Disharmonici
Mlčení kachňátek
6.2.2001 Rock&Pop
Disharmonici 50:40
Tím asi nejzajímavějším na albu plzeňského spolku Disharmonici je, že nejdelší z 28 zde přítomných skladeb má stopáž 2:56. Ano, čtete dobře: nejdelší! Zkusme tedy malý kíz - co myslíte, že Disharmonici asi tak mohou hrát za muziku? A) grindcore, B) hardcore, C) punk. Cé je správně! Takový jemnější, veselý melodický punk - tedy převážně...Jenomže punk na úrovni začínající středoškolské kapely - což rozhodně není případ už řadu let fungujících Disharmoniků. Člověk by ještě mávl rukou nad jednoduchoučkými rozvernými (žel jen sem tam opravdu vtipnými) veršovánkami. Ovšem nad v mnoha případech skutečně primitivní muzikou, navíc v chatrném instrumentálním provedení, už nikoliv. A to, jakým způsobem Disharmonici znetvořili a 'zestupidněli' třeba The Beatles (Hlavy) nebo Hendrixe (Meydlo), to by mělo být skoro trestné!
Když už nic jiného, zachránit by to celé mohly aspoň výrazné a v dobrém smyslu neodbytné melodické nápady. Avšak takovými se Disharmonici mohou pyšnit maximálně v případě písní Gayové a lesbičky, Kozolupy, Cesta, Speedy Bonzáles (dobrá legrácka!) a Krychle (s hostující zpěvačkou Emou, bývalou saxofonistkou Znouzectnosti). A to je, přátelé, všechno. A to je, přátelé, málo...
Hodnocení: *** (z 10) Petr Korál