Kronika - rok 2010


Rok 2009



Dobře rozjetý Vagón
Lentilky a Hifáč
Diakonie v novém rámci
V Jamu s Vláďou
Jak se hraje Pod čarou
Aprílová kolaudace s Machy ve Wattu
Tradice nade vše aneb se Znouzí v Lampě
Skoro tajná služba ve sklepě
Prázdninový vagón bez Spoka
Vopice úterní destraktivní
Jednotka výkonu Siláže a Ráďův gang
Jihočeský venkov s ozbrojenou sebevraždou
Nový Mrož
Degustace Plzeňská lampová
Degustace středeční Vagónová

Dobře rozjetý Vagón (8.1.2010)
Pravidelní čtenáři už asi vědí, že loni jsme hráli U Kavalíra ve Vysočanech. Tam jsme s Goldou domluvili, že nás Znouze někdy vezme s sebou do Vagónu. A to "někdy" nastalo právě v den 75. narozenin starého dobrého mrtvého Elvise. Počasí nám přálo, zejména pokud měřítkem přízně počasí je počet napadaných sněhových vloček na trase. Oproti loňskému Vagónovému vystoupení jsem tentokrát byl zdráv (aspoň po tělesné stránce), takže již kolem půl šesté večerní jsem stepoval kolem plzenské Lampy, kde Znouze nabírala naši "starou gardu" a Caina. Bílá dodávka přijela, já vykecával s Doctorem a Spok s Cainem. Pánové Golda s Démou přijeli, pomohli naložit naše pádla a svačinky a jelo se dál. Ještě v Plzni jsme naložili Jirku a Goldovu dámu, čímž jsme byli akceschopní. Pozorný čtenář již jistě volá - stůjte, kde máte, volové, basáka? Dobrá, povím vám to. Basáka jsme tou dobou měli už dávno v Pr.....aze - měl tam od rána nějaké běhání. O co dřív dorazil do Vagónu on, o to později my, takže se to krásně vyrovnalo. Na místě jsme sice byli, než bys 15 miliónů vloček napočítal, ale přece jenom tak rychle jako na suchu to nešlo.
Vynosili jsme všechny bedny a futrály z auta a Déma jel kamsi přes půl města přeparkovat. My jsme zatím vyhodnotili situaci tak, že než Caine postaví bicí, je čas na první Plzeň, abychom si v té Praze nepřipadali tak cize. Navíc pan Doctor musel zabrat stůl pro svoje ctěné kolegy.
Dobře jsme udělali, protože v poměrně krátké době byly všechny stoly obsazeny a už při naší zvukovce lebylo kam sednout. Diváci už na cvičné skladby celkem reagovali a naostro to byla ještě větší paráda. No považte sami, kdy se nám poštěstí hrát pro 260 diváků, kteří nás poslouchají a jsou spokojeni. Navíc na Znouzí aparáty a s dobtrým zvukařem. A to většina diváků nás nejspíš ani neznala, i když samozřejmě nechyběli naši známí, jako RumJok a ŘiĎiČ. Největší ohlas vzbudily převzaté skladby od předních světových umělců, jako Monarchy, Osada malomocných nebo Fotografická. Ale ani ostatní nezůstaly nepovšimnuty. Ba dokonce i moje kytara z toho byla tak napjata, až jedna struma praskla. Nezaváhal jsem a vytáhl druhé dřevo, hbitě naladil a než nálada stačila poklesnout pod bod mrazu, už jsem hrál na druhou. Největší pozornost pod pódiem budila blonďatá holčička nejspíš předškolního věku - takový blonďatý andílek. Střídavě tam poskakovala v rytmu, chvílemi monitorovala situaci zpoza krku pana otce. Vypadala tak přirozeně a nenuceně, jako by takovéto akce navštěvovala denně. Jo a dva přídavky si diváci poctivě vytleskali. Dali bychom i víc, ale začali jsme ve čtvrt na deset a hlavní atrakcí večera byla přece jenom Znouze.
Ti nastoupili a rozjeli to ve velkém stylu. Hodně pogovacích věcí a pěkně jim to odsejpalo. Zmíněná blondýnka se ani neím jak dostala za krk Goldovi a ten s ní takto odehrál asi dvě skladby. A ani ostatní přítomní se nedali příliš zahanbit, takže fakt nádherná akcička. S Doctorem jsme se zapojili i do celkem hustého pogokotle, zatímco Jirka se Spokem to monitorovali statičtěji a Pavlík takticky z šatny. Ostatně kdo chtěl, prý to mohl sledovat i po webu. Jedna odvážnější holka tam s kapelou i zazpívala na pódiu, naše chvíle taky přišla při Krysařovi - to jsme si pěkně zahulákali (taky pan Doctor pak nějak divně sípal) a vůbec to bylo úplně perfektní! Po nezbytných Hasičích to pro kapely skončilo - Caine a Golda zabalili apáru a Déma šel na vycházku nočním městem pro auto.
Než ho přivezl, vypukla videotéka s nějakými Rammsteiny a podobnými spolky. Mezi tančícími jedinci jsme si pak razili cestu nesenými bednami a bubny po schodech nahoru. Když bylo naloženo, sednu do auta, najdu polštářek, opřu o něj hlavu a přivřu oko s tím, že jsme na mostě přes Vltavu. Když jsem oko opět otevřel, jedeme pořád ještě přes most, ale přes Radbuzu. No, jsou to věci! A Elvisovi už je 75 let a jeden den...

Lentilky a Hifáč (21.1.2010)
Stala se nám taková divná věc - Constancia nás pozvala na 21. prosinec do Hifáče. Constancia je kapela, ve které basuje náš basák a bubnuje náš bývalý bubeník. Jo a taky občas zkoušejí v naší zkušebně. Tak proč s nimi nezahrát, že? Jenže v průběhu času se ukázalo, že akci nikdo nedotáhl do úspěšného konce, takže ve finále z toho nebyl koncert, ale nějaký literární večer či co. Ovšem v průběhu domlouvání jsem se dal do řeči s hifáčským domlouvačem koncertů a domluvili jsme koncert přesně o měsíc později, tedy 21. ledna.
Naše kapela mi termín velmi ochotně přislíbila, že tou dobou nic jiného nemají. To mě upokojilo až do okamžiku, kdy jsem zkusil sehnat spolukapelu. Od Jeníčka (kapelníka Constancie) jsem zvěděl, že náš basový umělec s nimi toho večera basuje v Lampě na soutěžní přehlídce Múza, pročež nám opravdu předskakovat nemůžou. Vyjednal jsem s ním aspoň, ať odehrajou co nejdřív - tedy jako první - a začal jsem o to intenzivněji shánět spolukapelu.
Musím přiznat, že hledání nebylo snadné - po Constancii nám dali košem Laici, že hrajou 5 dní předtím ve 100dolle, Siláž, Petr Mach i Bikini - to bylo jako přes kopírák - máme člena skupiny v zahraničí... Ale vrchní Silážník mi doporučil skupinu Lenthillium. Že sice nejsou na webu, ale hrajou underground a že by to s námi dohromady určitě šlo, a do Hifáče prý taky. Dokonce mi na ně dal i číslo mobilu, a hoši přislíbili účast téměř okamžitě. Dokonce si přinesli komplet vlastní apáru a půjčili nám základ bicích.
Když jsem chvilku po sedmé přistál u Hifáče, už stáli v předsíni a zdravili se se mnou. Zřejmě na místě nebyli dlouho, protože teprve šli do zaparkovaného vozu pro bedny, škopky, plechy a tak... Nechal jsem je rozestavit všechno na místo, přisedl ke známým a vnutil jim každému jedno CD.Usedli jsme k mariášku a přijel Spok. Když jsem dopíjel první pivo, přišel do sálu pan Doctor a přinesl mi druhé. Za límec vlekl Maestra a vecpal mu také jednu CD oplatku. Pak už následoval mariášek, pohodička, pivko a tak... Při první skladbě Lenthillia si Spok všiml, že hrajou jenom na jeden činel a ke druhému nemají ani stojánek. Tak jsem přivezl náš z garáže a zase pohoda.
bylo jich tam na pódiu pět? Každopádně bubeník s basákem vypadali slušně sehraní, kytarista měl podobně "gypshandový" styl jako já, jen to pádlo měl ještě míň naladěné (a to už je co říci, protože mi utíkalo ladění struny G). Další hudebník střídal chřestidlo s xylofonem a zpěvák si občas odskočil k synthu, který měl společné kombo s basou. Basové kombo bylo použito ještě na třetí způsob, a to jako podstavec synthu. Zato jednoúčelové byly tři basy asi od Pepsi, na kterých stál xylofon. Skladby to byly takové správně podzemní - opakování krátkých textů, pár akordů (ještě o dost méně než u nás) a bylo znát, že chlapci hrajou s chutí. Byli to takoví správní típci. Šlo jim to moc pěkně. A ještě navíc na ně přišlo pár desítek lidiček, kteří si je s chutí vyslechli, takže celkově to byl hezký zážitek. Je to bavilo, diváky taky a nás jakbysmet. Navíc plnější Hifáč jsem na koncertu Disharmoniků asi zatím neviděl.
Kolem deváté hodiny jsme začali být trochu nervózní, kdeže je ta naše mládež. Pavlík mi sice poslal SMS, ale nějak z ní nebylo jasné, co tím chtěl básník říci. Ta druhá, ve které napsal "Už letím", už byla jasnější. Jirku jsme mobilem vzbudili a on s úžasem zkonstatoval - nojo, my dneska hrajeme, já úplně zapomněl... Když Lentilky dohrávaly poslední skladbu řádného playlistu, byli jsme už v Hifáči všichni. Ještě jsme si spolu s ostatními diváky vynutili přídavek a šlo se na věc.
Pravda, ve Vagónu jsme asi hráli o něco přesněji, ale hrálo nám to myslím i tak pěkně. Vůbec to nahrávání před půl rokem nás docela zpřesnilo. Většina diváků na nás vydržela a myslím, že se jim to i líbilo. Navíc dorazili moji kolezi a kolegyně ze smíšeného sboru, tentokrát v síle čtyř lidí. Zdárně jsme to dotáhli i s nějakou gradací až k závěru, včetně tří přídavků.
Po koncertě, menším pokecu a obdržení relativně slušného obnosu ze vstupného jsme se s Hifáčem rozloučili a rozprchli se ke svým doupatům.

Diakonie v novém rámci (27.2.2010)
Naše dobrá známá Assa v Litoměřicích vede nový skoroklub Oka-mžik, který spadá pod Diakonii CČE. Zatím ten prostor ještě není hudebním klubem v pravém slova smyslu, ale když se FíFa snaží, dá se s tím leccos dělat. V klubu je k dispozici velká vytápěná místnost se stolky, přilehlá čajovna se zajímavým sortimentem (mimo dobrých čajů a poločajů i pivo, víno, něco k zakousnutí a šíša).
Nicméně nepředbíhejme. Z Plzně jsme měli vyjet kolem čtvrté hodiny - ve třičtvrtě odjezd od Spoka, pak nasadit do vozu Pavlíka a na závěr ve čtyři Jirku. První část plábu celkem vyšla - já jsem 15:20 přišel ze stavby, dal sprchu, klobásku a odjezd ke Spokovi. Ve třičtvrtě jsme dle plánu vyjeli. Pavlík si vyžádal na telefonickou upomínku, že na něj čekáme, 5 minut. Přišel za 10. Mezitím jsme raději zavolali i Jirkovi. Ten si hodinu odjezdu nepamatoval a ohromně se divil, že přece v půl jedné poslal e-mail, že mu nikdo neodpověděl, kdy má být na místě. Ale byl ochoten se přestat učit, najíst se a vystartovat. Skutečně po chvíli čekání dorazil a v půl páté jsme vyjeli. Spok nechal řídit své vozidlo Doctora, zatímco mě posadil dopředu, zaímco sám obětavě usedl dozadu na střed. To abychom se do Spokovozu dobře naskládali, neboť už svými rozměry již atakuji parametry dobře živeného medvěda.
Cesta proběhla celkem hladce, jen V Litoměřicích jsem omylem navigoval Doctora na centrum, takže jsme stihli i krátkou prohlídku zdejší památkové zóny. Pak už jsme odbočili správně, takže telefonát FíFovi byl víceméně ujišťovací, že už jsme tam. Poskládali jsme aparaturu včetně mixu a částečně i mikrofonů jsme si s Doctorem dali čajík a zákusek. Dobře jsme udělali, na Spoka už zákuseček nezbyl...
Kolem půl osmé zyčali úřadovat Vrámci. Jejich sestava je v neustálém vývoji, ale jde to k lepšímu. Basující pán (myslím že Ráďův otec) byl opravdu dobrý, FíFa střídavě u cajonu, bouzouki kazoo a foukacích harmonik předváděl slušný výkon, navíc je to docela živé. Radkův projev tradičně nadšený a celé to jde dobře dohromady. Docela dost dobrých nových skladeb a FíFa tam dost zpívá. Celé to bylo provedené hezky svižně, délka vystoupení taky akorát, a je znát, jak je to baví.
Pak jsme naběhli my. Pan Doctor sice trochu pletl texty a já se taky trefoval do kytarových akordů zpočátku docela nepřesně, ale někdo kolem třetiny se to zlepšilo a závěr už byl úplně dobrý.
Po koncertě přišlo to nejlepší - veliký talíř se šťavnatou šunkou, trvanlivými salámy, sýrem a čerstvou zeleninou. Assa se prostě vytáhla - opravdu milá tečka za tím naším koncertem. Pak jsme sbalili a vystartovali směrem domů. Opravdu milý koncertík.

V Jamu s Vláďou (12.3.2010)
Disharmonici dostali nabídku od klubu Jam, jestli by si nechtěli zahrát před klatovskou skupinou Ukradený vjecy. Skoro všichni jsme mohli, jen náš basový umělec Pol Paki nikoliv. Tak jsem se optal Spoka, jestli si nechce zabasovat. Spok nebyl proti, ale měl v rukávu ještě lepší řešení. Jeho známý vláďa totiž nejenže vlastní baskytaru, ale dokonce na ni i slušně hraje. Takže jsme za tři zkoušky nacvičili repertoár, dostatečný k našemu setu. Všechno celkem klapalo, akorát jedna zkouška bez bicích proběhla u Vládi v bytě... Zdá se, že pokud by Polovy termínové výpadky byly častější, máme v záloze náhradní řešení. Jasněže takové šou jako s Pavlíkem to není, ale basu Vláďa umí ovládat naprosto dostačujícím způsobem.
Čas příjezdu do Jamu jsme stanovili na půl osmou. Dodržel jsem ho jako jediný. Spok i Doctor jeli rovnou z práce, Spok ještě s mezipřistáními u Jirky a Vládi. Nicméně vůbec to nevadilo, protože kolem půl osmé se teprve začaly nesměle stavět bicí, takže jsme aspoň nečekali tak dlouho. Před příchodem našich se Klatováci se mnou dali do řeči. Hlavně sondovali, jestli máme v Plzni silný fan club, a kolikže lidí tak přijde. Moje odpovědi ovšem byly značně neurčité, protože takovou věc člověk fakt dopředu neví...
Nakonec se pár lidí sešlo. Harmi přivedl nějaké kamarády, Bruno přišel k baru sám a Vláďa tam měl taky nějaké svoje lidi. Nějak tak podobně lidí tam bylo i na druhou kapelu, někteří možná byli štamgasti...
Celkem hladce jsme domluvili, že odehrajeme jako první, a taky, že nám mistři půjčí základ bicích. Nabízeli i svoje komba, ale když už jsme měli na místě svoje verky, jeli jsme na ně. Musím říci, měli lepší nádobíčko. Bicí měly asi 5 činelů, dvojšlapku, dva virbly a dva kotle. Bubeník nám tam nechal i činely, což je nadstandard...
Mělo to vypuknout v devět. Začalo se (jako vždy) o nějakou chvilku později, skoro přesně s Brunovým příchodem. Hrálo se v mezích možností dobře, nekazili jsme víc než normálně. Akorát předpremiéra Bonparácké Krátké noci dopadla blbě. Jednak jsme vypustili třetí sloku, jednak jsem málo slyšel a blbě dopočíal Spokovu mezihru. Do příští soboty to musíme docvičit nějak líp... Ale jinak spokojenost. Tu a tam někdo lehce poskočil, tři příchozí mladíci u prvního stolu s námi debatovali, Vláďova ekvipa pozorně naslouchala, fotografka fotila a Harmi s doprovodem povzbuzoval.
Když jsme dohráli, stala se divná věc. Doctor totiž odpadl. Oproti tomu Jirka, který vždy po koncertě prchá domů, se uvelebil s Harmim na baru a vesele chlastali a debatovali. Já sám bych i vydržel déle, jenomže další den mě čekala dvanáctihodinovka na stavbě, takže s úderem jedenácté jsem opustil sál. Spok s Vláďou také zůstali u stolu a poslouchali slušně zahraný převzatý repertoár - takovou směsku od Kabátů přes Nenu po Jasnou páku. Měli dobré nástroje, hrálo jim to a kromě originality tomu nic nechybělo. Fanoušci je povzbuzovali a někteří (zejména některé) vesele hopsali (a hopsaly) do známých pecek, které se na ně valily z pódia.
Konstatuji tedy, že to byl celkem příjemný koncertík.

Jak se hraje Pod čarou (20.3.2010)
Zřejmě aby oslavila, že ještě není jaro, svolala kulturní jednotka Prácheňska zvaná Společnost za prváva zrcadel u příležitosti 10. výročí od svého založení festival. Hrála tam zajímavá sestava sedmi kapel, mezi nimi i my. Není divu, vždyť Venca "21" i ostatní pořadatelé patří mezi naše letité fanoušky.
Akce začínala kolem čtvrté hodiny odpolední. My jsme dorazili dvojvozmo (Doctorův Modrý sršeň a astrální Spokovůz od Opela) chvilku před pátou hodinou odpolední. Na pódiu už řádila Blackratova partička 200 gramů másla. Pravda, žádní virtuózové to zatím nejsou, ale pokud vydrží, může z nich být dobrá a zábavná kapela. Každopádně skončili načas a namakali jsme na pódium. Pódium je to celkem velké, dobře jsme se vešli a zepředu na nás koukaly 4 zpěvové mikrofony. Natahali jsme věci na prkna a naladili. Místní zvukař byl šikovný, takže jsme za chvilku měli slušný zvuk a jako zvukovku jsme hodili první dvě věci. Lidi trochu ožili a sledovali, co se děje. Takže jsme do nich hrnuli další a další disharmonické pecky, do toho i jedny Bon pari, což nám vyšlo o poznání líp, než před týdnem v Jamu. I když tu a tam by nějaký šťoura mohl najít drobná zaváhání, jako moje vypadnutí z rytmu v Reputaci, vždycky jsme to nějak ustáli. A publikum taky. Že naše věci znali pořadatelé, kluci ze 200 zbraní nebo Blackrat, to mě až tak neudivilo. Ale že i místní, některé jsem ani neznal, si s námi prozpěvovali naše kousky a někteří se na ně i vlnili do rytmu, to bylo velmi pozitivní. Na nás slušný ohlas. Časově nám to vyšlo úplně přesně - i s jedním přídavkem "přesčas" jsme dospěli ke zdárnému závěru.
V tomto směru musím pořadatele pochválit - časový harmonogram zařezával úplně přesně podle rozpisu - jedna kapela dohrála, 10 minut jely videoklipy a 20 minut se zvučilo. Také jsme jejich klipy dostali od Jednadvacítky na placce a reklamní propisku téo akce k tomu. Když už na to přišla řeč, reklamu na akci kluci rozhodně nepodcenili - plakáty, reklama na autech a autobusech, zkrátka prakticky na co si vzpomenete.
Co se ohlasu týká, samozřejmě po nás jdoucí formace měly ohlas ještě o třídu až dvě lepší. Taky není divu - hned po nás naběhla Peshata. Jejich věci mi sice trochu splývají dohromady a zpěvák s jinak velmi sympatickou barvou hlasu občas trochu ujel. Ale jinak jim to šlape dobře a věci mají zpěvné, s trubkou jako sólovým nástrojem. A my jsme se během jejich vystoupení blíže seznámili s šatnou a jejím vybavením. Zde zase budu chválit - pořadatelé naplnili chlebíčky a dalšími poživatinami lednici a bedna baget na stole taky nebyla k zahození. Spok s mladými vyklidili pole a my starci jsme si ještě užili volného večera.
200 zbraní využilo s přehledem výhody domácího prostředí a nasadilo svoje silné zbraně - humorné popěvky, kostýmní šou, precizní muzikantské výkony a po svém "ortodoxním" dvoustovkářském repertoáru i hitovky od Bon Pari ve vzpomínkovém bloku. Musím zkonstatovat, že se jim v tomto směru nemůžeme rovnat ani přibližně - chlapci umějí.
Také jsme se během jejich setu uvítali se Znouzí, která hrála po nich. Tehdy vypuklo na zdejší poměry poměrně husté pogo, do něhož jsme se zapojili i my s Doctorem. Mně ještě bylo hej, ale Doctor musel vydržet bez piva, když mě pak vezl zpět. A pánové hráli a hráli. Set měli hodinu a čtvrt, skladby rychlé i pomalé, hezky vyvážený poměr na to, aby se člověk vypogoval a poté vydýchal. A hrnuli to statečně, i přes pár prohozených slok a dalších drobností. Podle mého mínění asi vrchol večera. Ovšem je pravda, že na poslední dvě kapely jsme si už nepočkali. Hodně podně jsem jenom viděl při zvukovce a kromě muziky tam bude i na co koukat, protože je to kapela z části dívčí. A i ta muzika není marná, ostatně můžete posoudit sami na bandzone.cz. Závěrečné Zničehonic jsme neslyšeli ani z dálky, takže je pozdravujeme.
Ale že jsme odešli dřív, rozhodně nebylo tím, že by se nám tam snad nelíbilo. To vůbec ně! Prostě holt už jsme starší pánové a někdy spát musíme... Moc povedený koncertík to byl, to vám klidně dám písemně.

Aprílová kolaudace s Machy ve Wattu (1.4.2010)
V podstatě šlo o tak nudně úspěšnou akci, že moc nevím, co o ní napsat. Snad jen pár postřehů ohledně věcí, které by mohly způsobit komplikace, a ono nic. Sice pár slíbených lidí nezvládlo dorazit, ale zase přišli jiní.
Sice klub nestihl dodanou grafiku hodit na plakáty a seznam akcí na duben v dost velkém předstihu, ale my jsme plakátky do MHD stihli zadat včas.
V lednu a únoru se nepovedlo domluvit termín, a že se to zkoušelo 4x. Ale tentokrát proběhla domluva na první pokus bez problému.
Slíbili jsme dodat bicí, ale když se strhly šrouby, dodali Machové bez problému vlastní soupravu.
Takže jediná komplikace, se kterou prostě nehneme, se týká spíš dalších koncertů. Mladí nám maturujou, takže příště nejspíš zahrajeme až v červnu.
Watt je klub v centru Plzně - na Americké třídě kousek od Práce. Přední část klubu je bývalý CD bazar. Procukce se snaží podporovat i méně známé amatérské kapely, což je v podstatě naše parketa.
Ještě taková zajímavost: Koncert probíhal na Zelený čtvrtek, takže na místě kromě obligátní Gambáčské 11 čepovali i zelený speciál od Starobrna.
Akci jsem zahájil tradičně příchodem do klubu. Ostatně - jak jinak, že? V první fázi jsem byl nosičem aparatury, posléze hráčem mariáše a pijákem piva, a následně posluchačem.
Zvuk byl nakonec celkem příjemný. Rozhodně příjemnější, než napovídalo zvučení bicích, aspoň z poslechu u mariášového stolu. Machové sice se svým výkonem stoprocentně spokojeni nebyli, ale rozhodně předvedli, že umějí. Kolem čtyřicítky posluchačů se myslím dobře bavilo, někteří (a zejména Doctor, Spok a Banjo) se i trochu pohybovali sálem.
Při našem setu to bylo plusmínus podobné akorát jsme si nechali trochu zvuku ubrat, co nám zvukař schválil a snad i provedl. Drobná zaváhání v našich výkonech by se tu a tam našla, zejména mně nějak tuhlo pravé předloktí. Hlavně rychlejší kytarové tempo mi dělalo trochu problémy. Ale atmosféra to všechno přebila bez problému. A občasné taneční a bubnovací vložky našeho bývalého bubeníka ToKiho se dvěma kamarády celé šou ještě trochu zpestřovaly. Ještě jsem v tom všem nezmínil, že celá akce byla svolána jako kolaudace alba Never Ending Sorry. Vlastní kolaudaci provedl Rumbling Joker, který přijel až hopsa-hejsa z Brandejsa nad Labem. A ač se při ukecávání zdráhal a skoro viditelně styděl, na pódiu to zvládl s bravurou a vrozenou grácií. Album přeměřil vodorovně i svisle, ukázal, přečetl a posléze i vyvěsil na ksichtoknize.com fotokopii kolaudačního protokolu, takže celkově se zhostil role opravdu se ctí.
Za vzornou docházku musím pochválit i Láďu s Milanem z VIS plus další společnost kolem nich, také znouzácké "tvrdé plzeňské jádro" z poga, u kterých zejména oceňuji, že nás upřednostnili před Démophobií v Hifáči, o které taky věděli. A to jsem den předtím v Lampě na Znouzi chyběl... No, vraťme se od Znouze zpět do Wattu a k Disharmonikům. Fajnové bylo také, že i posluchači, kteří přišli viditelně na Machy, se i při nás bavili dobře. Ostatně si vynutili čtyři přídavky, z toho dva neplánované.
A tak to má být, tak je to správné!

Tradice nade vše aneb se Znouzí v Lampě (9.6.2010)
Představovat našim čtenářům věhlasnou skupinu Znouzectnost je dle mého názoru zhola zbytečné. Nicméně i tak si sentimentálně zažvaním, protože my stařečkové už býváme takoví ukecaní.
Nějak se mi tam vybavila doba před 15 lety, kdy nás Znouzáci pozvali na naše první veřejné vystoupení. Tehdy doctor stál celý koncert u mikráku skoro v pozoru, já hrál na půjčenou kytaru a čtvrtým členem Znouze byl tehdy Přéma Haas.
Dnes oproti tomu kromě zdravého CDG jadérka dnes vystoupili trvalí hosté Romana a Miška. Pódium sice bývalo na druhou stranu a sál nebýval tak vysoký/hluboký, ale pořád je to ta stará dobrá Znouze - vousatý "lesní muž" Caine, extrovertní frontman Déma a na první pohled nemluvný Golda, trojka, která přečkala pohromadě věky mnoha hudebních generací. Lampa zase je takový symbol klubové Plzně...
Pozvali nás kluci zlatí tehdy, pozvali nás i po těch letech zase a věřte, že takové pozvání potěší.
My jsme naběhli značně váhavě - já sice byl na místě celkem včas, ale naši "pendleři" Doctor a Spok přijeli ze svojí přespolní roboty, umělecky akční Pavlík přiběhl skoro po zvukovce z jiného vystoupení na CG a Jirka již tradičně došel pár okamžiků před ním. Asi měsíc před akcí se nezkoušelo kvůli maturitám, které postihly i naši kapelní mládež. Jen jsme stihli ještě v pondělí před akcí přehrát koncertní playlist ve zkušebně a šlo se na to. Zvukaři nastavili zvuk, my přehráli pár cvičných kousků a šli si odpočinout.
Chvilku po deváté jsme naběhli na věc a hrnuli jsme to tam podle seznamu a celkem to šlo. Pokud jsme se tedy shodli na rytmu a to se nám vždycky po pár taktech skoro povedlo, takže pohoda... Doctor kupodivu ani nekazil texty. Ohlas byl slušný, ba dokonce jsme i přidávali dvě věci, které nebyly na seznamu ani jako přídavky. Pravda, Meydlo vypadalo dost podle toho, že jsme ho asi rok necvičili, takže tady jsem mimo program (Program jsme taky nehráli) odzpíval poslední sloku já.
Znouze naběhla nějakou chvíli po nás a předvedla, jak se má hrát. S hosty byl zvuk o něco barevnější a hrálo jim to skvěle. My s Doctorem a Spokem jsme si to rozhodně užili a pogo se docela dalo přežít. Lidí bylo o něco míň než posledně, takže se dalo pogovat i jinými směry, než nahoru a dolů... Zaznělo docela dost věcí z Ukolébavek, což já můžu. Ostatně Znouze snad nemá alba, která bych nemusel. Hráli a hráli, až najednou byl konec a asi tak půlnoc.
Jo, byl to hezký koncertík! Doufám, že si to někdy zopakujeme.

Skoro tajná služba ve sklepě (17.6.2010)
Jistě si někteří z vás při vyslovení zkratky CI5 vybaví anglický seriál ze 70. let 20. století, Bodieho a Doyla, proti podsvětí kryté svým střeleckým a řidičským uměním, před nevolí vysoce postavených politiků jištěných vzorným šéfem Cowleyem. Ovšem dnes bude řeč o jiné CI5 - o stejnojmenné plzeňské skupině, která svolila zahrát ve čtvrtek 17. června s Disharmoniky.
Apáru jsme dodali my, oni zase zahráli bez odmlouvání jako první a tak jsme si všestranně vycházeli vstříc. Možná si říkáte, kde jsem k těm metalistům přišel, když my hrajeme přece jenom maličko jiný žánr. Je to prosté - basák Láďa byl můj spolužák na učňáku, zatímco kytarista Tonda byl z vedlejší třídy. Akorát bubeníka měli trochu staršího. To je změna oproti minule. Slyšel jsem je dosud naživo jenom jednou, a to s nimi bubnoval můj švagr, který je pro změnu mladší. Starší tam býval sólový zpěvák s krásně vyječenou fistulí, který dnes už taky v téhle kapele nepůsobí. A můžu říci, že si ve třech v pohodě vystačí.
Sešli jsme se všichni v podstatě podle plánu a včas, takže k tomu není tak moc co dodávat. Pánové nazvučili naše komba a svoje krabičky a nějak kolem 20:45 začali naostro. Skladby mají o dost delší než my a šlape jim to hezky. Slyšet je bylo dost a odehrát hodinku jim nečinilo žádné problémy. Vlastní tvorbu prokládali covery od Motörhead, Nirvany a myslím Black Sabbath. Skončili ukázněně jak jsme jim řekli a za potlesku publika nám přepustili něco před desátou plac.
My jsme akorát trochu ztišili, ale moc radši ne, otestovali jsme zvuk tradiční zvučicí písní Kozolupy a už jsme to tam šili ostrejma. Playlist jsme od Lampy moc nezměnili, takže možná i proto k žádným větším zádrhelům nedocházelo. Kde jsem nastupoval kytarovým "kartáčem", tam jsem se natočil, aby mi Jirka viděl na ruce, takže i nástupy byly celkem vyrovnané a celkově z toho mám dobrý pocit. Možná je to těmi pivy, co už jsem měl v sobě, ale moc chyb jsem si nevšiml. A tak jsme hráli, holky z naší scholy k tomu tancovaly, spolužáci z učňáku (Venca přijel až z Domažlic), spolužačka Ivanka ze základky (zdravím!) na nás přijela dokonce až z Německa - touto cestou děkujeme - a ani ostatních pár diváků nevypadalo znuděně.
Takže jsme si užili fajn večer v Hifině.

Prázdninový vagón bez Spoka (13.7.2010)
Tak se panu Doctorovi povedlo domluvit Vagón. Za to ho z tohoto místa chválím. Klubák k nám přifařil Hodně podně - jihočechy ze Soběslavi. S tím jsem byl spokojen, aspoň jsem si je mohl poslechnout komplet naživo, když při minulém společném hraní v Písku hráli zvěrsky dlouho, zatímco my jsme druhý (respektive tentýž) den museli odporně brzy vstávat.
Zároveň po nás klubák chtěl, abychom dodali třetí kapelu, nejlépe pražskou. Ale jakou, to už neporadil. Fumas z Původního Bureše byl velmi vstřícný, ale v termínu nemohl poskládat kapelu. Po dalších peripetiích a vyjednávání padla naše volba na Rokycansko-Strašický tradiční punkový orchestr In Public Ill. Sice tak úplně Praha to není, ale pořád blíž než Plzeň.
Základ bicích jsme dodali my, zbytek si dotáhl každý svůj.
Večer před akcí se tedy Disharmonici sešli v garážové zkušebně a všechno si ještě přehráli. Je fakt, že od jara jsme zkouškám moc nedali, ale tentokrát se dostavili všichni. Nebyla to žádná sranda, absence vzduchu, zapoceno a 30 stupňů Celsiovy škály. Zkrátka ideální prostředí, co vám budu povídat... Bicí jsme zabalili a nachystali zítřejší odjezd. Špatných zpráv z toho večera není mnoho, vlastně jen jedna. Náš vrchní kytarový sólokvíleč, příležitostný zpěvák, přizpěvovač, sborista a spolunáčelník Spok byl zadržen zaměstnavatelem a donucen setrvat v šití až do pozdních večerních hodin, takže nám tam chyběl. To bylo velké mínus.
Co je ale zase plus, že pan Doctor má nového kombíka - Fabku, do kterého se nám vše potřebné vešlo. A s klimou, což za momentálně panujících teplot taky není k zahození. Další plus - Prahu jsme projeli dosti rychle a Doctor našel volné parkovací místo hned u Vagónu. Tam jsme vybalili, postavili a čekali. Kolem osmé se probral k aktivitě zvukař a dorazili Publici. Hodně podně následovalo nějak tak průběžně. Kolem půl deváté přišla zdrcující SMS, že Spok stále dlí v rachotě a budeme muset hrát bez něj.
V devět přesně jsme se do toho pustili. Diváctvo se pomalu slétalo, někteří i fotili. Odvedli jsme celkem zdařilý výkon, byť ve Chřipce (notoricky známá skladba, což vám potvrdí každý notorik) jsem zkoušel cpát refrén někam, kde normálně bývá sloka, Speedy Bonzálese by nezasvěcený dle mých keců marně hledal na CD Monarchy, a pár dalších drobností by se našlo... Ke konci už se část publika začala stahovat do předních řad a my se snažili, aby naše osmdesátiprocentní účast vypadala jako stoprocentní. Snad se podařilo, Blába ani ostatní nešetřili chválou. Opustili jsme pódium kolem 21:45.
Publici měli trochu smůlu se zvučením - něco jim tam pískalo do odposlechů a nakonec ani nenašli, kde to je. Navíc ještě nějakou dobu předtím nezkoušeli. K nám šel zvuk docela dobře. Ale musím přiznat, že pár prvních skladeb si ta kapela dohromady "sedala". Poté už to sedlo a hráli zhruba tak, jak jsme na ně zvyklí a jak to máme rádi. V kompletní sestavě s výrazně vyvinutou zpěvačkou a klasickým Blábou to tam hrnuli a občas někdo i lehce zapogoval. Třeba já :-)
Hodně podně na rozdíl od Publiků mají děvčata v kapele tři. Vysokou hubenější blondýnu u basy, že se člověk diví, jak ty struny umáčkne. Zpěvačka a občasná flétnistka je taková menší s vizáží intelektuálky a k tomu rovnovlasá bruneta u kytary. Dechová sekce už je mužská - malý saxofonista s vokálem a vysoký trumpeťák bez zpěvu, no a k tomu fungl nový bubeník. Zvuk se trochu blíží Peshatě a hodně hrajou takové klasické čtyřakordovky. Tu a tam něco úplně akordově nesedlo v kombinaci s dechy, ale to se občas stává i Znouzi... jinak ale pohoda a celkem slušné texty - aspoň co jsem stihnul pochytat. Diváctvo dalo najevo, že přišli hlavně na ně, a tak to má být. Pogovalo a povzbuzovalo se pilně, takže myslím, že klubáci (nejen) mohou být spokojeni. Lidi přišli, kapely odvedly slušný výkon, a to všechno přes panující červencová vedra, přestože jsou prázdniny a úterý, přestože lidi chodí skoro akorát na fesťáky atd.
Po půlnoci jsme zabalili apáru, koupili si každý kus pizzy nahoře na Národní v otevřeném občerstvení a hurá na cestu domů!

Vopice úterní destraktivní (14.9.2010)
Pan Dochtor nám sehnal hraní v Modré Vopici, což je v Praze hned z Žižkovským kopcem. Bylo to v rámci takové soutěže nás- mladých talentů po čtyřicítce... Dlouho to vypadalo problematicky, neboť klub nemohl nějaký čas zavadit o kapelu, která by se odvážila s Disharmoniky soutěžit. Přiznejme si, že se tomu nedivíme. Nikdo, a tím méně hudebníci, se může s Disharmoniky měřit. Nicméně nakonec se našla nebojácná formace jménem Destraktor, která přišla do sálu se svým metal-punkem a kamarilou spřízněných kumpánů a ... Jak se vlastně řekne dáma od kumpána, aby to znělo slušně? :-)
No, ať už předchozí hádanka pro češtináře dopadne jakkoliv, na místo jsme dojeli Spokovozem všichni kromě pana Doctora, který jel z práce - tedy z Prahy, a to ještě z přilehlejší strany než my. Tím pádem si mohl o to víc užít čekání na nás ostatní. Pražský provoz byl totiž ve svojí tradiční síle a vydatnosti a já měl ten skvělý nápad navigovat nás přes centrum, když je to přece blíž (to dá rozum - né?).
Sympatická klubačka nás mile uvítala a sdělila, že za každý drink dostaneme korálek, který hodíme do pětilitrovky té kapely, která se nám líbí víc. Hoši z druhé kapely nás viděli neméně rádi, zejména když jsme přivezli nějaká ta komba a stojánky dle předchozí dohody.
Něco kolem padesáti diváků si nás poslechlo a na to, že přišli většinou na Destraktor, nás i docela hezky povzbuzovali. Na začátku jsme museli dořešit problémek se stávkujícím mikrofonem, takže diváci přišli o náš nejsehranější dduet s Doctorem ve skladbě Byrokracie. A taky je fakt, že takové komornější věci jako Osada se tady moc nechytily. Fungoval spíš recept, lidově zvaný hrnutý nářez. Možná to bylo způsobeno skutečností, že textům moc rozumět nebylo, možná naturelem zdejšího bodrého punkového lidu. Speedy Bonzáles byl pro velký úspěch zopakován jako přídavek.
A to už slézáme z pódia a uvolňujeme prostor místním. Destraktoři hrajou sympaticky přímočaře. Na první poslech zní poměrně dost skladeb navzájem podobně. Texty nejsou moc dlouhé a víckrát se během skladby opakujou, takže aspoň to základní člověk časem pochytí i při místním ozvučení. Mají skoro samé rychlejší věci. Zpěvák s šátkem kolem krku je hlavní šoumen - skáče a pobíhá trochu podobně jako Doctor, přizvukuje mu občas na druhý mikrofon basák. Mimochodem tomu děkujeme, že nám půjčil nástroj, když ten Pavlíkův kvůli nějakému urvanému drátu začal bručet (ještě že to nebylo na Pankráci). Má naše uznání. Bubeník to hrnul přes dvojšlapku. Celkem zajímavé mi připadá, že na svoji produkci sundali přechody i hi-hat, takže bicí soupravu tvořil kopák s dvojšlapkou, virbl, kotel a 4 činely. Mladý vlasáč to hrnul pořád vpřed a tu a tam mu nějaký úder vypadl, což ovšem při tom fofru není žádný div. Pořád ještě to jelo dost slušně. Ke kytaristovi mě nenapadá žádný vtipný postřeh, snad jen že hrál na kytaru (já vím, dost slabý postřeh).
Když dohráli, koukli jsme na okurkové pětilitrovky. Jeden zběžný pohled a bylo jasno - kupodivu to vyhráli místní, na které přišli diváci. Ale musím ke cti místních napsat, že i nám nějaký ten korálek přibyl. A nebylo to jenom od nás, tolik zase nechlastáme, ne? Myslím si ale, že šou to byla dobrá a ostudu neudělala ani jedna kapela. Asi kluky ještě někam pozveme.

Jednotka výkonu Siláže a Ráďův gang (15.9.2010)
Hned druhého dne po pražské akci jsme vyvolali reakci. Svolali jsme lid venkovský - zručný zručský nasámbl Siláž, všeobecně oblíbený svým agropunkem, dále pak Písecko/plzeňsko/příbramsko/(asi)pražskou kapelu libozvučného názvu "Ráďa Smráďa & the Gang".
Ráďovci si přitáhli všechnu apáru a odstartovali šou jako první. Z našich členů netradičně první dorazil Pavlík se svojí známou JH. Ostatně na Pavlíka přišlo asi nejvíc z našich posluchačů, jak dále zmíním, pokud nezapomenu. Potom jsem dorazil já a Jirka, čili značně neobvyklé pořadí příchozích. Doctor rozprávěl s Mírou Novým a kluci zatím stavěli apáru. Ráď přišel, se všemi se přivítal, a zase někam zmizel. Na devátou vlezli na pódium a s úderem desáté nám předali žezlo.
Pravda, předávka byla lehce delší než obvykle - odnášela se jedna bicí souprava a stavěla druhá, pak se to celé zvučilo... Čili si myslim, že těch 20 minut předávky jsme se neflákali. První dvě skladby zazněly jako zvukovka a už se jelo naostro. Dlužno skromně (jak jinak, že?) ponamenat, že jsme měli největší ohlas. MOžná i díky tomu, že Pavlíkovi známí v čele s jeho bratrem - naším bývalým bubeníkem - rozjeli pogokreace ve velkém stylu. Ne že by na Ráďu nebo na Siláž dorazilo lidí míň, ale prostě tolik neřádili. S potleskem a jedním přídavkem jsme na jedenáctou uvolnili pódium Siláži.
Pravda, byl jsem nějaký unavený, takže moc sil na pogo mi nezbylo. Ale i tak jsem se snažil tradičně kvalitní Silážní zvuk podpořit z parketu. Pár dalších se snažilo taky, ale co naplat, dost lidí už taky bylo pryč. Ale Silážníci umějí, i když strunka tu a tam praskne, bedny naše a tudíž pro ně neobvyklé, a náhradní kytara taky není hned - umějí si poradit a hrnou to zkušeně...
No, užili jsme si to!

Jihočeský venkov s ozbrojenou sebevraždou (23.10.2010)
Disharmonici mají i potěch letech několik fanoušků, což může leckoho zaskočit. Nicméně je tomu tak. Jedním z nich je aktivní pivní jihočech Venca "Jednadvacítka" z Písku. A ten nás dohodil "Hendrixovi" z Hendrix production, který pořádal koncert drsných hochů z Milevska, kteří si říkají SUicide, a veselých písečáků 200 zbraní, které jistě nemusím představovat. Snad jen pro neznalé dodám, že kromě veselých písniček Máza taky výborně zvučí. O dalších kvalitách Mázova příbuzenstva a písečáků obecně, ve sportu pak obzvláště, nám ještě před koncertem přednesl Venca několik zajímavých referátů, takže jsme nezůstali nevzdělaní.
Nicméně zpět na začátek. Přijeli jsme Spokovozem. Mistr Spok předvedl, že skládání škatulí do vozu je jeho hobby a skutečně tam dokáže naskládat snad úplně všechno. Na místo jsme dorazili až nějakou minutku po sedmé, což ale vůbec nevadilo. Začátek byl plakátován na osmou, takže krátce před devátou jsme nazvučili, dali nějaké ty Svijany a Platany na účet podniku, a s úderem deváté šli na výbornou domácí polévku. Taky nějaké brambůrky jsme sežrali a s majitelem probrali návštěvnost a tak vůbec, jak to tady v hospodě u rybníka chodí.
Pak jsme naběhli a zahráli. Pravda, nebyl jsem v úplně optimální kondici. Můj trávicí trakt se rozhodl, že co je uvnitř, má jít ven. Ale měl smůlu, musel počkat do konce našeho setu. Mělo to i happy end - počkal :-)
Jinak jsme hráli střídavě. Rytmus se moc nesypal, akorát jsem v tom pnutí jednou zahrál o sloku míň, jednou o sloku víc (tu poslední jsem nevědomky zopakoval) a jednou jsme spolu s Jirkou dali duet na závěr. Někde kolem sedmé skladby se ale všechno zkonsolidovalo a od té chvíle můžeme i mluvit o vyloženě dobrém výkonu.
Místních moc nedorazilo, nicméně ti dorazivší byli v podstatě vlídní. Takže jsme si příjemně zahráli, najedli se na účet podniku a vyslechli pár drsnokompozic v podání Suicidů. Jo a taky pohovořili s dalším dvěstězbraňákem a s Vencou. Ale moc už jsme nečekali, protože hodin hodně a cesta daleká. Jen jsme se rozloučili s majitelem, který se přes tu nic moc docházku tvářil, že by nás zase někdy pozval... Takže v podstatě spokojenost ze všech stran.

Nový Mrož (11.12.2010)
Naše první vystoupení v tomto podniku bylo vlastně vystoupením v úplně jiném podniku. Minule jsme tam nastoupili, protože nás pozval Dan. Tentokrát jsme se domluvili přímo s Maruškou. Posledně to bylo v Plzenecké ulici, kde se musel odnést jukebox a stůl, aby bylo kam složit bicí, bedny a kapelu. Tentokrát to byl zavedený hudební klub s výborným zvukařem, pódiem a tak asi 3-4x větším lokálem.
Pozvali jsme si k sobě Siláž a volně se přidružili Ram-on-ass. Maruška sice usuzovala, že sólo koncert by byl lepší. Jenomže když odpoledne hrál basák dvě vystoupení v Praze a do Plzně dojel busem v devět večer, Spok měl podnikový večírek a pan Doctor ochořel, tak jinak než s dobrou spolukapelou (nebo v daném případě se dvěma) to ani nešlo...
O třetí kapele jsem se dozvěděl sice až v pátek předem, ale rozhodně mi nijak nevadili. Jednak to byli staří známí - Karpi s kolegou z The Jarda Revivalu, kytarista Jakub ze Siláže, bubeník Míra z Laiků a akorát u zpěváka si nejsem jist, kde jinak vystupuje, a druhak Ramoňácké skladby si kdykoliv rád poslechnu, zejména když je někdo umí. A klukům to šlo docela slušně. Zahájili asi ve třičtvrtě na devět Blitzkrieg bopem a ukončili za necelých 40 minut Sheenou, která je punkačka. Celý jejich set si pilně fotil maník, viditelně známý jejich zpěváka. Odsejpalo jim to slušně a hospůdka byla příjemně naplněná.
Hráli samozřejmě hlavně nejznámější hity, ale tu a tam i nějaké ne úplně profláklé. Ty méně známé častěji zpíval kytarista. Jo, pěkné. A už tu byla Siláž. Hrajou chlapci dobře, ale to nepíšu žádnou novinku. Kdo je v posledních několika letech slyšel, jistě mi dá za pravdu. Směs starých známých a dvou/tří novějších skladeb odehráli za přiměřeného veselí a zájmu publika. Ostatně tak se na rockovou hospodu sluší a patří.
Na půl jedenáctou jsme se na prknech ocitli my - sirotci bez Doctora. Takže co do pódiové šou jsme Ram-on-ass netrumfli. Foťák už byl taky trochu společensky unaven, tak ani nevím, jestli nás vyblejsknul nebo ne... Jo a taky zpěv nebyl tolik disharmonický jako obvykle, za což se tímto omlouvám. Jinak jsem snad žádné větší nesrovnalosti nezaznamenal. Ovšem já nezaznamenal ani, že Maruška v pauze během našeho zvučení vybrala vstupné. Je to holka šikovná...
Maestra jsme potěšili Reputací, Dana zase Víčkem. Ovšem Víčko jsme zahráli jen se Spokem u bicích a já u kytary moc nestíhal, zatímco basový Pol u basy nestíhal vůbec. Neznaje skladbu se naivně domníval, že bude stačit odezírat. Nestačil, když i já jsem nestačil ani zírat. Ale jinak se koncertík myslím velice vydařil a ostatně celkem čtyři přídavky snad hovoří za vše.

Degustace Plzeňská lampová (21.12.2010)
Tak se stalo, že Disharmonici zase vydali album. A nebylo to album nějaké obyčejné. Kromě neobyčejně kvalitních hostů a precizní zvukařské práce Pavlíka Broma (na což jsou naši posluchači z minulých alb už zvyklí) přibyl ještě slušivý grafický kabátek z dílny mistra Goldy.
A aby toho nebylo málo, okolo data vydání alba s námi Znouze domluvila dva společné koncerty, spojené s degustací nového alba. První z nich v Plzni, druhý v Praze. A ten plzeňský proběhl již tradičně v Lampě, zatímco druhý proběhne ve Vagónu. A mohu již teď konstatovat, že přinejmenším první z nich dopadl dobře.
Pan Doctor se ze zdravotních problémů minulého týdne jakž takž vykřesal, takže nás tentokrát mohl podpořit svojí přítomností, zpěvem a skoky. A k tomu tentokrát přidal i téměř kouzelnický trik, kdy působením silného zvuku proměnil víno běžné na víno disharmonické, použité k degustaci nového alba. Kromě obvyklých hostí jsme mohli na koncertě uvítat také mojí exspolužačku Ivanku, moji manželku a učitelku angličtiny, i když ta první pospíchala do Německa a třetí dorazila až na naši závěrečnou Chřipku. Tu druhou jsem si pojistil tak, že jsem ji přivezl a posléze i odvezl, čímž převezl :-) Zdravím take našeho tradičního fanouška a v poslední době i tvůrce videoklipů Vencu "21".
K našemu výkonu není nějak moc co dodat - přišli, odehráli a ani to moc nepodělali. Snad jen, že jsme přijeli na místo poměrně pozdě - komplet jsme se sešli až po půl deváté - nějak jsme trochu přetáhli bezprostředně předcházející zkoušku. Jo a na Znouzí apáru se hraje dobře, ale to už pravidelní čtenáři také vědí.
Po nás nastoupila Znouze a předvedla set skladeb ze svého zlatého fondu. Ač jsem si předsevzal moc nepogovat a šetřit před týdnem vymknutý kotník, nějak jsem to dlouho nevydržel. Pogo kotel byl tak akorát - správně rozjetý, celkem početný, ale ještě se dalo poskakovat prakticky všemi směry. Po tradičních přídavcích a zběžném rozloučení jsme opustili místo činu a prodali pár kousků čerstvě vydaného alba...

Degustace středeční Vagónová (29.12.2010)
Znouze se vyznamenala. Pozvala nás v krákém sledu na dva koncerty. Po již popsané Lampě z minulého týdne následoval Vagón. Nástroje jsme jako vždy použili Znouzí, vozidlo pro změnu Doctorovo.
Vše proběhlo až trapně normálně - domluva, odjezd, příjezd na místo, ba dokonce jsme zaparkovali již při druhém okruhu Národní třídou hodně blízko u klubu - asi 100 metrů. Dokonce jsme byli na místě dřív než Znouze, takže jsme mohli jako první vyzkoušet nový klíč od šatny, pověšený na slonovi (naštěstí jen na plyšovém).
Sotva jsme se trochu rozkoukali, byla tu Znouze. Goldík měl nějakou hnutou plotýnku, takže nás požádal o asistenci při vynášení apáry. To nemusel říkat dvakrát - hned jsme vystartovali a v průběhu asi pěti minut bylo všechno včetně byznysbeden s triky a CDčky na místě. Všichni v celkem dobrém rozmaru, akorát Miška ještě úplně nevydýchal, že místy jsou na naší minulé nahrávce slyšet i jiné nástroje, než jeho kytara. Ale to ho v průběhu večera zase přešlo, takže pohoda...Caine sestavoval škopky, Golda CD na stolek a zvukaři a kytaristé se pohybovali okolo toho všeho s bednami a kabely, jak je při podobných akcích zvykem.
První jsme do akce šli my. Na devátou jsme byli na místě a vykryli to do desíti. Po prvních pár rozehřívačkách skočil na pódium i Caine, aby si s námi zahalekal refrén Osady. Ostatně z 15 skladeb nového alba zaznělo 13 ve stejném pořadí, jako na Vyšší Disharmonické, a k nim ještě pár dalších zlidovělých popěvků. Před Chřipajznou jsme předvedli druhý kouzelnický trik v historii Disharmoniků (a zase stejný jako minulý týden) - běžné víno jsme působením akustického vlnění proměnili ve víno disharmonické! Tentokrát trik prováděl Banjo a skoro se mu nepovedl... Zato hraní se vedlo nadprůměrně - dobře jsme se slyšeli a zvukař věděl, co a jak. Na Chřipku si Michal vzal Spokovo dřevo a předvedl všem, čemu se říká ve slušné společnosti hra na kytaru. Pak jsme ještě přidali Monarchy, byť ŘiĎiČ si žádal Kyselinu. Měl ale smůlu- ke štěstí mu muselo stačit ukořistěné pokřtěné CD. Jinak mě překvapila účast kamarádky Aleny, i když zase ne tolik, když svoji účast avizovala na Facebooku :-) Diváků byl dostatek a někteří se zájmem naslouchali, čemuž jsme byli rádi.
Po nás přišel na ředu zlatý hřeb večera a (posléze i Zlatý hřebík noci), pravá nefalšovaná Plzeňská Znouzectnost. V kompletní pánské sestavě předvedla, jak se v klubech má hrát a sklidila za to zasloužený potlesk a pogo. Ani mi nevadilo, že jsem moc nezapogoval, aspoň jsem si víc nerozehnal vymknutý kotník. Tak jsme s Doctorem střežili byznystůl, akorát na posledních pár skladeb nás vystřídal světoběžník Luk se slečnou. To když jsme byli vyžádáni na pódium, abychom si zahulákali provařené pecky, jako Bylo nebylo a Hasiče.
Při odchodu jsme si popřáli hezký nový rok a rozjeli se do Plzně. Jedině mě netěšilo druhý den (vlastně už tentýž) vstávání do práce. To ale bylo asi jediné nepatrné negativum jinak skvělého koncertu.

Rok 2011


Kronika

Hlavní stránka