A všechno vzala voda.

9. - V taxíku.


Neumím italsky. Zděsil jsem se. Začal jsem ve své paměti pátrat po všech italských slovíčkách, které jsem za svůj život pochytil. Nebylo ich mnoho. Zdrcen nastalou situací jsem zvolal "Madona mia." Zcela nečekaně zastavil vedle mne taxík. Řidič vyskočil z vozu a s obrovskou uctivostí otevřel zadní dveře. Pak se uklonil a rukou mi naznačil, že mám nastoupit do automobilu. Přijal jsem pozvání a usedl do měkoučké sedačky. Taxíkář objehl vůz a nastartoval. Okočil se ke mne a v jeho obličeji se objevila známá otázka. "Kam to bude?" přečetl jsem si z jeho výrazu. "Furto priamo hoteliáno, debílo imbečílo." zněla má smělá odpověď. Doufal jsem, že řidič tuto prostou větu pochopí a odveze mne do nejbližšího hotelu. Řidič však mé italštině neporozumněl a zcela evidentně si má slova vyložil jiným způsobem. Jeho obličej zrudl a v ruce se mu znenadání objevila pistole. Její hlaveň mířila na můj obličej. Pokusil jsem se ozbrojenci vysvětlit jeho omyl, ale slova "Korůto magóro," asi nebyla ta pravá. Muž se otřásl vztekem a vystřelil. Mířil téměř přesně. Kulka se lehce otřela o muj krk a mne upadla půlka límečku. K dalšímu výstřelu naštěstí nedošlo, neboť se taxíkáři zasekla pistole. Zatímco zuřivě bušil do své pistole, rozhodl jsem se použít jiný dopravní prostředek a tiše jsem z vystoupil z vozu. Řidič naštěstí můj odchod nezpozoroval. Rychle jsem zmizel za nejbližším rohem.

Několikrát jsem se zhluboka nadýchl a snažil jsem se uklidnit. Když se mi přestalo bušit srdce, vydal jsem se volnou chůzí na prohlídku města. "Jistě cestou narazím na nějaký hotel," pomyslel jsem si. S touto optimistickou nadějí jsem si pohodlně vykračoval a vychutnával krásy města. Po hodině putování jsem došel na jednu velmi rušnou ulici. Byl jsem asi v polovině, když zcela nečekaně začali lidé něco nesrozumitelného vykřikovat a utíkali pryč. Ulice se začala rychle vylidňovat. "Asi uteklo nějaké divoké zvíře," blesklo mi hlavou. "Nebo může jít o teroristy," následovala další myšlenka. Rozhodl jsem se napodobit domorodce a dal jsem se na útěk. Avšak na útěk bylo již pozdě. Všechny únikové cesty byly zataraseny muži v černém. Pak mezi polapené vrazil průvod lidí s krabicemi. Konečně jsem pochopil o co jde. Nikdy bych nevěřil, že se stanu svědkem něčeho tak strašně krutéhuo. Jednalo se o reklamní akci firmy Puma. Pracovníci propagačního přepadového komanda mne začali přesvědčovat o kvalitách nabízené obuvi. Zpočátku jsem o žádné boty neměl zájem, ale po několika ranách pěstí jsem uvěřil, že jejich nabídka je velmi výhodná. Abych hromotlukům dokázal, že se na ně nezlobím, zcela dobrovolně jsem si zakoupil dvanáct párů této obuvi. Je sice pravda, že všechny boty byly o dvě čísla menší, ale člověk nesmí být příliš vybíravý. Komando odešlo a já zůstal sám na liduprázné ulici s kopcem bot. Začal jsem si prohlížet své zboží. V jedné z bot jsem nalezl zmuchlaný papírek. Vyndal jsem ho a rozbalil. Byla na něm napsána dvě slova - "Haťapaťa kokeš." Chvíli jsem přemýšlel co by to mohlo znamenat, ale na nic jsem nepřišel. Zkusil jsem slova vyslovit nahlas. Vtom se to stalo.


Pokračování


Maxi seriál

Literární poklesky

Hlavní stránka