Kronika - rok 2009


Rok 2008



Vagón plný punku
Chřipková epidemie v Hifáči
Stodola a Sedlčany
Prusík a Znouze
Čůza Karlovská
Spok u basy na severu
Hifi album nanečisto
Kavalír v Bikinách a naopak
LSD plus Lampa mínus tři
Listopadový Pellar v Hifině
CD jsou na světě
Jam a Petr Mach
Karlínské divadlo a PNS

Vagón plný punku (13.1.2009)
Jak nám Vrámci na podzim v Příbrami slíbili, pozvali nás na hraní ve Vagónu.Pravda, nástrojovka a další technické detaily se domlouvaly tak trochu na poslední chvíli. Například že bereme bicí jsem si přečetl v půl jedenácté večer před akcí.
Takže jsem onoho krásného třináctého lednového dne přišel odpoledne z práce a šel do garáže sbalit bicí. Venkovní desetistupňový mráz jsem si kompenzoval zvýšenou tělesnou teplotou a pro dobrou náladu jsem si do kroku chrchlal a plival. Bicí jsem sbalil a už tu byl Doctor s Fabií. Ještě naložil kolegu z práce a jeli jsme směr Praha. Druhá skupina - Spok, Pavlík a Jirka se dopravila na Zličín druhým vozem - Spokovým Oplíkem.
Byli jsme instruováni být na místě v 19:00. To jsme v průměru dodrželi - doctor H. a Banjo o půl hodiny dřív, druhá část posádky o půlhodinku později. Mezitím jsem postavil přivezený základ bicích, zabrali jsme šatnu a doctor koupil pivo. Pravda, na to jsme si chvíli počkali, ještě neměli naraženo. Ale bylo celkem dobré. Kolem půl osmé byli na místě i Vrámci - kromě klasického dua ještě bubeník, který ovšem netloukl do škopků, nýbrž do takové divné hranaté bedny, která zněla skoro jako bicí souprava. Ve třičtvrtě na osm tu už byli nastoupeni i oba Bikiňáci, asi v osm zasedl na svoji židli i zvukař. V této pozici setrval ještě asi tak 15 minut. V té době jsme pohovořili s kapelami. Zvěděli jsme pořadí kapel (Vrámci první, my druzí, Bikini třetí), poté jsme zkonstatovali, že poslední metro jede kolem půlnoci a znovu se ujistili, že se začne hrát v půl deváté. Pak už to doctor psychicky nevydržel a poslal ho zvučit. Nějak kolem půl deváté bylo nazvučeno (ukázka z rozhovoru se zvukařem - a kolik zpěvů tam máte? - tak dva nebo tři, kdyby to šlo - já se s váma srát nebudu a dám tam tři) :-) Vrámci nás ujistili, že tak za 10 minut jsou na pódiu. A skutečně, asi deset minut po deváté to vypuklo. Bohužel výkony moc hodnotit nemůžu, protože vzhledem k mému bídnému zdravotnímu stavu jsem vystoupení ostatních kapel skoro celá prospal. Ale něco jsem zaslechl a myslím si, že to byl obvyklý Vrámcovský výkon. Zvuk v šatně zněl docela dobře a dobře se mi posléze spinkalo.
Pak jsme nastoupili asi dvé minuty před desátou my. Plánovaný program jsme mírně pokrátili, v některých případech i nechtěně - doctor zapomněl text Pohádky ve druhé sloce a tuším Energit nebo co to bylo jsem si zkrátil já. Hrnuli jsme to v mém kolísavém tempu a chybovali asi o něco víc než normálně, ale atmosféra byla. Nevím čím to, diváků až tak moc nebylo, nepogovalo se, a přesto atmosféra velmi dobrá. Dotlačili jsme naši něco přes půlhodinku do celkem zdárného monarchistického konce a šel jsem zdřímnout do šatny.
Bikini to rozjeli našláple a ostře, jen zpěv mi připadal trochu, jako by se Míra z odposlechů chvilkami moc neslyšel. Ale slyšitelně jim hraní dělá radost a to se cení nejvíc. Za účast děkujeme všem, jmenovitě pak doctorovým kolegům z práce a hlavně RumJokovi. No a omlouvám se, že jsem byl celkem nespolečenský a infekční. Ještě dodám, že vše dobře dopadlo, metro na Zličín jsme stihli a v půl druhé jsem byl doma.

Chřipková epidemie v Hifáči (12.2.2009)
Už samotné domlouvání termínu na Hifáč bylo dobrodružnější než jindy. Banjo zašel na bar a zeptal se po termínech. Mezitím se mu ozval silážník Martin a nabídl spoluhraní do 100dolly na 7.2. Z tohoto důvodu jsme se s Hifáčem domluvili na termínu 24.2. (chtěli únor a já co nejdál od termínu druhého hraní). Jenže sotva jsem se ujistil, že kapela 24. může, psala Siláž podruhé - 11.2. hrajou se Znouzí v Lampě a 100dollu přesouvají asi o měsíc. Tak jsem se dotázal Hifáče na jiné volné termíny a předběžně posunul termín na 12.2. Na tom jsem se dohodl s kapelou i s Ondrou Pellarem a hned toho večera SMSkoval Hifáčovi. Všechno skvěle klaplo až na to, že Hifáč si SMSku nepřečetl (nebo mu nedošla) a tím pádem si plzeňská média dodnes myslí, že Disharmonici hifáčujou až 24.2. Taková drobnost ale zkušené harcovníky typu Disharmoniků nemůže rozhodit.
V pondělí před koncertem jsem se dozvěděl, že Jirka ochořel. Takže jsme za bicí zahnali Spoka. Ten si pořídil metličky a hned ve středu je na zkoušce důkladně otestoval. Jedna takovou důkladnost testu nepřečkala, ale se ztrátami se musí počítat. Nahradili jsme ji tou zbylou z minulého páru. Další ztrátu jsme už ale měli bez náhrady. Ondra Pellar se mi ozval v den akce odpoledne, že leží s chřipajznou a čtyřiceti stupni Celsia. Vida, ti machometáni měli Ali Babu a 40 loupežníků, holt křesťani kontrují aspoň chřipkou a 40 stupni Celsia.
Na místo jsme dorazili se Spokem a už před osmou jsme zde spatřili i zbytek bandu, byť postupně. Nejdřív prošel Pavlík a nechal na místě basu. Doctor basu neměl, tak ji aspoň s námi držel. Zato diváctvo bylo chřipkovou epidemií notně prořídlé. Kolem deváté večerní jsme vlítli na pódium, tentokrát částečně kostýmováni. Banjo nasadil tropickou helmu, Pavlík kovbojský širák s brýlemi, Spok aspoň ty tmavé brýle a Doctor nechal vyniknout svojí bujné kštici (slavný lebkatý šátek nemohl doma najít). Hráli jsme celkem uvolněně a uvedli zase pár premiérových kusů - Džbánek, Nezbedu a Divný svět. A abych nezapomněl, polopremiéru měla Osada malomocných - Spokův mistrovský opus, původně hraný Třemi dřeváky. Nyní jsme stáli na pódiu čtyři (na rozdíl od 3 Dřeváků, kterých je pět). Nějaký ten error se tu a tam vloudil, ale všechno celkem v mezích normy. Snad jen ta Osada se trochu vymykala, zejména množstvím startů a také výjimečnou situací, že Spok je zpíval od bicích a Fík Laický mu držel mikrák. Bohu díky za ty fíky! Asi tak po první třetině nás navštívilo větší komando smíšené scholy "u Rede", kteří takto zachránili jinak celkem slabou docházku diváctva. Na závěr si vynutili náš nejstarší kus Hej rup! A to je myslím taková hezká tečka za tím naším koncertem.

Stodola a Sedlčany (14.3.2009)
Tenhle koncert měl původně být v únoru, jenže to by pořádající Siláž měla skoro plzeňský dvoják (spolu s Lampou, kde předskakovala Znouzi). I nám z toho plynuly určité termínové přesuny, které jsem myslím zmínil u únorového Hifáče. Přípravy na koncert proběhly relativně hladce, pokud tedy nepočítám, že Spok si v pondělí vyhodil koleno a ještě k tomu ztratil hlas. Jirka oproti tomu v den plánované zkoušky byl na jarních prázdninách a Pavlík v době naplánované náhradní zkoušky měl rodinnou oslavu. Takže jsme (bez rekonvalescentního Spoka a v Praze pracujícího Doctora) odzkoušeli o hodinu dřív.
Na místo jsem přijel celkem včas a jako první začal hrnout propriety na pódium. Než jsem vynosil, dorazil Spok. Na baru jsme popíjeli (posléze i s Doctorem) a asi za hodinku už bylo všechno postavené a skoro i nazvučené. Nám postupně dorazili nějací diváci a zbytek kapely, Sedlčanští hosté z mladistvého bandu "The creatures" si šli přeparkovat z Veleslavínky, kam zaparkovali. Po pravdě řečeno, kdybych neznal Plzeň, asi bych 100dollu ani nenašel. Mládež naběhla na pódium a už to začalo.
Do našich mikrofonů šly nějaké zpěvy, z čehož jsem občas chytil něco z textů od menšího kytaristy, který hrál na moje kombo. Ostatní také zpívali, ale textům nebylo moc rozumět. Přeci jenom Stodola bez zvukaře a trochu hlasitější kytary k tomu, to je pro srozumitelnost textů smrtelná past. Instrumentálně jim nebylo moc co vytknout, na ten věk hráli výborně. Hráli a hráli, diváci po každé skladbě lehce zatleskali a někdy kolem desáté nás k tomu pustili.
Naběhli jsme a trochu stáhli komba. Spok až moc, nebylo ho pak moc slyšet. Srozumitelnost to asi lehce zlepšilo, jenom já jsem absenci odposlechů moc nezvládl. Zpíval (až řval) jsem čím dál hlasitěji, až mi hlasivky daly najevo, že takhle teda chlapče dál ne! Takže cca po první třetině nebo čtvrtině našeho setu jsem na hlasitosti řevu citelně polevil. Připadá mi, že už jsme si na sebe v kapele trochu zvykli, ani jsem Jirkovi neukazoval konce skladeb. Po delší době to byl koncert bez úplně nové skladby. Ba dokonce jsme ani žádnou neplánovali, právě kvůli té poloodpadlé zkoušce v týdnu. Odehráli jsme ale asi celkem slušně, aspoň Silážníci tvrdili, že to bylo lepší než naše minulá vystoupení, která slyšeli.
Mistry vidlopunkery jsme na plac vpustili kolem jedenácté, přičemž naši nejmenší šli hajat. Chvilku jsem pohovořil s Jeníčkem Pouskou, který si nás s dámským doprovodem (žádný troškař, tři děvčata měl s sebou) přišel poslechnout. Tedy hlavně Pavlíka, který s ním hraje v jedné z jeho četných kapel. A tvrdil mi, že má hodně podobný aparát jako já - a opravdu - Cort kytara, Crate bedna, akorát obé má v maličko lepší formě - combo silnější, kytaru s EMG snímači.
My s Doctorem jsme setrvali a naslouchali sehranému silážnímu kombajnu. Na začátku chvilku štelovali ventily a předstihy, něž se jim to rozjelo. A řeknu vám, že jim to jede jako parní mlátička. Sice mám pocit, že v té Lampě před měsícem hráli nějak víc těch nových věcí než tady, ale ve 100dolle zase měli svoje pogopunkery, kteří jim rozuměli. A myslí to zřejmě s tím hraním vážně. Velký šéf se mi svěřil, že si objednal novou a podle popisu i velmi pěknou kytaru. Tak jsem zvědav, kdy ji uslyším. A těším se na to, protože Siláž už hraje hodně dobře. A u pódia skoro pořád nějakých 7-8 lidí pogovalo a bylo to na pohled i na poslech docela zajímavé.
Jediná méně potěšující zpráva - 100dolla si začíná účtovat "za elektriku" 300 Kč na večer - tedy pro srovnání jen o něco víc, než platím na elektrice za jeden rok za celou zkušebnu včetně elektrického topení. I když na druhou stranu, co jsou to dneska tři stovky, že?

Prusík a Znouze (4.4.2009)


Pan Doctor přišel na jednu únorovou zkoušku se zprávou, že hrajeme 4.4. v Konstantinových Lázních v klubu. Že nám to nabídl místní klubák a že s námi hraje Znouzectnost. Takže Doctor operativně hned přislíbil naši účast. My všichni ostatní jsme mohli taky, takže to dobře dopadlo.
Jediný, kdo toho večera nemohl, byla Znouzí dodávka. Místo ní jeli mistři vozem Semtexáckým a my hned dvěma vozidly, což se ukázalo být poněkud nadbytečným, ale tak to chodí. Spok i Pol tvrdili, že s nimi pojede s každým jedna dívka. Nakonec ovšem jeli sami dva.
Jirka nezklamal a aby dostál svojí pověsti vytíženého bubeníka, nechal se od Doctora vyzvednout hned po předchozím čtyřhodinovém vystoupení kdesi na Nové Hospodě. Banjo oproti tomu vyčkával ve svojí touškovské rezidenci příjezdu této dvojice. A dočkal se. Na místo jsme dorazili jako poslední posádka, přesto však ještě před osmou.
Barman se ukázal být hráčem místní partičky Skavare Flascheta. Uvítal nás vlídně a pivo jsme měli zdarma. Spok s Polem už rozprávěli s Cainem, u čehož setrvali až do zvukové zkoušky. Doctor s Goldou něco řešili na baru a Déma s Jirkou zmizeli kamsi do lázeňského městečka pro minerálku přímo od zdroje. Vodu,objevenou panem Prusíkem (nevíte někdo, nebyl to ten horolezec, co se po něm jmenuje nějaký uzel?) si donesli a po koncertě jsem je v tomhle napodobil. Je to docela dobrá železitá minerálka a já ji co do chuti řadím skoro na roveň těm z Mariánek (kam se hrabe Mattoni - ještě že už není!).
Kolem deváté jsme měli začít hrát, ale lidí bylo tak nějak... jako na Disharmoniky. V půl desáté jich přišlo pár dalších, tak jsme spustili. Náš výkon i zvuk si lidi celkem pochvalovali, jenom kdyby mi tolik nevypadávaly texty (4 výpadky za jeden koncert je docela hodně). Místní poslouchali, Caine se celé naše vystoupení vlnil a naslouchal, Golda pospával v zákulisí a někdy před půl jedenáctou jsme vpustili na prkna, která znamenají pódium, to hlavní, tedy Znouzi. Lidí ještě pár došlo, ale nějaká maxiúčast se stejně nekonala.
Řeknu vám na rovinu, že jsem slyšel celkem dost koncertů Znouze, ale tenhle byl asi bezkonkurenčně nejpomalejší. Tím pádem jsme i my v letech zvládli přiměřeně řádit celý set. I když druhý den jsem nějak víc cítil každý pohyb. Nojo, pogo není pro důchodce, ale člověku to nedá. Z Plzně přijeli dva fanouškové, Milan s kámošem, potom jeden z Bezdružic, no a k tomu Doctor a já - a to už byl prakticky celý kotel. Tu a tam někdo z místních přispěchal na pomoc, ale většinou to tam posedávalo a na nás koukalo. Jirka s Pavlíkem odpočívali v zákulisí a Spok před mixákem vše nehybně hltal všema čtyřma očima. Ale jeli všichni tři stálí členové velmi slušně a šou pokračovala až ke zdárnému závěru. Ten lehce "zpestřil" nějaký místní exhibouš, který napřed stáhl kalhoty. Pak je naštěstí zase natáhl, ale začal se pošťuchovat s jiným místním. Zvukař a klubák v jedné osobě ho se střídavými úspěchy pacifikoval.
Když se sbalilo a dotankovaly poslední vody do PET flašek, naložili jsme apáru do vozítek a odjeli. Na Plzeň, Vávro, na Plzeň! Vlastně já na Touškov.

Čůza Karlovská (17.4.2009)
Skupina Laik po třech letech opět uspořádala svůj tradiční festival Čůza. Poprvé se podařilo, že tam pozvali i nás. Kromě nás a sebe pozvali Laici ještě pět dalších kapel.
Začátek akce byl anoncován a mohutně plakátován na 18:00. Začátek hraní pak měl oficiálně být 18:30. Takže když jsme hospodu na Karlově bezpečně našli (jiná tam není) a zhodnotili výmalbu sálu s astronomickou tématikou, zbylo nám do reálného začátku v 19:15 docela dost času. První účinkující skupina - Kalaha pana Žvejkačky 69 - naměla problém s hraním, ale spíš se zvukem. Bicí a kytary byly slyšet spíš víc, zpěvy a ságo málo, skoro bych řekl, že vůbec. Také absence odposlechů udělala svoje zejména s vokály, ale to skoro u všech. Nicméně šli do toho statečně a časový skluz stáhli o čtvrt hodiny, takže nám pódium předávali chvilku před osmou.
My jsme pokrátili jen mírně, první skladbu Kozolupy zahráli bez poslední sloky jako zvukovku a taky jsme byli bez Jirky, který tou dobou soutěžil mezi mladými bubeníky v Praze. Spok se činil a silně bušil svoje úderné rytmy, seč mu síly a jedna zkouška před koncertem dovolily. Na rozdíl od Kalahy, na kterou lidé vesměs seděli, na nás tři mladí a neklidní fanouškové začali pogovat, až k tomu posléze strhli ještě pár dalších. Zvuk se prý taky trochu zlepšil, ale nevím jak moc. Výkon takový nějaký normální. Myslím, že jsem hrál spíš rychleji a určitě jsem se neslyšel, protože čekat na ozvěnu ze sálu bývá dost ošidné a odposlechy chyběly. Dokonce i jeden přídavek jsme tam dali a asi tak ve třičtvrtě na devět vyklidili pole. Po nás hrající Džuzna měla hrát celou půlhodinu. A skutečně, po té půlhodině už měla nazvučeno a kolem desáté i dohráno. Kromě kytary, basy a bicích disponovali úžasně falešným zpěvákem a klávesami. Byl to takový industriál či co, dle mého lehce střižený undergroundem. Texty většinou o chlastu.
Po nich nastoupivší Paheyl předvedl, jak to vypadá, když se sejdou zkušení borci z poloprofi kapel a přidají mladou zpěvačku. Jo, muzikantsky byli namakaní slušně, zpěvák nasazoval krásně čistě a ta mladá ambiciózní Maruška - takovej tmavovlasej diblík - krásně držela svoji výšku. Akorát když nasadila o půl tónu vedle, prostě to tak udržela do konce fráze. Abych ale nekřivdil - nebylo divu, když nebyly odposlechy. Ale muzikantsky byli fakt dobří.
Po nich Siláž s novou Maestrovou kytarou a víc jsem neslyšel, protože mě manželka táhla k domovu. Hráli slušně, aspoň co jsem slyšel.
Laici určitě taky a Skavare jsem bohužel opět neslyšel. Snad příště!

Spok u basy na severu (16.5.2009)
Benefiční koncert "Slza pro Skalici" byl domluven asi půl roku dopředu a všichni z kapely mi rychle slíbili účast. A skutečně všichni mohli. Tedy až do doby asi dva týdny před vlastní akcí, kdy basový Pol s překvapením zjistil, že toho víkendu má kdesi šermovat. šerm měl samozřejmě přednost, takže jsme po vyčerpání dalších náhradních řešení zahnali k base Spoka. Ten se k tomu hodí, protože je malý, bezbranný a hlavně vlastní vlastní basu. Po dvou zkouškách už dokonce začal bezpečně rozpoznávat od sebe oba konce basy, a to většinou na první pokus. Takže byl uznán způsobilým nás na basu doprovodit.
Dál už šlo všechno bez komplikací - Banjova pooperační jizva srůstala úspěšně a doctorovo auto bylo na cestu perfektně připraveno až na jednu prázdnou gumu, takže stačilo učinit univerzálního Spoka i oficiálním dopravcem kapely a mohlo se jet.
Na místě jsme byli celkem včas - chvíli po půl deváté. Klub se přesunul ze sklepa do přízemí. Spolu s námi hrály toho dne další čtyři kapely. Ti první se jmenovali První-poslední. Jejich skladby (aspoň ty, které jsem slyšel) byly takové mile jednoduché a nezáludné, řekl bych takový středoškolský bigbít. Druzí hrající (myslím že se jmenovali Beetles) byli o něco temnější a vizuálně zaujal holohlavý slovensky mluvící bubeník. Technicky nebyli špatní, ale na můj vkus trochu monotónní. Ale asi to tak v jejich žánru má být. Co potěšilo, časový skluz nebyl až tak velký, jak někdy bývá. A to přesto, že při jejich nástupu vypadla na několik minut elektřina. Diváků bylo o něco méně, než by člověk čekal.
Při střídání kapel vždy opustili sál i ti zbývající. Ale jen co se zvukařům povedlo nás ozvučit, diváctvo se objevilo. Zazpívali jsme něco disharmonických popěvků. Při některých lidé začali i trochu ožívat. Zdá se, že z Nezbedy se stává hit. Nevím jak Spok, basu jsem moc neslyšel, ale my ostatní jsme ani moc nekazili. Pravda, sólová kytara a Polovy zpěvy trochu chyběly, ale to jen nám, kteří víme, jak to zní v plné sestavě. Někteří diváci po našem setu nešetřili chválou, chudák Vivien ani nestihla od baru zajít do sálu - neměl ji kdo vystřídat.
Po nás nastoupila místní metalová legenda Anarchuz, ale než nazvučili, už jsme byli pryč. A zazvonil zvonec, koncetu je konec.

Hifi album nanečisto (18.6.2009)
Disharmonici jsou v Hifině poslední dobou vítáni, čehož využívají v míře větší než malé. Spolupachatel se nám tentokrát nabídl sám - Ondra Pellar chtěl nahradit ten únorový virový výpadek.
Takže jsme se domluvili, věci si nanosili každý svoje - přece jenom hrajou o dost jinak než my, a to i co se nástrojů týká, takže takto je to asi nejlepší.
Celkem standardně nastoupili všichni čtyři členové/členky, které znám od dřív - Ondra u kytary, Kája u syntíku, Dáda s Blechou u všeličeho - rytmičák, perkuse, kazzoo, akordeón a tak... Čím nás Pellarovci tentokrát překvapili, byla pátá členka, ovládající značné množství dechových nástrojů - hlavně hoboj a zobcovky od sopránu po tenor. Tím pádem tam bylo víc melodických sól a tentokrát zpívala a skladby uváděla jenom děvčata. Ondra poté, co mu praskla struna, zkusil mého Corta a Spok mu během jedné skladby prasklou strunu vyměnil a doladil.
My jsme naběhli po nich, a u nás to už tak tradiční nebylo. Jednak jsme po delší době hráli v kompletní sestavě, jednak jsme nezahráli ani jednu skladbu z našich studiových alb. Tento koncert jsme totiž použili jako demo nahrávku na nové album. Tím pádem chudáci diváci museli vydržet asi o pět skladeb víc než obvykle. Pravda, nevyšlo vše úplně stoprocentně - texty jsme zapomínali a zejména některé novější skladby měly drobné i větší nedostatky, jako že jsme občas protáhli předehru a tak...Ale dvacka platících diváků vypadala celkem spokojeně. Takže v podstatě spokojenost.
Touto cestou zdravím Milana, který dorazil na svůj svátek a pár dní po narozeninách i se všemi spřízněnými, kteří naše akce v poslední době účastí zachraňují. Taktéž Spokova známá fotografka Ksanka s doprovodem dorazila a před koncertem nás na plzeňském náměstí fotila tak zaujatě, až nás musela napomenout ochranka zde stojících pouťových kýčů, hyzdících zdejší historický prostor. Dále pak koncert navštívili tři scholisté (díky jim) a dalších asi 10 lidí tam bylo asi z Ondrova okruhu.
No a to je pro tenhle půlrok asi tak všechno.

Kavalír v Bikinách a naopak (15.9.2009)
Po nějaké době se Banjovi povedlo nejen navázat kontakt, ale i domluvit koncert s naší starou pražskou známou - paní Fialovou z bývalého klubu Prosek. Pravda, klub Prosek (buď mu země lehká) už neexistuje, ale kulturní pracovníci Prahy 9 obhospodařují ještě pár podobných doupat. Pro takovou živelnou pohromu, jakou jsou Disharmonici, se ovšem jevila přijatelně jen venkovní scéna na dvoře hospody U Kavalíra ve Vysočanech - čtvrti to Prahy 9.
Spolupachateli se nám stali Boleslavští punk´n´rolloví borci Bikini. Nemuseli jsme je přemlouvat ani mlátit, přišli dobrovolně, sami a rádi.
Podle propozic jsme měli hlukem vyplnit prostor mezi půl osmou a půl jedenáctou, což pro naše dva spolky byla více než velkorysá časová plocha. Pravda, trochu jsme ji zkrátili sami tím, že jsme na místo dorazili až cca 19:00. Spoka přece jenom z práce pustili až kolem půl páté a domů to má ještě docela kus.
Abych nezapomněl, pan Doctor nás očekával již v Praze, zatímco my jsme jeli v pěti Spokovozem. Pátým pasažérem byl Golda, který si s Bikináři posléze i zapěl. Ale nepředbíhejme.
Na místě jsme zastihli Míru - kytaristu, který zde seděl již něco přes hodinu. Kolega bubeník se ale zdržel - byl sice na místě včas, ale jel si ještě pro kobereček pod bubny. Přivezl pěkný- kulatý. My jsme do té doby stihli každý trochu pojíst a popít, někteří i sezvat pár známých na naši produkci.
Zvučil náš starý známý z Proseka - výborný zvukař Jarda. Správně se rozhodl bicí nechat jak jsou a kytary zpočátku také. Poté, co si Spokovo combo dělalo hlasitost dle vlastního uvážení, dal před kytarová komba mikrofony a hned to bylo lepší. Tím zvolna přecházím k našemu hraní. Čerstvý venokvní vzduch nám asi dělá celkem dobře, takže jsme celkem dobře i zahráli. Jenom ten neplánovaně přidaný Kelímek se ukázal být pro Jirku oříškem, protože změny rytmu na refrén chytil dobře až napotřetí. Ale nikomu to nevadilo. Pravda, lidí na lavičkách mohlo sedět o něco víc, ale přesilovku jsme nehráli ani zdaleka. V osm jsme začali, v devět skončili.
Horší bylo, že o pauze paní pořadatelka sdělila Bikinám, že mají na produkci čas jen do 21:45. Jak nám později sdělil zvukař, těch předpokládaných 22:30 se vztahuje na podstatně tišší ansámbly. To sice chápu, ale i tak si myslím, že jsme to měli vědět aspoň v okamžiku, kdy jsme šli na pódium my. Inspirován Spokem (který tak učinil již před vystoupením) jsem objednal párkové prkénko. A můžu vám říci, že Doctor, Jirka a já jsme se z toho docela slušně najedli, ba i Pavlík páreček zakousl. Trochu jsme si s Doctorem i zablbli a zaskákali pod pódiem. Bikináři vzali zkrácení akce sportovně a hustili do nás ty svoje fláky ostře. Jo, když někdo takhle umí hrát - všechna čest! I Goldřich si s nimi zabroukal.
Celkově se akce myslím docela vydařila. Viděli jsme RumJoka a vzájemně se pochválili, jak šedivíme a plešatíme, pochvalu za účast má naše známá JH, která kromě plzeňských koncertů začala navštěvovat i pražské a pan Golda. Dále pak zdravíme Polovy kamarády, Doctorovy kolegy a vůbec všechny, kdo tam byli!

LSD plus Lampa mínus tři (23.9.2009)
Koncert byl součástí naší náročné jednovečerní LSD Tour, kde ona neznámá zkratka znamená první písmena účinkujících skupin - Laici, Siláž a Disharmonici. Taková událost si jistě zasluhovala důstojný sál, který zajistil slavný plzeňský klub Pod Lampou. Tam jsme už celkem dlouho nehráli, takže pořadatelé už zapomněli, kolik na nás (ne)chodí lidí. Dálší publicitu nám zajistil náš známý plzeňský novinář KS, který z nás (nebo s námi?) udělal interview. Domlouvání všeho proběhlo tak hladce, že o tom ani není co zajímavého napsat.
Drobné komplikace se objevily až v den konání akce. První jsem objevil asi ve čtyři odpoledne před mým domem. Komplikace stála přímo vedle mě a jmenovala se Jirka. Komplikace měla ovázanou ruku a papír od doktora (nikoliv od Doctora) a na něm stálo kromě jiných latinských sprosťáren, že prej týden má dodržovat klidově demokratický režim či co. Naštěstí Spok přislíbil akci za těchto okolností odbouchat na škopky osobně, takže jsme byli jen bez kvílivky-kytary. Na místě akce, kam nás Spok dovezl, již byly obě spolukapely a postavené bicí. Podotýkám, že byla jen chvilka po sedmé hodině večerní. Tady jsme zjistili,k že každé kapele někdo chybí - nám již zmíněný Jirka, Laikům Frančesko a Siláži druhý kytarista Jakub. Siláž ovšem zatím ještě žila v domnění, že možná dorazí. Oproti tomu Laici to věděli v předstihu, takže si přizvali místo Frančeska hned dva hosty - kytaristu z Paheylu a klávesáka Honzu Mrazíka Maxipsového Fíkovitého. Nějak jsem nezkoumal, jakou roli v tom hraje skuečnost, že jednoho Fíka už Laici v kapele mají - a teď do toho ještě maxipes s klávesami...
Z dalších novinek uvedu aspoň to, že v Lampě se už nerazítkuje, nýbrž páskuje. Každý platící divák nebo jedinec označený jako člen kapely dostane pásku, kterou si umístí kam chce, nejlépe však na zápěstí (třeba kolem krku to dost škrtí a kolem kotníku se to blbě zapíná a ukazuje...)
Ač je to s podivem, tentokrát dorazilo několik desítek lidí. Již an první Laiky celkem reagovali. Laici nastoupili nejprve ve třech a bylo znát, že už mají odehráno hodně koncertíků. Tedy pravda, novinek jsem od nich moc neslyšel, ale hrajou si s těmi stávajícími věcmi víc než my. I hosté byli brzy přivoláni, takže hráli, až se Lajky zelenaly a před půl desátou nás pustili do světel ramp. My jsme nic moc nevymýšleli, zaplugovali jsme, částečně doladili, vyměnili plechy a virbl a šli do toho. Dobře jsem slyšel hlavně sebe - kytara zněla celkem nabroušeně a řevozpěv byl dostatečně mocně odposloucháván z odposlechů. I odezva diváků byla snaživá, zejména zpočátku, než jsme je znavili hlukem. Pár jedinců i jevilo počáteční znaky poga, ale zůstalo víceméně u náznaků. Většina se časem přesunula patrně nahoru na bar. Tak jsme tradičním žaves stylem dohráli a pustili na pódium trochu té Siláže.
A hoši se do toho pustili s vervou sobě vlastní. Taky to z nás rozjeli nejvíc - měli tu svoje lidi a nezůstali pověsti nic dlužni. Kromě osvědšených letitých klasik jsem tam zaslechl asi tři nové kousky a můžu jen konstatovat, že i ve třech zněli akusticky naprosto v pohodě a ve svém živlu. Jedou chlapci, jedou... Zřejmě do hor orat brambor (i když Brambory ani nezahráli).
Lidé vypadali spokojeně, i nějaký grošík jsme dostali, takže mohu konstatovat, že akce se vydařila. A jak jsme se po akci vzájemně ujistili, rozhodně něco podobného někdy v dohledné době zase spácháme.

Listopadový Pellar v Hifině (23.9.2009)
Hifiklub - to je v poslední době už naše klasika. Místní nás znají a kupoduvu dosud i zdraví. Uvážíme-li, že nepatříme zrovna mezi kasovní trháky, je to hezký výsledek.
Tentokrát jsem měl ve volbě spolukapely jasno ještě předtím, než jsem se šel do Hifáče optat na termín. Ondra k nám jednak tvoří takový protipól. Zatímco my se tváříme rockově až punkově, on si klidně jede svůj evangelický folk, přičemž si navzájem nevadíme a docela hezky se to dle mého doplňuje. Ovšem to nebyl jediný důvod. On totiž Ondra přesídlil do Prahy, čímž vyvstává otázka, jak dlouho ještě dokáže udržet kapelu pohromadě. Myslím si sice, že při svých autorských schopnostech dokáže najít nadšence i v Praze, ale to by zase bylo pro naše plzeňské koncerty docela daleko. Takže jsme ho pozvali ještě včas, dokud to jede ve starých kolejích, jak jsme zvyklí.
Na místo jsme se Spokem dorazili kolem půl osmé. To už na místě seděla Dáda a nabízela pomoc s nošením. Postavili jsme bicí a komba, pozdravili se se zvukařem, poladili struny a potřásli si rukou s Ondrou a druhou PPLPačkou - dechařkou, kterou si pořád nemůžu zapamatovat, jak jí říkají. Nakoukl i Miška a zatímco jsem mu po právu chválil vokály na našem novém albu, ve dveřích se zablesklo a ze tmy se vynořil Doctor. Kája klávesový následoval zakrátko a naši mladí se dostavili během Pellara.
Ondra zněl nějak smutněji než obvykle, i když je to možná jenom Spokův a můj dojem. Má tam víc pomalejších věcí a možná něco dělá i to, že nechává víc zpívat děvčata. Mimochodem dost dobré hlásky, nicméně Ema je jenom jedna... Jeli ale dobře a mám pocit, že skoro bezchybně. Ale musím se přiznat, že jsem tentokrát řešil další věci s Milanem, Gábinou a Láďou z VIS a posléze s Harmim. Když jsme u těch hostů, dorazili ještě Spokovi kolegové z práce, Venca 21 z Písku a během našeho vystoupení tři naši scholisté ze zkoušky - Janko s děvčaty. Ještě tam byli i další lidé, v podstatě takový Hifi standard.
Jo a jak jsme hráli? Většina věcí byla těch novějších, tedy z tohoto tisíciletí. Řekl bych, že nahrávání nám docela prospělo - že ty věci víc sedí a nepleteme tolik akordy a texty (i když zrovna u mě s výhradami). Harmi se ujal role hlavního poga hned na začátku a musím uznat, že vydržel celou dobu. Tu a tam se vzadu zavlnila Vlaďka a jinak to vypadalo klasicky standardně. Ale na přídavky se začaly dít věci - při Programu se zavlnilo dalších asi 5 lidí a na závěrečnou Fotografickou uždováděla dobrá půlka osazenstva. Ještě se s námi stylově po Fotografické nechali někteří vyfotit na pódiu od vrchního dokumentaristy koncertu Vency 21, takže možná budeme mít na koncertík i hezkou památku. Jo a kdo čeká od tohoto pamfletu aspoň nějaké poučení do života (když už to není ani zábavné), pak ho má mít: kvasnicové Svijany můžu doporučit.

CD jsou na světě (8.12.2009)
Doctor mi v úterý 8.12. zavolal, že CD "Never Ending Sorry" máme vylisované, takže je vyzvedává. V sobotu na koncertě (viz další kapitolka) jsem je spatřil na vlastní oči. Výlisky byly krásné, až oči přecházely. Takže doufáme, že se budou dobře prodávat.

Jam a Petr Mach (12.12.2009)
Disharmonici už dlouho s Petrem Machem nehráli. Mám pocit, že naposled to bylo na křtu Kachňat v prosinci 2000. Ani nevím, proč jsme spolu nehráli tak dlouho. Nicméně nijak jsme na ně nezanevřeli a oni na nás taky ne. Takže když nás pozvali na spoluhraní v Jamu 12.12., byl jsem hned pro. Kapela taky, a dokonce ani nikdo z mladých tou dobou neměl v diáři žádnou komplikaci. Jediný drobný zádrhel hlásil Spok - toho dne měl vánoční podnikový večírek, takže mohl na místo dorazit až cca na devátou.
Na místo jsem přišel někdy chvilku po sedmé. Machové už tam byli všichni, ovšem Leoš Houdek ještě dvakrát pro něco jel do obchodu. Klukům jsem nejprve řekl a poté napsal e-mailem, aby na místo dorazili 19:15. Machové zatím řešili osvětlení sálu a stavěli bicí, takže snad ani nepostřehli, že pan doctor jako druhý z nás dorazil až 19:40. Já jsem si chytře nechal mobil v šatně, takže až při doctorově příchodu jsem si přečetl, že se Pavlík ptá, v kolik že má dorazit. Doctor mu pro sichr po chvíli zavolal a stejně tak vyřešil i Jirkův dotaz, kdyže to má na místě být. Pavlík maily pro jistotu nečetl, zatímco Jirka omylem smazal... Ve výsledku byl Jirka asi o 10 minut rychlejší. Ještě jsme si sjeli pro zapomenuté paličky a kolem půl deváté se začali domlouvat na zvukovce. Než jsme to domluvili, byl tu i Spok.
Zvukař byl náš starý známý z Hifáče a nazvučil nás opravdu pěkně. Hrálo se výborně. Také se to přišedším líbilo. Pravda, mohlo by jich být i víc, ale jsme rádi i za ně. Fík dorazil s několika známými, nějakých pár doctorových kamarádů sedělo u baru a Milan si přivedl sestru. Jo a Bruno přišel z diváků asi jako první a jak přišel, tak nenápadně i odešel. Mezitím jsem se dozvěděl, že odlétá svým letadlem do Vilniusu. Oproti předpokladům jsme přidávali i Kozolupy, kterých se dožadoval hlavně Fík. Pak jsme dali ještě rychlého oznamovatele a pustili na pódium hlavní hvězdy večera.
Petr Mach nastoupil ve stejnokroji - černé kalhoty, oranžové košile a santaklausovské čepice. Dali plusmínus obvyklý průřez tvorbou. Z večera si pamatuju hlavně Ježíška a Pomalu sune se. Jo a taky, že se pánové umějí docela odvázat, ač jsou v průměru ještě tak asi o dekádu starší než my... Zkrátka všechna čest - kdo umí, umí. A my jsme čuměli... Jo a taky jsme prodali pár nových CD...

Karlínské divadlo a PNS (15.12.2009)
Pan doctor nám dohodil hraní na podnikové akci firmy, která ho vykořisťuje. Souhlasili jsme, protože šlo o nabídku, kterou jsme nemohli odmítnout. Zejména u vědomí toho, že na podnikové akci bude jídla a pití, co hrdlo ráčí. Akce proběhla v bezvýznamné vesničce kdesi daleko na východ za Touškovem. Nejspíš jste nikdo jméno té vesnice dosud neslyšeli. Jde o jakousi Prahu. Původně s námi měla hrát ještě metalová partička doctorova kolegy Patery, ovšem ti se asi zalekli tak silné konkurence a raději svoji účast odřekli.
K přesunu jsme zvolili všechna dostupná vozidla, neboť pan doctor byl v Praze už od rána. Pan Spok se přesunul sólově, protože zůstal v práci dlouho předlouho. Navíc ho zdrželi při cestě stojící zelení trpaslíci, kteří po něm chtěli doklady a posléze i obrázek naší známé spisovatelky Boženy Němcové.
Takže na převoz mladé generace do Pr... byl zvolen můj vůz. Aby si pánové nemysleli, že jsou nejmladší na světě, vsadil jsem do vozu ještě svoje děti a jelo se. Kolem čtvrt na pět jsme opustili Plzeň a kolem šesté hodiny dojeli na místo, to je před autobusové nádraží Florenc a Karlínské divadlo.
Doctor již osciloval prostorem s mobilem a radil nám, jak zaparkovat. Naštěstí jsme již zaparkovaní byli, takže jsme z jeho rad použili jen tu, týkající se vstupu do klubu Theatro. Bicí a Spokombo už stály na jevišti, dokonce i šatnu s vlastním klíčem jsme měli.
Postavili jsme tedy aparáty a byli nazvučeni. Postupem času jsme docílili slušného zvuku v sále, ovšem reproduktory v okolních místnostech byly natolik decentně nastaveny, že rušily divadelní produkci a jakéhosi klavírního umělce v sousední budově. Bylo tedy operativně usneseno, že místo hodiny zahrajeme jen 20 minut. Časem jsem navrhl, že by snad bylo možné zvuk regulovat a nastavit nějakou rozumnou hlasitost. To se nakonec podařilo a původní délka vystoupení byla zachráněna.
Před osmou se začal pan ředitel ve svém projevu chvástat, jak firma vzkvétá a prosperuje - ostatně přece nebude říkat něco jiného, když to přece vede on :-) Kolem osmé hodiny začala barmanská show. Hezké to bylo, akorát pořád všechny hecovali, jak z toho mají být odvázaní. Je fakt, že žonglovali s lahvemi a lili to tam slušně. Skončili někdy kolem půl deváté. My jsme sice měli hrát už od čtvrt, ale celkem nám zpoždění vyhovovalo, protože jsme čekali na Spoka. Ten nakonec chvilku před devátou dorazil a mohli jsme se do toho pustit. Hlukem jsme zaplnili budovu a čas mezi devátou a desátou hodinou večerní. PNSáci nás vyslechli bez větších výtržností, po skladbách tleskali a vesměs seděli u stolků a konzumovali. A tak to má být.
Dohráli jsme a já jsem se šel přejíst, mladí pak vyzkoušet koktejly. Myslím, že jim zachutnaly. Připadali mi po nich takoví trochu společensky unavení.Start ku Plzni pak byl trochu nesnadný, neboť pan Spok ráno na pátou vstával a hoši ne a ne se zvednout a jít. Nakonec se ale zadařilo a nasedli do Spokovozu a jelo se. Já jsem raději takticky přespal u sestry v Praze, protože na noční projížďku a buzení dětí jsem fakt neměl náladu. Musím zkonstatovat, že jsem se najedl opravdu vydatně, neboť ani následující den jsem hlad nepocítil, byť jsem nic dalšího nejedl. Takže mohu konstatovat, že akce se zdařila.

Rok 2010


Kronika

Hlavní stránka