Kronika - rok 2004


Rok 2003

Pellar a jeho partaj 
Prosek 
Hifáč březnový 
Hibernace 
Veřejně nemocné pivo zdarma 
Litoměřice dříve, leč pozdě 
Pýt
 
Bratři Kilbergři
 
Spok 
Nemeleme

Pellar a jeho partaj (13.1.2004)

Začal nový rok a tak se zase hrálo. Zase to bylo v Hifáči , zase nepřišlo moc lidí, zase s námi hrál výtečný Michal a zase jsme pozvali osvědčenou předkapelu, tentokrát Panoptikum pod vedením Ondry Pellara.
To se zhostilo se ctí role předskokana. Tentokrát se zpěvačka stala zároveň i moderátorkou mezipísňového prostoru (tohle šílené slovní spojení jsem
právě vymyslel) a docela jí to šlo. Hrát začali 9 před devátou a skončili 10 před desátou.
My jsme nastoupili na pódium po nich a aspoň ze začátku se nám nějak nedařilo - aspoň mně určitě a Spok taky něco takového povídal. S Michalovým nástupem z nás tíha pomalejšího rozjezdu trochu spadla. Dobrák Caine tvrdil,
že si žádné naší indispozice ani nevšiml. Celou dobu nás mohutně povzbuzoval, jak je jeho chvályhodným zvykem. Dohráli jsme a zamávali pár zbylým vytrvalcům, kteří nás vydrželi poslouchat až do konce.
 

Prosek 5.2.2004

Aby byla změna, zahráli jsme na Proseku. Aby byla změna ještě podstatnější, pozvali jsme Odečet plynu. Ale skutečná změna byla až v tom, že ani na ně moc lidí nedorazilo.
Na místě jsme byli včas, což po minulých dvou koncertech nikdo nečekal, takže jsme v půl sedmé nakráčeli do prázdného a zhasnutého sálu, což starším z nás evokovalo vzpomínky na zatemnění během 2. světové války. Nasvačili jsme se a posilnili zdraženým Gambáčem, zatímco Spok postavil bicí. Po svačině dorazili Odečtové včetně moneyžera ŘiĎiČe. Zvuk se nazvučil a pánové začali.
Pravda, rytmus mají stále každý svůj, nicméně hodně se po technické stránce zlepšili. Aranže, texty, všechno nápadité. Až se to naučí zahrát dobře, bude to dost dobrá kapela. Podali strhující výkon, po kterém vypadali trochu ztrhaně, nicméně spokojeně. Závěrečný přídavek Paralet jim vyšel asi nejlépe.
My jsme tentokrát ani neposkakovali, protože Doctor a já jsme byli znaveni budováním svých obydlí, zatímco Spok byl chorý (i tělesně). Pak už vše šlo obvyklým způsobem. Disharmonici obsadili pódium, během Kozolup nazvučili a něco přes dvě desítky skladeb s běžnou chybovostí bylo odehráno. Přidali jsme Monarchy, Zedníky a Chrobáčka. Mile nás překvapilo, že i dosud sedící většina publika ke konci ožila a vesele pogovala pod pódiem.
Na závěr nám zvukař laskavě odprodal nahrané CD a to už byla taková tečka za tím naším koncertem.

Hifáč březnový (4.3.2004)

Jak to tak občas bývá, Disharmonici si zahráli v Hifáči. Přizvali si k sobě oblíbenou skupinu Tunel a mohlo se hrát. První zahráli naši osvědčení Tuneláci, tentokrát zcela bez houslistek, zato s hostem, a sice harmonikářem-foukačem. Odehráli, pár kusů jsem ještě neznal a navíc představování jednotlivých nástrojů bylo velmi zajímavé. Díky tomu víme, že to dřevěné červené s šesti strunami je kytara, to na druhé straně pódia s tlustějšími strunami baskytara, těm
škopkům se říká bubny a zpěvačka zpívá do mikráku:-) Pěkně hráli, až jsme po nich přišli na řadu my.
Moc dojmů jsem nevstřebal, protože jsem byl docela dost ospalý. Michal Röhrich měl kytaru nastavenou dost potichu, takže jsme slyšeli víc tu moji. Odehráli jsme to klasicky, snad jsme ani moc nekazili. Penízků se vybralo akorát pro zvukaře a pro OSU
(pokud o OSE ještě někdo neslyšel, je to česká obdoba sicilské Mafie). Už mě nenapadá, co bych dalšího zmínil, tak to asi bude všechno.

Hibernace

Na jedné zkoušce nám Pýt oznámil, že nestíhá. Pracuje totiž jako zvukař v Plzeňském národním divadle, což znamená že je téměř každý večer v práci. Pokud má náhodou volný večer, tráví jej buď na zkoušce či koncertu s Disharmonikama či Laikama, což je jeho domovská kapela. Vzhledem k tomuto vytížení je rozhodnut z Disharmoniků odejít
Než jsem stačili tuto zprávu strávit (viz Banjova píseň Trávení) přišel s další Jobovou zvěsti Spok. Oznámil nám, že v květnu odjíždí do Japonska na školení a poté se bude do konce prázdnin věnovat rozchození výrobní linku v novém podniku na Borských polích.
Tož nám nezbylo než dohrát nasmlouvané koncerty a nic nového nerozjíždět. Po dohrání koncertů pak bude kapela zakonzervována a uložena k letnímu spánku. V září se uvidí co dál. 

Veřejně nemocné pivo zdarma na Runwayi (3.4.2004)

Naši čtenáři jsou lidé vesměs inteligentní, gramotní až sečtělí a v civilizaci se orientující. Proto by bylo zbytečné jim vysvětlovat, že většina jedinců je vybavena přenosnými telefonními přístroji, tzv. mobily. Panu doctorovi H se stalo, že mu jednou takovýto mobil zazvonil a ze sluchátka se ozval jistý pan Blába, zpěvák In public Ill. Pozval nás na koncertík do Runwaye spolu s Publiky a stříbrskou formací Pivo zdarma, jinak též organizátorkou stříbrského festu, který jsme vloni taktéž absolvovali.
Den předem jsme domluvili nástrojovku a dojeli na místo. Aparáty byly postaveny, čas chvilku po deváté večerní (21:00 to teoreticky mělo začít) a náš basák v hospůdce asi čtvrt hodiny daleko (měli jsme hrát až jako třetí). Na bar přichází basák Piva zdarma a zdvořile se táže, zda bychom se s nimi nechtěli prohodit a odehrát jako první. Tázal se slušně a nám by to nevadilo, ale musel by s tím přijít tak o hodinku dřív. Takhle jsme chvilku počkali, než se vrátí zbytek Pivníků a změna se nekonala. Už vzhledem k
tomu, že kromě Pýta bychom museli přivézt ještě slovutného Mišku z Hifáče.
Takže v půl desáté koncertík začal. Kytarista měl podobný styl jako já - klasický "gypshand". K tomu dost přebuzené combo. Dále basa, bicí, harmonika-akordeon a dva sóloví zpěváčkové u mikrofonů. Vzhledem k tomu, jak to bylo celkově přezvučené, textům až tak moc rozumět nebylo. Dovedu si představit,
že při vyšší koncentraci fans by dokázali udělat slušný kotel. Délka
vystoupení byla celkem přiměřená.
Publici odehráli dost dobře, byť bubeníkovi stále odcházel kopák vpřed a Blábův mikrofon byl trochu slaběji slyšet. Blába samotný pak byl trochu unaven po včerejší oslavě vystoupení Znouze ve Strašicích. Nicméně fungovali chlapci, jakož i dívka s basou, dost slušně. Jak starší pecky, tak i novější věci se valily a fakt to nebylo špatné.
Kytarista Publiků půjčil Miškovi i nástroj, neb dnes mistr dorazil nalehko. Odehrál špičkově (jako vždy), čímž zakryl moje četné (jako vždy) chyby. Tedy kromě těch textových. Celkově jsme trochu stáhli hlasitost comb a odehráli
standardní směs ani k tanci, natož pak k poslechu.
Blába se po koncertě dušoval, že jsme ho dostali z deprese a že to bylo fakt dobrý. Protože vypadal skutečně o něco víc v pohodě než předtím, nejspíš nekecal.
S pocitem dobře vykonané práce jsme ujeli svými RollsRoyce do svých zemljanek.

Litoměřice dříve, leč později (23.4.2004)

Mistr Spok se rozhodl navštívit zemi, kde doufá být svým vzrůstem nadprůměrný, aby uviděl svět také z jiné perspektivy. Což by mu do budoucna mohlo dát docela slušnou perspektivu. Pro tento experiment (nezaměňovat se slovem exkrement!) si vybral zemi vycházejícího slunce (ale ne, žádného sumce, ačkoliv sumo je tam populární). Zkrátka do té země, co si vystřelila z Amerikánskich impěrialístov v Pearl Harbor. Pro Disharmoniky z toho vyplynul smutný důsledek, že nějakou chvilku se budou muset obejít bez onoho mistra otloukače škopků. A nemůže ho nahradit ani Škopková alias Helena Růžičková, protože se neprozřetelně umřela. 
Když Fífa to slyšel, hned z komůrky vyšel, právě když obědval koncert nám objednal, poté nám zavolal, nabídku udělal.My jsme na ni přistoupili a do auta nastoupili, jen co jsme z auta vystoupili na podium jsme nastoupili a tam jsme vystoupili, poté jsme sestoupili a skoro vše jsme vypili. Pili jsme jak pili, jen dva kelímky zbyly.
Tak nějak podobně to praví lidová plíseň a není daleko od Pravdy (nyní Plzeňského deníku). Dostávám se qysvětlení první části nadpisu. Původně byl koncert domluven na květen, jenže to jsme museli stornovat (dříve tlačítko Zpět v originále Cancel), protože jak už bylo uvedeno,  Spok bude zhruba o půl planety mimo republiku. Poté Fífa domluvil sobotu 24.4., jenže to měl Pýt zvučit v divadle jakousi premiéru. Takže bystrý litoměřický Spokův nástrojový kolega usoudil, že den před premiérou snad nebude nic, a to mu vyšlo. Aby nebylo zmatků málo, Doctor začal házet vlny, že v den koncertu nebude moci vystoupit. Bude prý přenášet a převádět data (asi po přechodu, neboť pravdivá data jsou slepá) v Olomouci, slavném to městě tvarůžků nad jiné smrdutých, překonávajících snad i slavné hadovky smrduté. Přenášet bude pěkně po igelitkách, binárně zvlášť jednotky a zvlášť nuly a pak to zpátky seskládá v nové podobě v jiné místnosti a dokonce i v jiném počítači. Naštěstí nakonec uprosil šéfa, že bude vyčleněn na přenášení dvojek a trojek, které se bohudík v binárním přenosu nevyskytují, takže to dobře dopadlo.
Pan Doctor a mistr Spooky se rozhodli nabrat s sebou i svoje drahé polovice (vlastně jsou to minimálně tři čtvrtiny), z čehož vyplynul fakt, že bylo pro mě pohodlnější se svézt v Laikovoze jistého Barkase. Lajky přihopkaly jen s nepatrným zpožděním. Po rozjezdu Barkas oznámil, že dálniční známka není, tudíž se pojede přes Most s zastávkou tamtéž. Ničehož jsem nenamítal v trapném domnění, že tam pan šofér jen něco naloží nebo vyloží a pojede se. Někde mezi Žatcem a Mostem nás zastihl Doctorův mobil se zprávou, že jsou na místě. Za další hodinu nás tentýž mobil shledal v Mostě na odchodu z hospody, kde Pýt svým rázným vystupováním zabránil Barkasovi objednat si ještě místní specialitu šéfa kuchyně, což by mělo za následek další hodinu zpoždění. Barkas si zlobně brumlal pod dosud nenarostlé vousy, že to tedy Lasikům nezapomene, nemoci si dát kuřecí křidýlka v Mostě, takovou dobrotu... Nicméně i takto jsme zasekli časovou sekeru až na samotný doraz, neboť terezínský most zavírali kvůli jeho opravě již ve 20 hodin, zatímco my jsme tou dobou byli někde v Bílině. Tak naše vozidlo směřovalo do Ústí, bohužel po špatném odbočení v Teplicích přes Chabařovice. Další zpoždění jsme nabírali na špatně značených okreskách na východní straně Labe s četnými objížďkami. Pan Doctor volal potřetí a počtvrté a s jasně čitelnou ironií v hlase (při přičichnutí ke sluchátku jsem cítil Iron) se tázal, mají-li Upelesti už začít nebo jak to bude. To bych sice také rád věděl, leč byl jsem totálně rezignovaný. Leč rezignace ze mě spadla, když jsem před sebou zahlédl světla Litoměřic, města Disharmonikům zaslíbeného. Převzal jsem navigaci a vedl Barkase k řece pod most a po ostrově dále až na místo. Vtrhl jsem do sálu jako velká voda a Upelesťáci to právě rozjížděli
Šlapalo jim to skvěle jako vždy a předvedli asi tři věci, které jsem od nich ještě neslyšel. Publikum živé jako vždycky, zvuk dost přebuzený, byť o něco míň než minule. Takže tentokrát se dalo setrvat v místnosti a věru byla radost vidět ty tři místní borce (byť Mike původně tak zcela místní není) a spoustu dalších, kteří radostně pogují a poskakují a vlní se pod pódiem. Hospůdka byla zaplněna a i stolky na přilehlé verandě poskytovaly přiměřený
poslech.
Následoval minibloček dvou skladeb Zastávky Mileč v provedení hlukového tělesa Z.M.R.D.
My jsme nastoupili hned po nich a trochu jsme stáhli zvuk. Pravda, moc jsem pak neslyšel kytaru, takže některé skladby jsem zpíval dost mimo tóninu (jistě to vím o dvou). Nicméně jak se zdá , nikomu to nevadilo. A publikum bylo stále v dobrém rozmaru a stále bujně rozdováděné. Tak jsme odehráli včetně pár přídavků a po prvních dvou skladbách Laiků jsme opustili unaveni a propoceni (a já i mírně podnapilý) místo opravdu zdařilého koncertíku.
Touto cestou fakt moc díky Michalovi za zvučení a zapůjčení prostor, Fífovi a Asse za organizaci akce, Upelesťákům za propagaci, aparát a skvělou hru, Laikům za zapůjčení Pýta, Rumbling Jokerovi za návštěvu nejen tohoto koncertu, Barkasovi za odvoz tam a za zpoždění.
Další osud skupiny je ve hvězdách, a těm já nerozumím. Možnosti a zdroje tu jistě nějaké jsou, tak uvidíme, jak si s tím poradíme...

Bratři Kilbergři (jaro - léto 2004)

Vzhledem k jistým osobním záležitostem naší rytmiky jsme se rozhodli naučit obávaný disharmonický  "kravál sound" také mladší generaci. Problém byl jen v tom, že jsme neměli nikoho, kdo by se toho ujal. Protože je Banjo tvor ukecaný, svěřoval se s problémem všem známým, kteří se ho zeptali (někteří ani to ne). No a uslyšel to jeho známý Pavel, který se ve svých 15 letech věku celkem nudil. Není divu, vždyť kromě gymplu nedělal skoro nic, snad se jen učil stepovat, historicky šermoval, zpíval ve smíšeném sboru a hrál klasickou hudbu na violoncello. A že by zkusil basu a na bicí přivede bratra Toma.
Oba hoši jsou celkem mladí a nadaní, snad jim to vydrží. Menší vadou pak je, že oba za uvedenými nástroji seděli prvně. Nicméně opřeli se do aparátů statečně a určité dílčí úspěchy jsme zaznamenali. Nicméně zatím to ještě na veřejné vystupování není a uvidíme, co bude po prázdninách.

Spok (08.11.2004)

Náš dlouholetý bubeník Spok, jak už jsme avizovali dříve, přijal pracovní angažmá u japonské firmy. Jen co podepsal smlouvu, vydal se na pracovní výlet do země vycházejícího slunce. Zde se zřejmě dozvěděl vše co potřeboval, neboť se navrátil zpět do Čech. Zde se pustil do práce s takovou vervou, že na nic jiného neměl čas. Dlouholeté zkušenosti z hraní se mu prý znamenitě hodily, neboť narozdíl od Japonců, kteří pracují jen na tři doby (během čtvrté doby odpočívají), byl schopen pracovat na čtyři doby. Nebylo pro něho problémem, dik Disharmonikům, pracovat i mimo dobu (pracovní). Výsledek jeho píle se brzy dostavil. Již v říjnu měl hotovou práci na celý rok. Takže se začal nudit a vzpomněl si na Disharmoniky. Ti nezaváhali a ztracenou ovečku opět přijali mezi sebe. Jelikož místo bubeníka mezitím obsazeno, spokojil se japonský mužíček s místem náhradního bicáka. Jeho hlavní místo po návratu bude u nástroje se kterým v kapele začínal. Ti z Vás kteří historii Disharmoniků pravidelně sledujete, musíte již vědět o který nástroj se jedná. Ano, je to kytara kvílivka.

Nemeleme (17.12.2004)

Byl jednou jeden Tlučhuba, pardon, chtěl jsem říci Řidič. A ten, když se dozvěděl, že Disharmonici přežili hromadný útěk muzikantů, zatoužil toto uskupení znovu uslyšet. Jelikož byl velice líný a nebyl schopen za kapelou dojet do města piva, rozhodl se v jedné neznámé vesničce (tuším, že se jednalo Prahu) uspořádat punkové vánoční besídku. Aby to bylo stylové, pozval několik skupin do strašidelného Mlýna. Kromě Disharmoniků a několika dalších skupin, ukecal tento zloduch i legendární kapelu Z.M.R.D.
Tato kapela, která již delší dobu nikde nehrála, se rozhodla na prosby zlořečeného Šoféra secvičit celý svůj repertoár a dokonce nacvičila i několik písní nových. Úhrnem se jednalo asi o padesát až šedesát písní, se kterými chtělo toto hudební uskupení omráčit své fanoušky.
Když se o tom Disharmonici doslechli, nechtěli zůstat pozadu, a i oni nacvičili velice bohatou kolekci písní.
Konečně nastal den koncertu. Z Prahy a Plzně se chystaly obě kapely vyrazit na místo zločinu. Jen co motory aut naskočily ozvalo se zvonění. Volal zatrolený Vodič alias Katastrofión. Jeho zpráva byla přesmutná. Koncert byl zrušen. A tak kapely zaplakaly a vyrazily zpět do svých pelíšků. 
Důvod odvolání koncertu, však není znám. Řidičoid zpočátku prohlašoval, že zlé osoby vykradli bar. Později se k případu tvrdošíjně odmítal vyjádřit. Obsluha baru tvrdila, že nedorazily kapely (což je bohapustá lež, neboť kapely na místě byly (např. Odečet plynu) a ostatní kapely byly odvolány, viz výše). Přítomné kapely se domnívají, že za vše může Řidič. A co nato Šidič? Mlčí. Do dnešního dne nevydal žádné tiskové prohlášení.
Columbo a Poirot zatím pátrají.
A Disharmonici? Ti jsou naprosto znechuceni. Je dost možné, že Řičiči pořádně namelou. 

Rok 2005


Kronika

Hlavní stránka