A všechno vzala voda.
4. - V nemocnici.
Výtah tam nebyl.
Probudil jsem se v nemocnici. Měl jsem těžkou zlomeninu ušního lalůčku komplikovanou přeraženým žebrem. Byl jsem okamžitě podroben plastické operaci. Operace se povedla. Sám sebe jsem nepoznával. Chtěl jsem se sám sobě zasmát, ale bolest obličejových svalů mi to nedovolila. Když jsem se na sebe důkladněji podíval, zjistil jsem, že mi něco chybí. Ano, chybělo mi jedno ucho. Naštěstí nenosím brýle, takže ztráta ucha tak tolik nevadí. Ostatně, vždycky jsem byl tak trochu nahluchlý. Ještě chvíli jsem ležel a vzpamatovával jsem se z narkózy. Pak jsem vstal, nasadil jsem si umělé zuby a vyšel jsem na chodbu.
Z neznámého důvodu mne začal pronásledovat pacient na elektrickém invalidním vozíku. Dal jsem se zbaběle na úprk. Běžel jsem co to dá a neustále jsem kličkoval. V plné rychlosti jsem zabočoval do postranních chodeb a doufal jsem, že se svého pronásledovatele zbavím. Šílenec však bravurně projížděl otáčky smykem a byl mi neustále v patách. Zachránilo mě teprve schodiště. Skákal jsem schody po čtyřech a brzy jsem byl dole. Pak jsem zahnul za roh a vlezl jsem do nějaké prázdné kanceláře. Uslyšel jsem strašlivé kvílení brzd, pak srdceryvný výkřik a nakonec obrovský rachot vozíku padajícího ze schodů.
Kancelář byla prázdná. Využil jsem situaci a odcizil jsem civilní šaty, které jsem nalezl ve skříni. Převlékl jsem se a opustil kanceléř druhými dveřmi. Proplížil jsem se kolem vrátnice a vyšel jsem na ulici. Ušel jsem sotva sto metrů, když vtom se to stalo.