Kronika - rok 1996

AVIK podruhé

Přemek se mezitím uzdravil natolik, že ve svém domácím studiu sepsal aranže na dvě disharmonické skladby. Konkrétně šlo o písně Funus a Beránek měsíc. Musíme zde podotknout, že to neudělal dobrovolně, nýbrž ho do toho takticky uvrtal Michal R., který si tímto krásně umyl ruce. Když se o této tvůrčí aktivitě doslechli Disharmonici, přepadli ho v jeho košutecké panelové jeskyni a donutili ho za pomoci úplatku donést skladby do AVIKu a tamtéž je nahrát. Všichni známí Disharmoniků do té doby stále machrovali, kolik mají známých ve kterém plzeňském rádiu, takže ihned od nahrání budou Disharmonici stále znít ve všech existujících i několika neexistujících stanicích zdejšího éteru.

Pipe club 2

Toho víkendu se celkem nic mimořádného nestalo, pouze v pátek Disharmonici hráli (na cimbály) v Mariánských Lázních, v sobotu jel Banjo bláznit na jakýsi rej do Českých Budějovic, zatímco Doctor odešel zdechnout do houští (drobná momentální indispozice po náročném večeru).

AVIK podruhé (podruhé) (21.1.1996)

Na nahrávání se dostavili v absolutně nezpívací formě. Doctorovi bylo hej, ten jenom recitoval, ale Banjo byl zcela mimo a navíc musel pět (a někdy dokonce až šest) písně. Po mnoha užitečných radách a napomenutích zpíval pořád tak hrozně, až se pracovníci studia domnívali, že by bylo snad humánnější ho utratit, aby se tak netrápil. Když usnul, bylo hned lépe a nahrávka se až na vokály celkem vydařila, protože k nástrojům Disharmonici připuštěni nebyli.
Potom následovalo míchání. Jelikož doctorovi H neustále nešla karta, zaplatil a nahrávka byla prohlášena za úplně hotovou. Známí se najednou přestali objevovat, nebo se postupně ukazovalo, že taková jednoznačná záležitost to s tím rozhlasem zase nebude. Nicméně časem uvidíme.

Koncert v Dialogu (20.2.1996)

Vlastnímu koncertu předcházela mohutná půlroční kampaň, jejíž účinek poněkud snížil jen fakt, že paralelně s ní probíhala kampaň řepná a posléze předvolební. Disharmonici nic nenechali náhodě a předkapelu (jakýsi Pražský výběr) nechali hrát již deset dní před vlastním vystoupením. Událost se zkrátka stala hitem sezóny a nic na tom nemění ani fakt, že ne každému je dáno to pochopit.
Stejně jako v Rio de Janeiro bude masopust 1996 zapsán do povědomí všech obyvatel tamním karnevalem, tak v Plzni se tento den navždy nesmazatelně zapíše rozhodnutím uspořádat koncert Disharmoniků. Snad proto již několik týdnů visely po celé Plzni plakáty, že v divadle Dialog dne 20. února vystoupí Disharmonici a Petr Mach.
Disharmonici všechny známé na potkání tloukli do hlavy, dokud jim neslíbili, že na koncert určitě přijdou. Kdyby z těch, kdo slíbili na sto procent účast, přišla polovina, vyprodali bychom zimní stadión. Ale i těch skoro sedmdesát platících diváků byl na Disharmoniky hezký výsledek.
V konečné fázi příprav odřekl svoji účast Caine s tím, že musí se Znouzí hrát v Českých Budějovicích. Tím byl počet Disharmoniků po dobu koncertu zredukován opět na dva. V navštívené půjčovně divadelních kostýmů měli leccos, ale prakticky nic použitelného. Doctor v panice před koncertem zakoupil několik rytmických nástrojů, takže při chůzi s nimi připomínal chřestýše (ačkoliv chřest nejí). Banjo vytvořil z drátu krásně neumětelský držák na kazoo, aby Doctor nepřebíhal během koncertu sem tam a neplašil tím zvěř. Disharmonici si objednali kromě standardní péče, zajištěné agenturou, ještě předkapelu, kameramana, fotografa a zvukový záznam přímo od mixáku.
V den koncertu zavládla všeobecná panika. Již od pěti hodin odpoledne se v Dialogu začali hemžit šatnářka, zvukař a Disharmonici. Jedině členové grupy Petr Mach evidentně naspěch neměli. Když ve čtvrt na sedm se stále nikdo neobjevoval, Disharmonici zavolali Michalovi domů. Ten (ač od účasti omluven jakýmsi nahráváním v Jablonci) byl právě na odchodu do Dialogu a oznámil, že sraz Machů je v půl sedmé. Když ve tři čtvrtě na sedm přišlo prvních asi deset diváků a jedna (hostující) členka Macha, Michal dorazil na místo. Nevypadal zrovna potěšen vzornou docházkou svých týmových kolegů. Něco v tom smyslu i povídal, ale nikdo ho nebral moc vážně. Těsně před sedmou hodinou byli Machové kompletní s vyjímkou bubeníka, který nedorazil vůbec.
Disharmonici nastoupili a uvedli předskokany. Kromě nich a Machů tímto byla totiž na krátkou dobu na pódium (a posléze na oběžnou dráhu) vpuštěna také smečka tří Laiků, kteří předvedli, že Disharmonici hrajou ještě docela dobře. Po pěti minutách naštěstí Laici přehráli všechen svůj repertoár a tak došlo na hlavní pohromu večera.
Smršť skladeb totálně odrovnala publikum. Za necelou hodinu zazněly dva tucty skladeb plus dva přídavky. Publikum šílelo. Část jako šílená už přišla, ale celková hysterie stále gradovala, zejména při skladbách Vločka, Říkadla, Stánky, Svahilský děvče, Týden, Arbesovka, Víčko a óda na radost. Není divu, ty písničky jsou opravdu k zešílení. I ostatní skladby byly přijaty celkem v mezích dobrých mravů a odtleskány. Nejspokojeněji vypadala asi Hanka šiková z Espritu, možná nás ještě někdy někam pozve.
Také tři kazety se tady prodaly, a to bez inzerce, na kterou Disharmonici zapomněli. O přestávce se Disharmonici vybavovali se známými a Machové byli v naprosté pohodě. Po pauze takticky zahájili scénickou svačinu, po které se naivně domnívali, že začnou hrát. Ale programování automatického bubeníka zřejmě nebude tak jednoduché, jak by se mohlo člověku na první pohled zdát. Zavirované diskety zavlekly do syntetizéru Onehalfa, Jimmyho, Yankee Doodla a několik dalších drobných utilit, souhrnně nazývaných viry. Ať je tomu jak chce, Machové nevypadli z role a tvářili se stále stejně klidně, i když nastala čtvrthodinová technická přestávka. Dál už koncert probíhal klidně a rozvážně, bez větších zádrhelů, nepočítáme-li nečekané posuny mikrofonů a podobné drobnosti. Michal u kytary hrál špičkově, ostatní zdatně sekundovali. Krátce před desátou hodinou večerní koncert skončil a Disharmonici se odebrali do svých doupat.

Max (březen 1996)

Disharmonici už zjistili, že s Cainovým bubnováním se rytmicky natolik zlepšili, že jsou kompatibilnější s ostatními hudebníky. Snad i proto se začali rozhlížet po dalších členech souboru. Za podobným účelem navštívili i Goldu v Globusu, tentokrát již na Americké třídě. Ten jim vysvětlil, že nemá čas ani na to, co už dělá. Tím pádem to tudy nešlo, ale rozpracovali jsme další plán.
Banjo si vzpomněl na baskytaristu Maxe z nějaké dávno rozpadlé skupiny, kterému se texty Disharmoniků velmi líbily už před dvěma roky v Kanclstrojích, kam Max docházel na brigádu a Banjo do zaměstnání.
Je pravda, že po domluvení dvakrát na zkoušce nebyl (poprvé slavil ukončení civilní náhradní nejčestnější povinnosti, podruhé celotýdenní služební cesta) a potřetí měl asi půlhodinové zpoždění, ale na čtvrtou zkoušku už přišel ve čtyři skoro přesně. Slabší stránkou bylo, že zkouška měla začít ve tři, že se na tom prý dohodli s Cainem a s Doctorem. Tato zkouška už začala přinášet určité první náznaky, že se Max už začíná chytat. Přece jen disharmonický styl je pro netrénovaného hráče obtížnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Zdá se, že Disharmonici tímto pádem mají baskytaristu.

České Budějovice (17.4.1996)

Všechno to začalo na Silvestra 1995, kdy se na stejné akci s Banjem vyskytovalo i několik podnikavých studentů pajdagogické fuckulty v Če Bu. Ti po spatření comba a kytary nabídli Disharmonikům koncert na koleji. Banjo domluvil několik možných termínů, z nichž se žádný nehodil. Po určitém termínovém posouvání se nakonec jako optimální jevila středa hned po Velikonočních svátcích. Caine v tomto termínu nemohl, a s Maxem zatím ještě nebylo secvičeno a navíc zatím nemá combo. Posléze byla akce ještě jednou o týden přesunuta na 17. duben.
Historická část Disharmoniků ve složení Doctor a Banjo nasedla do modré popelnice, která je odvezla až do Če Bu. Tam nalezli kolej i klub, pohříchu dosud pustý a prázdný, nepočítáme-li jednu televizní divačku. Pódium bylo, byť bez mixáku, první část folkové předkapely taky (jeden z kytaristů), jen organizátor Cody nikde. Půl hodiny před plánovaným začátkem koncertu se po něm Disharmonici začali shánět. Již předtím ho nechali vyvolat kolejním rozhlasem. Zatímco Banjo utíkal do devátého patra, kde ho uvítal pouze zamčený pokoj bez jmenovky a s upozorněním, že pouze zde lze obdržeti almanach Rmen, který ovšem Disharmonici ke svojí produkci nepotřebovali. Proto si Banjo procvičil horolezecký sestup z devátého patra po schodech bez jištění.
Po sestupu se před kolejí K2 už začal hemžit Cody s druhým combem a mikrákem, bohužel zatím bez stojanu. Disharmonici se natlačili do klubu a začali působit. Zkouška prokázala nefunkčnost jednoho z obou mikrofonů, takže se posléze zpívalo na jeden. Kvapem se blížila sedmá hodina večerní, s jejímž úderem měla začít vlastní produkce. Dostavila se i první divačka, druhý organizátor a dva členové předkapely. Krátce po sedmé byla předkapela kompletní a začala se dolaďovat a zkoušet. Hráli převzaté věci na dvě kytary (pánové), rumba koule (jedna dívka) a střídavě zobcová flétna a chřestidlo z pivní plechovky (druhá dívka). Hráli o něco lépe než Laici v Dialogu, ale zase nebyli původní. Když kolem půl osmé ustali s dolaďováním, uvažovali o tom, zda po koncertě neudělat ještě jam session (marmeládové sezení).
Banjo hrál na klavír a byl požádán o blues. Problém byl v tom, že oni byli rytmicky ještě kolísavější a především akordy neměnili pravidelně, takže to nešlo ani tak, jak by jinak mohlo. Z Jam sessionu ovšem sešlo spíš z toho důvodu, že krátce po osmé odešli. Mezitím Disharmonici pro pár náhodně příchozích zahráli předprogram, složený z písní, které se nevešly mezi obě púlky koncertu. Pak se předkapela vybouřila během čtvrt hodiny a odešla neznámo kam.
Po osmé Disharmonici začali působit. První část byla asi do devíti, druhá do desíti a čtvrt hodiny se přidávalo. Přehráli asi 40 - 50 skladeb a Banjo si zatrhl nehet a napříště bude zřejmě muset hrát jen s trsátkem. Všech skoro dvacet diváků bylo celkem spokojených, nebo aspoň nenadávali moc nahlas. Zazněly zde poprvé veřejně některé nové skladby, jako Bedtime, Chřipka, nečekaně úspěšný Homer a Těžký život.

Majáles (27.4.1996)

Další nečekanou událostí bylo pozvání Disharmoniků na folkovou scénu Majáles. Došlo k tomu díky Doctorově návštěvě koncertu Démophobie, kde hodlal ukecat Dému, aby přišel hostovat jako zlatý hřeb večera na koncert v Céčku (viz následující kapitola). Spolu s Démophobií tam hráli i Semtexáci, jejichž velitel Lukáš nabídl Disharmonikům půlhodinový blok na Majáles. údajně za tři stovky, prakticky jsme dosud nedostali ani halíř, což ovšem není zcela rozhodující.
Podstatně důležitější je skutečnost, že zde poprvé Disharmonici vystoupili nejen s Cainem, ale i s baskytaristou Maxem. Vybralo se deset skladeb, které jsme jakž takž nadřeli a v uvedenou sobotu se sešli u Doctora. Akce byla poněkud nelogicky situována před budovu konzervatoře, přesto tam Doctor, Max a Banjo dorazili chvíli před dvanáctou. Ve dvanáct se mělo začít zkoušet a v půl jedné hrát. Zvukař Víťa Mařík nás srdečně uvítal a řekl, že si na maličkou chvilku odskočí a za pět minut je zpět. Vrátil se jak řekl, pochopitelně časový údaj je nutno vynásobit dnem v měsíci.
Mezitím Banjo běžel pro Caina do AVIKu a ten zatím přišel z druhé strany (nebo ze Stínadel?). Kolem jedné hodiny se začalo zkoušet a zvuk se dolaďoval ještě v průběhu koncertu. Banjo využil dlouhého čekání k tomu, aby nenaladil kytaru, takže výsledná produkce nabyla na vjemové intenzitě. Aby nebylo pochyb o (hudebním) zaměření skupiny, Disharmonici zdůraznili publiku, že folkovější kapelu neuslyší nejen dnes, ale asi ani nikdy jindy.
Hrálo se deset písní od První až po Poslední, nezapomněli pojednat ani O mezinárodních aspektech, čímž překonali Zbabělost a Blbost publika, které se chová jako Zvířata a jezdí ve škodovce. Na takové je nejlepší vzít Bič, protože jinak budou raději přeříkávat Říkadla, místo aby používali Tlačítek.

Centrum Doubravka (30.4.1996)

Začátkem března se šel Banjo podívat, cože to za nový bazar kompaktů to otevřeli ve Zbrojnické. Když se za použití svých horolezeckých dovedností dostal po schodech do prvního patra a otevřel dveře, ze zadní místnosti na něj vykoukl zarostlý ksicht Lišáka. Ten se k Banjovi velmi hlásil, až se tomu Lišákův kolega podivoval a začal se hned vyptávat, co je Banjo zač. Lišák jen poukázal na nástěnku v zadní místnosti, kde visela upoutávka na Dialog. To se kolegovi zalíbilo a když si nechal od Banja popsat, jak do Dialogu přišli i platící diváci, zeptal se přímo, jestli nechtějí přijít někdy zahrát do klubu Centrum na Doubravce.
To "někdy" specifikoval na 30. dubna, kdy měl zrovna volný termín. Disharmonici dostali za úkol najít ještě někoho dalšího, kdo by byl ochoten s nimi na této akci kolaborovat. Jako optimální se pro tuto akci jevila skupina Semtex. Ovšem její optimálnost šla ruku v ruce s nemožností v daném termínu vystoupit, jak se později ukázalo. Plakáty na celou akci Banjo vyrobil v práci krátce poté a včas je dodal i s upoutávkami Lišákovu známému Radkovi. Ten přísahal při pleši svého praděda, že plakáty namnoží a vyvěsí, aby s tím Disharmonici neměli práci a jak řekl, tak neudělal.
Jediný plakát visel na tom nejnenápadnějším místě 5 cm nad zemí v Céčku, kde si ho všiml snad jedině Banjo. Naštěstí Disharmonici upoutávky rozdali i členům ZNC, takže Déma jednu přečetl týden před tímto koncertem v plné Lampě, díky čemuž konspirativní utajení akce získalo určité trhliny a přišlo i několik diváků. Vzhledem k tomu, že 14 dní před akcí Semtex definitivně odřekl účast, Disharmonici sáhli po osvědčené předkapele Laici, dále přizvali Cainovy Tři dřeváky a vystoupili i dva členové pětičlenného kvarteta "Trio rozvrat".
Podle propozic se mělo hrát od osmi do cca 11 - 12 večer. Začalo se ve tři čtvrtě na devět. Disharmonici měli čtyři bloky po dvanácti skladbách, o přestávkách vystupovaly meziskupiny v pořadí, uvedeném výše. Ze slíbené konzumace za tři kila nebylo vůbec nic, což nepřekvapuje. Program trval prakticky do půlnoci, kdy publikum prchlo na poslední noční trolejbus. Max prchl již během druhého bloku Disharmoniků na vlak. Až na demolici pódia a nástrojů dvěma opilci po koncertě lze akci hodnotit v podstatě kladně.

Sehrávání repertoáru(květen - červenec 1996)

Květen a začátek června probíhá zatím ve znamení pravidelných zkoušek každý čtvrtek. Zkouší se méně skladeb, ale zato intenzivněji. Disharmonici píšou další skladby, jejichž kvalitu ukáže až čas. Např. v prvním červnovém týdnu je napsáno šest nových písní: Doktoři, Země, Dadada, Brouk Pytlík, Tma a Život stojí za... Mají nabídky k účinkování v Dialogu začátkem října, v Ondřejově 21. září, na kazetě plzeňských skupin a smlouvu na účinkování na koncertě Struny na ulicích od Espritu.
Koncem června odmítáme účast v Ondřejově, protože v sobotu pravděpodobně Caine nemůže. Zkoušky jsou v nekompletní sestavě, protože začínají dovolené, 13. jsme bez Caina, 20. zkouška zcela odpadá, v Plzni není ze skupiny vůbec nikdo, 27. jen Banjo a Caine. Těšíme se na koncert šesti pistolek, který by nás měl vyprovokovat ke zvýšení produkce.

Sex pistols v Praze (7.7.1996)

Koncert se celkem vydařil. Pistolky i po dvaceti letech hrály dosti obstojně a Honza Prohnilý se velmi zajímavě pohyboval. Jen pořadatelé, kteří na první pohled působili dojmem velmi ostrých hochů, byli ve skutečnosti hoši velmi tupí. Koncert zatím Disharmoniky dosud neinspiroval k napsání žádné nové skladby, ale zato inspiroval zloděje k návštěvě Banjova vozidla. Naštěstí se z vozu ztratily jen Banjovy klíče, zatímco Fíkova svačina a Doctorova bunda, jakož i nářadí, mapy a techničák zůstaly na místě. Nechci se písemně vyjadřovat o tom, co při hledání klíčů Disharmonici našli, Banjo to dokonce i vyšlápl. Caine si pro jistotu nesl vše s sebou. Od té doby Banjovi nejde zamknout kufr modré Favořitě.
Caina koncert inspiroval k tomu, že ve zkušebně ZNC, kde se odehrávala 11.7. první fáze zkoušky Disharmoniků, přesně v 15:51 letního středoevropského času +- 2 hodiny, odhodil do dáli elektrofonické bicí zn. Námaha (japonsky Yamaha) a usedl za svoji velkou bicí soupravu. Zvuk kapely tím opět získal na mohutnosti, takže se kapela (bez baskytaristy Maxe, který se zase zdržel v práci) usnesla používat od této chvíle jen velké bicí. Jako host a pozorovatel OSN byl tomuto slavnostnímu okamžiku přítomen i šéf naší meziskupiny z Céčka Tři dřeváci Spok, který se pokoušel celkem zdařile o basu.
Debatuje se o hudbě k písni Kyselina, kterou Doctor dal do placu před koncertem Pistolí. Přijímá se nabídka na koncert v klubu Ostende 8. srpna. Banjo zhudebňuje Doctorovy texty Kyselina a Kelímek. O týden později vzniká Schizo. 1. srpna zkouška jen ve dvou - Banjo s Doctorem. Objevují se první náznaky, že koncert 8. spna asi nebude, zato jsou registrovány Espriťácké plakáty na 20. - struny na ulicích. 5. srpna specifikován přesun koncertu z 8. srpna na Ostende na asi 24. září v Céčku.

Struny na ulici (20.8.1996)

Jak to tak na světě chodí, některé termíny koncertů jsou bez jakéhokoliv posunu. Tak tomu bylo i s touto pochybnou akcí. Přestože Disharmonici měli na koncert podepsánu řádnou smlouvu na zatím nejvyšší sumu v historii skupiny, rozhodli se z neznámých důvodů na koncertě vystoupit. Toho dne se od tří hodin odpoledne lehce trénovalo a od čtyř Caine začal skládat bicí soupravu do velkého bubnu. Potom se skupina přesunula k divadlu J. K. Tyla, které bylo prý pojmenováno podle neznámého buditele českého divadla. Do pěti hodin trvalo sestavování bicí soupravy a přivítací formality s předkapelou.
Tou byla skupina Jakuba Nohy, která na rozdíl od Disharmoniků umí hrát. Její skladby trvají v průměru 5 minut, takže není nucena se jich učit tolik. Kolem půl sedmé se Nohové unavili a vyklidili pódium.
Na scénu se nahrnuli Disharmonici a předvedli, kam se ubíraly hudební trendy ve starší době kamenné. Kolem páté skladby začal na pódiu opruzovat nalitý Skopec, který chtěl, abychom zahráli, že oni zazpívají. Banjo ho zdvořile požádal, aby si dal Hau ab, což Germán po chvíli neplodné konverzace učinil. Disharmonici zahráli dvacet skladeb se všemi strunami, pak bez prasklé struny H (která nikdy nepraská) dalších pět plánovaných skladeb. Neboť vzhledem k tomu, že hráli už něco přes hodinu, chtěli to utnout. Vtom na pódium vtrhla pořádající agentura prostřednictvím paní Zajícové, která Disharmoniky přiměla tvořit ještě neplánovanou čtvrthodinku. V té zazněly skladby nesecvičené (Afrika, Poslední písnička), bez Caina (Stánky) i v historické sestavě (PPT, Menuet), to vše s poněkud rozpačitými přechody a kulturně přesycenými diváky.
Diváci většinou působili průtokově - průměrně vydrželi 5-10 skladeb. Vyvozujeme z toho závěr - příště víc střídat styly, víc rokenrolů, víc folku. Vzhledem k tomu, že druhého dne Banjo dostal za koncert zaplaceno a Disharmonici zatím do huby nedostali, byla akce v podstatě úspěšná.

Céčko (24.9.1996)

Céčko je klub, kde se dá hrát i tehdy, když to skupina moc neumí. Hlavně nesmí umělcům vadit, že nedostanou v hotovosti ani korunu. Zato mohou bezplatně konzumovat (chlastat, neboť žrádlo zde nepodávají) do výše 300 Kč. Podstatné je, aby hodně konzumovalo publikum, na čemž je klub finančně závislý. Ideální skupinou pro tento účel se jeví právě Disharmonici, jejichž hudba dohání slabší povahy k šílenství a ty silnější na pivo.
Snad právě proto byl vyhledán vhodný volný termín, shodou okolností den Cainových narozenin. Byl to jediný den v týdnu, kdy by si jinak mohl Caine odpočinout od hraní. Takhle hrál i v předkapele Tři dřeváci i v hlavní skupině Disharmonici. Kromě obvyklých nástrojů dnes využíval i dechovou sekci - kapesník, neboť stejně jako celá skupina byl znamenitě nachlazen.
Skládání nástrojů do Banjovy modré čtyřkolky dopadlo úspěšně, ač se původně zdálo, že by byl potřeba spíš kamión. Doprava městem probíhala celkem hladce, stejně jako i vybalení na Doubravce. Zvukař přiměřeně nazvučil Disharmoniky a pak dorazila většina Dřeváků. Caine mezitím pomohl nazvučit i Dřevácké nástroje, takže koncert byl připraven.
Předkapela odhadla čas svého vystoupení na půlhodinu, a skutečně za hodinu a čtvrt byla úplně hotová, nepočítáme-li přídavky. Kolem půl jedenácté, kdy začali hrát Disharmonici, už byla většina přespolních a mladších diváků pryč, ostatní zvolna opouštěli sál. Nasazené folkové bloky byly komplikovány tím, že zvuk byl dost přebuzený a tím i texty nesrozumitelné. Dřeváci přece jen hrají tišeji a zvukař byl někde pryč. Koncert byl odehrán celkem slušně (na Disharmoniky), ale výstup z beden tomu moc neodpovídal. Přesto se dá mluvit o úspěchu vzhledem k tomu, že Disharmonici zde mají hrát někdy koncem listopadu zas.
Usneseno, že příští koncerty budou kratší, případně s více přídavky. Cesta zpět byla ještě o to veslelejší, že jsme vezli navíc ještě bubenici od Dřeváků. Favořiť je ale prostorná, takže jsme se do ní všichni vešli.

Dialog (8.10.1996)

Co může potěšit duši hudebníka více, než být opakovaně pozván do téhož klubu a ještě navíc za to dostat něco málo peněz? Lepší už může být snad jen zahrát si s Démou. Disharmonikům se podařilo obé. Ač kultovní přehled hlásal, že budou hrát Semtex a hosté, kytarista Semtexu vybouchl a tím pádem bylo nutno kromě Disharmoniků zajistit někoho dalšího. Fík z Laiků Disharmonikům v Céčku prozradil, že podle Lukáše ze Semtexu se koncert ruší, čímž začalo Banjovo trapné telefonování do Espritu, Lukášovi a ostatním Disharmonikům. Přes nesčetná úskalí, sliby a úklady se nakonec koncert domluvil. Caine ukecal Dému, Doctor a Banjo si udělali nová trička a Max naladil (poprvé v životě) basu. Hanka šiková sice trochu bledla při opakovaných Banjových zmínkách o velké bicí soupravě, všichni zvukaři v Plzni byli nedostižitelní, účty za telefony rostly a vůbec atmosféra houstla.
I nastalo jitro a den, den osmý v měsíci říjnu. Disharmonici se sešli u Caina (s mírným zpožděním) a sbalili si instrumenty. Doctor si s sebou vzal navíc foťák a kameru, Banjo protáhl opět bez vstupného kameramana a Caine svůj harém a Spoka. Diváků se sešlo 73 platících, ačkoliv většina asi přišla na Dému. Zvučil naštěstí Víťa Mařík, kterému odpadla akce v Nýřanech.
Déma nastoupil jako předskokan spolu s Přémou, aby diváci dostali šanci na včasný únik. Hrál dost dobře. Nicméně pak přišli Disharmonici a všechno bylo jinak, jen nevíme jak. Většina diváků své možnosti úniku nevyužila. Zvuk byl na Disharmoniky vynikající. Po koncertě Hanka přislíbila zaplatit tisícovku pro obě kapely a oznámila dvě zprávy. Tu dobrou, že 10. prosince mají Disharmonici zahrát na Dialog sessionu a tu špatnou, že k Novému roku u Espritu končí. To dává příčinu k úvahám, jak s Disharmoniky dále. Hin se hukáže. Max byl uvedeným natolik konsternován, že se od té doby na zkoušce neobjevil.
Taky 3. prasince mají Disharmonici hrát, tentokrát již tradičně v Céčku s Dřeváky a Laiky.

Tři koncerty v jednom týdnu(2.-5.12.1996)

Někdy (většinou) se o kapely, jako jsou Disharmonici, nikdo moc nezajímá. Jindy se zase o nezájmu o skupinu pravdivě mluvit nedá. To se tak stalo, že kromě domluveného Céčka se vyskytly dvě klasicky neorganizované hudební produkce. K té první došlo tak, že ve čtvrtek jakýsi odvážný mladík zavolal Doctorovi, a jestli by Disharmonici mohli v pondělí zahrát v Dominiku na vernisáži. Doctor na to, že se musí ještě poptat, a onen nadšenec mu raději nedal ani telefonní číslo, ani kontakt na hlavního pořadatele s tím, že se za hodinu ozve. Proto Doctor zavolal Cainovi, který řekl, že tamní sklep je na bicí příliš malý a Maxovi, který účast přislíbil, ale posléze mu ji museli odříci sami Disharmonici pro časovou kolizi akce se zkouškou ZNC.
Pochopitelně toho dne už nikdo nezavolal, až v pátek se ozvali mladíci opět. Bylo lze vyrozumět, že trvání celé akce bude kolem čtvrt hodiny. Proto v pondělí Banjo s Doctorem, combem a kytarou dorazili na místo akce, kde jacísi zelení mužíci a dívky (zjevně členové hnutí Greenpeace nebo Green Peas) zahajovali výstavu fotografií proti dostavbě jaderné elektrárny v Temelíně. Oba aktéři se zaradovali, neboť takovéto idiotské akce milují skoro ze všeho nejméně.
Nicméně přijati byli a po asi půlhodině zmatku i připojeni na pravý střídavý proud (zatím ještě ne z Temelína - asi). Největší hraný údiv pořadatelů byl zapříčiněn tím, že Disharmonici nebyli informováni o účelu a charakteru celé akce. Disharmonikům se velice líbil krásně debilní text Prohlášení o nenásilí nebo tak nějak podobně, který tam byl celkem čitelný na jedné z asi dvaceti fotek.
Po úvodních standardních instantních kecech pořadatelů byli umělci vpuštěni na pódium a spáchali něco skladeb. Ohlas u celkem zaplněného sklepa nebyl valný a za své zdraví vděčí Disharmonici asi jen snížené chápavosti publika. Po odehrání základní části Disharmonici nenápadně prchli.
Druhou akcí bylo již včas ohlášené Céčko. Disharmonici se bez Maxe sešli ve tři čtvrtě na šest. Zastavili u Caina, který už měl částečně sbaleno. Poprvé v historii skupiny došlo k přesunu dvěma vozidly, neboť Doctor si zakoupil ojetou modrou Favořiť. V 18:40 byli Disharmonici ve dveřích Céčka, momentálně pustého kromě již nastoupených Laiků, kteří ovšem dovnitř taky nemohli. Asi po čtvrthodině trapného vyčkávání doběhl s několika prefabrikovanými výmluvami zvukař, který vpustil obě hordy do sálu a do šatny.
Jak se ukázalo, neměl u sebe klíče od zvukařské komůrky s mikrofony. Proto nejprve požádal Banja o odvoz k druhému majiteli klíčů, pak se rozpomněl ještě na třetího, takže odvozu nebylo potřeba. Asi ve čtvrt na osm začal vyndavat mikráky, stojánky, šňůry a tak. Zkrátka asi ve čtvrt na devět se dozvučili i Dřeváci a mohlo by se začít. Ovšem začátek akce se trochu posunul, protože bylo potřeba udělat desetiminutovou pauzu, která trvala asi půl hodiny.
Disharmonici se zase trochu zdrželi Banjovou prasklou strunou D, během které nastala klasická improvizace zbylých členů grupy. Disharmonici krátili o tři skladby, a tak časový plán vrátili do normálu až Laici, kterým po necelé půlhodině došel repertoár. Diváků moc nebylo, ale zato přišla kompletní Znouze včetně Emy.
Disharmonici se už docela slušně sehrávají, ale je zde obava, že než se sehrají úplně, nebude na ně už nikdo chodit.
Třetí akcí je koncert na Lochotíně 5. prosince, o kterém ve středu před akcí informoval Banja Lipi z Ludvíků. Prý tam bude ještě Démophobia a tuším Petr Mach. Zvučit má Víťa Mařík, takže pohoda. Banjo obvolal členy a ti vesměs mohli. Snad právě proto se Disharmonici rozhodli zde zahrát. Skutečně asi půl hodiny po stanoveném termínu stanula obě disharmonická vozidla před vyprodaným a obsazeným pavilónkem. Zde v rychlosti nazvučili a odehráli skoro hodinu.
Caine byl znamenitě zachřipkován, čímž utrpělo hlavně jeho sebevědomí. Nebral si s sebou bicí, pouze přenosnou Yamahu, na kterou ve spojení s Disharmoniky nebyl zvyklý. To byl asi hlavní důvod, proč se v Disharmonici po koncertě necítili zrovna nejlépe, někteří celkem výstižně hovořili o katastrofě. Caine prohlašoval, že příště bez bicích ani ránu, takže náladu si Disharmonici spravili až následným rozhovorem s náhodně kolemjdoucím intervijůkem z Plzeňského deníku.
Ten kladl tak nemožně stupidní otázky, že na ně nebylo lze odpovídat konvenčně. Když reportér popsal celou trhačku a zešedivěl, propustil Disharmoniky v pokoji a celý večer už se nikoho na nic nezeptal. Interview asi nevyjde, protože takový blábol by mohl vydat jedině sebevrah.
Čtvrtá prosincová akce měla být provedena v Dialogu v úterý 10. prosince. šťastnou shodou okolností však zůstalo publikum škodlivého vlivu Disharmoniků ušetřeno. Banjo totiž předcházející středu osazoval a v sobotu poté nahazoval futra, čímž docílil skvělého až ojedinělého tenisového lokte, se kterýmž byl uznán zcela neschopným docházet na pracoviště a bohužel i hrát na kytár. Tímto pádem se objem jeho levé paže silně zvětšil, akceschopnost Disharmoniků se pak stejně prudce snížila až ke stavu nehratelnosti, čehož želela zejména skupina Petr Mach, která musela hrát o to déle.
Při této příležitosti byl skrze Doctora objednán termín pro Disharmoniky do Dialogu na apríla. Nad druhou kapelou visí otazník, ale buď to bude Semtex, nebo Démophobia.

Konec roku 1996

Ve čtvrtek 19. prosince se objevil seznam skladeb na nové album Monarchy In The CZ. Byl schválen všemi členy skupiny včetně nepřítomného Maxe.