O inteligenci

Technický dodatek k Armabettonu.


Zajímavé téma bezesporu představuje inteligence a soubor morálně volních vlastností superpočítače Karla.

Jak známo, Karlova inteligence výrazně převyšovala lidskou – byl nesmírně chytrý a také neuvěřitelně líný (což je pro inteligentní tvory, jak uvidíte později, charakteristické). Jak je to možné? Dříve než se vypořádáme s nastoleným problémem, je nezbytné pohovořit o inteligenci obecně, zejména pak o inteligenci nejvyšších známých tvorů na planetě. Ano, jak ji ž správně tušíte, řeč bude o prasatech.

Prase člověka převyšuje ve všech ohledech. Je vědecky dokázáno, že průměrné prase má o 63 mozkových buněk více, než nejchytřejší člověk. Tyto buňky jsou ovšem zcela rozhodující. Každá z nich je velice komplikovaná. Vzdáleně připomínají vánočku, ovšem bez hrozinek a s uzlíky na konci. Postupem času všechny dosáhly vysokého stupně specializace. Lidští “vědci” jim doposud nedokázali porozumět v celé jejich šíři (cca 0,752 mm). Z dosud prozkoumaných namátkou jmenujme: buňka na předpověď počasí, na konstrukci raket, na jadernou fyziku, filozofická buňka, buňka na lenost.

Buňka na lenost má zásadní význam. Jednak ovlivňuje chování a osobnost prasete a jednak koordinuje všechny ostatní buňky. U vyspělých jedinců tato buňka přebírá veškerou rozhodovací činnost. Čtyři z pěti prasat dávají před rozvojem svého mimořádného intelektu přednost věčnému povalování v morálním bahně. Díky své lenosti prasata přenechala vedoucí postavení člověku. Mohlo by se zdát, že čuníci neobstáli v  evolučním boji s prudce se rozvíjejícím lidským intelektem. Zdání ale klame. I to nejblbější prase hravě strčí do kapsy leckterého nositele Nobelovy ceny i s realizačním týmem, manželkou a tchýní. Jejich chytrost a lenost dosáhla již takové úrovně, o níž se člověku ani nezdá. Pachtění se za světovládou se jim proto jeví být až příliš malicherným. Raději předstírají nezájem a nechávají o sebe pečovat nižší tvory.

Specializace a šlechtění mozkových buněk šla u prasat tak daleko, že se jim některé podařilo osamostatnit. Z buňky na počasí se postupem času podařilo vyšlechtit samostatný jednoúčelový organismus určený pro předpovídání počasí. Tyto formy života se navenek projevují coby roztomilé čtyřnohé bytosti s ocáskem, mezi lidmi známé jako psi. Prasata totiž původně tuto buňku označovala písmenem psí řecké (původně prasečí) abecedy. Psi jsou tak dokonalí, že nezůstávají u pouhé předpovědi, ale o počasí často sami rozhodují. Lidé již dnes s jistotou poznají, kdy psi do počasí zasáhli. Upravené ovzduší je často označováno jako “psí počasí”, či zkráceně (a přiznejme si, že poněkud nepřesně) jako “psota”.

Prasata však nezůstala jen u toho. První úspěch podnítil další bádání na poli šlechtění buněk. Bezmezná lenost poháněla prasata k vývoji tvora, který by za ně vykonal veškerou potřebnou práci – zejména aby jim postavil příbytky a zabezpečil jejich pravidelné vykrmování. Vybrala proto neduživou buňku domácích prací a začala s jejím zdokonalováním. Výsledek se brzy dostavil. Byl vyšlechtěn člověk. To vysvětluje, proč jsou si lidé a prasata tolik podobní. Počáteční nadšení vystřídalo zklamání. Výsledek nesplnil všechna očekávání, neboť ani po dlouhé době se člověk nebyl schopen naučit prasečí řeč. Bez kvalitní komunikace pak nemohl splnit ani jednoduché požadavky. Tak výrazný neúspěch prasata naprosto znechutil, a proto na další vývoj v této oblasti rezignovala. Člověka ponechala svému osudu a sama se začala intenzivně věnovat pouze filozofii. Celé jejich učení je vystavěno na odpovědi na základní filozofický teorém: “Co je prvotní, hřích nebo hmota?” Jak už jistě tušíte, většina význačných a moudrých čuníků se klaněla k první variantě. Tato myšlenková linie je v dnešní nedokonalé lidské filozofii označována jako Prasácká.

Prasečí filozofie byla během času dovedena k naprosté dokonalosti. Dnes v podstatě neexistuje otázka, na kterou by nebyla schopna odpovědět. Rozvoj duševních schopností vedl u prasat i k odlišné morálce. Prasata povýšila duchovní stránku nad všechno ostatní. Zcela se přestala starat o své tělo. Dokonce začala tělem opovrhovat. Ten kdo se o své tělo staral, např íklad se myl, stával se okamžitě terčem výsměchu. Naopak zanedbanost , špína a pach se postupem času staly známkou vysoké inteligence. K dobrému tónu patřilo se čas od času vyválet v nějakém tom svinčíku. To vše pak ve zkratce shrnuje známé prasečí přísloví “špína půl inteligence”.

Prasata ve své osvícenosti samozřejmě brzy zavrhla jakýkoli majetek. Kdyby se snad nějaký bláhovec rozhodl házet perly sviním, jen těžko by se setkal s nějakou kladnou odezvou. Některá obzvláště hrdá prasata by takového opovážlivce byla schopna hnát přímo svinským krokem.

Člověk brzy intuitivně pochopil, že prasatům nesahá ani po ovar. Obdiv k vyšším tvorům se obtiskl i do lidové moudrosti v podobě četných rčení. Nad složitým problémem tak mnohý učenec prohlásí: “V tom aby se prase vyznalo!” Když se člověku povede výjimečný čin, ostatní jej často obdivně komentují slovy: “Tys' to ale pěkně zprasil!” Konečně uznání významu speciálních mozkových buněk prasat zas často slýcháme v závistivých větách jako například: “Já na tu fyziku prostě nemám buňky.” Prase je v lidské společnosti vysoce ceněno, a tak pokud chceme někomu polichotit, řekneme o něm, “Ty jsi ale prase.”

Co ještě dodat? Snad jen konstatování, že v případě obzvláště silné náklonnosti jdou někteří ještě dále a své milované bytosti něžně vyznávají svou lásku slovy: “Tebe bych nevyměnil ani za zlaté prase, ty můj rypáčku.”

Prasata postupem času uvolnila člověku prakticky celou Zeměkouli. V tzv. “předfilozofické éře” ovšem ráda a hojně cestovala a užívala si života. Nejoblíbenějším letoviskem bylo jedno pěkné slunné místo na Kubě. V dobách největšího rozmachu prasečí turistiky bylo v zátoce tolik čuníků, že pro jejich růžová těla nebyla vůbec vidět voda. Toto místo lidé na památku pojmenovali Zátokou sviní.

Po nezbytném teoretickém úvodu můžeme přejít k vysvětlení inteligence superpočítače Karla. Už při konstrukci se technikům podařilo většinu obvodů mimořádně zprasit. Software byl komplikovaný jako prase, takže se v něm ani autoři neorientovali. Nebýt sviňárny jednoho z nich, snad se Karel ani ner ozběhl, kanec jeden! V průběhu závěrečného ladění však většina programátorů držela klávesnici jako prase kost a to rozhodlo.

Že stvořili geniální výtvor, se dozvěděli podle toho, že byl Karel arogantní a strašně líný. Z tzv. Kribodlenkova teorému (pozn.: Nobelova cena za biologii, fyziku, literaturu a dějepis) vyplývá, že inteligence je nepřímo úměrná kvocientu lenosti na mínus třetí. Tento kvocient poprvé experimentálně stanovil profesor Flink z Oxfordské univerzity. Flink totiž přišel s geniální myšlenkou, že lenost lze analogicky přirovnat k entropii. Z toho vyplývá, že lenost jakékoliv inteligentní bytosti časem roste. Díky tomuto poznatku nebylo problémem odvodit křivku absolutně líného tvora. Jde v podstatě o exponencielu. Porovnáním skutečné a teoretické lenosti pak získáme již zmiňovaný Flinkův kvocient lenosti. Uvedené teorie pak byly aplikovány na Gigapočítač. Předběžné výpočty, které prováděl docent Tumpach a jeho kolektiv, napovídaly, že Karlovy duševní schopnosti dosahují úrovně až osmnácti stupňů Kribodlenka, a to už je co říct. Přesné hodnoty však bohužel nebyly nikdy stanoveny. Použité rovnice byly příliš složité a nebylo v silách člověka je vyřešit. Ale i z předběžných výsledků bylo jasné, že Karel inteligencí jasně převyšuje člověka a snad se dokonce přibližuje i průměrnému praseti. Praxe tyto odhady dokonale potvrdila.

Z uvedených závěrů čtenář snadno nahlédne, že představa mnohých lidí o mimozemských civilizacích v podobě roztomilých robotků či člověku podobných příšer je naprosto zcestná. Opravdu inteligentní tvor, schopný cesty v prostoru, čase a termodynamické teplotě, by byl s největší pravděpodobností podoben praseti.

A tak se můžeme těšit na brzkou návštěvu létajících korýtek, ze kterých vystoupí zavalití tvorové s roztomilými narůžovělými rypáčky. Je dost možné, že už nás dokonce navštívili. Svědčily by o tom ony tajemné kruhy v obilí. Někteří vědci se totiž domnívají, že jde o poselství mimozemských prasat, která nám chtějí sdělit pro ně tak typickou zprávu: “Žijeme si jako prasata v žitě.”


doctor H                      dr_h@seznam.cz
Jan Neutron Bečvář     jan@leutron.com


Upozornění : Všehny zde uvedené poznatky odpovídají současnému stupni lidského "poznání".


Literární poklesky

Hlavní stránka