Kronika - rok 2003

Hifík (7.1.2003)

Někdy v listopadu nebo prasinci nám první důstojník Spok oznámil radostnou zvěst. 3 Dřeváci, jeho mateřská formace, má opět bubeníka. Bubeníkem byla flétnistka Magda. Jak se později ukázalo, tato radost byla předčasná. Bubenice lehla sklácena zákeřnou chorobou do špitálu a nechala se napojit na nějaké trubičky. Proto za ni zaskočil mistr Přéma, bývalý dřevácký bubeník.
Zato pan Hifi Egi nás "potěšil" zejména tím, že jsme mu museli dodat seznam hraných skladeb pro vyděračské občanské sdružení OSA (zla). OSA vyžaduje 100 Kč výpalného za to, že nechá majitele klubu provozovat jeden večer živou hudbu. A to aniž by tato živá hudba hrála jakékoliv skladby jiných autorů, natož zastupovaných tímto občanským sdružením. Z mého pohledu se tato organizace liší od podobných např. na Sicílii tím, že je oficiálně schválena českým ministerstvem vnitra.
V den konání akce jsme se dozvěděli, že výběr vstupného organizujeme my. Tak jsme pověřili osobu nad jiné vhodnou, totiž slovutného, udatného, bystrého a i jinak celkem nenápadného pana Dému. Tímto mu uděluji velikou pochvalu, za to že poctivě oloupil všechny přítomné bez jediné vyjímky. Účast lidí byla velmi slušná - přišla kromě Romany celá ZNC, mistr Tráva, Clo, kytarista Tunelu a několik dalších lidí.
Koncert zahájili Dřeváci přesně s úderem půl deváté a počínali si přitom tak nenápadně, že někteří z nás jejich mohutný nástup ani nezpozorovali. Předvedli solidní výkon a vtipné glosy mezi jednotlivými skladbami. Moc jim to ve čtyřech šlo. Caine měl s sebou novou elektrofonickou mandolínu a nohou podupával na chřestidlo. Šlape jim to čím dál přesněji. Aranže jsou o poznání propracovanější, než jsme byli zvyklí od dřív. Po sklizni ovací a po jednom přídavku opustili světla ramp a na pódium vběhli Disharmonici.
A hned se hrálo. Lidi věděli, na co jdou, což bylo znát na reakcích. Na konci se běsnící dav asi 40-ti diváků upokojil teprve po pátém přídavku. Akce pak bez větších pouličních nepokojů skončila a občané se pokojně rozešli do svých doupat.

Kam ústí Metro (10.1.2003)

Nikdo neví jak, ale z čista jasna se pan Ing. doctor H stal Plzeňskou spojkou spolku nEMAdEMA. (Zeptejte se svého doktora a uvidíte, že o tom nic neví. Nebo se můžete zeptat Démy, také nebude nic vědět. Není to podezřelé?) Sdružení nEMAdEMA prodává na netu nahrávky kapel za cenu, nepřevyšující 200 Kč za kousek. No a tito lidé vydali svoji oficiální kompilaci (za 123 korun), kde jsou skladbou Speedy Bonzáles zastoupeni i Disharmonici. Tož Vás, děcka, asi příliš nepřekvapí, že na křest tohoto CD byli pozváni i Disharmonici. Kromě nich tam hrálo pět kapel domorodých a jedna pražská.
Cesta tam probíhala v mrazivém lednu se zamrzlými ostřikovači. Banjo na kraji Ústí vzal do ruky Doctorův výtisk detailní mapy, což bylo celkem zbytečné, protože buď má pan Doctor dobrou orientaci, nebo jeho auto trefí samo. Na místě jsme byli srdečně přivítáni všemi třemi pány (Dan, Emílio a Fred).
V protiatomovém krytu se zrovna rozjížděli Tryskáči. Decibelová úroveň skutečně odpovídala rozjezdu tryskáče. Klasický punk mladých pánů vystřídali více do HC hození No Sympathy. Určité zklidnění představovali po nich nastoupivší Schwarze Aussig.
Mezitím jsme se seznámili s výtvarníkem, přezdívaným hRvN. Tento bohém celou akci uváděl a o přestávkách mezi vystoupeními jednotlivých spolků připomínal narozeniny soudruha doktora Gustáva Humusáka. Nad hlavou třímal jeho obraz a hodnotil jej jednoznačnými výrazy, z nichž zmrd byl asi nejmírnější. Inu, drsné jsou severní končiny...
Disharmonici se připojili k aparátům a kytara vazbila, jako už dlouho ne. Když se vypnula z odposlechů, vazby hučely méně, zejména v určitých místech a polohách. Přesto si myslím, že jsme odehráli v mezích možností slušný výkon. Doctor skákal jako klokan, Spokovi nepadaly paličky a Pete se s námi už solidně sehrál. Takže vyměřený čas (a něco navíc) uběhl jako voda a už tu byl přídavek a po něm křest kompilace, při němž byla rozbita lahev šampáňa, Gustávův obraz a pokřtěný kotouček byl vhozen mezi tři rozdivočelé punkery.
Pak nastoupili Pražáci s velkou dechovou sekcí (ságo, trumpeta a foukací harmonika) - Monty Pičusův létající pes. Předvedli, že underground isn´t dead a zahráli i moji oblíbenou "Vzal jsem si ženu".
Čas našeho odjezdu se nachýlil, tak jsme ještě využili přítomnosti a dobré nálady (i když ve špatné jsme ho snad ještě neviděli) Michala H. z Litoměřic, který nám předběžně přislíbil koncert na srpen s Houbou (se kterou jsme se taky předběžně domluvili na místě). Takže jsme ještě odvezli do Teplic hRvNna, který nám cestu zpříjemňoval svými historkami, zejména o svých současných, minulých a budoucích dívkách, barmanech a pratchýních. S díky jsme odmítli pozvání na slivovičku a prohlídku nočních Teplic a odjeli směrem na jihozápad. Ty historky nám na další cestě trochu chyběly, takže kromě pana řídícího Doctora jsme si všichni lehce zdřímli a dál si bohužel vůbec nic nepamatuji.

Runway a nouze (4.2.2003)

Plzeňský klub Runway nepatří mezi naše časté štace. Hlavním důvodem je, že zdejší dramaturg má hezký zvyk dávat dohromady co nejvíce co nesourodějších ansámblů v domnění, že pak na akci přijdou všichni lidé z okolních betonových králíkáren. Dnešní akce byla výjimkou z tohoto zlatého pravidla, protože zde hrála skupina Znouzectnost a ta si pozvala nás. Bylo by nošením kapel do Plzně seznamovat vážené čtenářstvo (i nás, kteří jsme se nevážili) s touto legendou a klenotem zdejší klubové scény. Dnes se kolemjdoucím představilo klasické jádro uskupení, tedy pánové G´olda, Déma a Caine.
Na místě jsem se objevil krátce před půl osmou, kdy Ovečka osazená Cainem a Démou byla odlehčována o nějaké těžké bedny. U toho asistovali pánové Doctor a Spok, oba včetně svých družek (naštěstí nikoliv soudružek). Pete dorazil posléze a Golda nejposlézeji - to už jsem seděl u vchodu a razítkoval příchozí hochy na ruku a dívky... no, většinou taky na ruku (a ty ostatní taky na ruku, pokud někdo snad čekal jinou pointu).
Kolem půl deváté se začal hemžit v sále zvukař a jeho kabely, kolem deváté zvučit kapely a před půl desátou jsme stáli na pódiu a Caine nás ukecával, ať zahrajeme Dřevorubce, když mezi došlými byl jeho autor. Bylo mu vyhověno, neboť Pete se promptně naučil. Hustili jsme do asi 70 platících a několika neplatících posluchačů naše skladby. Pravda, hlavně zpočátku s mírnými výpadky zejména textů, leč přítomní nás přijali vlídně a někteří nich se pokoušeli i o cosi na způsob poga, takže celkem úspěch.
Klasické jádro Znouze už je velmi vyhrané a je to znát na výkonu. Zněly skladby staré, zněly skladby nové a tak hráli a hráli ani nevím do kdy, protože kolem jedenácté večer na mě padla veliká únava a šel jsem spát.

Prosekaný a odečtený plyn (20.2.2003)

Prosek je tradice. Vše zajímavé o klubu už asi napsáno bylo. Pan ŘiĎiČ se rozhodl, že by tam s námi mohli zahrát jeho oblíbení svěřenci jménem Odečet plynu. Tuto kapelu jsme zaslechli již na ŘiĎiČově disharmonickém punkfestu vloni v prosinci. Jsou to čtyři nadšenci ve věku těsně předmaturitním.
Jedno combo si museli přinést vlastní, neboť buší do dvou kytar. Jinak nepohrdli naším vybavením ani pozváním. Všichni dorazili včas a smluvený čas vystoupení dodrželi. Co je zvláště sympatické, přivedli s sebou suitu několika platících diváků, takže jsme nehráli přesilovku. Prý by diváků bylo víc, kdyby předcházející den neměli nějaký ples (tuším maturitní), po kterém ještě večer vyspávali. Já sám jsem také nebyl spánku příliš daleko. Do sálu jsem si nicméně sedl a zaposlouchal se do tónů.
Vzpomněl jsem si při jejich vystoupení na Visací zámek a jejich brožuru. Kytary se opravdu ladí, a to i navzájem... Jinak kapela měla velmi sympatické mladické nadšení a elán včetně snahy o pohybové oživení, se kterým se pouštěli do každé skladby. Ovšem zlatým hřebem (do rakve) bylo vystoupení pana ŘiĎiČe osobně, při kterém předvedl velmi osobité prvky hry na kytaru i na baskytaru. Další skladby už kapela odehrála v klasické sestavě, čímž se kvalita navrátila do v úvodu nasazeného standardu. Pokud mládenci vydrží, může z nich být zajímavá kapelka.
My jsme naběhli kolem deváté a hráli, co nám stařecké organismy dovolovaly. Pravda, místy nedovolovaly až tak moc, ale frontman předkapely metal (jako že skákal, nikoliv heavy metal) pod pódiem úžasná salta a i pan ŘiĎiČ a někteří další si hezky zapogovali. Zbytek diváctva musíme pochválit za to, že vydrželi na svých místech a i tleskali. Pár kousků jsme přidali a s úderem desáté večerní tradičně skončili.

S Pellarem v Hifi (6.3.2003)

Při společném koncertě se ZNC jsme pohovořili i s Cainem. Výsledkem bylo, že se Caine s dalšími pány a zpěvačkou nechali pozvat jako naše spoluskupina do sklepních prostor Hifáče. Název uskupení byl trochu překladatelským oříškem, protože překlad z češtiny do češtiny dá někdy pěkně zabrat. Nakonec jsme se s Cainem usnesli na názvu Myšionáři, což bylo i na plakátech. Ondra Pellar je česko-slovensko-husitský farář a píše dost zajímavé textíky, které sám doprovází na elektroakustickou kytaru a pěje. Caine mu k tomu tluče do bubnů a kromě baskytary se kapela honosí ještě klávesami a zpěvačkou. Sice Ema je Ema, ale tahle slečna (nebo mladá paní) zpívá taky dost dobře. Směska nových i starých skladeb vypukla krátce po půl deváté a Caine skvostně uváděl další a další zajímavé hitovky. Diváctvo se bavilo celkem slušně, jen ho mohlo být trochu více. Ale atmosféra byla fakt dost slušná a všichni na pódiu se činili.
Po půl desáté jsme je vystřídali my a zahráli jsme na naše poměry dost slušně. Snad jen pan Doctor překvapil, že vypustil svoje sólo ve třetím refrénu Kozolup, ale to je celkem podružný detail. Diváctvo reagovalo čím dál spontánněji a bouřlivěji. Také nás postupně donutilo ke 4 přídavkům. Byly to - Monarchy na 3 doby, Kelímek, Chrobáček (s asistencí sboru z publika) a závěrečný Brouk Pytlík.
Michal Röhrich nás po koncertě dokonce pochválil a přislíbil sóla i na dalším albu a živé hraní na Čarodějnicích. Ba dokonce i několik (byť nemnoho) drobných mincí na nás po koncertě zbylo, takže spokojenost.

Pivovarský sál v Litoměřicích (15.3.2003)

Již naši předkové dávní věděli (a snad i našim zadkům budoucím bude známo), že kde se pivo vaří, tam se dobře daří a někdy i paří... Mimo jiné i proto nás potěšilo, že o naši účast v Pivovarském sále Litoměřickém projevil zájem sám veliký FíFa. Tento znamenitý muž je obdařen vlídným úsměvem, dvacetiletou manželkou a bicí soupravou. Bicí souprava by mu byla málo platná, kdyby k ní neměl baskytaristu a kytaristu/zpěváka/Angličana s nimiž dohromady tvoří údernou formaci s libozvučným názvem Upelestiflus. Spolu s námi a nimi vystoupili místní ostřílení borci jménem Věcičky.
Ale po pořádku: vloni v srpnu nás FíFa oslovil a jestli s nimi nezahrajeme. Jeden termín nevyšel a tohle druhý jo. A to bylo teď. Tak jsme naskákali do Doctorova modrého sršně a vystartovali do Litoměřic, vybaveni nástroji a mapkou centra. Dojeli jsme za dvě hodinky a bezpečně identifikovali hospodu. Z důvodu konspirace ji majitel někdy předchozí týden přejmenoval na "U Bohouše", ale zkušené plzeňáky tím přelstít nedokázal.
Zaujali jsme neomylně strategické místo mezi pípou a FíFou a začali žrát a kromě Spoka i chlastat. Po druhém pivu nám naše hlášky začaly i připadat vtipné, takže jsme se dobře bavili. Zatímco jsme dojedli guláš, pánové z místních kapel rozestavili aparáty a částečně nazvučili.
Věcičky naběhly na věc jako první. Zajímavý tvar měla jejich baskytara, oproti většině s námi hrajících kapel používali klávesy, bubeník FíFovy bicí nešetřil a tloukl do nich s vervou sobě vlastní. Hlavním šoumenem byl asi dvoumetrový kytarista, příležitostně něco zpívající. Tuším, že zpíval anglicky, ale texty nebyly zřejmě těžištěm tvorby. Instrumentálně byli pánové dost na výši a brali hraní dost vážně, nebo se tak aspoň tvářili. První skladba trvala asi 18 minut. další byly kratší. A musím ocenit, že přesně dodrželi časový plán. Po nich naběhli pořadatelé akce - Upelestiflus - a tady se kapela už víc blížila tomu, na co jsme zvyklí. Kytarista víc zpíval, skladby byly kratší a údernější. Kytarista uměl a ostatní mu zdatně sekundovali. My jsme si zatím říkali, jak můžeme vystoupit po takové smršti, abychom obstáli. Ostatně místní už se začínali probouzet a vlnit se pod pódiem. To jsme chápali, ostatně akce byla pojata tak trochu jako oslava narozenin bubeníkovy manželky.
Nicméně mohu s hrdostí konstatovat, že při nás diváci v aktivitě neustali, ba naopak jich snad i trochu přibylo. Co bylo pro mě trochu překvapivé (ale rozhodně ne nepříjemně), že mezi stojícími převládaly ženy, a to vesměs pěkné. Věru milý zážitek. Snažili jsme se hrát pokud možno svižně, abychom nastavenou laťku příliš nepodlezli. Přídavky jsme dávali tuším čtyři a hrálo se nám fakt dobře. Jen já jsem měl ze začátku trochu sucho v krku - následek rýmy, ale vyřval jsem to.
Po koncertě jsme ještě tak hodinku pokecali a všichni připili oslavenkyni (včetně Spoka!), tedy až na pana řídícího Doctora. Nerad se příliš opakuji, ale stejně jako u minulého koncertu musím napsat, že akce byla opravdu zdařilá.

Plyn na Proseku odečten podruhé (23.4.2003)

Protože jsme byli s chováním a vystupováním (jakož i nastupováním) Odečtu plynu posledně v podstatě spokojeni, dali jsme si reprízu. Posluchačů dorazilo dokonce o něco více než posledně, ale nás dorazil spíš pražský provoz, který kolísal toho dne mezi neprůjezdností a zácpou. Je otázka, kdy se odborníkům podaří vyvinout vhodné dopravní projímadlo.
23.4.2003 musíme konstatovat, že věda má ještě hodně co dohánět. Průjezdem Prahy jsme strávili zhruba dvě hodiny, čímž vzniklo určité zpoždění.
Pan ŘiĎiČ a Odečtové nás již nedočkavě očekávali, když jsme kolem půl osmé začali vstupovat s nástroji do útrob objektu. Přípravy jsme urychlili, jak to jen šlo, takže ve 20:15 mohla produkce začít. Nejprve ŘiĎiČ nazpíval nějakou divnou fotbalovou hymnu. Naštěstí jeho disonantní hlas nebylo v rachotu nástrojů příliš slyšet, takže se to asi podařilo.
Odečet s vervou sobě vlastní začal produkovat zvuky z vlastní tvorby, mezi nimiž jsem zaslechl i původní kompozici "Should I stay or should I go" nebo ryze punkovou "Smoke on the water". Pravda, místy nebylo provedení zcela precizní, ale snaha a nadšení se jim rozhodně upřít nedá. Navíc celá kapela dohromady je asi mladší, než já dohromady s Doctorem, takže ještě mají spoustu času se vyhrát.
My jsme nastoupili po deváté hodině a zahráli poměrně dost novinek, neboť jsme točili na pásku. Tu a tam něco nevyšlo, tu a tam něco zase vyšlo - jak už to v životě bývá. Prodali jsme prvních pět placek a chvíli po akci pohovořili se spoluaktéry.
A tím prohlašuji koncert za úplně ukončený.

Čarodějnice z Výstaviště (30.4.2003)

I letos si na nás Znouze vzpomněla při pořádání tradičních Čarodějnic. Je to pro nás pocta, protože jsme byli jako jediní (kromě Znouze samotné) pozváni opět. Bílej bagr Revival, Tři dřeváci ani Peshata tentokrát nevystoupili. Zato byli pozváni mudrci z východu Čech ve složení NVÚ a Volant, zatímco zbytek kapel byl od nás z Westernu (Znouze, my, Pod stolem, Laici a Dwa seksy).
Na nás zbyla role rozjížděčů večera. Proto Doctor provedl šamanské zaříkávání na přivolání diváků. Zřejmě se mu ale kouzlo úplně nepovedlo, třebaže ho nechával spouštět na svém počítači asi pětkrát za hodinu. Místo diváků přivolal pouze déšť. Déšť ovšem diváky na nekryté výstaviště nepřilákal... Zato Znouze přilákala, byť ne tolik, jako vloni za slunného počasí.
Zahájili jsme téměř úderem osmé večerní, na sólovou kytaru doprovázeni famózním Miškou. Ten, spatřiv náš blejlist, zvolal s nelíčeným úžasem: to bude teda nářez! A byl. A my jsme hráli na cimbály a ochozy se plnily kolemjdoucími. Náš set uplynul jako voda, která bez přestání svlažovala půdu a obšťastňovala tím rozsévače, nikoliv však publikum. Kvůli dešti jsem zvolil strategii zajíc a opustil předčasně stanoviště, za což jsem byl vyloučen z Pionýra (ve kterém jsem nikdy nebyl), takže všechno dobře dopadlo.

V pěkné Kashi (2.5.2003)

Klub Kashe ve Strakonicích nás opět ústy výtahového Vladislava ze Společnosti za práva zrcadel povolal, takže jsme šli. Pravda, cesta to byla obtížná, místy až zmatená, ale došli jsme. Nejprve jsem se dozvěděl termín 1.5. Když mi kapela termín potvrdila, dozvěděl jsem se, že je to 2.5. Když mi i tento termín kapela potvrdila, došla mi SMS, že se akce ruší. O této novince jsem již kapelu raději neinformoval, protože tolik změn ve dvou dnech by mohlo špatně působit na jejich nervový systém a na zažívání. Asi dvě hodiny nato jsem byl zpraven, že akci zaštítí a pod svá křídla (byť poněkud děravá, jak ukáže závěrečná pointa) vezme samotný klub Kashe.
Spolu s námi má housti slovenská legenda Slobodná Európa a mladý nadějný Skautský nářez z Protivína. Tato sestava tří kapel dobře zafungovala vloni na podzim ve Volyni, takže nebyl důvod obávat se fiaska tentokrát.
Na místo jsme dojeli mým Rudým ďáblem již před domluvenou půl šestou, bicí postavili, stolní fotbálek zahráli. Skautíci nazvučili a šlo se do hospůdky pod kopec na pivo a párečky. Pánové ze SZPZ nás vítali, prováděli, bavili, zajímali se...
Celá akce měla jeden drobný nedostatek, a to, že nepřišli lidi. Čekali jsme, že naběhnou po hokeji (MS ve Finsku), ale pořád nic. Tak v půl desáté začali Skautíci a docela zlepšili oproti posledně zpěvy, instrumentálně se namakali a zahráli i jednu vlastní skladbu, kterou jsem neznal z alba. Na závěr přidali naši známou vypalovačku Monarchy a musím konstatovat, že dost zdařile.
My jsme odehráli s jedním zádrhelem, a to že po první sloce Na dně jsem si přišlápl a odpojil kabel od comba, takže chvíli jsme přestali hrát. Jinak žádná závada, jen velká únava a diváci nikde.
Než Slobodka nazvučila, byli jsme sbaleni a rádi, že jsme rádi jsme opustili město Švandy a jiných dudáků.
Druhého dne po akci jsem pak zvěděl, že SZPZ na akci potratila asi 4000 Kč a pan Vlado Výtah uvažuje o ukončení své pořadatelské činnosti. To by nás v žádném případě nepotěšilo, takže doufáme, že si to snad ještě rozmyslí.

Hifi FíFa (6.5.2003)

Po celkem famózním úspěchu v litoměřickém Pivovarském sále muselo přijít přistání na pevné zemi, provázené zakopnutím o rodnou českou hroudu. Pánové dorazili včas, Michal se již občerstvoval na baru, já jsem zaparkoval po delším hledání, protože všude najednou přibyly zákazy parkování. Bylo to tím, že na Bartolomějské návsi se slavilo osvobození této vesnice. Při té příležitosti zde byl zbudován obří stan s pivem a vyhrávaly zde městem dotované kapely.
My pak jsme se stáhli do sklepních prostor Hifiklubu, kde po jistém váhání přeci jen začal koncert. Kapely hrály přesilovku, což bylo zlé. Jinak ale hraní našich hostí proběhlo myslím velmi uspokojivě. Jen kytara byla na zdejší prostor docela vybuzená. Příště musíme pozvat Upelestiflus do většího prostoru. Ale zase to nebylo tak divoké, většinou jsem i rozuměl částem textů, aspoň pokud mi moje chatrná angličtina stačila. Hráli fakt pěkně, podobně jako posledně. Sestra baskytaristy přivedla do Hifáče pana primátora Šneka (pozdravujeme), se kterým se patrně dosti zná. Touto cestou děkujeme i panu Clo a Elišce, jakož i dalším nepříliš četným davům příznivců rychlé hudby.
Pak jsme přišli my a spolu s Michalem dohráli celkem dobrý koncertík až do konce. Pánové z předkapely mohutně povzbuzovali a tak to nakonec dobře dopadlo.

Písčitá Paluba (28.6.2003)

Paluba je klub v Písku. Venca, zvaný 21, bydlí taky v Písku. Disharmonici patří mezi jeho oblíbené spolky. Takže když pořádal svůj první koncert, pozval do zmíněného klubu právě Disharmoniky. Navíc pozval Laiky a strakonické Zničehonic, kteří právě vydali svoje nové CD se starými skladbami.
Na místo jsme dojeli bez Pýta, kterého vezli jeho spoluhráči z Laiků. Tou dobou na místě byla výčepní, zvukař a pár štamgastů. Hlavní hvězdy večera oznámily, že před svým naloděním na Palubu odehrají někde v okolí ještě jeden koncertík, dotázaly se, zda jsme si nepřivezli z vlastní iniciativy combo navíc (nepřivezli), smontovaly bicí a zase odjely.
Bicí byly slušné až na jednu maličkost - neměly druhý přechod. Sice jsem dostal mailem informaci, že používají jen jeden přechod, ale že druhý mohou na požádání dodat. Obratem jsem tedy odepsal, aby dodali i druhý, že ho Spok potřebuje. Nicméně kapela byla v prachu a přechod jen jeden. (Spok nakonec ukázal, že mu jeden přechod stačí)
Koncert zahájili Laici. Začátek byl ohlášen na 20 hodin, takže skutečně asi tak 21:10 zahájili produkci. My jsme jen zírali, jak se zlepšili za tu dobu, co jsem je neslyšel. Snad jen Fíkův zpěv nebyl až tak přesný, ale i tady bylo zlepšení patrné.
Po nich jsme se na pódium vydali my. Odehráli jsme myslím celkem solidně (na naše poměry) a obstojně dopadla i premiéra skladby Vliv. Kolem jedenácté jsme se chystali dolů z pódia, ale Zničehonic ještě nedorazili, takže jsme asi dvacítce diváků přehráli ještě disharmonicky folkový recitál Vločka - Kelímek - Chrobáček - Tma.
Hvězdy večera nastoupily a vystoupily se svými protestsongy o tom, jak jsou ve svých 40 letech rebely rodiny a podobně. Vyslechli jsme pár klasických pecek a poté se doctorovým Modrým sršněm teleportovali do města piva.

Litoměřice bez Houby (23.8.2003)

Když jsme v lednu zahráli na nEMAdEMA festu, potkali jsme tam Michala Hanzla, naši dobrou vílu z Litoměřic. Taky tam byl Martíček z Houby se svojí kapelou No sympathy. Slovo dalo slovo a mail dal mail, takže jsme se dohodli, že v Litoměřicích v létě zahrajeme, domluvíme se s Houbou na vhodném termínu a bude to v pohodě.
Tak jsme se domluvili, jen já jsem to celé trochu popletl a někdo z kromě toho někdo z Houby v době konání koncertu dlel ve Francii, o čemž jsem zvěděl až posléze. Buď jak buď, Houba to Michalovi řekla včas a ten místo ní pozval náš oblíbený hudební spolek Upelestiflus.
Na místo jsme dorazili zkušeně v 7 večer a jako první informaci zvěděli, že na kapelu máme zdarma 30 piv. Jako druhou pak, že vzhledem k zatažené obloze se akce přesune do hospůdky. V tuto dobu ještě akce vypadala velmi komorně, ale s úderem deváté večerní už na místě čekalo na zahájení několik desítek místních nezávisle-hudebních posluchačů.
S plnou vervou se pustili Upelesťáci do svojí řízné produkce. Zvuk byl pravda trochu silný a hospůdka jím téměř přetékala. Zato před ní byl zvuk ideální. Nicméně ani uvnitř nic nevazbilo a Michal sám zvučil. Kdo umí, umí.
My skočili na pódium po nich a pustili jsme se do disharmonie v plzeňském pojetí. Pravda, některé texty jsem hůř lovil v paměti, ale nikomu to patrně nevadilo. Zejména mladá paní FíFová vydržela pogovat pod pódiem po celou dobu produkce. Gratulujeme. Mimochodem děvčata mají v Litoměřicích fakt designově solidně koncipovaná. Vzhledem k tomu, že jsme byli nazváni hlavní skupinou večera, odehráli jsme téměř hodinu a půl, což je náš rekord. Však také druhý den jsem mluvil jen potichu. Akce byla opět kvalitní, zdařilá. Takže ji snad zase někdy zopakujeme.

Stříbrný festival (30.8.2003)

Skupina se sympatickým názvem "Pivo zdarma!" se rozhodla, že uspořádá ve svém rodném Stříbře festival. Pro nás na tom bylo zajímavé zejména to, že nás taky pozvali. Kromě nás se tam vyskytovalo ještě asi 7 dalších kapel. Nejslavnější z nich byly bezesporu strašické formace In public ill a Sex deviants.
Však jsme se s prvními z nich tak zakecali, že jsme druhé slyšeli jen z povzdálí. Několik zajímavých týpků už poskakovalo pod pódiem a všem byla trochu zima, protože v letošním parném létě jsme přivykli podstatně vyšším teplotám, než bylo večerních cca 12 stupňů Celsia.
My jsme na místo dorazili chvilku po desáté hodině večerní. Publici hráli, až se hory zelenaly a punkáči modrali. Na vyvěšeném programu jsem se dočetl, že hrajeme od půlnoci 50 minut. A skutečně jsme hráli od jedné v noci skoro 30 minut.
Banjovi a Pýtovi se hrálo dobře, Spok a Doctor z koncertu tak dobrý dojem neměli. Spok zejména proto, že pod bicími nebyl kobereček, takže škopky a plechy skotačily po pódiu, což zřejmě okoukly právě od Doctora. Nicméně jsme šťastně dohráli a odjeli netradičně východním směrem.

Přeplněný Vagón (7.9.2003)

Skupinu Vrámci možností už jsme nějakou dobu znali. Snad i proto jsme přijali její pozvání na společný koncert ve Vagonu. Během dohadování o koncertu mi přišla SMS, že máme být na místě v 6 večer a e-mail, že tam máme být v 7 nebo chvilku před. Takže jsme si zahráli na chytrou Horákyni a v půl sedmé jsme byli na místě. Další hodinu a půl se nedělo vůbec nic.
Malá vsuvka: Jak jsme už zjistili z webu, ještě s námi zahrála skupina Takschaschilla ze Strakonic a jak jsme zjistili na místě, ještě Zewines z Prahy-Jižního města. Nic proti ani jedné z uvedených kapel nemáme, ale čtyři kapely na jeden (a ještě k tomu nedělní) večer v klubu, kde se hraje od půl deváté, to je docela dost. Dá se dokonce s úspěchem pochybovat o inteligenci pořadatelů. Zvláště matematické schopnosti asi zcela scházejí. Opravdu to vypadá, že neumějí do pěti počítat, což je možná štěstí, jinak by kapel pozvali jistě mnohem více.
Pak začalo dohadování o tom v jakém pořadí se bude hrát. Organizující Vrámec Radek nám pravil, že na prvé a druhé se rozpočítali oni s Zewines, takže my s Takschaschillou máme losovat o třetí místo.
Po této radostné zprávě jsme začali zvažovat okamžitý odchod, nicméně posléze jsme zůstali a strhla se mírná slovní přestřelka o místo v čase, kdy ještě část diváků setrvá v židlích. Se ctí jsem obstál a díky mému vrozenému vyjednávacímu talentu jsme obsadili hezké druhé místo.
Aspoň jsme společnými silami dostali Zewines na pódium a oni spustili skutečně v prognózovaných 20:30. Kytaristé dlouhý a široký, jakož i vlasatý basák, mistr bicích a občas i snědý saxofonista se činili, až nehrající kapitán Vrámců konstatoval, že jsou to skuteční brusiči. Hráli a zpívali, zpěvy místy dost ujížděly, zato kytary s basou šlapaly slušně a spolužáci vesele křepčili. Zvuk byl zatím slušný.
Vrámci naběhli po nich a musím konstatovat, že se od našeho posledního společného koncertu docela vyhráli. Většinu odehráli ve třech a dominoval (nejen postavou) kytarista/zpěvák Radek. Asi dvě věci spolu s ním odzpívala zpěvačka. Divácký ohlas byl stále mocný. Snad kvůli tomu zvukař přidal na zvuku o pár decibelů.
Když nastoupili Strakoničtí, začal odliv diváctva, byť kapela od zkušební hitovky od Bad Religion až po další, už pouze vlastní skladby předvedla celkem našlápnutý výkon. Zvuk byl už hodně vyhulený, takže optimální poslech byl před vchodem do klubu, posléze v pasáži.
Za 10 půl dvanácté jsme naběhli my a začali hrát pro pět zbývajících diváků. Pro tak početné publikum je opravdu radost hrát, obzvláště když si musí člověk na vystoupeni pět hodin počkat. Do půlnoci bylo po všem. Zvuk na pódiu byl slušný, je však velkou otázkou jaký zvuk byl na sále. Asi docela silný, neboť při jednom z kytarových sól byl jeden z posluchačů akustickou vlnou podebrán a vyhozen až na Národní třídu. Jinak jsme hráli vcelku bez kazů a snažili jsme se, aby neutekla i ta poslední hrstka diváků. Touto cestou děkujeme Rumbling Jokerovi a všem ostatním, kteří vydrželi až do konce.

Hifi Pán optikům (11.9.2003)

Disharmonici si chtěli důstojně připomenout druhé výročí hrůzy v New Yorku tak, že uspořádají vlastní hrůzu v Plzni. Uznejte sami, co může být hroznějšího, než koncert Disharmoniků?
V tomto termínu byl volný Hifáč, z něhož se zvolna stává naše domovská scéna v Plzni. Volba druhé kapely padla na Panoptikum, které účast přislíbilo i dodrželo. Na místo dorazili víceméně všichni víceméně včas (někteří i později než já, takže tentokrát jsem nevypadal jako největší kverulant).
Zvučila tentokrát sehraná dvojka z AVIKu Brom-Mikeš. Krátce po půl deváté Panoptikální umělci (mimo jiné se Spokem za bicími) spustili svoji produkci. Michal s Démou a Travnatými manžely si odběhli poslechnout v jiném klubu hrající Hibaj. Naopak přibyli čerstvý druhorodič Caine, Pýt a Eliška Doctorová, kterou jsme zaměstnali jako kamerawomana (krásné slovo, není-liž pravda).
Vystoupení probíhalo podle očekávání a Ondrovy nápadité texty s folkrockovým doprovodem zněly sklepními prostorami. Sálem korzoval Mikeš a nevynechal ani pódium. Je to už starší psí gentleman, takže vše slyšené vnímal se zkušeností ostříleného zvukaře. Vzhledem k tomu, že ani jednou varovně neštěkl, usuzujeme, že zvuk byl v naprostém pořádku.
Disharmonici se pomalu dostavili na pódium, Doctor zkušeným zrakem prověřil svoje doskočiště a mohli jsme začít. První část jsme odehráli klasicky ve čtyřech, spolu s Gayi a lesbičkami přišel na pódium i Michal, při Zednících následovaný Cainem. Michal v některých skladbách zahrál i mírně jiná sóla a byl zřejmě ve skvělé náladě. Dokonce si radostí několikrát poskočil a to tak dokonale, že zastínil i doctorovy taneční kreace. Jeho výkon všechny převyšoval, ale to snad ani nemusím psát. Oproti několika posledním koncertům bylo vystoupení lehce folkovější, neboť byl prostor zařadit více pomalejších věcí z Kachňátek (Krychle, Věž, I love You...). Po čtvrtém přídavku jsme se slitovali nad posluchači a umožnili jim odejít domů.

V Praze je draze aneb Guru Žižkov (11.10.2003)

Celá akce se seběhla trochu zmatečně. Zavolala nám skupina Odnikud nikam, že by si s námi chtěli zahrát. My jsme souhlasili, ať něco domluví. Domluvili tenhle termín a týden poté zjistili, že jejich kytarista v tom termínu nemůže. Po poradě s Doctorem jsme usoudili, že to zkusíme odehrát bez nich. Přizvali jsme si Laiky, kteří jsou pro každou špatnost. Tím chci říci, že jim nevadí hrát s Disharmoniky.
Na místo jsme přijeli v půl sedmé a začali tahat aparáty do sklepních prostor klubu. V protisměru pak tahala svoje aparáty skupina, která tu hrála den předtím. Po chvíli rozpaků jsme zjistili, jak je pódium situováno a že diváci jsou před kapelou, pod kapelou a za kapelou. Čili nemohli jsme použít obvyklé dětské "před kapelou za kapelou nesmí nikdo stát, nebo nebudu
hrát...", protože jinak bychom si ani nevrzli.
Naše velké díky patří kapele Upelestiflus. Její baskytarista náš koncert navštívil a mistr bicích Fífa se pokoušel dovnitř dostat s manželkou a dcerou. Ti vpuštěni nebyli, neboť dvouleté dceři evidentně ještě nebylo 18, takže jsme se s ním šli pozdravit před klub. Navíc nám donesli svoje nové CD (velmi doporučujeme). Touto cestou děkujeme také mistru Rumbling Jokerovi, který si nás v poslední době zřejmě oblíbil a pravidelně naše akce v Praze navštěvuje. Leč dosti děkování a vraťme se k suchému, leč naprosto nevýstižnému popisu průběhu akce.
První si zahráli Laici a musím konstatovat, že sólový kytarista z Tunelu jim zvuk zase o něco vylepšil a místy i dost přitvrdil. A také si pořídil krásné nové combo. Laici skončili před desátou a my jsme naběhli krátce po nich.
Chybovali jsme méně, než je u nás běžné a zvuk byl patrně taky dost dobrý (soudím dle Laiků, kterým jsem rozuměl i ve skladbách, kde jsem text neznal). Ale celkově jsme měli dojem, že to nějak není ono, co by mělo být. Ale diváci byli asi spokojeni, neboť písně odměňovali hojným potleskem. Bylo to poprvé co jsme slyšeli hlavní jásot z zákulisí, neboť nejpočetnější skupina posluchačů seděla právě tam. Inu klub Guru je velice zajímavě řešen. Veselá historka se nám stala hned při úvodních Kozolupech, kdy jsem před poslední slokou šlápl na vypínač prodlužovacího pětipsa a vyřadil tím dočasně z provozu kytarové combo.
Nejvíc jsme se ovšem nasmáli při účtování. Výsledek byl takový, že klub vydělal 1460 (plus konzumaci) a zvukař dostal 500 Oproti tomu diváci zaplatili 1150 a my ten zbytek (plus náklady na dopravu). Dále jsme se při účtování (tj. po koncertě na odchodu) dozvěděli, že máme také konzumaci v hodnotě 200 na kapelu, což nám v tu chvíli bylo hodně platné. Hlavní problém byl v tom, že jsme si klausuli o 30 divácích a financích původně vysvětlovali jinak, než nám nakonec bylo personálem vysvětleno. 
Tímto chci varovat kapely, které nemají jistotu, že na ně přijde aspoň 30 platících diváků: sežeňte si lidi, třeba je odchyťte na ulici a vstup jim zaplaťte, proděláte míň.
Tak jsme klub opustili a doufáme, že si nás tam diváci užili, protože jsme tam byli za takových podmínek naposled.

Volyně říjná (25.10.2003)

Ve Volyni Na Nové už Disharmonici hráli, takže místo nalezli bez problému. Spok s přítelkyní Magdou využili taxislužeb spřátelené Znouze, která tento koncert hrála spolu s námi a se strakonickou Takschashillou. My ostatní jsme přijeli v 7 hodin večer k hotovému, protože bicí dodali strakoničtí a comba ZNC. Mistr zvuku Máza se ukázal být opravdu mistrným. A jelikož bylo nazvučeno, vydali jsme se spolu s panem Goldou ztrestat něco neposlušných Budvarů v přilehlé hospůdce. Tam posléze dorazil i pan Déma. Posilněni (viz utopenci) jsme se navrátili zpět do sálu a pustili se do práce.
Odstartovali jsme přesně ve 21:21:21. Náš výkon nebyl rozhodně bezchybný, ale přesto náš celkový dojem z hraní byl dosti dobrý (ostatně i diváci se vyjadřovali podobně). Úplně tomu nerozumím, ale fungovalo to u všech, jak jsme se po koncertě shodli.
Mistři z Nouze předvedli mistrný výkon a hráli něco přes půldruhé hodinky. Hráli v sestavě s Romanou bez Michala a šlo jim to fakt dosti slušně. Diváci dosud sedící se většinou během jejich setu stali stojícími a místy i pogujícími. Dohráli s pár přídavky a o půlnoci vyklidili pole Takschashille.
Tyhle hochy jsme nedávno slyšeli ve Vagónu a navíc hodina natolik pokročila, takže jsme se před jejich vystoupením vytratili.
Závěrem bychom chtěli poděkovat lidičkám ze Společnosti za práva zrcadel, kteří tuhle fajnovou akcičku zorganizovali.

Hifi na koncíku Tunelu (6.11.2003)

Představovat našim milým čtenářům Hifiklub nebo skupinu Tunel by bylo nošením idiotů na české silnice. Sešli jsme se všichni včas a během přípravy na koncert nedošlo k žádné výtržnosti. Jedinou mimořádnou událostí bylo, že nám halogenový zvukař (Brom) naladil bicí, takže pak byly jako hodiny. A jelikož udeřilo půl deváté a osm a půl minuty, byl nejvyšší čas vše začít.
Tunel zahájil jako první. Po delší době jsem je slyšel v plné sestavě s oběma mladými štíhlými houslistkami a suverénní zpěvačkou, zezadu podporované triem Tomáš, Zyky (v blond paruce), Ornič. Jejich výkon rozhodně nezklamal. Jejich místy folkovější poloha rozhodně seděla a rychlejší věci neměly chybu.
My jsme naběhli kolem desáté hodiny a za vlídného přijetí publikem odehráli trochu netradiční sestavu skladeb. Měl jsem trochu obavu, co udělá můj hlas. Přeci jen na zkoušce v pondělí jsem byl dost indisponován a od té doby jsem se moc nevyspal. Ale ještě to nedopadlo tak nejhůř, pokud pominu občasné textové výpadky v některých novějších skladbách. Poprvé zde zazněla skladba
Neoholenou, kterou jsme zorali jak Brežněv celinu. Ale celkově akci hodnotím velmi kladně, neboť kromě kvalitní spolukapely nám radost udělali i diváci, že přišli. Dále pak Bromík, že pěkně nazvučil. Krátce po jedenácté hodině a čtvrtém přídavku jsme vyklidili podzemní prostory a rozutekli se každý ke svému stanu
(řečeno starozákonní formulací).

Prosek 13. po třinácté (13.11.2003)

Když je 13. v měsíci, je to jasné znamení, že mají Disharmonici sednout do vozu a jet někam zahrát. Jak jsme zjistili, na Proseku jsme dosud hráli jen 12krát, takže to byl náš třináctý koncert na tomto místě. Sami uznáte, že lépe jsme to načasovat nemohli, už vzhledem k tomu, že 13. měsíc není a čekat na rok 2013 by bylo trochu zdlouhavé. Pokud je mezi čtenáři nějaký numerolog nebo jiné numero, může nám případně poradit, co s tím. Druhá třináctka nám aspoň částečně vyvažuje skutečnost, že 13. nevyšlo na pátek.
Na cestě jsme nabrali mírné zpoždění, protože Plzeň byla přeplněna
plechovkami na čtyřech kolech. Díky tomu jsme nestihli přijet na místo v domluvených 18:30, nýbrž až 19:00. Doma jsem si nechal vypnutého mobila, díky čemuž nás při cestě neznervózňovalo vyzvánění a pokusy o kontakt ze strany naší dnešní spolukapely Odnikud Nikam (ON).
Další šťastnou náhodou jsem se praštil stropem do hlavy při hledání zkratky z hospody do laické zkušebny.
V klubu jsme už nenalezli náš oblíbený fotbálek, takže jsme ani nezjistili, kdo z nás hraje nejhůř. Byl bych žhavým kandidátem. Nachlazený a nevyspalý... Ačkoliv Doctor a Pýt se oba stěhují, mají záhul v práci a mohli by mi asi zdatně konkurovat.
Míra šťastných náhod byla dovršena návštěvností v klubu, která byla dvojciferná, byť jen mírně. Ostatně co jiného jsme mohli čekat, než 13 diváků. Mistr Spok s bicím mistrem ON složili bicí v opačném gardu, čímž se oba skvěle pocvičili. Může se jim to do budoucna hodit.
ON nastoupili a hráli a zpívali. Pravda, jejich styl nebyl punkový ani přibližně. Hrát celkem uměli, zpěvačka byla hlasově na výši, ale byl to popík s občasnými minináznaky jazzu a rocku. Texty celkem poetické a krátké, nejméně z poloviny anglické. Pěvkyně zpívala z maxitaháků na podlaze, což bylo pochopitelné. Zpívá totiž v kapele teprve od října, takže by byl div, kdyby si to všechno už pamatovala. Skončili včas a naběhli jsme my.
Zpěv ze mě šel s určitými obtížemi, zahleněné a nachlazené hrdlo
nedovolovalo zvuku hladký průchod. Po každé skladbě jsem musel svlažovat a stejně to nebylo (Yoko) ono. V závěrečné Chřipce se mi povedlo vypustit půl sloky a další chybky by se také našly. Co mě udivilo, většina posluchačů setrvala i na náš řev, ač přišla spíš na ON. Dokonce jsme měli slušný aplaus, byť na pódium si dnes nikdo netroufl. Ba ani ŘiĎiČ, o Rumbling
Jokerovi nemluvě.
Po koncertě si napsal kontakt na nás maník, který organizuje nějaké motorkářské festivaly. A  to je pro dnešek všechno, takž můžete jít klidně spát, milé děti.

Nad Radbuzou se něco bělá (22.11.2003)

A jestlipak to není Bělá? No jo! Je to ona. A kudy že se tam jede? To musíte do Boru u Tachova a potom po čím dál užších okreskách asi 20 kiláčků. Anebo byste mohli zkusit něco podobného od Postřekova, ale nepomůžete si. Je to
prostě taková osada na konci světa, čítající něco málo přes 1300 lidí. Přesto se po cestě od Znouze dozvídáme, že při jejich dvou dosavadních koncertech zde vždy byla kromě živelné pohromy také slušná návštěvnost. Dnes si daly živly kromě mírné mlhy celkem pohov, takže jsme na místo dorazili v pravý čas, v Ovečce a v pořádku. Pomohli jsme složit bedny na místo a zvukař se svými pomahači zahájil zvukočinnost.
My jsme se pustili do svačin a do piva. Tráva nám ukázal fotky z Tádžikistánu - hezké fotky, hezké kopečky (Pamír to tuším byl). A nenápadně se přiblížil ten čas, kdy jsme začali produkovat tu pravou disharmonii
Tak jsme naběhli a publikum sedělo na židlích v místech, odkud nebylo na nás moc vidět. Občas si někdo zadupal nohou do rytmu, ale kromě zvukaře a slečny Trávové se v malém sálku před námi občas prošel maximálně někdo pro pivo. Hráli jsme normálně, tedy na naše poměry. Tu a tam chybička, tu a tam dobře, prostě standard.
Znouze přišla po nás a některým z přítomných tato skutečnost stála za přesun do sálu. Nebylo jich mnoho, ale někteří začali i vesele pogovat a křepčit, zkrátka uctívat boha Decibela. Znouze odehrála jako vždy dost dobře, byť tentokrát mi připadal Déma místy trochu unavený.
Účast diváků byla o něco nižší než v obou předchozích zdejších případech, což připisujeme hlavně absenci přírodních katastrof. Na závěr jsme se dozvěděli, že klub se bude rušit (hle, jak zhoubný je vliv Disharmoniků na rockové kluby).
Abych nekončil tak pesimisticky, někdo z diváků nám (no, spíš Znouzi, ale rozdělili se s námi) přinesl moc dobré klobásky, které nám zpříjemnily balení aparatur a odjezd domů.

Nostalgická Lampa (2.12.2003)

Z iniciativy 3 dřeváků se domluvilo hraní v Lampě na začátku prosince. A byla to muzika, dobrá jako kdysi, řečeno slovy plzeňských klasiků. Dřeváci, Laici a my, to byli aktéři tohoto večera plísní a kanců. 
Dřeváci zahájili klasicky s Přémou u bicích, neboť jejich bubenice byla opět chorá. 
Laikům prospěla přítomnost Frančeska u sólové kytary a chlapci už hrají docela slušně.
My jsme zahráli na závěr pár kousků z našich oblíbených. Celkem jsme to ani moc nekazili a Michal si zahrál také, což potěší dvojnásob.
No, o moc víc si už nepamatuji, protože zápis tvořím měsíc a půl po akci. Ale akcička to byla příjemná.

Kramolínský guláš (6.12.2003)

Tak sotva jsme se Znouzí zahráli jednou, už jsme v krátkém čase hráli podruhé. Tentokrát se jelo s Michalem a jelo se na jih. Kramolín je vesnička na jih od Nepomuka, odkud pocházel legendární svatý Jan. A co by kamenem dohodil a zbytek doběhl je pověstná Mileč, kde se dodnes na věčnou paměť neméně legendární skupiny zachovává vlaková zastávka.
Jeli jsme za tmy a rozebírali vliv Mikuláše a jiných svátků na světovou politiku a možná i jiná témata. Na místě samém jsme pak byli uvítáni a uvedeni. Mezitím jsme si nanosili nářadí a započali se svačinou. Kdo si ji dnes vzal s sebou, ten ale prohloupil (jako třeba já).Na místě totiž byla podávána krmě chutná, vydatná a cenově velmi přijatelná (nemluvě o guláši zdarma po koncertě, a že to byl guláš opravdu špičkové světové extratřídy).
Naproti tomu náš výkon byl v podstatě průměrný, zpočátku trochu nejistý (jako skoro vždy), po příchodu Michala o poznání lepší. Pódium přece jen trochu ožívalo již při naší produkci, zejména zásluhou již dostatečně občerstvených čmeláků (měli obří brýle a tykadýlka a asi jejich sosáčky nasosaly dost Nektaru nebo Gambáče).
Musím trochu napomenout Doctora, že se
mu povedlo zapomenout nahrávky doma. Bylo na místě asi 5 (!) potenciálních zájemců o nákup.
Znouze zahrála ve třech blocích. Více nemá smysl dodávat, neboť opakovat stále stejnou chválu nemá smysl.
Po jejich doznění byl transportován do šatny maxihrnec, téměř plný skvělého guláše. Cena byla také velmi dobrá (zadarmo), takže jsme se na závěr všichni natláskali až po hrdlo.