|
Pellar a jeho partaj
Prosek
Hifáč březnový
Hibernace
Veřejně nemocné
pivo zdarma
Litoměřice dříve, leč
pozdě
Pýt
Bratři Kilbergři
Spok
Nemeleme
|
|
Pellar a jeho partaj (13.1.2004)
Začal nový rok a tak se zase hrálo. Zase to bylo v Hifáči , zase nepřišlo moc lidí, zase s
námi hrál výtečný Michal a zase jsme pozvali osvědčenou předkapelu,
tentokrát Panoptikum pod vedením Ondry Pellara.
To se zhostilo se ctí role předskokana. Tentokrát se zpěvačka stala zároveň
i moderátorkou mezipísňového prostoru (tohle šílené slovní spojení jsem
právě vymyslel) a docela jí to šlo. Hrát začali 9 před devátou a skončili
10 před desátou.
My jsme nastoupili na pódium po nich a aspoň ze začátku se nám nějak
nedařilo - aspoň mně určitě a Spok taky něco takového povídal. S Michalovým
nástupem z nás tíha pomalejšího rozjezdu trochu spadla. Dobrák Caine tvrdil,
že si žádné naší indispozice ani nevšiml. Celou dobu nás mohutně povzbuzoval, jak je jeho chvályhodným zvykem. Dohráli jsme a zamávali pár
zbylým vytrvalcům, kteří nás vydrželi poslouchat až do konce.
Prosek 5.2.2004
Aby byla změna, zahráli jsme na Proseku. Aby byla změna ještě podstatnější,
pozvali jsme Odečet plynu. Ale skutečná změna byla až v tom, že ani na ně
moc lidí nedorazilo.
Na místě jsme byli včas, což po minulých dvou koncertech nikdo nečekal, takže jsme v půl sedmé nakráčeli do prázdného a
zhasnutého sálu, což starším z nás evokovalo vzpomínky na zatemnění během 2.
světové války. Nasvačili jsme se a posilnili zdraženým Gambáčem, zatímco
Spok postavil bicí. Po svačině dorazili Odečtové včetně moneyžera ŘiĎiČe.
Zvuk se nazvučil a pánové začali.
Pravda, rytmus mají stále každý svůj, nicméně hodně se po technické stránce zlepšili. Aranže, texty, všechno
nápadité. Až se to naučí zahrát dobře, bude to dost dobrá kapela. Podali
strhující výkon, po kterém vypadali trochu ztrhaně, nicméně spokojeně.
Závěrečný přídavek Paralet jim vyšel asi nejlépe.
My jsme tentokrát ani neposkakovali, protože Doctor a já jsme byli znaveni budováním svých obydlí,
zatímco Spok byl chorý (i tělesně). Pak už vše šlo obvyklým způsobem. Disharmonici obsadili pódium, během
Kozolup nazvučili a něco přes dvě desítky skladeb s běžnou chybovostí bylo
odehráno. Přidali jsme Monarchy, Zedníky a Chrobáčka. Mile nás překvapilo,
že i dosud sedící většina publika ke konci ožila a vesele pogovala pod
pódiem.
Na závěr nám zvukař laskavě odprodal nahrané CD a to už byla taková tečka za
tím naším koncertem.
Hifáč březnový (4.3.2004)
Jak to tak občas bývá, Disharmonici si zahráli v Hifáči. Přizvali si k sobě
oblíbenou skupinu Tunel a mohlo se hrát. První zahráli naši osvědčení
Tuneláci, tentokrát zcela bez houslistek, zato s hostem, a sice harmonikářem-foukačem. Odehráli,
pár kusů jsem ještě neznal a navíc představování jednotlivých nástrojů bylo
velmi zajímavé. Díky tomu víme, že to dřevěné červené s šesti strunami je
kytara, to na druhé straně pódia s tlustějšími strunami baskytara, těm
škopkům se říká bubny a zpěvačka zpívá do mikráku:-) Pěkně hráli, až jsme po nich přišli na řadu my.
Moc dojmů jsem nevstřebal, protože jsem byl docela dost ospalý. Michal Röhrich měl kytaru nastavenou
dost potichu, takže jsme slyšeli víc tu moji. Odehráli jsme to klasicky,
snad jsme ani moc nekazili. Penízků se vybralo akorát pro zvukaře a pro OSU
(pokud o OSE ještě někdo neslyšel, je to česká obdoba sicilské Mafie). Už mě
nenapadá, co bych dalšího zmínil, tak to asi bude všechno.
Hibernace
Na jedné zkoušce nám Pýt oznámil, že nestíhá.
Pracuje totiž jako zvukař v Plzeňském národním divadle, což znamená
že je téměř každý večer v práci. Pokud má náhodou volný večer,
tráví jej buď na zkoušce či koncertu s Disharmonikama či Laikama, což
je jeho domovská kapela. Vzhledem k tomuto vytížení je rozhodnut z
Disharmoniků odejít
Než jsem stačili tuto zprávu strávit (viz Banjova píseň Trávení) přišel
s další Jobovou zvěsti Spok. Oznámil nám, že v květnu odjíždí do
Japonska na školení a poté se bude do konce prázdnin věnovat
rozchození výrobní linku v novém podniku na Borských polích.
Tož nám nezbylo než dohrát nasmlouvané koncerty a nic nového nerozjíždět.
Po dohrání koncertů pak bude kapela zakonzervována a uložena k letnímu
spánku. V září se uvidí co dál.
Veřejně
nemocné pivo zdarma na Runwayi (3.4.2004)
Naši čtenáři jsou lidé vesměs inteligentní, gramotní až sečtělí
a v civilizaci se orientující. Proto by bylo zbytečné jim vysvětlovat,
že většina jedinců je vybavena přenosnými telefonními přístroji,
tzv. mobily. Panu doctorovi H se stalo, že mu jednou takovýto mobil
zazvonil a ze sluchátka se ozval jistý pan Blába, zpěvák In public
Ill. Pozval nás na koncertík do Runwaye spolu s Publiky a stříbrskou
formací Pivo zdarma, jinak též organizátorkou stříbrského festu,
který jsme vloni taktéž absolvovali.
Den předem jsme domluvili nástrojovku a dojeli na místo. Aparáty byly
postaveny, čas chvilku po deváté večerní (21:00 to teoreticky mělo
začít) a náš basák v hospůdce asi čtvrt hodiny daleko (měli jsme
hrát až jako třetí). Na bar přichází basák Piva zdarma a zdvořile
se táže, zda bychom se s nimi nechtěli prohodit a odehrát jako první.
Tázal se slušně a nám by to nevadilo, ale musel by s tím přijít tak
o hodinku dřív. Takhle jsme chvilku počkali, než se vrátí zbytek
Pivníků a změna se nekonala. Už vzhledem k
tomu, že kromě Pýta bychom museli přivézt ještě slovutného Mišku
z Hifáče.
Takže v půl desáté koncertík začal. Kytarista měl podobný styl
jako já - klasický "gypshand". K tomu dost přebuzené combo.
Dále basa, bicí, harmonika-akordeon a dva sóloví zpěváčkové u
mikrofonů. Vzhledem k tomu, jak to bylo celkově přezvučené, textům až
tak moc rozumět nebylo. Dovedu si představit,
že při vyšší koncentraci fans by dokázali udělat slušný kotel. Délka
vystoupení byla celkem přiměřená.
Publici odehráli dost dobře, byť bubeníkovi stále odcházel kopák vpřed
a Blábův mikrofon byl trochu slaběji slyšet. Blába samotný pak byl
trochu unaven po včerejší oslavě vystoupení Znouze ve Strašicích.
Nicméně fungovali chlapci, jakož i dívka s basou, dost slušně. Jak
starší pecky, tak i novější věci se valily a fakt to nebylo špatné.
Kytarista Publiků půjčil Miškovi i nástroj, neb dnes mistr dorazil
nalehko. Odehrál špičkově (jako vždy), čímž zakryl moje četné
(jako vždy) chyby. Tedy kromě těch textových. Celkově jsme trochu stáhli
hlasitost comb a odehráli
standardní směs ani k tanci, natož pak k poslechu.
Blába se po koncertě dušoval, že jsme ho dostali z deprese a že to
bylo fakt dobrý. Protože vypadal skutečně o něco víc v pohodě než
předtím, nejspíš nekecal.
S pocitem dobře vykonané práce jsme ujeli svými RollsRoyce do svých
zemljanek.
Litoměřice
dříve, leč později (23.4.2004)
Mistr Spok se rozhodl navštívit zemi, kde doufá být svým vzrůstem
nadprůměrný, aby uviděl svět také z jiné perspektivy. Což by mu do
budoucna mohlo dát docela slušnou perspektivu. Pro tento experiment
(nezaměňovat se slovem exkrement!) si vybral zemi vycházejícího
slunce (ale ne, žádného sumce, ačkoliv sumo je tam populární). Zkrátka
do té země, co si vystřelila z Amerikánskich impěrialístov v Pearl
Harbor. Pro Disharmoniky z toho vyplynul smutný důsledek, že nějakou
chvilku se budou muset obejít bez onoho mistra otloukače škopků. A nemůže
ho nahradit ani Škopková alias Helena Růžičková, protože se neprozřetelně
umřela.
Když Fífa to slyšel, hned z komůrky vyšel, právě když obědval
koncert nám objednal, poté nám zavolal, nabídku udělal.My jsme na ni
přistoupili a do auta nastoupili, jen co jsme z auta vystoupili na podium
jsme nastoupili a tam jsme vystoupili, poté jsme sestoupili a skoro vše
jsme vypili. Pili jsme jak pili, jen dva kelímky zbyly.
Tak nějak podobně to praví lidová plíseň a není daleko od Pravdy
(nyní Plzeňského deníku). Dostávám se qysvětlení první části
nadpisu. Původně byl koncert domluven na květen, jenže to jsme museli
stornovat (dříve tlačítko Zpět v originále Cancel), protože jak už
bylo uvedeno, Spok bude zhruba o půl planety mimo republiku. Poté
Fífa domluvil sobotu 24.4., jenže to měl Pýt zvučit v divadle jakousi
premiéru. Takže bystrý litoměřický Spokův nástrojový kolega
usoudil, že den před premiérou snad nebude nic, a to mu vyšlo. Aby
nebylo zmatků málo, Doctor začal házet vlny, že v den koncertu nebude
moci vystoupit. Bude prý přenášet a převádět data (asi po přechodu,
neboť pravdivá data jsou slepá) v Olomouci, slavném to městě tvarůžků
nad jiné smrdutých, překonávajících snad i slavné hadovky smrduté.
Přenášet bude pěkně po igelitkách, binárně zvlášť jednotky a
zvlášť nuly a pak to zpátky seskládá v nové podobě v jiné místnosti
a dokonce i v jiném počítači. Naštěstí nakonec uprosil šéfa, že
bude vyčleněn na přenášení dvojek a trojek, které se bohudík v binárním přenosu
nevyskytují, takže to dobře dopadlo.
Pan Doctor a mistr Spooky se rozhodli nabrat s sebou i svoje drahé
polovice (vlastně jsou to minimálně tři čtvrtiny), z čehož vyplynul
fakt, že bylo pro mě pohodlnější se svézt v Laikovoze jistého Barkase. Lajky přihopkaly jen s nepatrným zpožděním. Po
rozjezdu Barkas oznámil, že dálniční známka není, tudíž se pojede
přes Most s zastávkou tamtéž. Ničehož jsem nenamítal v trapném
domnění, že tam pan šofér jen něco naloží nebo vyloží a pojede
se. Někde mezi Žatcem a Mostem nás zastihl Doctorův mobil se zprávou,
že jsou na místě. Za další hodinu nás tentýž mobil shledal v Mostě
na odchodu z hospody, kde Pýt svým rázným vystupováním zabránil
Barkasovi objednat si ještě místní specialitu šéfa kuchyně, což by
mělo za následek další hodinu zpoždění. Barkas si zlobně brumlal
pod dosud nenarostlé vousy, že to tedy Lasikům nezapomene, nemoci si dát
kuřecí křidýlka v Mostě, takovou dobrotu... Nicméně i takto jsme
zasekli časovou sekeru až na samotný doraz, neboť terezínský most
zavírali kvůli jeho opravě již ve 20 hodin, zatímco my jsme tou dobou
byli někde v Bílině. Tak naše vozidlo směřovalo do Ústí, bohužel
po špatném odbočení v Teplicích přes Chabařovice. Další zpoždění
jsme nabírali na špatně značených okreskách na východní straně
Labe s četnými objížďkami. Pan Doctor volal potřetí a počtvrté a
s jasně čitelnou ironií v hlase (při přičichnutí ke sluchátku jsem
cítil Iron) se tázal, mají-li Upelesti už začít nebo jak to bude. To
bych sice také rád věděl, leč byl jsem totálně rezignovaný. Leč
rezignace ze mě spadla, když jsem před sebou zahlédl světla Litoměřic,
města Disharmonikům zaslíbeného. Převzal jsem navigaci a vedl Barkase
k řece pod most a po ostrově dále až na místo. Vtrhl jsem do sálu
jako velká voda a Upelesťáci to právě rozjížděli
Šlapalo jim to skvěle jako vždy a předvedli asi tři věci, které
jsem od nich ještě neslyšel. Publikum živé jako vždycky, zvuk dost přebuzený,
byť o něco míň než minule. Takže tentokrát se dalo setrvat v místnosti
a věru byla radost vidět ty tři místní borce (byť Mike původně tak
zcela místní není) a spoustu dalších, kteří radostně pogují a
poskakují a vlní se pod pódiem. Hospůdka byla zaplněna a i stolky na přilehlé verandě poskytovaly přiměřený
poslech.
Následoval minibloček dvou skladeb Zastávky Mileč v provedení hlukového
tělesa Z.M.R.D.
My jsme nastoupili hned po nich a trochu jsme stáhli zvuk. Pravda, moc
jsem pak neslyšel kytaru, takže některé skladby jsem zpíval dost mimo
tóninu (jistě to vím o dvou). Nicméně jak se zdá , nikomu to
nevadilo. A publikum bylo stále v dobrém rozmaru a stále bujně rozdováděné.
Tak jsme odehráli včetně pár přídavků a po prvních dvou skladbách
Laiků jsme opustili unaveni a propoceni (a já i mírně podnapilý) místo
opravdu zdařilého koncertíku.
Touto cestou fakt moc díky Michalovi za zvučení a zapůjčení prostor,
Fífovi a Asse za organizaci akce, Upelesťákům za propagaci, aparát a
skvělou hru, Laikům za zapůjčení Pýta, Rumbling Jokerovi za návštěvu
nejen tohoto koncertu, Barkasovi za odvoz tam a za zpoždění.
Další osud skupiny je ve hvězdách, a těm já nerozumím. Možnosti a
zdroje tu jistě nějaké jsou, tak uvidíme, jak si s tím poradíme...
Bratři Kilbergři
(jaro - léto 2004)
Vzhledem k jistým osobním záležitostem naší rytmiky jsme se rozhodli
naučit obávaný disharmonický "kravál sound" také mladší
generaci. Problém byl jen v tom, že jsme neměli nikoho, kdo by se toho ujal. Protože je Banjo
tvor ukecaný, svěřoval se s problémem všem známým, kteří se ho zeptali
(někteří ani to ne). No a uslyšel to jeho známý Pavel, který se ve svých 15
letech věku celkem nudil. Není divu, vždyť kromě gymplu nedělal skoro nic,
snad se jen učil stepovat, historicky šermoval, zpíval ve smíšeném sboru a
hrál klasickou hudbu na violoncello. A že by zkusil basu a na bicí přivede
bratra Toma.
Oba hoši jsou celkem mladí a nadaní, snad jim to vydrží. Menší
vadou pak je, že oba za uvedenými nástroji seděli prvně. Nicméně opřeli se do
aparátů statečně a určité dílčí úspěchy jsme zaznamenali. Nicméně zatím
to ještě na veřejné vystupování není a uvidíme, co bude po prázdninách.
Spok (08.11.2004)
Náš dlouholetý bubeník Spok, jak už jsme avizovali dříve,
přijal pracovní angažmá u japonské firmy. Jen co podepsal smlouvu,
vydal se na pracovní výlet do země vycházejícího slunce. Zde se zřejmě
dozvěděl vše co potřeboval, neboť se navrátil zpět do Čech. Zde se
pustil do práce s takovou vervou, že na nic jiného neměl čas.
Dlouholeté zkušenosti z hraní se mu prý znamenitě hodily, neboť
narozdíl od Japonců, kteří pracují jen na tři doby (během čtvrté
doby odpočívají), byl schopen pracovat na čtyři doby. Nebylo pro něho
problémem, dik Disharmonikům, pracovat i mimo dobu (pracovní). Výsledek
jeho píle se brzy dostavil. Již v říjnu měl hotovou práci na celý
rok. Takže se začal nudit a vzpomněl si na Disharmoniky. Ti nezaváhali
a ztracenou
ovečku opět přijali mezi sebe. Jelikož místo bubeníka mezitím
obsazeno, spokojil se japonský mužíček s místem náhradního bicáka.
Jeho hlavní místo po návratu bude u nástroje se kterým v kapele začínal.
Ti z Vás kteří historii Disharmoniků pravidelně sledujete, musíte již
vědět o který nástroj se jedná. Ano, je to kytara kvílivka.
Nemeleme (17.12.2004)
Byl jednou jeden Tlučhuba, pardon, chtěl jsem říci
Řidič. A ten, když se dozvěděl, že Disharmonici přežili hromadný
útěk muzikantů, zatoužil toto uskupení znovu uslyšet. Jelikož byl
velice líný a nebyl schopen za kapelou dojet do města piva, rozhodl se
v jedné neznámé vesničce (tuším, že se jednalo Prahu) uspořádat
punkové vánoční besídku. Aby to bylo stylové, pozval několik skupin
do strašidelného Mlýna. Kromě Disharmoniků a několika dalších
skupin, ukecal tento zloduch i legendární kapelu Z.M.R.D.
Tato kapela, která již delší dobu nikde nehrála, se rozhodla na
prosby zlořečeného Šoféra secvičit celý svůj repertoár a dokonce
nacvičila i několik písní nových. Úhrnem se jednalo asi o padesát až
šedesát písní, se kterými chtělo toto hudební uskupení omráčit
své fanoušky.
Když se o tom Disharmonici doslechli, nechtěli zůstat pozadu, a i oni nacvičili
velice bohatou kolekci písní.
Konečně nastal den koncertu. Z Prahy a Plzně se chystaly obě kapely
vyrazit na místo zločinu. Jen co motory aut naskočily ozvalo se zvonění.
Volal zatrolený Vodič alias Katastrofión. Jeho zpráva byla přesmutná.
Koncert byl zrušen. A tak kapely zaplakaly a vyrazily zpět do svých pelíšků.
Důvod odvolání koncertu, však není znám. Řidičoid zpočátku
prohlašoval, že zlé osoby vykradli bar. Později se k případu tvrdošíjně
odmítal vyjádřit. Obsluha baru tvrdila, že nedorazily kapely (což je
bohapustá lež, neboť kapely na místě byly (např. Odečet plynu) a
ostatní kapely byly odvolány, viz výše). Přítomné kapely se domnívají,
že za vše může Řidič. A co nato Šidič? Mlčí. Do dnešního dne
nevydal žádné tiskové prohlášení.
Columbo a Poirot zatím pátrají.
A Disharmonici? Ti jsou naprosto znechuceni. Je dost možné, že Řičiči
pořádně namelou.
|
|