A všechno vzala voda.
12. - Honička.
Byl to podivný chlápek s vadou zraku. Říkali mu Šilhavé oko. Otočil jsem se a dal jsem se na útěk. Doufal jsem, že mě neviděl. Neměl jsem na toho pána dobré vzpomínky. Kdysi jsem mu dal tip na výborný obchod. Navrhl jsem mu, aby dovážel kávu do Brazílie. Poslechl mne, ale byl málo schopný, neboť nedokázal prodat ani zrnko kávy. Dokonce neuspěl ani s cikorkou. Prodělal několik miliónů a tvrdil, že jsem mu špatně poradil a že za všechno můžu já. Dokonce se mne několikrát pokusil zabít. Jednou v noci mě přepadl s motorovou pilou a ječel, že mě přeřízne. Byla to hrůzostrašná noc. Naštěstí se mi podařilo unikat tak dlouho, než mu došel benzín. Mezitím, co si šel doplnit nádrž k nejbližší pumpě, podařilo se mi zmizet. Změnil jsem totožnost a nechal jsem si udělat plastickou operaci. Doufal jsem, že jsem se ho zbavil navždycky.
Osud mi však nepřál. Raději jsem nepřemýšlel, jak mne nalezl. Místo toho jsem se plně věnoval svému útěku. Podíval jsem se na hodinky. Bylo 13:54:27. Zamířil jsem velikou oklikou k nádraží. Neustále jsem měnil směr. Snažil jsem se Šilhavé Oko zmást. Zaspurtoval jsem a třikrát jsem zahnul doprava. Ocitl jsem se za zády Šilhavého Oka. Chtěl jsem se právě nenápadně vytratit, když mě zahlédl v odrazu výlohy. Smykem se otočil se a vyrazil ke mě. Honička pokračovala. Přestávalo mne to bavit. Dostal jsem nápad. Sebral jsem zbytky sil a vyrazil tou nejvyšší možnou rychlostí. Na konci ulice jsem naznačil uhnutí doleva. Zařval jsem: "Yeah! Yeah!" a uhnul jsem vlevo. Povedlo se. Šilhavé Oko byl zmaten a zahnul doprava. Nežli se stačil vzpamatovat, prošel jsem obřím obchodním domem. Vylezl jsem na protilehlé straně a oddychl jsem si. Má radost však netrvala dlouho. Proti mě se blížil člověk s obrovským čírem a vyholenou hlavou. Byl to Big Punk. Ani tento člověk mě neměl rád. Dal jsem se znovu na útěk.
Big Punk mi nikdy neodpustil malý žertík. Byl jsem jednou v dobré náladě a chtěl jsem si trošku zavtipkovat. Náhodou šel okolo právě Big Punk. Dal jsem se s ním do řeči. Podařilo se mi ho přesvědčit, že na Vlachovce budou tajně hrát Sex Pistols. Uvěřil mi a dokonce ještě pozval spoustu známých. V uvedený den však na Vlachovce byl jen Josef Zíma. Dechovka se asi punkáčům příliš nelíbila, neboť se mne pak všichni snažili zabít. Nejvíc ze všech Big Punk. Jen se štěstím se mi podařilo uniknout. Vzhledem k tomu, že se to stalo již před několika lety, domníval jsem se, že se na můj žertík zapomnělo. Big Punk ale nezapomněl. Našel mne i v Japonsku. Jeho nenávist musela být obrovská. Běžel jsem jako o život a Big Punk se hnal za mnou. Šilhavé Oko opět nalezl mou stopu a přidal se k Big Punkovi. Nebyl to hezký pocit, mít dva zabijáky za zády. Zkontroloval jsem čas. Bylo 14:02:56. Seběhl jsem do podchodu. Uviděl jsem před sebou jezdící schody. Skočil jsem na eskalátor a bral jsem schody po třech. Moji pronásledovatelé se pokusili o nadběhnutí. Zvolili proto jiný eskalátor. Měl jsem štěstí, jejich schody jely dolů. Hoši se sice snažili, ale přesto jsem získal pořádný náskok. Mé hodinky ukazovaly 14:07:11. Zamířil jsem nejkratším směrem k nádraží. Na nádraží jsem přiběhl ve 14:11:18. Vtom jsem si to uvědomil.