Disharmonici

recenze alba Monarchy In The CZ

KLAN 12 - prosinec 1997


Disharmonici

Monarchy In The CZ

Zle matičko zle. Disharmonici jsou zde!

(To, co právě držíte v ruce, je soubor textů nejlepší, nejstarší, nejpunkovější, nejfolkovější, nejpopovější a nejtalentovanější hudební skupiny v této galaxii. ...nesmírně talentovaný Západočeský nesmyslofonický disharmonický antiorchestr plísní a kanců...- tolik knížečka textů z nové kazety a CD)

Západočeští Disharmonici, jak je z jejich desky cítit, mají opravdovou nefalšovanou radost ze života a umějí ji náležitě zprostředkovat i ostatním lidem. Při poslechu jejich produkce se v zásadě můžete vydat dvojí cestou. Buď si řeknete, že jsou obyčejní břídilové a neumětelé, které nemá cenu poslouchat, a pak jejich cédéčko skončí někde na spodku Vašeho smetiště zavržených nahrávek. Nebo, což bych doporučil více, se s nimi svezete po stejné vlně a výborně se pobavíte. Mimochodem ukázka z knížečky je velice výstižná. Jejich hudba je totiž opravdu vše. Rock, folk, pop, rockenrol a v neposlední řadě i punk, což je ale dnes už podstatným rysem většiny skupin. Čistota stylu se zkrátka dnes nenosí. A proč taky? Neumějí zpívat. Vůbec mluvit v jejich případě o zpěvu by byla veliká troufalost, protože se jedná spíše o recitační projev nadšených divadelních amaterů nebo dětí ze školky. Prý jeden zpívat neumí vůbec, ale zase umí tancovat. Představte se tančícího programátora. A druhý zpívat snad umí, ale zase nechytá rytmus.

K tomu je jejich hudba totálně rozhozená, ale nikoliv disharmonická. Poslouchat se dá. Jejich pokusy zahrát cokoliv, jakýkoliv styl, vzbuzují úsměv. Jediné, co jakž takž drží rytmus jsou bicí a baskytara.

Půjčují si všude možně. Rozjemnělá folková Vločka, jak vystřižená z dílny Karla Plíhala (dokonce i s podobným hlasovým projevem), má i překvapivou pointu v závěru. Úvahy znějí jako Visací zámek, Monarchy jako Totální nasazení, Dadada jako Hudba Praha, Blbost jako Démophobia, ale nemusel by se možná za ní stydět ani Karel Kryl, Naučná jako E!E (skladba Já už jsem takovej, takovej punkovej), Tma jako Petr Mach a podobně by se dalo pokračovat. Nic ale nezapírají, a všem zmíněným i mnohým dalším děkují v knížečce za inspiraci.

Texty jsou velmi kvalitní, nápadité a hravé. Vzdávají v nich hold životu, pivu a království. Některé jsou výzvy např. ke slušnosti nebo ježdění vlakem. Jiné varování. Zejména varování před lidskou blbostí (Lidé mluví, aby nic neřekli. Potom mlčej, když mají mluvit. Slunce svítí, stromy rostou, ryby plavou, lidi blbnou ...Konstanty). Hlásají v nich obecné pravdy - Konstanty, Dvojice, Země, Naučná - s radostí dítěte, které se pořád dokáže ptát Proč? Zařadí i aktuální politický humor (Ležel jsem jednou na zemi, krátil jsem si čas frázemi o sjednocený Evropě se srbskou vlajkou na klopě - Úvahy). V písni Těžký život se zpívá o tom, že jepice, chobotnice, hlemýžď, klokan či ptakopysk to mají těžké, ale mi lidé na tom nejsme o nic líp. Mačkátka jsou o přetechnizovaném světě a totalitě tlačítek. Monarchy o touze po obnovení království. Kelímek - "hymna milovníků piva" - skrývá hlubokou moudrost o životní cestě. To jsou jen vybrané lahůdky, protože kdybych měl rozebrat všech 32 textů, musel bych napsat knížku. Občasné vulgarismy v jejich textech nezní násilně, uměle a nabubřele.

Za zmíňku stojí ještě tři písně. Pecka pecek je song Homer Simpson (můžete si ji poslechnout - pozn. aut.), která přesně vystihuje charakter této komiksové figurky. A jestli si ne a ne vzpomenout, odkud tu melodii znáte, napovím: Černý muž pod bičem otrokáře ...V písni Doktoři, která trefně glosuje současný stav našeho zdravotnictví, použili melodii písničky Statistika nuda je z pohádky Princové jsou na draka. A v Estetické si dokonce půjčili Disharmonici hudební motiv z přeslavného muzikálu Pomáda s Johnem Travoltou.

Disharmonikům není nic svaté svaté. Hlásají, aby lidé žili život plnými doušky. A, jak zpívají v jedné písni, chtějí být happy. Tomu jejich produkce odpovídá. Je vidět, že hrají pro radost. S chutí. Baví se a chtějí bavit. Jisté je, že na svou nahrávku MONARCHY IN THE CZ nacpali přes šedesát minut rozverné muziky, kterou u nás mnoho kapel nehraje. Takovéto recese je jako šafránu, a proto je třeba si Disharmoniků vážit. A i když jsou to hudební břídilové, začínám je mít rád!

Robert Lahoda


Napsali o Disharmonicích

Hlavní stránka