| Hifáč
(skoro) bez Doctora Pro změnu Hifiklub Dostatečně ozbrojená Baronka Pellar a Hifáč Úbytek bubeníků v Disharmonikách Hifáč se slušnou návštěvností Jirka bubeníček tluče na buben Mlejn narychlo |
Hifáč
(skoro) bez Doctora (21.2.2006) Pro
změnu Hifiklub
(15.6.2006) Dostatečně
ozbrojená Baronka (8.9.2006) Pellar a Hifáč (21.9.2006) Tentokrát
jsme naše Hifi vystoupení pojali folkověji a
křesťanštěji. My jsme sice zahráli
úplně stejně jako kdykoliv jindy, ale jako předkapelu jsme
si pozvali Ondru Pellara s jeho bandem. Ondra je s
naší produkcí srozuměn a nijak proti
ní neprotestuje, třebaže nás zná již
od Cainova působení za našimi škopky -
respektive ty škopky byly jeho, jen tloukly za
našimi drzými zadnicemi.
Ondra
však hrál téměř bez
škopíků, pouze s elektroakustickou kytarou a
dvěma zpěvačkami. Menší z nich
chvílemi tloukla náš
rytmičák na střídačku s nějakými
ručními tlukonástrojky, zatímco ta
větší a
brýlatější vládla mocně
znějícím příručním
nástrojem kazzoo. Tak jsem zíral na
geniální Ondřejovy melodické i
textové nápady, proudící k
nám prostřednictvím tak prostého
nástrojového obsazení -
tentokrát byli bez Káji a jeho kláves.
Za působení předkapely se trvale v sále zdržovala
jen naše oblíbená parta VIS, TreeTree
a naše příznivkyně JH z CG. Postupně se
objevovaly a chvílemi zase mizely
další známé obličeje, jako
Travnatí manželé, Déma,
Přéma, Bruno zastupoval zahraničí,
Fík po koncertě dokráčel i Miška, na
přídavky pak skoro celá Siláž,
Míra bubnolaik a další a
další.
My jsme proti našim předřečníkům nastoupili o poznání hlasitěji. Oproti našim minulým vystoupením tady asi i o něco sehraněji, ale myslím že přecejen v Litoměřicích jsme kazili míň. Pan Doctor byl přeci jen trochu znaven a ostatně i nad novou sestavou visí jeden malý otazník - bubeník se chystá tenhle školní rok maturovat. Maturita je jistě hezký zážitek, ale tak pěkný, aby ho musel absolvovat dvakrát, zase přeci jen není. Takže se chystá přejít částečně do zálohy - že by zase více bubnům ubližoval Spok a on by jen tak přikuloval. Mně se stala takovádrobná nepříjemnost - u basového comba jsem urazil někde cestou už druhý štelovací poťák. Sice si myslím, že by combo nemělo být tak urážlivé, ale tento fakt Spokovi nijak nepomůže v opravě tohoto těžkého hlubokohlukopudného aparátu. Nicméně zpět ke koncertu - diváctvo bylo celkem živé, ba dokonce vlasatý přidružený člen party VIS přiběhl dopředu a skladby viditelně prožíval s námi. Občas vyskočil skoro do metrové výšky, a to i se sedadlem. To dá rozum, že pro takto vnímavé publikum se hezky hraje, takže jsme nakonec kromě dvou plánovaných přídavků dali ještě dva neplánované. Ještě jsme pak vydatně pohovořili o koncertíku s viditelně spokojenými pozůstalými posluchači a rozjeli se vstříc temné Plzeňské noci. Úbytek bubeníků v Disharmonikách (22.11.2006) Tak dnes na počest svátku svaté Cecilie - patronky hudebníků - oznámil náš bubeník, že u Disharmoniků končí. Nějak prý nestíhá maturovat a k tomu táhnout asi pět dalších časově dost náročných aktivit. Ještě s námi sice odbubnuje Hifáč posledního listopadu, ale pak končí na dobu neurčitou.Sice nám po něm bude smutno, ale správně jsme pochopili strategickou rozvahu tohoto rozhodnutí - vždyť hrát už se skoro naučil a hrozilo, že se to naučí úplně. Spok u sólice začal dodávat Disharmonikům zvuk, blízký hudební skupině. Zato na bicích trochu vyšel ze cviku, takže po jeho návratu za tlukostroj Disharmonici zase budou znít trochu více jako Disharmonici. Takže nemusíte se bát, náš nezaměnitelný zvuk zůstane takový, jak si ho pamatujete! Každá skladba je i nadále neopakovatelným stochastickým originálem a každý nástroj si odehraje, co uzná za vhodné a za možné. Hifáč se slušnou návštěvností (30.11.2006) Již den před akcí se mi stala taková vesele zmatená věc. Beru si takhle k večeru mobil, abych před zkouškou prozvonil Spoka, že pro něj jedu. A mobil-mrška byl exlý. Tak nahazuji a na něm zpráva od bubeníčka Tokiho, že dneska nemůže a jestli by Spok netloukl. I zaradoval jsem se a volám Spokovi, co on na to, že pro něj jedu. No a než jsem se Spokem objel první blok u jejich domu, přišla mi další SMS, že Toki dorazí. Tak jsme si udělali čestné kolečko navíc s mezipřistáním u Spoků pro combo a pádlo. Odzkoušeli jsme, dostali na to certifikát od státní zkušebny a celá historka by upadla v zapomnění, nebýt toho, co napíšu na konci reportáže.V den akce samotné jsem naložil bedny, pádla, škopky, kovošrot a Spoka a zamířil takto vybaven do Hifiny. Příjemně překvapili Silážníci, že dva z nich již byli na místě a pomohli nám s apárou z vozu ven. Tímto jim uděluji pochvalu před nastoupenou klávesnicí a harddiskem. Již v tuto dobu se do útrob klubu sunulo nezvykle velké množství různých pochybných existencí, jako studentů, programátorů, intelektuálů a podobných bláznů. Tentokrát se na koncertě sešlo pár lidí, které pozvala Siláž, naše oblíbená "parta VIS", Doctorův Ex-Inel klub, spolužáci naší omladiny z gymplu (nejen naše štamgastka JH) a pár dalších nezávislých típků- namátkou Miška, Bruno a Hanka. Kolem půl osmé dorazil Paki, 20:10 pan Doctor a když to bylo nerozhodně (20:20) se objevil náš končící otloukač škopíků Toki. Po chvíli vysvětlování pochopil, že se na něj čeká se zvukovou zkouškou. Pak už to šlo skoro ráz na ráz. Odzkoušeli jsme zvuk na 3 skladbách a pustili k tomu taky Silážní umělce. Ti se s vervou sobě vlastní pustili do hry na elektrofonické vidle a turbotraktor, a snad nezapomněli ani na hlubokou orbu s předradličkou. Během produkce dávali diváklům hádat, co je na jejich vystoupení špatně. Po pravdě řečeno to dodnes nevím, necméně mi to nevadí, protože jejich výkon byl zábavný a vnesl nový svěží vítr... Ostatně myslím že promluvím za nás všechny, když řeknu: nemusí pršet, hlavně když kape! Čímž už se dostávám k jejich tradiční úvodní instrumentálce z Jáchyma. Jinak se ale drželi vlastní tvorby až na ty správné hrochy z JZD, kde je veselo... Ale i tam zůstala vlastně ta tvorba takříkajíc v rodině. Jo a jednu novinku a jeden vytleskaný přídavek taky dodali. Po technické stránce to byl cca jejich mírný nadprůměr. Já mezitím připravil u zvukaře kameru - bohužel jen na záznam ze sálu, protože jsem nepřibalil žádnou kabeláž. Zvukař nevypadal, že by si koncert užíval. Naopak povídal něco o tom, že je dneska nějak málo lidí. Nevím, kolik jich chodí do Hifiny standardně, ale na nás bylo těch cca 40 lidí docela silný nadprůměr. Pravda, v tu chvíli jich bylo v sále cca 25 a zbytek seděl vedle blíže u zdroje pití a dále od zdroje hudby. Jenže myslím si, že kdyby zvuk byl o něco tišší, mohl být ten poměr více ve prospěch sálu. Další dotaz byl, na jak dlouho ten koncert tak vidím (bylo vidět, že skončit za 5 minut by bylo dle jeho nálady pozdě). No, v tomto směru jsme zřejmě zklamali, protože se hrálo skoro do jedenácti. Jenže co taky s tím, když na pódium jsme se dostali cca 21:50... Ale to jsem zase předběhl v čase, protože něco kolem třičtvrtě na deset dochází k předávce štafetového kolíku a Disharmonici vybíhají na start v pětičlenné sestavě a nikoho nenechávají na pochybách, jaká je správná odpověď na dotaz: "posluchači, posluchači, kdo je v celé České republice nejdisharmoničtější?" Zvlášť v baladě s cizokrajným názvem "I love you" se Doctor vzepjal k nejdisharmoničtějšímu výkonzu večera, zatímco Banjo se v několika skladbách slyšitelně odchyloval od normalizovaného akordosledu. Publikum si náš výkon vesměs užívalo, zejména Miška se při pohledu na Banjovo držení kytary smál, až se za břicho popadal. Naše kašparshow dospěla až k závěru. Nic jsme nekrátili, jen dva přídavky nahradili jinými dvěma - místo Vlivu Kelímek a místo Monarchie nejskandovanější skladbu večera - Homera. Pro milovníky statistik uvedu, že zde v premiéře zazněl song "Nic není stejný". Po akci se ještě chvíli tlachalo. Miška vypadal potěšeně a tvrdil, že tahle sestava je hodně zábavná. A pak se ještě dále tlachalo. Poté jsem odjel do garáže, obtěžkav svou červenou popelnici bicími a vlastními kytarami s combem. A u garáže mi došlo, že nemám rytmičák. Tak volám Spokovi, jestli ho nemá, a skutečně: Spok nemá. Tak zase jedu na oběžnou dráhu Hifáč - nakládka rytmičáku, byt - vykládka všeho, nakládka sebe a odvoz auta do garážky a vlastnonožní donáška sebe sama do pelechu. A tento koloběh mi právě připomněl začátek tohoto tlachoblábolu. Takže pokud mě chcete virtuálně napodobit, můžete si to aspoň přečíst ještě jednou dokola. Takový je totiž koloběh života! A takový byl poslední koncert této sestavy Disharmoniků... Jirka bubeníček tluče na buben (6.12.2006) Disharmonici oslavili příchod prosince a svatého Mikuláše testováním nového bubeníčka. Tedy kromě Doctora, který pro jistotu nedorazil. Je to (tedy ten bubeník, ne Doctor) hoch postavy drobné až sporé, zato však pro tlučení škopků projevuje od začátku slušné základy. Jde o toho mladíka, co s námi o něm mluvil Miška v minulém Hifáči. Na první zkoušku to bylo více než slibné, takže ještě uvidíme, jestli ho neomrzíme my nebo všední život ryze nevýdělečných hudebníků. Z první zkoušky mu píšeme za jedna. A dál se uvidí. A jestli budu mít náladu a čas, možná vám o tom zase někdy něco napíšu.Mlejn narychlo (23.12.2006) Tak jsme se rozloučili s bubeníkem ToKim a ohlásili poslední koncert s ním na Hifáč v měsíci opadávající omítky a listí. Ale osud mínil jinak, protože skupna Česká Disharmonie (známá i z našich předchozích příspěvků) odřekla panu ŘiĎiČovi účast na jeho tradičním Mlejnském adventním punkovém reji. A tak přišli na řadu jako náhradníci i Disharmonici. A nějak tak 10 dní předem jsme se to dozvěděli i my. Svoji roli v tom sehrálo i to, že Doctor přislíbil ŘiĎiČovi dovezení kapely služební Fabií. Nicméně z vážných rodinných důvodů nemohl jet s námi (dostal zaracha), takže ke slovu přišel můj tříválcový modrý chrochtáček z jižní Koreje. Po zkušenostech z loňska jsem se důkladně poptal na nástrojovku, takže comba jsme měli a bicí tam byly.Z Touškova pro Spoka jsem odjel podle plánu 17:00, tam naložil vše kromě basového comba a 17:25 odjel k doupěti bratří Kilbergrů. Těm jsem několikrát pro jistotu zdůraznil, aby v půl byli na místě, protože ve třičtvrtě nejpozději odjíždíme. Tom byl na svém místě a už mi běžel naproti s dotazem, jestli si nedáme čaj, ježto bratr nějak nestíhá. Nestíhání spočívalo v tom, že přivážel z letiště dalšího bratra, který přijel z Francie na Vánoce. Takže jsme skvěle vyřešili usazení comba do kufru a vypili své čaje, když se celá rodina přiřítila do bytu. Bylo celkem na čase, protože jsme byli na Plzeňské návsi, bylo něco po šesté večerní a 18:45 jsme se měli hlásit ve Mlejně, což je v Praze. Takže jsem otestoval, že za 40 minut se to ujet dá (to bych ani nemusel) a taky, že 160 km/h není pro Accentíka žádný podstatný problém (což je pozitivní). Sice je fakt, že na místo jsme dojeli až 18:48, ale myslím, že to bylo bezpečně a zcela v normě. ŘiĎiČ nás přátelsky uvítal a jen vypadal trochu zklamaný z docházky cca 85 platících. Bohužel jsem neslyšel první Experimentální jatka, jejichž jednoho člena si pamatuji z mariášového serveru a jejichž texty mi nepřipadají špatné. Právě dohrávala Nežfaleš a dle rozpisu bylo zpoždění cca 5 minut. Hráli hoši docela tvrdě a tvářili se přitom dostatečně punkově-naštvaně. Dalo se to celkem poslouchat. Přečetl jsem si v rozpisu, že máme zvučit od 20:00 a hrát od 20:15 do 21:00. Podle toho jsem zvolil nezkrácený playlist a šel se věnovat částečně přípravám, částečně poslechu Zakázanýho ovoce, které nám v zákulisí stihlo sdělit, že se zvučením zpozdí o dalších cca 10 minut, a taky věděli, co vše budou po zvukaři chtít (není špatné, když kapela ví, co od zvukaře chce). Svůj slib o zpoždění dodrželi. Takže hráli a docela se vyhrávají. Také mají novou členku (nebo aspoň si ji od minule nepamatuju) - takový růžový přelud s harmonikou a ságem. Sice hudebních kvalit kapel jako In Public Ill ještě nedosahují, ale časem kdo ví... Musím uznat, že publikum viditelně zaujali - sál byl na ně slušně zaplněn a diváci tu zřejmě byli na ně. Cca 20:05 jsme zaujali pozice v zákulisí a pozdravili se tam s příchozími Publiky. Zvěděli jsme, že původně ohlášení Deratizéři momentálně už vůbec nehrajou, že se nějak rozpadli či co. Po ohlášených posledních dvou skladbách (20:15) bylo Zakázaný ovoce ŘiĎiČem vyzváno zahrát ješě jednu skladbu. Tak poslechli a zahráli. 20:20 jsme naběhli a 20:23 začali hrát. Jeli jsme a jeli, ze začátku jsem moc neslyšel bicí, ale to se asi po dvou skladbách spravilo. Co se ale moc nespravilo, že sál byl stále dost prázdný. Jak se vyprázdnil po ZO, tak zůstal prvních 5 skladeb. Při Fotografické pár lidí zabystřilo, poslechlo si ji a když dál jsme nehráli nic známého, zase odešli. V podstatě nás z této situace trochu vysvobodil ŘiĎičův pokyn ve 20:50 - 2 skladby a konec. Je fakt, že tady jsem situaci trochu nezvládl a rýpnul si, že kdo chce přídavek, ať se domluví s ním. Nicméně měl pravdu, že na nás v tu chvíli asi nikdo (až na asi 2-3 výjimky) v sále nikdo nebyl zvědavý a navíc bylo třeba po nás nazvučit Publiky, kterých je o něco víc než nás a mají tam ságo). Takže ŘiĎiČi - sorry za tu blbou hlášku... Ještě jsem při balení zaregistroval jednoho zoufalce, jak slovně inzultoval svoje kamarády vzadu - co tu jenom tak stojíte - vždyť to (zřejmě mínil naši produkci) bylo skvělý. No a pak už to šlo všechno děsně rychle - jak už jsem se zmínil, klukům přijel domů brácha a Spok jel na koncert rovnou z práce (v sobotu po páté odpoledne!), takže ač já osobně bych radši zůstal ještě na Publiky i na Houbu, museli jsme vyjet co nejdřív. Jen jsem zamával Blábovi, ten maník ze sálu mě pochválil a zároveň pokáral, že jsme nepřidali Zedníky, ŘiĎiČ mi nacpal ještě nějaký cesťák,jo a taky obložené housky a křupky jako sváču pro kapelu. To se ukázalo jako dobrý nápad - protože po koncertě přišly houstičky k chuti. Křupky jsem jim ovšem v autě rozbalit nedovolil - nerad luxuju :-) No a už jsme ostatně v Plzni, takže vystupovat! |