|
Legenda
Co jsou zač?
Začátek konce |
|
Legenda o Disharmonicích
Žili byli děd i Babka (vedoucí katedry Počítačové
(ne)gramotnosti). Vedle této katedry za devatero jinými katedrami nacházela se
cizinecká katedra. Tato byla určena pro Asyřany. Kde se vzali tu se vzali, studovali
zde doctor H a Banjo. Aby si tito budoucí inteligenti uvědomili trapnost svého
postavení ve společnosti, poslala je strana a vláda na několik pracovních brigád.
Tyto trapné epizody nijak nezvedly jejich nadšení pro učení Marxismu - Jakešismu.
První akcí bylo česání chmele. To proběhlo bez podstatnějších
událostí, neboť protagonisté se pod vlivem kouzelné rostlinky pouze oťukávali (a
obzukávali). Denně závodili, kdo vypije více lahodného moku. Banjo šel do
závodění s takovou vervou, že si poničil játra a později pak kvůli této lapálii
nemohl absolvovat nejčestnější povinnost každého uvědomělého občana. To ho
psychicky tak poznamenalo, že se nikdy nestal mužem, ale zůstal na do smrti jen mladým
chlapcem před vojnou.
Nutno poznamenat, že právě zde došlo k prvnímu vykrystalizování
skupiny. Zpočátku chtěli s Banjem zpívat všichni. Někteří se dokonce snažili
Banjovi nástroj odebrat a hrát sami, leč Banjo držel své pádlo pevně. Dalším
třídícím sítem byl repertoár, neboť Banjo prosazoval zcela neznámé písně.
Jednalo se o písničky od Mládka, Rockecu, Máků, Plíhala, Spirituál kvintetu a
podobných neznámých skupin a interpretů. A tu se zjistilo, že jen doctor H dokáže
odezírat Banjovi z držky a recitovat tento text s nepatrným zpožděním. Tento um
zcela potlačil i ten fakt, že Doctor neumí zpívat.
Dalším nadějným zpěvákem byl např. Jarda Drupi. Jmenovaný měl
tak fantastické vokály, že Disharmonici jeho zpěvu přihlíželi s neskrývanou
závistí. Dodnes čerpají z jeho odkazu a snaží se ve svých písních přiblížit
jeho interpretaci. Bohužel se zjistilo, že tento zpěvácký fenomén dokáže zazpívat
jen jednu jedinou píseň. Byla to píseň "To nevadí" (neplést si s písní
Není nutno). Jiné písně nebyl schopen ani odkoktat, přestože mu Banjo text
předříkával. Též by neměla upadnout v zapomnění ta skutečnost, že právě zde
budoucí kapela poprvé zahrála píseň Stánky, ovšem v původní podobě
s naivním
textem hloupého Honzy Grizzlyho. Píseň u publika vyvolala veliký nezájem. Jen
komunistický zadák (ano právě tam jim lezl) jménem Mažňák jásal a dožadoval se
přídavků. Banja to tak vyvedlo z míry, že tuto píseň vyřadil z repertoáru a
přenechal ji jiným zoufalcům (např. Heleně).
Teprve po dvou letech, když se probral z šoku a Doctor poopravil
text, byl ochoten ji hrát, ale jen v puňkovém aranžmá. Tato píseň se pak stala
jedním z největších hitů. Po chmelu Doctor zapůjčil Banjovi kazety se skupinami
Kolaps, Zastávka Mileč a Parta brusiče Karhana, čímž Banjovi otevřel zcela nové
hudební obzory. Doctor zjistil, že ten hlupáček nezná ani Visací zámek,
tak ho
poslal pro jeden do železářství. Banjo však omylem vstoupil do jiného krámu a
přinesl si domů gramofonovou plaťňu. Ve svých šestadvaceti letech tak uslyšel
poprvé puňk a byl jím příjemně rozrušen. Nesmíme též zapomenout ani na další
zdroj inspirace, kterým byl Pražský výběr, což bylo víno, nebo snad skupina, nebo
tak něco. No prostě dělalo to nějaký nový vlny.
Jak jste si jistě povšimli, Doctor a Banjo byli v té době velice
neuvědomělí člověci. Bylo jim tedy nutné dielektricky vysvětlit správný ideový
názor na svět. Tohoto úkolu se ujmul největší odborník té doby, polyhistor docent
Mršík, kandidát běd. Tento slovutný mistr slova a někdy dokonce i celých vět
začal oběma revizionistům vtloukat do hlav svůj nejoblíbenější předmět, což
byla Hysterie mezinárodního divadelního hnití. Stal se tak věčným vzorem pro
budoucí hudebníky. Jen pro ilustraci zde uveďme několik jeho slavných výroků: - Nebylo
jich mnoho, osm byli. - Na konci jara v lednu. - Převezeni byli lidé i vojáci. - Na
poměrně malém úseku 200 000 km širokém. Přes znatelné úspěchy bylo vidět, že
je nutné na tyto punkisty opět nasadit nejtěžší kalibr.
Čtenář snadno nahlédne, že šlo o bramborovou brigádici. A tak v
roce 1987 byli oba odpůrci režimu odesláni na Sibiř zaorávat Celiny, které tam
předtím zvoral jakýsi Brežněv. A však na nádraží jim byl trest zmírněn díky
faktu, že byli oba členi SSM (Svaz sluhů Mao Ce Tunga). A tak byli dopraveni na
panství JZD Válka v Case-jawicích. K největší události došlo hned první den.
Šerif družstva práskl bičem nad Banjovou hlavou a vykřikl "Alou do práce,
holoto nenažraná!" Banjo byl zcela konsternován. Jen tak bezděky vzpomněl na
českého malikána ruské hudby Ivana Mládka. Zařval: "Hej rup, nechce se mi do
práce!" a začal zařezávat jak šroub. Doctor nic neříkal a jen tupě zíral.
Sotva však na jeho záda dopadl karabáč, vykřikl též tu hloupou větu a začal
svému kolegovi pomáhat. Tato událost na oba tak mocně zapůsobila, že si večer,
když klečeli na hrachu za drzost, slíbili, že přes sobotu a neděli složí na tuto
událost píseň. A jak řekli, bohužel i učinili.
Vlastní píseň byla složena z Banjova textu a Doctorovy halekačky.
Tato píseň pak doslova rozmetala naivní materialistické názory o beztřídní
společnosti. Zatím co Marx k rozboru kapitalistické společnosti spotřeboval
mnoho
stran v několika knihách, Banjo dokázal nesmyslnost socialismu ve čtyřech slokách.
Důležité je, že oba vyšli z rozdílných teorií na počátek lidstva. Marx vyšel z
pavědecké teorie o vlivu práce na polidštění opice. Zatím co Banjo vzal za základ
mnohem věrnější a praxi odpovídající teorii o vlivu práce na pojištění opice.
Doctorův dovětek pak již jen dokazuje, že socialismus je nutné svrhnout revolucí,
kterou může provést jen tupá masa pod vedením inteligence. Dost možná, že právě
tato píseň se stala prvním impulsem k sametovému puči. Neboť po poslechu si mnoho
lidí položilo otázku "Co je to za vládu, která nedokáže v zárodku potlačit
takovouto hrůzu." Rozkurážen prvním neúspěchem pak Banjo napsal další píseň
s názvem Chalán - žer a některé další, z nichž se většina bohužel dodnes
dochovala.
Jak se vlastně jmenují a co
jsou zač?
Celým názvem se skupina jmenuje Západočeský nesmyslofonický
disharmonický antiorchestr plísní a kanců. Někteří posluchači měli až
nepochopitelné problémy s vyslovením tak jednoduchého názvu kapely, proto byl název
zkrácen jako Disharmonici. Pro větší mezinárodní srozumitelnost občas používáme
i překladu zkráceného názvu skupiny do angličtiny. V anglické verzi zní zkratka
Disharmonics. V posledních letech je jí též zcela oprávněně přisuzován dovětek
Neumětel band. Skupina je zároveň první obchodní společností zcela bez ručení
(s.z.b.r.). Založili styl "Punch and Crazy", který připomíná nejvíce něco
mezi undergroundem a disharmonickým punkem, ovšem v daném případě dovedeným k
absolutní nedokonalosti.
Začátek konce školy (1992-1993)
Dle dochovaných i dle některých nedochovaných zvěstí se
Disharmonici během těchto krutých let vyskytovali na institutu pojmenovaném nejprve
Vysoká školka strojní a elektrotechnická, posléze přejmenované na Západočeská
unimonoverzita. Též katedra tohoto pochybného druhořadého vysokého deziluziště, ve
které byli Banjo a doctor H internováni, se postupně přejmenovávala podle
momentální a mentální situace na katedru Obrábění a Zřízení, později na katedru
Softwarového inženýrství bez software a nejposléze tuším na Pružné integrované
výrobní systémy (PIVS - již sama zkratka o něčem vypovídá) nebo snad na něco
ještě horšího. Po vykopnutí z těchto všech institucí to šlo s Disharmoniky
pořádně s kopce.
Bez pravidelných každodenních chlastaček na koleji se jen těžko
hledala témata pro nové písně, ani nemluvě o Banjově lenosti. Zatímco Doctor se
vypracovával v ovládání počítače, takže se s ním dalo mluvit jedině ve Foxce Pro
(ovšem nikdo mu neřekl pro co), Turbo Pascalu a Clipperu, Banjo tiše propadal
trudnomyslnosti a PC Fandu.
Když za celý rok 1992 - 1993 nevznikla ani nová píseň, ba ani
pořádný koncert se neuskutečnil, Disharmonici začali uvažovat o rozpuštění
skupiny (což by znamenalo jen oficiálně vyhlásit stávající status quo). Jako
nejlepší rozpouštědlo se jevil líh a jeho deriváty. Leč koncem roku 1994 došlo k
oživení. Oba členové této nejpočetnější, nepočestnější, nejoriginálnější
a nejlepší české hudební skupiny změnili zaměstnání a napsali několik tak
kvalitních skladeb, že je to samotné překvapilo. Avšak považovali to za poslední
předsmrtnou agónii.
Aby předešli dalším takovýmto překvapením a aby uložili skupinu
do rakvičky s co největší pompou, rozhodli se pro výstrahu budoucím generacím
natočit skladby na kazetu a tím činnost skupiny definitivně ukončit. Toto rozhodnutí
s radostí kvitoval i sám veliký Manitů, který se Banjovi zjevil ve snu převlečený
za Lenina, odpočívajícího pod berjozkou v mauzoleu. Repertoár, plánovaný na kazetu
byl tak (hnusný) hutný, že měl přesvědčit všechny hudebníky o marnosti jakékoliv
další tvorby. Jelikož tato hudba v sobě zahrnuje všechny myslitelné disonance,
nonsensy a kakofonie, takže nic horšího již vytvořit nelze. Oba tajně doufali, že
jednou přijde den, kdy maminky budou strašit své malé neposedné miláčky větou:
"Jestliže okamžitě nepřestaneš zlobit, tak ti pustím
Disharmoniky!"
Bohužel od plánu k realizaci však nebyla cesta zrovna nejkratší.
Nejprve si mysleli, že kazetu nahrají přímo z voleje, ale brzy se
ukázalo, že v mnoha písních často zazní drásavě rušivé okamžiky lahodně
melodických tónů. Bylo tudíž třeba repertoár secvičit tak, aby se zahladily
všechny možné náznaky rytmu nebo melodie (o harmonii nemluvě), neboť pouze tak je
možno dosáhnout charakteristického zvuku Disharmoniků, který dodnes vzbuzuje četné
projevy nevole i vole, jakož i srdeční arytmii, šílenství a následně koma. Na
celkový výsledek má velmi pozitivní vliv drnčivý zvuk Banjovy kytary, vždy
důsledně komorně rozladěné. Celý repertoár byl rozebrán a již nikdy se ho
nepodařilo dát dohromady, nicméně již tak nabral na síle přímo hrozivé.
Poté, co Banjo dohodl ve studiu AVIK s vedoucím Jirkou Slámou, že
nahrávat se bude v lednu, bylo jasné, že se události již nedá zabránit. |