A všechno vzala voda.

17. - V kajutě.


Když jsem se probral, zjistil jsem, že ležím na dosti tvrdém lůžku v neznámé místnosti. Místnost byla velmi podivná, ale nejvíce mne zaujala malá kulatá okénka. Chtěl jsem se podívat ven, ale byl jsem tak slabý, že jsem se nedokázal zvednout z pohovky. Navíc se mi točila hlava, neboť se mi zdálo, že se pokoj neustále pohupuje. Po chvíli jsem si však oddychl, neboť jsem zjistil, že nemám halucinace, ale pokoj se skutečně houpá. Došlo mi to. Byl jsem na lodi. Jsem v nějaké kajutě. Vtom vstoupil kapitán. V ruce držel nějaký předmět, který se občas zablýskl. Nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost. Potřeboval jsem zjistit, kde se nacházím.

Kapitán mi vysvětlil, že jsem na lodi Pomlázka, která veze náklad kraslic na Velikonoční ostrov. Potom mi vysvětlil, jak jsem se dostal na palubu. "Nejprve jsem na obloze zahlédl nějaké zvíře, které prudce padalo k Zemi. Zpočátku jsem si myslel, že je to obrovský kondor zasažený bleskem. Teprve těsně před dopadem jsem si uvědomil, že by se mohlo jednat o člověka", vypravoval kapitán. "Cáknul jste do vody pěkně. Takový gejzír jsem ještě neviděl", chválil mě s obdivem. "Nařídil jsem lodi, aby plula co nejblíž dopadu. Dalekohledem jsem zjistil, že se skutečně jedná o člověka. Tak jsem pro vás poslal člun, aby vás vytáhli", ukončil své vypravování námořník.

"Co se mnou bude?", zeptal jsem se. "Nebojte se. Na mé lodi se nudit nebudete", řekl kapitán. Pak mne uchopil za ruku a vrazil do ní předmět, který si přinesl. Injekce. Uvědomil jsem si co se stalo. Chtěl jsem se bránit, ale přemohla mne obrovská únava. "Dobrou noc!", řekl kapitán a opustil kajutu. Bránil jsem se spánku, leč bylo to marné. Brzy jsem usnul.

Ze snů mne probudily prudké údery kladiv. V takovém rámusu se nedalo spát. Pomalu jsem otevřel oči. Vtom jsem to zjistil.


Pokračování


Maxi seriál

Literární poklesky

Hlavní stránka