Kronika - rok 2002


Rok 2001

HiFi
Lampa
Medvědi na Proseku
Lůza 02
Hifáč, naříznutý Skauty
Mája a les
Pálení čarodějnic
V pokoji, a to celé v Pasti
Prosek s Připomenutím života
Písek v Lampě
Litoměřice a Svojšice
Hifi Tunel
Praha tour
Volyně se Skauty a Slobodnou Európou
Deratizovaný Prosek
Hifi listopad v Tunelu
Jak se mele v prosinci

HiFi (11.1.2002)

Ať si kdo chce co chce říká, Disharmonici jsou tvorové líní, neboť jsou to lidé (ač s tím posledním leckdo nemusí souhlasit). Snad právě proto se rozhodli, že tento koncert bude přímo v plzeňském centru, aby nemuseli jezdit daleko.
Nový baskytarista byl sice před koncertem dost nervózní, ale v průběhu vystoupení to už znát nebylo. Příjemně zaplněný Hifáč ještě nebyl příliš zahulený a zvukař odváděl slušnou práci. Doctor se ploužil po pódiu, Spok opět tloukl bicí, ačkoliv mu nic neudělaly a Banjo něco hulákal do mikráku a brousil si trsátko o struny. Celkově byl výkon nadprůměrný, protože výpadků bylo minimum (na naše poměry).
Banjo ladil svoji druhou kytaru skoro zbytečně, protože na svém Fenderovi dnes žádnou strunu nepřetrhl. Ale tak úplně zbytečné to zase nebylo, protože Jetmouse svoji kytaru měl tuším u bubeníka, který mu ji nepřivezl, tak zahrál na Banjovo černé dřevo.
Dwa seksy ale neměly svůj den. Zastupující zpěvačka sice odezpívala vzhledem k okolnostem na slušné úrovni, ale totéž bohužel nešlo říci o Jetmousovi, zatímco bubeník měl problémy urologického charakteru. Dva timeouty během jednoho setu mi připadají poměrně dost. Nicméně se koncert nachýlil k závěru a všichni vypadali celkem spokojeně, Jetmouse po obdržení honoráře dokonce velmi spokojeně. Všechny nás hned zval na paňáčka, což jsme odmítli, neboť mezi námi převažovali řidiči a abstinenti. I tak to ale bylo milé. Takže si asi se Seksy zase někdy zahrajeme...

Lampa (20.02.2002)

Když kalendář ukazuje stejné datum jako letopočet, je zapotřebí uspořádat nějakou kulturní nebo sportovní akci. To si uvědomili nejen Disharmonici a Tunel, kteří si na tenhle termín domluvili Lampu. Bohužel podobně uvažovali i pořadatelé hokejového olympijského turnaje, kteří na toto datum stanovili všechna čtvrtfinálová utkání. Takže je všem asi jasné, jak byla Lampa přeplněna téměř desítkou platících diváků. Ostatní zoufalci pak byli nuceni přihlížet přes obrazovku smutným koncům našich medailových ambicí, zatímco zde mohli sledovat jeden z vydařenějších koncertů Disharmoniků. Lidstvo se snad nikdy nepoučí!
Tunel nazvučil a koncert mohl začít. Kolem deváté hodiny se pustili do díla a musím připustit, že zvuk byl tentokrát celkem příjemný. Zvlášť poté, co zvukař na Maxovu radu trochu stáhl sólovou kytaru, takže bylo slyšet i zpěvy.
Tunel mi připadá celkem vyhraný. Zpěvy (zpěvačka a bubeník) nijak zvlášť neujížděly, což bohužel nemohu říci o občasných intonačních nepřesnostech houslistky. To ovšem vyvažovala dobrým frázováním. Basista zvládal slušně svůj jedoucí nástroj a na kytaristu jsem moc neviděl, ale slyšet byl. Hudba asi ve třetině skladeb srovnatelně rychlá s námi, zbytek pomalejší. Všechno celkem melodické, s námi kompatibilní (aspoň mně se to tak jeví).
My jsme odehráli svůj program dost slušně. Zvlášť pokud přihlédneme k faktu, že s Maxem jsme cvičili od té doby, co Caine přišel o zkušebnu, jen jednou - toto pondělí. Dost si ceníme toho, že většina diváků vydržela až do konce a dokonce tleskali. Jeden paňáček na balkóně dokonce vesele křepčil a pogoval.
Po koncertě jsme se odebrali do svých doupat, kde jsme zachytili málo potěšující zprávu: konečný stav utkání Česko - Rusko 0:1.

Medvědi na Proseku(22.3.2002)

Disharmonici popřemýšleli a vydumali, že zkusí na tento termín pozvat k sobě nějakou kapelu, kterou by nemuseli tahat s sebou z Plzně a honit penízky na dva cesťáky. Klub Prosek totiž sice není na samotě u lesa, ale návštěvnost klubu zhruba samotě u lesa odpovídá.
Proto oslovili pražskou kapelu Méďa Péďa. Nejprve prostřednictvím Honzy M., který se chlubil, že se s Luďkem - vedoucím Péďů - zná osobně. Bylo to schváleno a nějakou dobu se nic nedělo. Snad proto, že Honza měl Luďkovu emilovou adresu ještě z dob jejich společného středoškolského studia, možná to bylo špatnou konstelací hvězd, ale rozhodně se vyjednávání pohnulo až v okamžiku, kdy nejmenovaný Banjo napsal osudný elektronický dopis přímo Luďkovi. Méďové akci schválili a bylo to. Na místo samé pak Disharmonici dorazili s kompletní výbavou a předstihem asi v šest večer. Péďové střídavě přicházeli a odcházeli mezi čtvrt a třičtvrtě na sedm, kdy už se zvukař rozhodl začít konat. Zvučení trvalo asi do 19:45 a bylo vydatné. ŘiĎiČ zatím loudil po Disharmonicích mobily na půjčení a výměnu SIM karty. Po mobilizaci mobilů se šlo do sálu, kde Péďové zahájili produkci.
Sestava byla celkem klasická, jen kytary byly dvě a ságo s vlastním mikrákem. Všichni pánové tak mezi 20-25 lety. Technická úroveň hry o něco vyšší než naše a skladby o něco delší, oproti tomu texty většinou kratší. Trochu překvapilo, že rychlejší skladby zazněly na začátku, zatímco konec se nesl ve znamení pomalejších hutných věcí v angličtině.
Kytary hrály většinou obě totéž, a tak plnily úlohu doprovodných nástrojů. Sax zvýrazňoval melodiku a do toho zpíval Luděk od kytary většinou vlastní texty. Publikum kromě dvou asi patnáctiletých děv sedělo a konzumovalo nápoje a decibely. Zmíněné dvě se vlnily vzadu u stolku. Pouze část Disharmoniků (ti starší 30 let) se vypravila na parket, kde zkoušela divoce křepčit. Nevydrželi dlouho a hlavně udýchaný staříček Banjo brzy odpadl. Domluvenou dobu hraní Péďové dodrželi, takže kolem deváté na pódium naběhli Disharmonici.
ŘiĎiČ v tu chvíli vystartoval k zábranám pod pódium a setrval tam až do konce. Před půlkou Disharmonického běsnění již na pódiu postávala většina přítomných a většina věcí se jim asi líbila, i když I love you odzívali a ve Ztrátách a nálezech Banjo vynechal půlku první sloky. Na přání diváků před koncem zazněli ještě Jezeďáci a Hvězda od Zastávky a závěrečná Monarchy potvrdila, že je tu opravdu konec. Takže Disharmonici smotali dráty a poskládali škopky a železa a odjeli Banjovým původně červeným vozidlem známo kam.

Lůza 02 (30.-31.3. 2002)

Dwa seksy nás pozvaly na akci s šesti skupinami (v překladu do němčiny tedy "gruppen sex action mit zwei Sexen"). Nejsem možná dobrý překladatel, ale rozhodně pojem "gruppen sex" zní lépe než "gruppen fünf", no a bez nás by bylo skupin jen pět.
Protože jsem hráli až jako poslední, přišel jsem pozdě. Tím pádem jsem přišel o Tunel, Laiky i o ËÖ v podání Dwou seksů. Ti při mém příchodu právě hlásili, že zemřelé královně matce věnují svoji skoro původní skladbu Friggin´ in the riggin´. Ještě odehráli pár věcí a skončili. Někdy tou dobou Doctor přivezl Michala a Dému s dámským doprovodem.
Po nich nastoupila kapela Smash of Garnet, která sem podle mě moc nezapadla. (Podle mě také - doctor H) Tvářili se tvrdě, měli krátké anglické texty a dlouhé skladby. Basák byl evidentně šoumen a docela asi uměl, ale problém nebyl v kvalitě muzikantů, ale v hudbě samotné, která šla odnikud nikam. Navíc trochu přetáhli vymezený čas, ale to je u začínajících kapel běžné.
Pak zahráli Sex deviants, kteří už se nám líbili mnohem víc. Publikum také víc reagovalo. Měli občas nějaké technické problémy, které řešili v pauzách mezi skladbami. Když už hráli, bylo to dobré. Melodický šlapavý punk.
Jako velká voda se na pódiu objevili Disharmonici a už to jelo. Jetmouse slíbil (a dodržel), že na nás se bude na parketu pogovat. Poprvé jsme veřejně zahráli Kankán a Energit. Obě písně byly přijaty velice kladně. Postupně jsme odehráli všechny rychlejší věci z programu a vypouštěli ty pomalejší, až se vše nachýlilo k závěru, který nastal skoro přesně při přechodu na letní čas.
Zbloudilý německý turista si od nás koupil CD, a to nejen naše, ale i Tří dřeváků, což byla taková hezká tečka za tím naším koncertem.

Hifáč, naříznutý Skauty (5.4.2002)

Protivínské skautíky jsme slyšeli naposled na společném hraní na naší první Strakonické Habeši. Dost se nám líbili a hráli podobně jako my. Hráli bychom s nimi častěji, jenže přiznejme si, že jsou trochu z ruky. Nicméně jsme je tentokrát pozvali.
Když jsem dorazil do plzeňského undergroundu (podzemí), byli již všichni aktéři (byť s sebou žádný akt neměli) na místě a já jsem nahrnul combo, kytary a manželku do folkového doupěte na plzeňském plácku, známého pod názvem Hifiklub. Genius loci (kouzlo místa) byl zachován, a také vhodně doplněn inventářem včetně Michala Röhricha, Démy a dalších zdejších klasiků.
Skautskej nářez začal působit jako první a předvedl něco mezi ZNC a Green Day. Řekl bych, že se dost vyhráli. Obě kytary i basa zněly dost dobře, bicí také v pohodě. Pokud bych měl něco vytknout, tak to byly zpěvy, které chvilkami trochu utíkaly někam jinam. Ale celkový dojem dost dobrý.
Disharmonici po nich naběhli v posílené sestavě s Michalem, který odvedl svůj standardní (tedy pro kohokoli jiného velmi nadstandardní) výkon. On však z našeho dnešního hlukopuzení rozjařen nebyl, ač mně to nepřipadalo horší, než jindy. Já jsem naštěstí drtivé kritice unikl, neboť v té době jsem u baru loudil mrzký peníz, abychom Skautíkům částečně uhradili cestu. Nicméně Pýtovy a Spokovy schlíplé uši hovořily za vše. Michal se projevil jako zdatný hudebník a oba jmenované sprdnul na dvě doby. Třetí dobu věnoval nádechu a ve čtvrté době sprdnul kapelu jako celek.
Po rozdělení papírků, distribuovaných centrální bankou, jsem pohovořil se Skauty a naložil kytary, combo a manželku a odjel. Hádejte kam.

Mája a les (27.4.2002)

Nejlépe klimatizovaná pódia jsou ta pod širým nebem. A protože Disharmonici jsou už staří a dýchaviční, rozhodli se zahrát si hádejte kde? Ano, správně tušíte, že si chtěli zabzučet se včelkou Májou v lese a naučit se létat a produkovat med. Bohužel v tomto směru neuspěli.
Věc se měla tak, že jednou v restauraci potkali pod stolem Vencu Vacíka a ten jim řekl, že bude Majáles a jestli si tam nechtějí zahrát. Ale nějak špatně si rozuměli, a tak nakonec z toho byl zase jen koncert. V důsledku toho Disharmonici dodnes med produkovat neumějí, což je škoda, zvlášť když srovnáme objem jejich neforemných tělesných schránek se včelami.
Disharmonici měli podle původních zpráv hrát od 19:10, podle novějších 18:40 a v reálu (plzeňském, nikoli Madridském) se krátce po šesté hodině večerní ocitli na pódiu. Banjo dvakrát sešlápl šlapku od místního comba, díky čemuž vypadly pojistky. Zvukař a jeho pohůnci se vrhli k technice a jali se hledat jističe. Po jakéms takéms ozvučení začala klasická show.
Spokovy bubny vesele poskakovaly po pódiu v rytmu Doctorova tance, zatímco Spokovi samotnému z toho do tance nebylo. Mimo jiné i proto, že bicí měly jen jeden přechod, zatímco Spok je zvyklý na dva. Diváci přibývali a pogující skupinka také. Asi v půli vystoupení Disharmoniků byl zvukař donucen zakrýt spoj prodlužovačky před pódiem těžkým betonovým kvádrem. Zdivočelí fanoušci totiž na disharmonický hluk pogovali tak mohutně, že asi půl skladby Exxon Valdez Disharmonici dohráli prakticky unplugged a druhou půli utnuli. Zbytek vystoupení proběhl bez větších závad.
Přišlí diváci přišli vhod i po nás hrající Tři sestry revival bandě, která sklidila s převzatým repertoárem velký úspěch, na který nezasela. Nu což, je to tak. My jsme si šli raději poslechnout předrevoluční a hlavně původní folkové pecky (v čokoládě) slezského barda Pavla Dobeše. Samozřejmě na akci hrála i spousta dalších kapel a jedinců, ale mně a hlavně manželce už byla zima, takže jsme šli domů.

Pálení čarodějnic (30.4.2002)

Disharmonikům se hraní pod širým nebem zalíbilo, takže se rozhodli si akci co nejdříve zopakovat. První den po akci šli na Výstaviště zbytečně, druhý den také. Třetí den už trochu rezignovali a přišli trochu později večer. A ono to do třetice zafungovalo!
Při mém příchodu už měli dohráno oba dva Tři dřeváci, bavící se zrovna s Vedoucím. Na pódiu jsem zahlédl bubeníka Dwou seksů, jejich zastupující zpěvačku z lednového Hifáče u kytary a u basy samotného velkého malého Pýta. Celé seskupení hrálo věci od Bílého bagru. Posléze kytaristku nahradil Fík a odehrál jednu věc od Bagrů a druhou od Siláže.
Pak na pódium vběhlo patero Táboritů bez vozové hradby a spustili svoje ZOOpopěvky. Většinou po rychlé sloce přišel pomalý refrén nebo naopak. Texty byly vtipné, byť na můj vkus trochu krátké. Zvláštností skupiny byla trubka, jinak klasika - kytara, basa, bicí a nehrající zpěvák. Technicky celkem dost dobří, po více skladbách mírně (ale jen mírně) splývající. Před závěrem bloku zahráli pár jiných skladeb, většinou melodicky převzatých. Nicméně nejvíc si pamatuji německy (a dobrou němčinou beze stopy české výslovnosti!) zpívanou mírně perverzní skladbu o pánech Rudi Völlerovi a Michaelu Schumacherovi.
Už při tomto přespolním spolku se diváci (vesměs studenti) dost solidně rozjuchali. Ale na Disharmoniky juchání neustalo, ba naopak nabralo na intenzitě a zde jsme cítili, že zábrana před pódiem stojí dnes zcela právem. Asi jsem si na pódium měl vzít něco k pití, druhou půli koncertu jsem zpíval hodně nasucho, ale atmosféra (koncertu i meteorologicky) byla perfektní. Těsně před koncem ve skladbě Na dně se na pódium dostavila i ostříhaná Ema, která skladbu vystřihla naprosto perfektně. Po Chřipce si diváci vynutili přídavek, takže zazněla i Internacionála, vlastním jménem Monarchy In The CZ. Caine po našem vystoupení vypadal překvapeně a tvrdil, že jsme se hodně zlepšili.
Jestliže při Disharmonicích byla zábrana zcela na místě, v případě po nich nastoupivší Znouzectnosti již lze mluvit téměř o jejím poddimenzování. Počet diváků při začátku Disharmoniků bych odhadoval na 500, ale stále jich přibývalo, takže teď jich mohlo být tak něco přes 800... Pogující dav před pódiem lomcoval mřížemi a my jsme si jen říkali, jestli to vydrží nebo ne. Nakonec mříže vydržely a Znouze přežila, a tak všechno dobře dopadlo.

V pokoji, a to celé v Pasti (17.5.2002)

Když se Disharmonici dozvěděli, že na Čarodějnice přišlo 2500 diváků, trochu se polekali. Pak si ale řekli, že tímhle směrem to dál jít nemůže, protože to by se z nich stala komerční skupina. Proto přijali pozvání do zcela nekomerčního prostoru, jakým bezesporu klub Past je. Na počest rockového koncertu se na jinak zcela lihuprostém baru objevila chlazená zásilka tří druhů piv, z nichž Disharmonici dali vlastenecky přednost plzeňskému Gambáči. Tento marketingový tah zajistil účast davu asi deseti diváků, některých i částečně platících.
Disharmonici se dohodli, že budou hrát první a tak i učinili. Výkon nebyl nijak mimořádný, prostě standard. Zvuk v sále prý nic extra a trochu zahuhlaný, ale o ten taky nejde. Po našem setu následoval druhý, který proběhl v režii zvoucí skupiny V pokoji.
Ten jsem slyšel jen z povzdálí, protože manželka mě vylákala na biliár. Zvuk skupiny mi připadal celkem sympatický, nicméně po koncertě tvrdili, že se jim nedařilo. Tak, a teď si z toho vyberte, jaký ten koncert vlastně byl.

Prosek s Připomenutím života (22.5.2002)

Memento Vitae je pražská kapela s neuvěřitelně pohodovým a vitálním frontmanem Rumanem. A tak přestože styl jeho formace je od Disharmoniků trochu odlišný, lze s nimi hrát. Toho Disharmonici využili dne 22.5.2002, kdy klub Prosek opět navštívili.
Už při příjezdu stáli Memenťáci nastoupeni a máváním zdravili kolemjedoucí přespolní. Spok postavil bicí a Banjo s Maxem půllitry na nálevní pult nedaleké restaurace, kde se mírně zrestaurovali. Pak už jen sledovali zvýšenou sehranost spolukapely.
Ve srovnání s minulým koncertem měli nejen lepší a větší bedny (patrné už na první pohled), ale byli i mnohem více sehráni i s novou cellistkou. Tu bohužel bylo málo slyšet, zatímco kytarové combo trochu víc. Ale na to, že za zvukaře zaskočil nějaký jeho známý hudebník - nezvukař, byl celkový efekt nad očekávání.
Disharmonici odehráli po počátečních zakolísáních také slušně (zvlášť ve srovnání s minulým koncertem zde), takže ke spokojenosti schází snad jen trochu víc diváků. Touto cesto děkujeme oběma našim divákům - ŘiĎiČovi i Jirkovi Bohuslavovi i všem asi dvanácti zbylým platícím. Nicméně stále ještě jsme u vedení klubu v přízni, takže si možná ve zdejším útulném klubu s hezkým zvukem ještě zahrajeme. Jen zbývá otázka, pro koho?

Písek v Lampě (12.6.2002)

Pohrobek legendárních píseckých Kolen Ráďa Smráďa se svým gangem projevil ochotu zahrát si s Disharmoniky v Plzni. Vedení Lampy bylo pro a ihned promptně přislíbilo garantovaných 1500 Kč na honorář a cesťák přespolní hvězdné grupě. Protože akce byla naplánována na středu, byla zde vysoká pravděpodobnost, že akce nebude s ničím kolidovat. Na MS ve fotbale se naši borci nekvalifikovali a i kdyby, zápasy probíhaly v jinou denní dobu. V podstatě jediným zádrhelem byl koncert Znouzectnosti u šesti strun... Nicméně znalci jistě tuší, že na Disharmoniky i proto opravdu mnoho lidí nepřišlo.
Pár zvědavců se na místě objevilo, ale rozhodně se o velkých davech mluvit nedá. Zvukař se tvářil dost nakvašeně, když při jeho příchodu na místo činu v sedm večer se zde nacházeli pouze Doctor, Spok a Banjovo combo s nefunkční šňůrou. Nemaje co lepšího na práci, sprdnul Doctora a Spoka. Zatímco pan Doctor to přešel celkem v poklidu, Spok po příchodu sprdnul aspoň Banja, který si měl šňůru doma sletovat, na což nejprve neměl čas a posléze zapomněl (mea culpa, mea maxima culpa!).
Když jsem tedy přišel a byl právem (útrpným) setřen, bylo zahájeno naše zvučení. Ještě po mně dorazila polovina Ráďovců a Max, který se zdržel ve škole. Když jsme jakž takž nazvučili, začalo obíhání všech zúčastněných a dotazy na začátek, délku trvání etc. Nikdo nic nevěděl a po chvíli nebylo jasné ani, kdo s kým mluvil, natožpak jestli se domluvil. Pokud se domluvil, tak jak se domluvil a dál bych na toto téma raději nemluvil, abych nikoho nepomluvil. Bylo usneseno, že každá kapela zahraje 45 minut a zahájíme v půl desáté. Na Ráďovu formaci byl sál ještě poloprázdný, zato s nástupem Disharmoniků se vyprázdnil jako mávnutím kouzelného proutku. Tak jsme odehráli slušný výkon se slušným zvukem a velmi slušnou předkapelou před velmi slušně vylidněným hledištěm.
Hosté zahráli před námi a ač dle vlastního vyjádření potřebovali sehrát, na výkonu to nijak fatálně vidět nebylo. Myslím, že je to jedna z nejšlapavějších punkových kapel u nás. Jen tak mimochodem, dvě poslední skladby mi trochu (dost) připomněly klasický tradicionál "Pytlík", známý v interpretaci Semtexu, jen asi dvakrát rychlejší a s jiným textem. Pokud někdo čeká vtipnou pointu, tak se nedočká. Už jsme jenom shrábli mrzký peníz (byť to nebylo těch slibovaných 1500) a zaplatili Ráďovi. A to je taková pěkná tečka za tím naším koncertem.

Litoměřice a Svojšice (3. - 4.8.2002)

Než se pan Doctor stačil vzpamatovat ze svatební cesty, byly tady další koncerty. První z nich byl v Litoměřicích. Na akci bylo potěšujících několik věcí: jednak se nám konečně podařilo najít klub, kam nás zvou na základě našeho projeveného přání skrze e-mail. Dále s námi zde vystoupila skupina Znouzectnost. Ta se vyznačuje tím, že se nám líbí její skladby a jsou to fajn lidi, a ještě navíc na ně většinou přijde slušné množství diváků.
Na místo jsme dorazili skoro hodinu před domluveným termínem, protože odjezd i cesta proběhly až nečekaně hladce a těch 160 kiláků jsme předpisovou jízdou zvládli za hodinu a tři čtvrtě. Projevila se prázdná Praha uprostřed víkendu i nově postavená dálnice až do Lovosic.
Na místě samém jsme vychutnali příjemný letní večer a místní pivo s výborným zdejším utopencem (doporučuji). Znouze přijela zkušeně hodinu po nás a zvučení mohlo začít. Během příprav nám poreferovali o svém včerejším Svojšickém vystoupení. Z vyprávění bylo zřejmé, že i pro tyto zkušené hudební harcovníky byl letošní Antifest zdrojem různých vesměs silných zážitků. Představení začalo s mírným zpožděním přibližně nerozhodně (20:20). Do té doby ještě stačili Disharmonici dokonale zmást již předtím mírně načatého intervijůka z místního plátku, který si je za odměnu párkrát vyfotil.
Vystoupení proběhlo dynamicky a bez větších potíží, takže zhruba stovka diváků vypadala spokojeně. Zřejmě manažer nebo jiný náhončí konkurenčního litoměřického klubu po vystoupení nabídl Disharmonikům hraní u nich, což jsme vzhledem k nedostupnosti obou našich basáků v daný termín museli odmítnout. Ale do budoucna uvidíme.
Kolem půl jedenácté následovala zastávka v Nymburce u Pýtových rodičů na večeři. Tito majitelé cukrárny před nás postavili zmrzlinové poháry a odkvačili dle objednávky vařit kafe a čaje. Další občerstvení následovalo a my jsme si připadali jako feudálové při návštěvě svého odlehlého panství. Příjemně jsme poseděli a vyrazili do neznáma. Podle Goldových instrukcí jsme se vyhnuli rozkopané cestě přes Kolín a pokračovali na Přelouč. Z té jsme potom kličkovali po okreskách. Když jsme se již nezadržitelně blížili ke Svojšicím, napadlo nás dotázat se na cestu místních. Poslali nás skvěle po lesní stezce pro cyklisty, naštěstí asfaltové, směrem od Svojšic. Těmto vtipálkům pěkně děkujeme a kdybyste je někdo potkali, vyřiďte jim, že jsme přes jejich dojemnou snahu dojeli v pořádku a včas. Na místě samém jsem si s autem procvičil slalom mezi spícími opilci a souložícími dvojicemi, kteří si pro svoje aktivity a pasivity vybrali jako nejvhodnější místo střed neširoké cesty.
Na pódiu právě excelovala britská Chelsea. Celý areál smrděl hlínou, smíšenou se zbytky piva. Kelímky v průměrné hustotě tří vrstev po celém povrchu areálu vhodně doplňovaly exotické zjevy opravdu svátečně natužených čerokýzů i dalších showmanů. Dostali jsme visačky na ruce, dále pak lístky na jídlo a pivo. Polskou skupinu, hrající poté, jsem prospal, ale prý jsem o moc nepřišel. Zato německé Lousy jsem už zaslechl. Tvrdě vypadající pánové a tvrdě znějící němčina, místy patrná určitá inspirace Ramones. Jako velcí mistři světa nastoupila další skupina Revolver, také německá. Diváci o každé pauze ubývali. Nebylo se čemu divit, noc už byla daleko za poločasem a zhruba tisícovka pozůstalých posluchačů už měla dost. Revolveři začali postupně ladit jednu kytaru, druhou, pak basu, něco domlouvali a po slabé půlhodince začali hrát. Když přetáhli vymezený čas na hraní o deset minut, vyžádali si ještě dvě poslední skladby. Když i po ní chtěli pokračovat, a to pokud možno za asistence publika na pódiu, bylo to už na pořadatele moc a povolali na scénu další skupinu.
Takže Disharmonici nastoupili před pískající publikum, které volalo na pořadatele něco o Gestapu. Asi po třech minutách od utnutí Revolveru spustili Kausu 2. Ta svou krátkostí diváky vyšokovala a ještě tak dvě až tři skladby byli trochu mimo. Ke konci asi 35minutového vystoupení už z pozůstalých několika stovek naslouchajících možná stovka lehce pogovala v rytmu závěrečné Monarchy. Přídavek se nekonal, protože zvukaři toho měli tak akorát dost. A tak se stalo, že v pět ráno jsme seděli i s Honzou Trávou v Banjově Červenáčku a v půl osmé už byli doma.

Hifi Tunel (12.9.2002)

Byl čtvrtek, punku čas, a tak si Disharmonici zahráli v Hifáči. Původně si chtěli přizvat skupinu Petr Mach, která dobře hraje, je originální a Disharmonici jí nevadí. Když už byli Machové skoro domluveni, byl Hifiklubem vydán pokyn Machy nebrat, protože budou mít brzy samostatný koncert tamtéž. Takže jsme se na poslední chvíli domluvili s Tunelem, což je taky zajímavá skoropunková kapelka s houslemi. Normálně housle bývají dvoje, ale tentokrát byla k dispozici pouze jedna sličná houslistka a tři pánové. Zyky u bicích upoutal nejen rychlýma rukama a nohama, osobitým vokálem, ale i slaměným kloboukem na hlavě. Ten se ukázal být velmi případným, protože tři halogenové lampy dávaly velmi slušný výkon nejen světelný, ale zejména tepelný. Chybějící zpěvačka/houslistka byla Zykyho zpěvem téměř dokonale nahrazena zejména v závěrečné skladbě, kde vyzpíval dvojčárkované C (já jsem měl jen jednočárkované B v I love you a ještě mi dnes moc nešlo). Celkově mi přišli punkovější a skladby veselejší, než při našem společném vystoupení v Lampě.
My jsme hráli jako dr(u)zí. Začátek byl poněkud rozpačitý, zejména z mojí strany. Dva totální výpadky v Bedtime, přehozené sloky v Záhadách a zmršená první sloka v Nejasných pocitech (které zde spolu se Silným drinkem měly premiéru), to byly jen pověstné špičky ledovce. V každém případě nápoj od firmy Top & Topič, ač chuťově slušný, funguje jako solidní lepidlo a jako takový zpěvu na kvalitě nepřidá. Ve vyšších polohách to prostě nešlo. Vliv nápoje pominul snad až ke konci, kdy skladba Na dně už zněla celkem tak, jak měla.
Děkujeme statečným divákům, kteří se nebáli přijít skoro sami večer do sklepa a tleskat. Zejména zdravíme ZeBeDee, která nás poctila po několika letech. Dále pak Michala Röhricha, Goldu, slečnu Trávovou, Jetmouse, Clo, Fíka, naše manželky a další.

Praha tour (20.9.2002)

Praha je matka vesnic a proto my lidé městští jsme v rámci programu "Město hraje venkovu" odjeli na dálný východ. Domluva s kluby i s kapelami probíhala skvěle.
Do Mlejna náš koncert spolu s rokycanskými Sex deviants a Volantem z Pardubic domluvil náš skalní fanoušek ŘiĎiČ. Manažer klubu Douša proti tomuto seskupení kapel nic nenamítal. Jen jsme to domluvili, dozvěděli jsme se, že ve stejný den na naší pražské domovské scéně na Proseku bude hrát ZNC. Z diskuse na webových stránkách vzešel geniální nápad, abychom zahráli jak na Proseku, tak i na Mlejně. Božská Znouze proti tomu nic nenamítala a přijala nás za předskokany. Stejně idylicky proběhlo i domluvení nástrojovky a našeho pozdějšího příjezdu na Mlejn.
Jenže tím domlouvací idyla skončila. Oba koncerty jsme domluvili díky Maxovu nezlomnému a nezvratnému rozhodnutí s námi hrát. Ten nám termín nejdřív potvrdil, po čase požádal, jestli by to neodehrál Pete, on že nestíhá cvičit. Pete ale koncertoval toho večera s Lajkami, takže to nešlo. Max tedy opět přislíbil koncert s tím, že ale nemá čas přijít na žádnou zkoušku. Tím jsme měli krizi za zažehnanou (my naivkové!). Týden před akcí jsem dostal od Doctora SMS, že Max odváží letadlo k rodičům nebo naopak, nebo nějak jinak, přesně už to nevím. Ale plynulo z toho jednoznačně, že hrát nebude. Veškeré pokusy o získání náhrady měly jediný důsledek, že Pete se nás dodnes několikrát denně ptá, jestli se na něj nezlobíme. Takže osiřelá trojice Doctor, Banjo a Spok se vydala Banjovým povozem do Pr...
Na Letné byla tak mohutná vozová hradba, že by bratr Žižka zbledl závistí. Přesto Disharmonici projeli a přistáli na známém místě na Proseku, kde zaparkovali žebřiňák hned za nuznou Ovečkou. Ctní, leč nuzní, měli již svoje postaveno, takže jsme přišli k hotovému. Michal si s tentokrát námi nezahrál, zato nás seznámil s novinkami v oblasti ladiček.
Vystoupení proběhlo s několika obvyklými kiksy, ale celkově v příjemné atmosféře scházejících se diváků (nakonec jich bylo skoro 80, což Prosek již dlouho nezažil). Disharmonici se drze tvářili, že bez basáka hrajou pokaždé a diváci se zase tvářili, že si nevšimli, že zvuku kapely něco chybí. Zazněly zde některé novější kusy (Nejasné pocity, Asimilace, Silný drink), některé archivní (Tma, Blbost) a další. A už tu byl závěr. Náš blok skončil 20:15 a 20:50 už jsme byli skrz Prahu na Mlejně, kde jsme zdárně projeli zdejší zácpou i tramvajovým kolejištěm, kde jsme objížděli nehodu.
Před Mlejn za námi hned vybíhal ŘiĎiČ a volal, že za čtvrt hodiny hrajeme. Bylo to sice skoro za půl, ale aspoň jsme se nemuseli zdržovat vysvětlováním. Na pódiu zrovna stáli Sex deviants a hráli něco dost rychlého. V sále a kolem baru se pohybovala asi stovka lidí, zatímco v šatně jich sedělo šest - pět Volantů a Nika jako hostující zpěvačka. Prohodili jsme pár slov a mezitím se nám stačilo přihlásit asi pět potenciálních basáků - volanťácký, Douša, ŘiĎiČ a snad někteří další. Jenže s podobnými substitucemi máme svoje zkušenosti a víme, že bez zkoušky to prostě nejde. Možná by to šlo u jiné kapely, ale Disharmonici mají v písničkách, ač se to nezdá, velké množství akordů, které se střídají v rychlém a nelogickém sledu. Ale i tak ochota potěší.
Naběhli jsme na místo a rozehráli naši show. Paňáčkové v sále vesele poskakovali a někteří i znali texty. Sygy s ŘiĎiČem klasicky na sebe špičkovali, takže vše při starém. Stále se ozývaly výkřiky, žádající si Monarchy, kterou jsme nakonec dali jako přídavek.
Po nás se o slovo přihlásilo směrové koleso (neboli Volant). Pánové většinou v uniformách různých složek od policie přes armádu až po železnici. Dvě kytary, basa, ságo, bicí a slušný ženský vokál navíc, to celé dost dobře zahráno, to byl Volant. Když jsme se nasytili jejich písněmi, nasedli jsme do auta a opustili jsme přelidněnou vesnici směrem k civilizaci, tedy na západ. Jo a abych nezapomněl, byl to náš jubilejní stý koncert.

Volyně se Skauty a Slobodnou Európou (8.11.2002)

Banjo si kolem 10. října začal říkat, že v listopadu žádné koncerty nebudou, protože kam se zkusí ozvat, tam mu buď nikdo neodpoví, nebo odmítne. Jakmile se psychicky srovnal s touto skutečností, začaly zvonit telefony. Disharmonici byli na listopad pozváni do Volyně předskakovat slovenské legendě jménem Slobodná Európa, dále měli zahrát na Proseku a domovská Plzeň byla zastoupena Hifiklubem.
První koncert nám dohodili pořadatelé Vláďa Výtahový a Zbyněk Papírenský. Pan Doctor se svojí polovicí zabrali předek vozu, takže vzadu umístění neměli mnoho prostoru. Bohužel k první nehodě došlo hned při nastupování do vozu, kde Banjo narazil na dovedně skrytou biologickou zbraň - nášlapnou minu velké ničivé síly. Mina byla odjištěná, takže se nemůžeme divit, že vybuchla a zasáhla celou botu. Banjo poté musel ve speciálním čisticím prostoru využít dekontaminačního listí a žulového okraje chodníku, čímž byla ničivá síla téměř zažehnána. Bohužel Disharmonici nebyli zdaleka jediní, kdo se toho pátku rozhodli nasednout do plechové čtyřkolky a vozit si pozadí na Nepomucké výpadovce města Plzně. Cesta v zácpě příjemně ubíhala a pan doctor H si nudné chvilky za volantem krátil zvedáním mobilu, který mu pořád vyzváněl. Nějací zoufalci si z Doctora udělali hotline a on radil a radil. Kupodivu jsme přesto ve zdraví dojeli až na místo, kterým byla tentokrát hospoda Na Nové. Vjeli jsme do dvora, rozložili bicí a šli se navečeřet.
Něco po sedmé se objevili Skautíci, po čase následováni slovenskými hlukopudiči. Domluvili jsme se, že na pořadí nezáleží, a proto začnou Skauti, po nich my a Slobodka bude iba taká bodka. Rozbalili jsme si nahrávky a poslechli si Skautíky. Bylo slyšet trochu víc nepřesností, než posledně v Hifáči, ale můj celkový dojem byl dobrý. Taková ZNC před 10 lety hrála trochu podobně. Jen diváci byli zcela flegmatičtí a moc pozornosti kapele nevěnovali. Požádal jsem mr. 21, aby pohlídal naše a Skautské nahrávky, než ho přijdou Skautíci vystřídat, protože jsem odešel hrát. Po naší sadě seděl 21 stále na témž místě a nikdo ho střídat nepřišel, až zase já. Ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo.
My jsme odehráli standard - pár chyb a nepřesností a hlavně na přidanou Monarchy jsem začal dřív, než se Pýt dostal do postroje a než Spok zasedl za škopky. Pár panáčků už začalo panáčkovat a pár pankáčků i pogovat.
Kotel ale nastal až na hlavní atrakci večera. Nicméně hráli dost pomalu. Možná tak hrávali i dřív, ale zdáli se nám takoví utahaní - byť samozřejmě mnohem přesnější než my (a zejména já). Ale to je třeba popík taky.
Dostali jsme cesťák, poslechli si pár slovenských věcí a už nás Eliška odvážela domů.

Deratizovaný Prosek (15.11.2002)

Na Prosek jsme si jako druhou kapelu pozvali Deratizéry, kteří jsou nám sympatičtí z několika důvodů. Dvě lepé děvy v jejich popředí zaručují kapele nadprůměrný design, jejich skladby jsou pro nás všechny poslouchatelné a navíc se netváří kysele, když není na cesťák (což je na Proseku téměř standardní situace).
Bohužel účast platících diváků byla tentokrát jednociferná, což není mnoho. Po tomto nepříjemném konstatování již následují jen samé plusy nebo aspoň neutrální skutečnosti. Bulvár by možná zaujalo, že Nika změnila účes. Nás pak potěšilo, že Deratizéři hrají na folkáče celkem svižně a nové věci mi připadají nejméně stejně zdařilé, jako ty starší. Stolní fotbálek mě naopak potěšil tím, že Doctor hrál tentokrát ještě hůř než já, takže jsem nebyl nejhorší. Vystoupení samotné se nám povedlo nadprůměrně, pánové ho hodnotili jako "po Čarodějnicích dosud nejzdařilejší".
A to je taková pěkná tečka za tím naším koncertem.

Hifi listopad v Tunelu (19.11.2002)

Protože posledně jsme v hudbě Tunelu nalezli zalíbení, nabídli jsme jim společné účinkování i tentokrát. Dohoda byla tak hladká, až je mi trapné o tom psát, neboť čtenář takovýchto banálních zpráv žádostiv není.
Na místě jsme se sešli, zvukař dobře nazvučil, Tunel byl tentokrát kompletní, takže jsme si dívčí vokál vychutnali i v originálním provedení. Kousky tohoto spolku se mi líbí pořád víc a závěrečná instrumentálka v podání kytary, bicích a houslí (ty byly obzvláště grandiózní), to byla prostě bomba. Nám se hrálo jako druhým celkem příjemně, diváků bylo o poznání více než minule a atmosféra naprosté pohody vhodně doplňovala i naše hrdelní skřeky. Když jsme doskřehotali, lidé se spořádaně rozešli do svých domovů a tak mohu konstatovat, že během mojí služby se kromě zdařilého koncertu vůbec nic nestalo.

Jak se mele v prosinci (20.12.2002)

Naším posledním koncertem roku 2002 byl Mlejn v Pražských Stodůlkách. Pan ŘiĎiČ tam pořádal "ŘiĎiČův disharmonický punkfest", na který pozval tu část svých oblíbených kapel, která s ním ještě mluví. Celkem to bylo 7 kapel.
Doctor vyjel kolem půl páté odpoledne a za necelou hodinu se mu podařilo spatřit několik krásných karambolů a zbořených vozidel zoufalců, kteří nedokázali rozlišit suchou silnici od ledové. V půl šesté jsme opouštěli Plzeň a v 18:15 byli na místě.
První kapelou byla pražská Koroze. Tu nemohu příliš pomluvit, protože během jejího vystoupení jsme se Doctorovým vozítkem ploužili plzeňským náledím. Dalšími borci na scéně byla Masová směs, stejně jako její předchůdci středoškoláci z Prahy. Klasický středoškolský punk. Podobně bych hodnotil i Odečet plynu, jehož managerem je právě pan ŘiĎiČ. Vizuálně zaujali slaměnými kloboučky, akusticky pak určitou přímočarostí až naivitou, klasickou právě pro podobné spolky. Nebyli jsme v jejich věku o moc jiní:-) Tyto tři kapelky se do značné míry postaraly o slušnou návštěvnost, protože skoro každý středoškolák má nějaké spolužáky, ochotné se na jeho vystoupení přijít podívat.
Poté nastala naše chvíle. Naběhli jsme na pódium. Do našich comb se pustilo 220V, zatímco my jsme se pustili do 220 platících diváků. Zahráli jsme dost podobnou sestavu skladeb jako vždy, lehce obohacenou o novější kousky, jako Asimilaci, Silný drink, Nejasné pocity nebo Nylonka. Sklidili jsme celkem slušný úspěch, později korunovaný tím, že mistr Jetmouse dovedl k CD stánku slečnu s hochem, kteří si koupili i naše CD. Jinak se toho moc neprodávalo, protože středoškoláci před Vánocemi nebyli z nejsolventnějších.
Po nás nastoupivší Dwa seksy podali mírně rozpačitý výkon. Ani nevíme, co že se jim až tak moc nedařilo, zvlášť ve srovnání s následujícím Volantem. Volantům chybělo oproti standardnímu stavu ságo, ale kdo je nezná, ten by si toho možná ani nevšiml. Dobrý, prakticky bezchybný výkon. Večer uzavřela Dukla vozovna svým soundem podobným Třem sestrám. Ty už jsme ale nedoposlouchali, protože bylo už celkem pozdě. Takže let´s go west na Plzeň, kde jsme setrvali do konce roku.

Rok 2003


Kronika

Hlavní stránka