zbyla jenom kamenitá poušť.

R: Znám jednu černou silnici, kde kdysi rostl les.
Kdyby nepřišli dělníci, rostl by tam i dnes.
A ptáci, laně přišli by pít vodu pod kmenem.
Ti ptáci jen o víkendech a lamy každý den.

Abecední seznam

Hlavní stránka