Neutral tříbubeníkový
Výměna autoparku u Disharmoniků
Tradiční Hifáž
Majáles o hoďku uspíšený
Stříbrná Lampa
Caine a jiné rámce možností
Hifáč rekonstruovaný Pýtový a plnoletost za bicími
| |
Neutral tříbubeníkový (24.2.2007)
Kdysi dávno jsem napsal klubům Lampa a Neutral dotaz, jestli by pro nás nebyl v
únoru nebo březnu termín. Protože dobré dva měsíce se nic nedělo, řekl jsem si,
že by termín nejspíš nebyl. Ostatně mi to v tu chvíli až tak moc nevadilo,
protože nám odešel bubeník ToKi a mladý Jirka přece jen s námi cvičí jen od
prosince, takže na premiéru jsme tak trochu počítali s Hifáčem 29. března. Jenže
všechno bylo jinak, protože se mi začátkem února ozval vrchní programový paňáček
Neutralu Friky (mimochodem velmi vstřícná osoba) a nabídl nám hraní 24. února.
Jen tak pro zajímavost, asi dva dny předtím mi nečekaně pan ŘiĎiČ nabídl
březnový Mlejn a cca týden nato se mi ozvala ještě Lampa, kterou už jsem musel
odmítnout. Nicméně po vsuvce zpět k Neutrálnímu hraní. 24.2. je sobota, takže
celkem strategický termín, jaké jinak bývají vyhrazeny spíš věhlasnějším
spolkům. Domluva s naší kapelou proběhla celkem rychle, s druhou kapelou
(Publici), respektive s Blábou, ještě rychleji, takže jsme se dohodli. Friky
slíbil zajistit a vylepit plakáty a ode mě chtěl nějakou mojí představu. Tak
jsem mu s popisem e-mailem poslal návrh na plakát, který jsem měl připraven na
minule, když jsme tam měli hrát v listopadu. V e-mailu jsem mu připsal, že je to
náš návrh z minulého koncertu a ať tam doplní jejich loga a správný termín.
Nakonec to dopadlo tak, že plakáty bez jakékoliv úpravy s původním listopadovým
termínem jsme uviděli vylepené v počtu asi 3 kusů na dveřích klubu. Jinde ve
městě asi nic, ale možná jsme jen nebyli na těch správných místech. Každopádně
nám z toho plyne příště si zajistit plakátování v Plzni svépomocí.
Tak jsem aspoň rozeslal e-mailem pozvánky všem známým a na naše oblíbená
internetová fóra, ale vypadalo to, jako bych nic neposlal. Nikde žádný velký
ohlas. Na místo jsme se Spokem a skoro kompletní nástrojovkou dorazili v
dohodnutých 7 večer. On začal stavět bicí, já sjel ještě pro basové combo k
basákovi. Na místě jsme se domluvili s ToKim, že si s námi ještě 1-2 věci vrzne.
Na místě už jsem zahlédl bubeníka Jirku, i pan Doctor dorazil, Publici začali
pomalu nosit věci, ba i mistr basů se nám kolem osmé dostavil. Jen zvukař pořád
nikde. Nakonec přišel kolem půl deváté obrýlený hoch s tmavovlasou dívkou a hned
zkraje vyhodili pojistky. Celý sál se ponořil do tmy. Po krátkém hledání byly
jističe opět nahozeny a nic nebránilo osadit pódium mikráky. Tak jsme chvilku
před devátou večerní skoro nazvučili. Tedy až na ten detail, že na místě nebyly
odposlechy. Mistr zvukař se zvedl, že pro ně jde. Zpátky se objevil asi ve 21:50
s jedním opraveným odposlechem. No, trochu se z něj ozývaly pazvuky, takže
přinesl ještě druhý. Krátce po desáté jsme se tedy pustili do produkce. Pravda,
lidí skutečně moc nepřišlo. Dalo by se v tomto směru směle hovořit přímo o
propadáku. V sále seděli v podstatě jen spoře zastoupení rodinní příslušníci
mladších spoluhráčů a naše známá JH.
Nicméně do díla jsme se pustili odhodlaně. Pravda, můj mikroufouní stojánek se
urputně bránil jakékoliv aretaci, takže jsme si ho prohodili s Doctorem, který
stejně žádný nepotřebuje... První skladby bubnoval Spok a bylo na nich myslím
trochu znát, že jsme je v poslední době moc necvičili. Zedníci s bicím
doprovodem ToKiho dopadli trochu podobně a pak už se jely naše zkušebnové
evergreeny posledních týdnů s Jirkovým doprovodem. Odezva ze sálu byla... no jak
se to vezme - vzhledem k počtu diváků mohutná, vzhledem k velikosti sálu slabá.
Když vezmu v úvahu, že to byl první koncert v této sestavě, tak Jirka skoro
nekazil. Končil kdy měl, rytmicky jsme se rozpadali jen párkrát a v mezích normy
(ČSN). Zato já jsem si pro jistotu zopakoval třetí sloku Problémů a Doctor si
nemohl vzpomentou na druhou sloku Pohádky. Nojo, to jsme my sklerotičtí starci :
-) V jedenáct jsme ukončili a předali žezlo o kapelu dál.
Blába po našem vystoupení opět nešetřil chválou, že jsme mu znovu zvedli náladu.
Ovšem co mu náladu trochu kazilo, že den předtím jim ochořela zpěvačka, bez
které jak říkal nemohou odehrát spoustu písniček.
To už jeho mužstvo stavělo svoje aparáty a začínali zvučit. Jo, mimochodem musím
pochválit zvukaře za dost dobrý zvuk, rozumět nám prý bylo velmi dobře. Publici
předvedli svůj klasický set s četnými rytmickými breaky a našláplou rytmikou a
dost rychlou kytarou. Chvílemi jsem i pogoval, co mi organismus dovolil... Jenže
on mi po čtyřicítce už moc nedovoluje... No, aspoň jsem to zkusil, což se o
zbytku diváctva říci nedá - tedy kromě jedné celkem pohledné dívky tam vzadu,
která se ovšem pohybovala decentněji, než takové monstrum jako já.
Nicméně po půl hodině zvučení a hodině hraní to kolem půl jedné dojeli, zabalili
a odjeli (aspoň tedy myslím, my jsme se rozloučili a odjeli určitě).
No, vzhledem k docházce publika si myslím, že si příště Neutral rozmyslí nás pozvat.
Výměna autoparku u Disharmoniků (16.3.2007)
Možná se divíte, proč cpu do názvu popisu celkem zdařilého koncertu něco tak
nehudebního, jako jsou vozítka. Jenže oni nejen muzikanti, ale i Disharmonici
začínají většinu svých vystoupení tím, že nastoupí do vozidla a někam jedou. No
a Banjo si koupil chrochtajícího korejského modráčka, kterýmž pádem se na červenáčka
v garáži prášilo a on stárnul a stál na místě. Tak ho Banjo protáhl technickou
a prodal. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, nebýt toho, že celý prodej
domluvil v den koncertu ráno, takže přes den ještě sepisoval kupní smlouvu, převážel
k Doctorovi nástroje na koncert, honil papíry na inspektorátu, v bytě Plzeňském i domě
Touškovském, díly a rezervní kola navíc v garážích obou zmíněných měst a ve finiši ještě dojet
na parkoviště u Tesca, kde došlo k vlastnímu předání vozítka. Takže mi po něm zbyde jen milá
vzpomínka na těch společně strávených 170 tisíc kiláků a nějaký ten drobný kiláček navíc.
Pak jsem strávil skoro hodinu času čekáním na Doctorův služebák, až se objeví u
pumpy. Nejdřív dlouho nic, pak telefonní smršť. Jirka SMSkoval, že nebude na
náměstí včas. To ještě netušil, že Doctor tou dobou teprve nalodil Spoka. o čemž
mě mobilem informovali. Chvíli poté se PaKi dotazoval, kdyže to vlastně přijedeme.
Téměř okamžitě poté mi volal Spok, abych mu brnknul, že už tam jsou. Nakonec jsme
kolem půl šesté byli kompletní, jen ve Spokově (tedy zatím ještě ne úplně jeho)
Oplíku. A než byste řekli tisíckrát "Oplíčku, otřes se" a chvilku počkali, už tu
byl Beroun. No a zase jsme u těch aut... To byla právě ta další část výměny
autoparku... A Beroun už je vlastně skoro Praha, a Stodůlky je Praha snad ještě
o trochu víc, a ostatně už tam jsme.
Sice později, než bylo doporučeno, ale na druhou stranu dřív, než máme připravenou
hrací Zeměplochu na pódiu. Takže jsme si odložili zátěž a odlétli na pivko. Já
ještě s jedním kolegou ze spoluhrající kapely jsme šli zahrát stolní fotbálek. No,
asi bychom se měli těm zbývajícím dvěma hráčům omluvit, oni totiž na rozdíl od
nás tuhle hru ovládali dost slušně. A už jsme zvučili.
Zvukař byl už trochu starší pán (dokonce i než já) a zvučil docela slušně. Jen
jeden mikrofon si nějak nedal říci, což nám nevadilo - ještě pořád jich
fungovalo 5 :-). V hledišti nás zaujalo, že podlaha nebyla úplně rovná, ale byla
tam nějaká konstrukce či co, takový protipól pódia, jen proměnlivě vysoký. Taková
hledištní vrchovina. A tam si posléze ctěné publikum částečně posedalo, což nebylo
tak úplně blbé. Ale je fakt, že jsem to zatím jinde neviděl.
A zase byl čas, tak jsem se navečeřel a na fotbálek šel zbytek kapely. Když mi
došel sýr, šel jsem je hledat. A našel jsem, ale ne je, nýbrž mou známou J. Č.
a její kamarillu, která si přišla poslechnout specielně nás. Tak ještě pár slov
a start na pódium.
Zvuk mi připadal nějaký trošku jiný než na zvukovce, ale nějak to ani nevadilo.
Tak jsme hráli. Myslím, že chyb tam bylo víc než v Neutralu, ale na atmosféře to
neubralo. Ta byla výborná, stejně jako publikum. Při Problémech jsme tam měli i
docela slušné pogo a tuším při Ránách osudu dokonce i kozáčka, slušně provedeného
jedním zdejším smíšeným párem :-) Zrovna Rány se nám trochu v jednom místě rozpadaly
a našlo by se toho víc. Ale kdo by se s tím hledal, když to hlavní tam bylo, a to
byla nálada. Snad jen při pomalé I love you trochu pozornost poklesla, ale pak už
to zase šlo k lepšímu.
Známí i kolegové nás chválili a chovali se tak přátelsky, až mi bylo líto, že
musíme jet (zase ten autopark) rovnou domů. Fakt ohromně milá akce. Doufám, že
si něco podobného někdy zopakujeme.
Tradiční Hifáž (29.3.2007)
Co napsat o Hifáči, aby se člověk neopakoval? Tradiční klub, tradiční spolukapela Siláž,
tradiční zvukař, většinou i tradiční návštěvníci, tradiční repertoár, snad jen netradičně nový
bubeník. A přesto mi ten koncert přišel nějak mírně netradiční. Nejsem divnej? No asi jo, ale to
už je taky tradice.
Takže jako vždy sraz u Spoka, naložení, vyložení a odnos do sklepení. A už jsme u další
netradiční věci - bicí dodala Siláž, že prý jí naše škopíky nejsou zrovna dvakrát. Mají pěkné,
aspoň co Jirka říkal. Ty už tam při našem příchodu stály a ještě nám jeden dobrovolník-silážník
vypomohl s odnosem našeho hardwaru. Siláž už při zvučení naznačila to, co koncert posléze
potvrdil - hoši se sehrávají do formy u nich nebývalé. Tady sice jen Maestro předvedl Toccatu
d-moll od J.S. Bacha a Toy Dollz - klasiků to německé barokní a anglické punkové hudby, dále pak
celá grupa skladbu "Naučná" od nejmenovaných skromných gigantů plzeňské klubové scény. Pohodovou
atmosféru koncertu předeslala již u baru šipkující parta VIS (no já vím, z VIS je tam asi jen
kolega Vaiz), posléze dorazila i mírně početnější skupinka (než obvykle) z okruhu CG v čele s
JH, Spok zde měl jednu známou dvojici, časem se zjevil jako zjevení VŠ spolužák Lolek se svojí
polovicí a samozřejmě bych neměl zapomenout na Mišku R., který ovšem přibyl až někdy časem.
Zatím ale je teprve 20:45 a Siláž nastoupila na scénu. Hráli většinou obvyklé skladby, ovšem náš
dojem byl, že mnohem přesněji, než tradičně. Viditelně hrajou s chutí a prospívá jim to. I
hlášky mezi skladbami zněly dost vtipně, nějaký ten ohlas z publika taky byl, zkrátka bylo to
veselé a sedělo to.
My jsme naběhli po nich a doufám, že jsme pokračovali v nastoupeném trendu. Aspoň ohlas mi
připadal dost slušný. Oproti Mlejnu bylo i pódium o něco menší, ba dokonce i proti minulému
Hifáči - bicí byly o něco větší než naše. Za nimi usedl Jirka a nijak je nešetřil. Spok s PaKim
si jeli to svoje na pravoboku pódia a obratně se postřídali u mikráku. Doctor na forhontu se
taky rozpohyboval, ač před koncertem bych ho hádal spíš na usnutí nebo kolaps. Odehráli jsme to
ve slušném tempu a playlist dodrželi beze zbytku. Nějaké škobrtnutí by se našlo, ale nic
tragického - v Problémech jsem vynechal text v půlce druhé sloky, tuším v Genetické Jirka
pokračoval i po poslední sloce a v Homerovi jsme se na začátku druhé sloky moc nesešli (asi jsme si
měli Homera zahrát i na zkoušce). Ale jako celek to docela sedlo a spokojenost výrazně převládá.
A co ještě chybí dodat? Úvahu na toto téma si připravte do příště za domácí úlohu.
Majáles o hoďku uspíšený (28.4.2007)
Disharmonici se po loňské neúčasti pokusili o návrat na prkna, která znamenají Majáles.
Pořadatelé regionální scény usoudili, že tam kapel mají natolik dost, že budou mít dost i
Disharmoniků, zatímco Znouze nás travnatými ústy svého managera Honzy uvítala
na scéně o něco větší, lepší a hlavně vybavené bicími s oběma přechody. A taky
jsme nebyli v nijak špatné společnosti. No posuďte sami- In Public Ill, Bikini,
Skrznaskrz, Znouzectnost a legendární Zikkurat, kterému kdysi Michal Kocáb vyrval
z jeho punkového chřtánu Vilibalda Čoka... Pravda, kapela, na kterou jsem se
těšil nejvíc- Veselá zubatá, z nějakých vážných důvodů odřekla, a taky naše
vystoupení bylo den předem přesunuto o hodinu dopředu. Nejvyšší pořadatelé si totiž
v pátek uvědomili, že v sobotu se nemůže začít ve tři, ale ve dvě. Zřejmě
si od toho slibovali zvýšený prodej piva u blízkého stánku... Honza se snažil,
ale záložní těleso navíc - skupina Pech, myslím z Liberce, byla schopna dorazit
až na tetí hodinu odpolední. Takže jsme ve středu domluvenou hodinu příjezdu
na místo v pátek narychlo posouvali vpřed, zpátky ni grog! Co taky v tom horku
nějakým s grogem, že...
Letošní počasí bylo nakloněno příznivě, snad jen až příliš velké sucho by se dalo
vytknout. Takže se pogovalo, až se od nohou prášilo. Kluky musím pochválit. Spok
mě vyzvedl přímo před domem, omladina čekala včas nastoupena na místě. Akreditace
proběhla hladce, Spok přivezl již svým Oplíkem-kombíkem celou kapelu až na pana
Dochtora, který přijel vlastním vozem a s vlastní rodinou. Zkrátka je to takový
soukromník. Než jsme se zaplugovali, byl také na místě. Vše bylo vzorně připraveno
a ve dvě jsme měli nazvučeno. Tak jsme dali do čtvrt na tři pauzu a už jsme to do
nich šili. Hrálo se hrálo, časem se i nějakých pár posluchačů dostavilo (J.H.,
Touškovák Milan, paní Dochtorová se slečnou Dochtorovou a mnozí další), pár si jich i
zapogovalo (zdravím Martináče a Litoměřickou delegaci, byť v poněkud minimalizované
sestavě a nemnohé další) a hráli jsme. Jak to tak bývá - tu dobře, tu o něco hůř.
Slyšel jsem taky něco líp, něco o trochu hůř a všem se to líbilo (některým víc,
jiným o trochu hůř) a bylo to takové celé jako ze života (což je pro některé dobře,
pro jiné o trochu hůř). Ale přítomná část Znouze vypadala docela spokojeně (Golda,
Honza a myslím i Déma, jakož i Míra Bikinový), takže snad jim ty naše kiksy
nepřipadaly tak závažné. Pravda, pár lidí na nás dorazilo ještě po našem konci,
ale myslím, že měli dost jiných kapel k poslechu na výběr. Zvuk byl dobrý, ostatně
jaký jiný by měl být přes Znouzí aparáty, že? Hrálo se dobře i díky tomu, že jsme
si dostatečně včas přisunuli pivní pomoc.
Kdo ještě hrál dál? Kapele Pech, která nastoupila po nás, chybělo ságo. Nějak mě
moc nevzali. Technicky to nebylo špatné, ale znělo to nějak krotce, tak jako
Kryštofoidně... Ani jsem nečekal, jak dopadnou, a šel si poslechnout začátek Laiků
na regionální scénu, tentokrát s hostujícím saxofonistou. Bohužel jsme časově
kolidovali se Siláží, takže ty jsem si neposlechl. Zato In Public Ill jsem slyšel
celé. Hraje jim to, ale co o nich napsat nového... Jo, měli slušný kotel a potěšili.
Radost poslechnout. Ani mi moc nevadilo, že jsem kvůli nim neslyšel Gaiu Mesiah na
hlavní scéně. Tedy půl písničky na závěr jsem Gaiu slyšel a pak se všude zvučilo.
Bikini (tentokrát s basákem a v jedné písni s Goldou jako hostem - zpěvákem)
doplatily na Tleskače na hlavní scéně. Hráli tradičně skvěle, ale bylo tam tak
málo lidí, až mi to bylo líto. Jen nezničitelné Litoměřačky se staraly o pohyb
a postávalo nás tam jen pár, abychom byli svědky jejich energického vystoupení.
Podobně bych hodnotil příjemné překvapení podvečera (aspoň pro mě) - skupinu
Skrznaskrz z Hustopečí (snad to skloňuju dobře). Podle názvu by člověk čekal
hudební drsnosmršť s naštvanými texty o zhoubě naší společnosti. Místo toho
ale na místě stálo pět chlapíků v pestrých oblečcích, ze kterých nám nejvíc
fascinoval německý "policejní" dres baskytaristy - zpěváka. Bylo jich pět, kromě
kytary, basy a bicích další borec s trubkou a ten poslední s harmonikou a dvěma
bubínky. Hráli uvolněně a texty byly o něčem, mnohdy dokonce tolik, že mi to
evokovalo právě tu Veselou zubatou, která chyběla... A lidí sice pár přibylo,
ale pořád bych řekl, že na nás bylo víc. To se ovšem změnilo jak mávnutím kouzelného
comba. Na koloběžce přifrčel Caine, odkudsi ze "zákulisí" se vynořila Romana a
Michal v barevném anglickém dresu s ostatními pádlovači už se tu střídavě objevovali
už dávno předtím. Prostě kompletní Znouze naběhla a žádná nouze o diváky tam
nebyla, to mi věřte. Zvířený prach v hustém pogokotli se vařil a stoupal do výše
pěti metrů. Mistři dokázali, že jejich Plzeňané jim rozumějí. I já jsem se v průběhu
50. let vařil v onom kotli, plném drsných mužů a žen. Pravda, před 15 lety mi to
pogovalo nějak líp, déle a taky jsem potom nebyl tak zadýchaný, ale stálo to za to.
Jen jsem si nemohl ani odskočit na záchod, protože hráli samé takové věci, při
kterých se odejít prostě nedalo. Po nich nastoupivší Zikkurat delší dobu zvučil a pak
asi odpočíval, pak zase zvučil a nakonec i zahrál. Ale kdo si počkal, ten se
dočkal. Protože Sheena je punkačka, Hej hou, pojďme, v U.K. je anarchie a královnu
si chrání Bůh, růže je nová, jak tvrdí Damnedi a celé to chlapci valili tak dobře,
jako kdysi ti bardi. I ty hlášky byly skoro stejné jako před jednou generací. Jen
se obávám, jestli ještě něco říkaly i té stávající. Ale muzika je to výborná, i
po těch 30 letech. A Křivka s bandem umějí. Tedy ty jejich vlastní originály mě
zase až tak moc neoslovily, ale jako celek beru.
A to už je tady tma, únava a pro mě i konec. A jak zazvonil zvonec tramvaje č.4,
byl Majáles konec.
Stříbrná Lampa (8.6.2007)
Tomuto našemu vystoupení předcházelo pár žertovných peripetií a jak mě tak znáte,
tak už asi tušíte, že vám je prozradím všechny, na které jsem nezapomněl. Pro mě
příprava na akci začala v neděli 20.5. Tehdy mi Jirka přeposlal e-mail z 9.5. Byl
od skupiny Genetická chyba, která se nás tímto dotázala, zda s nimi a s Gaunery
neodehrajeme Lampu 6.6. Večer jsem se vrátil z Moravy, e-mail přečetl, naši skupinu
obvolal a e-mailem Genetikům potvrdil. Když se druhý den nedělo nic, napsal jsem
maníkovi na ICQ. Zabral až mobilní telefonát další den, kdy jsem se dozvěděl, že
nehrajeme. Nebylo divu, ozvali jsme se prostě hodně pozdě.
K dalšímu zvratu došlo 30.5., kdy mi Jirka SMSkoval, jestli bychom přeci jenom
nezahráli a uvedl (na rozdíl od předchozího e-mailu) správné datum 8.6. Bubeník
Genetické chyby zřejmě stčil ruku někam, kam neměl. No, zlomenou ji měl (a asi
dosud má). Tak doufám, že dobře srůstá...
Můj dotaz 8 dní před akcí ohledně nástrojovky byl odbyt poukazem na to, že příští
týden dostanu e-mail. Ten jsem samozřejmě nedostal, takže ve čtvrtek jsem se po
třetím dotazu konečně dozvěděl, že si máme přivézt všechno. Aspoň že tak.
Specifikovat, co z toho budou chtít ostatní půjčit, to už jsem vzdal. (Chtěli
jen základ bicích)
Našimi spoluhráči ovšem nebyli Gauneři, nýbrž stříbrské Pivo zdarma a s ním
spřízněná taktéž stříbrská partička s neobvyklým názvem SPZ 06-05. To jsem si
ovšem přečetl jen na webu Lampy. Zavolal jsem Genetikům a ti mi potvrdili, že to
tak je a naši kluci na zkoušce mi taky potvrdili, že by mohli. Takže jsem to celé
odsouhlasil, částečně oplakátoval na Klatovské a sepsal playlist. Dál už šlo
všechno jako po drátkách - Genetická chyba geniálně formulovala na svých webovkách
svoji absenci na akci (kterou pořádali) slovy, že koncert je zrušen... No nevím,
ale mezi výrazy "nehrajeme tam" a "akce byla zrušena" spatřuji dost podstatný
významový rozdíl.
Ve středu Jirka nemohl na zkoušku, od pondělka chořel Doctor a na náhradní
zkoušku Paki alias Pol nemohl dorazit kvůli nějakému nácviku na mistrovství
republiky ve stepu (či co to bylo). Já jsem jen pohodil děti k babičce a na
otočku přijel na zkoušku. To už jsem se mobilem dozvídal radostnou zvěst, že Spok
musí nutně kvůli nějakému seseru na chvíli do práce, takže první půlku zkoušky
jsme odehráli s Jirkou ve dvou, zbytek pak ještě se Spokem. Během té druhé poloviny
jsem se dozvěděl, že pan Doctor leží nedaleko dveří a teplotně výrazně přesahuje
stovku Fahrenheitů a jeho povrch se zmítá na cca třetím stupni Richterovy škály.
Tak už jen naložit kompletní apáru a tradá k Lampě.
Místní personál nás přijal vlídně, ba dokonce pomohl s odnosem části bicích. Zvuk
na jevišti byl sice mírně silnější, ale velmi čitelný. Hlavně kopák v odposleších
frontlajny byl výborný nápad (bohužel ne můj, ale Spokův). Odehráli jsme první a
myslím, že jsme dobře udělali. Jednak se začínalo dost pozdě (21:15), jednak kluci
po nás měli hodně hutný zvuk a asi bychom po nich působili dost tiše. Navíc jsem
pak slyšel, jaký zvuk jde ven do sálu. To už nebyl ten krásně čitelný sound se
srozumitelnými zpěvy jako na pódiu, ale jakási zvuková koule. Jo a díky za účast
partě VIS, JH a Hance s Petrem B. Je fakt, že všichni jmenovaní po našem vystoupení
celkem rychle opustili objekt, takže si ani nevychutnali hutný punk SPZ, ani zvuk
akordeonu a mírně skinheadskou vizáž protagonistů Piva zdarma. Jen část Genetiků
(včetně sádrového bicího), dívky členů bandu a předkapela se svými dívkami byli
svědky dalšího průběhu večera. Věřím, že pokud na tyhle kapelky přijdou jejich
stříbrňáci, kteří jim rozumějí, může to být docela kotel. Ale já byl nějak unavený
z práce, zkoušky, koncertu, nevyspání a horka, takže jsem to až tolik neocenil.
Tím nechci říci, že by byli špatní, to vůbec ne, ale já byl prostě na doraz.
Vzhledem k počtu diváků je s podivem, že jsme ještě nějaký drobňák dostali. Asi
tak 0:15 dohráli, 0:30 jsem sbalil bicí a 0:50 padl za vlast.
Caine a jiné rámce možností (14.6.2007)
Před nějakým časem jsem se doslechl, že Vrámci Možností hrajou čím dál tím líp.
Pak jsem se doslechl, že jejich škopky tluče sám veliký a nenahraditelný Caine.
A ještě další věc jsem se doslechl, že si s námi chtějí někdy zahrát. A to "někdy"
bylo limitováno Cainovými nevelkými časovými možnostmi. Takže jsme se v rámci
možností domluvili s Vrámci Možností, že bychom nějak v rámci možností zahráli.
Vylučovací metodou jsme dospěli ke 14. červnu. Koncert jsme řádně domluvili a
několikrát se telefonicky ujistili, že vše je dohodnuto. Takže jste jistě nečekali,
že vše proběhne standardně. Asi měsíc před akcí Caine zjistil, že téhož dne
hraje před frontmanem slavného Oborohu - Slávkem Klecandrem. Naštěstí hrál již
od 18:00 a to cca 300 metrů od Hifáče. Takže to zase vypadalo docela schůdně.
Někdy zhruba týden poté přišel Jirka s tím, že v den koncertu ráno odjíždí s dechovkou
funět do klarinetu na Moravu. To se vyřešilo vyhozením Spoka od kytary a usazením
téhož za bečky a škopíky. Pravda, některé kusy jsme tím pádem nemohli zahrát,
protože v nich sólice citelně schází, ale zase jsme mohli dát jiné, které Spok
ještě za ta léta nezapomněl.
Na místě jsme byli celkem včas my, kteří jsme přinesli hardware (bicí a pádlovací).
Basák rámcový se snažil v rámci možností zasadit do kovových trubek a rámců
Cainovu dětskou bicí soupravu a částečně se mu to v rámci možností podařilo.
Spok ještě úspěšněji sestavil naše bicí a já mezitím přivezl ještě basu s combem
a naším basákem, který ovšem vzápětí odběhl na zkoušku jiného, žánrově dost
odlišného uskupení.
VIS Vaiz a jeho compadres (tentokrát bez Milana), jakož i k nim příslušné conmadres,
již vzorně nastoupeni u baru, hráli šipky a svlažovali celodenním vedrem vyschlé
trávicí trakty. Calkem v limitu něco po osmé přifuněl i náš nejvlasatější člen
Doctor a čekalo se už jen na Caina, který měl celou akci odstartovat. Ovšem ten
nešel a nešel a já byl nervóznější a nervóznější. Cca 20:15 jsem se šel podívat
na místo konání jeho předakce, kde jsem zvěděl, že je po akci a mistr odjel autem
před cca 15 minutami. Mobila samozřejmě nebral. Asi tak 20:45 se Caine přihnal a
začal dávat dohromady ty části bicích, které ještě pohromadě nebyly, nebo které
byly zkompletovány chybně. A vzhledem ke množství provedených úprav je s podivem,
že po asi 10 minutách bylo mužstvo zcela akceschopné.
Takže pozor, milé děti, koncert začíná. O basákovi moc nenapíšu, protože byl z
celé trojky nejnenápadnější. Jen účesem a výrazem mi vzdáleně připomínal Günthera
Sigla z mého oblíbeného Spider Murphy Gangu. Radek má namakáno a je znát, jak se
za ta léta zlepšuje. Caine, jak při příchodu vypadal unaveně a snad i trochu
rozmrzele, za bicími znatelně ožil. A byla to muzika, dobrá jako kdysi... Nějak
jsem víc pocítil ten rozdíl oproti Lampě předchozího pátku, kde s námi hráli
takoví tvrďáci. Tohle bylo oproti tomu takové mnohem hravější a pro mě - vetchého
starce - i nějak poslouchatelnější. Každopádně ten pocit radosti z hraní prostě
ve vzduchu visel a šířil se do sálu. Nemluvě o tom, že tihle chlapci už prostě vědí,
jak to zahrát a furt je to tak baví. Radost si poslechnout a uvidět. Jen je škoda,
že si tuhle radost nedopřálo víc posluchačů.
Někdy kolem jejich poločasu dorazil již definitivně náš tlustostrunatec, takže
když 21:35 opustili pódium, mohli jsme (se) tam vrhnout střemhlav a posilněni
pivem a utopenci názorně předvést, v čem se Disharmonici liší od hudby. Znalci
by toho jistě našli dost, navíc jsem vydatně zapomínal texty. Třeba v Naučné
jsem dvakrát zazpíval třetí sloku (nejdřív místo té druhé) a na závěr jsem se
nějak nemohl dopočítat slok u Monarchy. Někteří diváci se v ní nemohli dopočítat
ani dob, protože jsme kvůli úspoře času splnili čtyřdobku už za tři doby. Inu,
stachanovci :-) Spok si zase v Genetické nemohl vzpomenout, co to tam na zkoušce
bouchal, ale celkově si myslím, že koncert dopadl dobře.
Tedy až na množství absentujících, na které tímto apeluji: choďte na Disharmoniky,
jinak půjdou Disharmonici po vás! A to byste jistě nechtěli.
Hifáč rekonstruovaný Pýtový a plnoletost za bicími (29.11.2007)
Banjo si po chvíli váhání uvědomil, že termíny koncertů na září a říjen
už prošvihnul. Takže se zaměřil na listopad. Zavolal panu Hifáčovi,
který mu sdělil, že v listopadu snad konečně otevřou. Pro Banja přitom
byla novinka, že měli zavřeno. Pro posléze povolanou Siláž zase byla
novinka, že už otevřeli. Aby těch novinek nebylo málo, náš basman nám
týden po vlastnoústním potvrzení, že určitě může a po zápisu do diáře
sdělil, že tou dobou už možná bude v Německu soutěžit na mistrovství
naší (z hlediska vesmíru celkem bezvýznamné) planety ve stepování.
Netřeba zdůrazňovat, že kvůli této akci odřekl koncert v Hifáči
kolosálního významu, který navštívilo skoro třicet lidí (včetně kapel).
Naštěstí dal vědět ještě celkem včas, takže jsme ukecali mistra Pýta.
Pýt sa opýtal, čo a ako, a už jsme cvičili v rytme a v garáži. Pravda,
na první dvě zkoušky s ním nedorazil Jirka. Jinak tento školní rok
dochází příkladně, ale dvě výjimky se vloudily. Na druhé zkoušce si už
Pýt (a chvilkami i my) nebyl jist, zda jsme si bubeníka nevymysleli.
Nicméně o svojí nevirtualitě Jirka přesvědčil na těch následujících
dvou. Pýt prokázal, že skoro nic nezapomněl a dokonce začal zavádět
takové muzikantské móresy, jako že hraje basu přesně podle bicích...
Jediný problém byl, že Jirka a Pýt znají každý trochu jiné skladby, ale
průsečík jejich znalostí už vydal skoro na potřebnou a osvědčenou délku
našeho hlukového pásma.
Silážníci nám na spolupachatelství koncertu kývli, třebaže týden předtím
hráli v Lampě před Znouzí. Domluvili jsme, že my půjčíme comba a oni
základ bicích (jednak mají větší, jednak se jim nechce hrát na ty naše).
U vědomí, že před rokem touhle dobou dorazili hodně včas, jsem je ani nijak neurgoval,
abych nevypadal jako pedant. Ostatně když jsme dorazili se Spokem před
půl osmou do klubu, už tam oba silážní kytaristé seděli a popíjeli
pivko. Kolem osmé nastala další vlna, která přinesla postupně Jirku
(toho dne plnoletého), Pýta, basmistra Silážního a nakonec před čtvrt na
devět i Doctora. Tou dobou již Maestro Banja ujišťoval, že bubeníkovi
jasně řekl, ať je na místě nejpozději v osm. Zvukař začínal jevit známky
neklidu a ptal se, kdy začneme. Bylo asi tak nerozhodně (20:20), když se
ozval Maestrovský mobil a vyběhli jsme plni očekávání před Hifáč. Z auta
vystoupil bicman s bicími a dívkou. Bicí nám podával (dívku nikoliv) a my nosili. Pak
jsme ještě asi pět minut čekali, až zaparkuje a dalších pět, než si
objedná na baru. Těsně před půl devátou začal stavět a krátce po deváté
silážní venkovský blok začal.
Pánové sice dnes nezvolili kostýmovou šou (gumáky, hadovku, vidle, hnůj a tak), ale
soustředili se na pódiový výkon. Museli se snažit o to víc, že jeden
kytarista měl něco na ruce polámaného, pročež nehrál. Místo něj na
několik skladeb povolali na pódium dredatého trumpeťáka Sáčka a na
JZĎáky správné h(r)ochy Banja. Pro mě bylo nové ještě to, že zahráli
jakousi novou věc s textem mistra basů a textů, slovutného G´oldy von
ZNC. Krátce před desátou nás oblažili posledním z přídavků (Doctor si
vykřičel Buřty) a pak jsme se museli "dřít" my.
Jak velí tradice, musím zmínit i účast diváků. Na baru a v sále se
pohybovali naši staří známí - snad ani nemá cenu vypisovat partu VIS,
jejich spřátelené a přidružené firmy, JH s pár spolužáky, pár
Doctorových známých a něco lidu Silážně-posluchačského. Ale zpět k
účinkujícím.
Zahájili jsme po krátké pauze na pěrestrojku beden a plechů a hrnuli
jsme to do nich jako vždycky. Pódium bylo o něco delší než dříve, takže
Pýt se vešel za mě a Spok měl ve svém sektoru jen chvílemi
Doctora-skokana. Předsunuli jsme Meydlo na výslovné přání jednoho
posluchače/skákače tak, aby zaznělo ještě před půl jedenáctou. Hra se
nám plusmínus dařila (to mínus patří k Fotografické a Monarchy, kde jsme
chvílemi předváděli něco jako plavecký výcvik). Ovšem jinak to fungovalo
docela slušně - oproti zkoušce dokonce nad očekávání, jak tvrdil po akci
na baru basák (aneb když šel Pýt pít).
Ostatně na baru se sešli ještě s Jirkou a Doctorem. Silážní kapelník,
bubeník a trumpeťák si dávali do trumpety pro změnu u stolu a my se
Spokem jsme prchli s comby do pelechů. Ještě předtím jsme pár korunek
dostali a rozdělili půl na půl.
Čili když to shrnu, až na ty pozdní bicí celkem vydařená akce, takže do
druhé stopadesátky koncertů jsme vykročili levou zadní...
|